Stíhací letouny, letecká válka
|
|
|
|---|---|
|
Honza: Tady to nebylo, ale já to možná někde i mám. Jinak část zprávy je v knize "Triumf a tragédie". Ono to srovnání má totiž jeden háček.  |
|
|
|
|
Dzin: kdy probíhalo srovnání Fw-190 s La-5F? Ať si to můžu najít... |
|
|
|
|
|
Honza: (3951) Takhle mi to stačí, když nějaký expert napíše, že Algernon má jednoznačný recht, tak alespoň vím, že na tom opravdu mohu stavět.  |
|
|
|
|
|
Honza: (3941) Při testech VVS Fw 190A-4 (W.Nr. 2310) byl verdikt také poměrně jednoznačný. Letoun zaostává za La-5F ve všem. |
|
|
|
|
|
Algernona nemá moc smysl doplňovat, je nechutmně až nehygienicky přesnej . Jinak se to dá shrnout do věty, že proti Bf-190K-4 byl Fw-190D-9 vždy příjemnější na pilotáž(subjektivně) a do výšky 6000m jej překonával v rychlosti. Byl však téměř vždy obratnější. |
|
|
|
|
|
Jo a nemohl by mi někdo napsat ještě jak si na tom stojí mí západní miláčci Tempest a Corsair? |
|
|
|
|
|
Algernon: Díky, přesně to jsem potřeboval, nějaké schrnutí od odborníka. Uvidíme, jestli se ještě náhodou neobjeví něco dalšího od nějakého jiného odborníka. |
|
|
|
|
|
Ragaz: Tvá informace je mylná. Oboje se událo 23.6.1942, nemá však přímou souvislost. W/Cdr Vašátko se srazil s uffz. Reuschlingem při doprovodu Bostonů z náletu na Morlaix(Ramrod 23). Přistání oblt. Amina Fabera na letišti v Pembrey bylo až o půl deváté večer, po souboji s F/Sgt. Trejtnarem, který končil hlídku. Pronásledoval stoupojího Fw-190 a ten jej nakonec při čelním střetu sestřelil(letěli totiž směrem na západ, do nitra Anglie). Údajně si spletl Bristolský zálin s kanálem(verzí je však víc). |
|
|
|
|
|
ragaz: (3933) Žeby Pokryškin někdy bojově létal na Jak-3 jsem opravdu nezaznamenal. Co vím, tak postupně za války létal na MiG-3, I-16, Jak-1, P-39 a La-7. Mezitím (I-16 a Jak-1) si ještě odskočil na Bf 109E-4 pro potrebu testovani VVS. |
|
|
|
|
Viz můj oblíbený Brown - V dubnu 1942 dosáhli ztráty RAF nad kanálem nebývalých rozměrů - za měsíc ztraceno více než 100 Spitfirů a do příchodu Spitfire Mk. IX s motorem Merlin 61 zbývali ještě 2-3 měsíce. Brown byl zkušebním letcem námořnictva, měl možnost vyskoušet za války a po ní téměř vše - od stíhačů po Ju52. Je zajímavé, že verzi A hodnotil jako vyváženější než D. První FW190A-3 přistál omylem 23.6.42 po bitvě kde zahynul Alois Vašátko. Tu knížku doporučuji, jmenuje se KŘÍDLA LUFTWAFFE. |
|
|
|
|
|
Ups, tak to jsem nevěděl, tu poznámku s Mk.IX tedy beru zpět. Při testech ale byli přítomni i zástupci firmy Supermarine. |
|
|
|
|
|
Rajlich/Sehnal-Stíhači nad kanálem. Poznámky st.207. Šlo o naměřené hodnoty při srovnání se Spitem V(v 3000ft rychlejší o 35mph, tedy 51km/h). Ani se jim moc nedivím, hoši od Supermarine si pak s Mk.IX pohli Prostě první odladěné byly až A-4/5. |
|
|
|
|
|
Zase se tu navážíte do mého miláčka?! Takže popořadě: 1) FW-190A-1 byly dodávány od července 1941, a to k II/JG 26(operační od začátku srpna, první se střel na typu byl 14.8.). 2) Fw-190 byl spolehlivý stroj od verze A-3, která přicházela k útvarům od února 1942. 3)Fw-190A-1 měl výzbroj 4 kulometů 7,9mm(dva nad motorem, dva v kořenech křídel) a dva kanony MG/FF ráže 20mm v křídlech. Sice síla, ale pořád ještě slabší než u Spitfire Mk.V, protože jeho Hispana byly výkonější zbraně. FW-190A-2 byl výzbroj zesílena výměnou kulometů v křídlech skvělými kanony MG 151/20. Kulomety ráže 13mm se objevily poprvé na Fw-190A-7. 4) Při testech ukořistěného Fw-190A-3 WNr.313(mimochodem, díky pilotům z 310. a 312. peruti byl onen letoun ukořistěn) byl konečný verdikt komise RAF jednoznačný:"nejlepší současná stíhačka na světě". |
|
|
|
|
ragaz, tys tu Cobru a Jaka evidentně lítal že? |
|
|
|
|
|
|
K P-39 - původní prototyp a P-39A měl motor Allison s kompresorem, do 6000 m stoupal za 5 minut a měl max 628 km/h. USAAC však u modelu B požadoval motor bez kompresoru. P-39 měl lepší manevrovatelnost než P-40, ale P-40 dělal doprovod stíhacím bombardérům P-39 (v Africe). Kdesi sem četl, že Pokryškin přešel na JAK (3?) z čistě politických důvodů - přece nešlo na konci války létal na amerických strojích. (nic proti JAK-3, skvělá soubojová stíhačka tak do 3-3500m. |
|
|
|
|
Eagle: já se jenom ohradil proti formulaci "vůbec se neprosadila"... Takovýto osud bych přiřkl třeba XFL-1 |
|
|
|
|
Na P-47 N je na zespod levém křídle zasklený kruhový otvor a na pravém křídle 3 světla. Víte někdo k čemu to bylo ? Ty tři světla na pravém křídle jsou vyfoceny zde: s96920072.onlinehome.us/AWA1/001-100/walk057... A Ten otvor na levém křídle je o něco větší. Bohužel fotku nemám. |
|
|
|
|
|
Eagle: Z celkem vyrobených 9584 Aircober do SSSR dodáno 4758 kusů. U vylepšené P-63 Kingcobry byl tento poměr 3303 vyrobených a 2421 z nich skončilo v SSSR. |
|
|
|
|
|
karaya1 napsal v č. 3927: Rozhodně ne v takové míře jako u rusů. Kolik kusů si americká armáda nechala ? "A není pravda, že se u Američanů vůbec neprosadila.. " |
|
|
|
|
|
Tak na to "Ti ji používali např. k útokům na pozemní cíle." velmi rychle zapomeneme. P-39 byla ve VVS hodnocena jako velmi výkoný stíhací stroj a u pilotů s ním létající poměrně oblíbený. Vysoce byly hodnoceny jeho manévrovací schopnosti, palebná síla, ochrana pilota a spolehlivost. Kritizovány byly jeho vlastnosti přechodu do ploché vývrtky (která se prakticky nedala vybrat) a pilotáž, ta ovšem jak kdy, protože se chovala při zásazích do řízení podobně jako "Išak" (to jest poměrně jankovitě) a piloti, kteří s ním létali, toto na Aircobře oceňovali. Proti gustu... Celkově jednoznačně uspěla jako stihací letoun. Svědčí o tom i to, že SSSR zadával své požadavky na zlepšení přímo firmě Bell, která je zapracovávala a když vyvynula P-63, SSSR po ní ihned skočil. Není jistě od věci si i připomenout, že poměrně dost sovětských es působilo na Aircobře a dosáhlo na ní nezanedbatelných výsledků. |
- Home
- > Diskuzní forum
- > WWII ve vzduchu
- > Stíhací letouny, letecká válka