Generálové a maršálové 2.sv.v.
|
|
|
|---|---|
|
ja_62: (1027) Na tom bychom se schodli. :o) Potom už zůstává, kde byly jeho možnosti. Proto jsem psal částečně eliminoval. Svým postupem přispíval jke zhoršování strategické situace Spojenců ve Středomoří. Přísun posil na Maltu ustal. Pokud to vezmeme, v polovině června 42 byly provedeny operace Harpoon a Vigorous, které dopadly pro Royal Navy fiaskem. Po jejich ukončení se ocitá Malta defakto v izolaci. Teprve v polovině srpna 42 je vypraven další konvoj (Pedestal), který má částečný úspěch a umožňuje opět tahájení větší operační činosti. K plnému obnovení spojencí s Maltou dochází až v listopadu 42. Rommelova lednová ofenzíva byla dle mého v pořádku. Dalo by se říci, že až do obsazení Tobrúku. To, že nemohli zaujmout úspěšnou strategickou defenzívu usuzuji z poměru sil. V případě, že by se vojska Osy držela v základních pozicích v Libii, co by Angličany nutilo útočit dříve, než schromáždí dostatek vojska a zásob? Ve chvíli, dky by tak učinili, by už bylo jen otázkou času, kdy by zakončili své tažení vítězstvím. Jejich ztráty by byly menší. Ano, Osa se měla snažit oslabovat nepřítele. Což ale Rommel dělal a dělal to měrou vrchovatou. Těžko si lze představit, že by Němci a Italové dosáhli klepších výsledků čistě defenzivou. Problém byl, že jeho první vítězná tažení mu jednak zvedla sebevědomí a jednak povzbudila jeho nadřízené, takže oba začli od Afrocké kampaně očekávat více, než byla schopna nabídnout.
ja_62 napsal v č. 1027: A toto by zajistil dostatečně ofenzivní postup. Chyba byla v pozdější fázy, kdy Němci začali požadovat více, než mohli ustát. Určitě lépe by udělali, kdyby po dobytí Tobrůku upevnili své pozice a pokusili se definitivně ovládnout Maltu. Tím by se jejich pozice ve Středomoří stala výrazně stabilnější. "To nikde nepíšu, a překvapuje mne, že jsi to z mých příspěvků někde vyčetl, tvrdím, že lepší by bylo takové vedení bojů, které by se nesnažilo o strategicky rozhodující ofensivu, nýbrž by poutalo nepřítele a vyčerpávalo jeho síly, bez úsilí dobýt Egypt a zničit všechny síly, které při neadekvátním zásobování nemohlo uspět." |
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1013: Pokud tato formulace zahrnuje níže zmíněný fakt, že mínil táhnout na Egypt, aniž by se obtěžoval dobytím Malty, tak já bych to spíše považoval za dost zásadní chybu v jeho strategickém úsudku"Moje mínění je, že Rommel navrhoval strategicky správnou věc, ale ta nebyla realizována plně úspěšně, přičemž na její realizaci se podíleli objektivní i subjektivní důvody, nad jejichž částí měl Rommel svůj podíl a na části ne."  . Současně mám za to, že co je teoreticky strategicky správné, nemusí být správné za všech okolností, a toto je jeden z těch případů.
Dzin napsala v č. 1013: A máš pocit, že to byla OSA? Já mám naopak inormace, dle nichž dobytí Tobrúku bylo sice pro OSU teoretický přínos, nicméně v praxi tam nejprve italské námořnictvo odmítlo větší transportní lodě posílat, protože vzhledem k tomu, že nedrželi Maltu, byly by ztráty neúnosné - k čemuž došlo poté, co následkem Rommelovy intervence začaly do Tobrúku plout.
"Jistě, výhodu měla strana s kratčí zásobovací linií, ale i ta, která mohla využít dostatečně efektivně námořní zásobovací linie." Jinak je poměrně zajímavé podívat se i na druhou stranu zásobování -tj. nikoli pouze vypravené a doručené zásoby, ale i měsíční potřeby OSY v severní Africe  . |
|
|
|
|
|
Algernon: (1026) Jistě, ale s tím, že Rommel podle svých vyjádření (resp. tak jak jsou prezentována) neočekával žádné zhoršení zásobování. Tedy z jeho pohledu by se to dalo hodnotit jako neočekávaná. Hrbek nauvádí kusy, resp. neuvádí je vždy. Za poslední období uvádí toliko tonáž potopených lodí. Co se týká zásobování vojsk v Africe. Počty uvádí toliko v celkových ztrátách obchodního loďstva Osy ve Středomoří. Z pohledu tonáže (dle Hrbka) potom ztráty loďstva opravdu za poslední čtvrteletí roku 42 vzrostly, oproti předchozím obdobím (vyjímkou je srpen). |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1012: To nechci, úplně by stačilo, když by svůj postup přizpůsobil svým zásobovacím možnostem.
"Chceš po Rommelovi, aby zůstal zalezlý a nechal k sobě Spojence přijít a dokládáš to tím, že by tak vznikli u nich zásobovací potíže."
Dzin napsala v č. 1012: Právě že to jejich převahu neeliminovalo - nanejvýš trochu oslabilo - dokonce ani v době kdy se fronta zastavila na gazálské linii nebyl znemožněn přesun posil na Maltu, a ten nebyl zastaven ani poté co se vojska zastavila u El Alameinu (ačkoli konvojům musela být po delší dobu poskytována stíhací podpora z pouze z letadlových lodí, nikoli pozemních základen), navíc pro rušení konvojů OSY byla podstatná Malta, nikoli pozemní základny v oblasti Kyrenaiky. Něco jiného byly základny na pobřeží Syrty, nicméně Rommelovu ofensivu z ledna 1942 bych neoznačil za nerozumnou-zahájil ji v době oslabení protivníka, a zastavil když mu došly zásoby, nepokoušel se o ofensivu za každou cenu."Právě to, že Rommel svým postupem dokázal obsazovat území, ze kterých nemohli Spojenci poté konat letecké operace (a Osa ano) jim znemožňovalo plné nasazení námořnictva a tím eliminovalo částěčně jejich převahu." Území dál na východě už mělo marginální vliv na námořní strategii, přesněji nemohlo ji příliš ovlivnit v prospěch OSY. Přičemž k útokům na Maltu a konvoje na ni byly dostatečné (ne-li vhodnější) základny na Sicílii a v Tripolsku.
Dzin napsala v č. 1012: Proč tak usuzuješ?
" V příapdě strategické situace Osy ve Středomoří v letech 40-42 nebylo možno zaujmout úspěšnou strategickou defenzívu"
Dzin napsala v č. 1012: Oni právě museli, OSE stačilo ubránit co měla a nedovolit aby se spojenecké síly uvolnily pro jiné bojiště -resp. bylo by výhodné vyhrát, přirozeně, ale nebyla to nutnost - a v dané době to ani nebylo možné.
"Pro Spojence by bylo jen výhodné zůstat ve Středomoří v stratgické ofenzívě, protože z ní měli jen výhody."
Dzin napsala v č. 1012: Nevím jak jsi přišel na to, že je ovládli anebo střežili. Pokud někdy získali převahu, bylo to vždy soustředěním se na Maltu, což kupodivu zahrnovalo znemožnění nebo podstatné zeslabení vzdušné podpory sil v poušti, a naopak.
"Lépe zásobovaná OSA by proto neexistovala, protože tím, že by zůstali ve výchozích pozicí, nemohli by ovládnout resp. střežit námořní zásobovací linie a tím by zůstala výhoda lepšího zásobování na straně Spojenců."
Dzin napsala v č. 1012: To nikde nepíšu, a překvapuje mne, že jsi to z mých příspěvků někde vyčetl, tvrdím, že lepší by bylo takové vedení bojů, které by se nesnažilo o strategicky rozhodující ofensivu, nýbrž by poutalo nepřítele a vyčerpávalo jeho síly, bez úsilí dobýt Egypt a zničit všechny síly, které při neadekvátním zásobování nemohlo uspět. "V tomto se opravdu mýlíš, že pro Osu by bylo výhodnější nepodnikat ofenzívu, ale jen se bránit a čekat v základních pozicích." |
|
|
|
|
|
Algernon: (1024) Tak teď opravdu nevím, která bije. Mohl by jsi mi to napsat (hlavně poslední pasáž) trochu polopaticky? Hlavně v čem je to fíkovina, že Rommel omezení svého přísunu zásob předpokládat mohl, ale ve zkutečnosti s ním nepočítal? |
|
|
|
|
|
Algernon: Ano, zjednodušuji. Jinak srovnání ztrát jsem nevypracoval, hlavně není čas a také se mi nechce začít vyhledávat data. Pro Rommela to určitě překvapení bylo, ale spíše jen proto, že se nechal překvapit, protože mohl reálně vzít takoví vývoj v potaz. |
|
|
|
|
|
Algernon: Čirou náhodou si z hlavy nevybavím, ale řekl bych, že o něco přišli. Pokud by ale Němci neoblehli Tobrůk, resp. nevydali se na východ ze svých pozic a nezahájili by útok, tak by tyto ztráty Britové neutrpěli. |
|
|
|
|
|
Algernon: (1016) Předpokládá. Vždy sami Němci si toho byli vědomi a snažili se seč mohli. Podobně tak i Britové. Ale tím jen potvrzuješ to co píši. že když by Němci nepodnikli ofenzívní akce a řekněme neopouštěli by Líbii, situace Britů ve Středomoří by byla lepší. |
|
|
|
|
|
Algernon: Slečna nezapomněla. Ale postup Němců jednoznačně zhoršovat situaci Britů v tomto. Zásobování Malty bylo vždy daleko težší ve chvíli, kdy nemohli Britové plynule doplňovat letecké jednotky na ostrově a kdy bylo zásobovací loďstvo pod silnějším tlakem z předsunutých letišť Luftwaffe na africkém kontinentě. Co je s Tobrůkem? Nebo podle tebe, pokud by zůstala Osa v Libii v pozicích kam je vrhla britská ofenzíva před příchodem Afrokakorpsu, tak by nebyla situace pro Spojence ve středomoří výhodnější? |
|
|
|
|
|
ja_62: (1010) Moje mínění je, že Rommel navrhoval strategicky správnou věc, ale ta nebyla realizována plně úspěšně, přičemž na její realizaci se podíleli objektivní i subjektivní důvody, nad jejichž částí měl Rommel svůj podíl a na části ne. Pokud bych to měl precizovat, Rommelovi by se třeba dalo na vrub přiznat, že nepostřehl význam Malty a nezasazoval se také o její dobytí ve chvíli, dky k tomu byla ideální příležitost z pohledu Osy. Pokud by tak učinil měla Osa reálnou naději na její ovládnutí a pokud by se tak stalo, výrazně by to zlepšilo její pozice a to i výhledově. Jistě, výhodu měla strana s kratčí zásobovací linií, ale i ta, která mohla využít dostatečně efektivně námořní zásobovací linie. V případě, že by neexistoval postup Osy, byla by to jednoznačně Británie, která by z této výhody těžila. Obáváš se zcela zbytečně. :o) |
|
|
|
|
|
ja_62: (1009) Celek. Chceš po Rommelovi, aby zůstal zalezlý a nechal k sobě Spojence přijít a dokládáš to tím, že by tak vznikli u nich zásobovací potíže. To není zcela přesné. Pokud by tak činil, mohli by Spojenci bez oztychu používat námořní spoje a neměli by výraznější logistické problémy. Právě to, že Rommel svým postupem dokázal obsazovat území, ze kterých nemohli Spojenci poté konat letecké operace (a Osa ano) jim znemožňovalo plné nasazení námořnictva a tím eliminovalo částěčně jejich převahu. Proto kdyby zůstal zařažený a konal by jen taktické protiútoky, způsoboval by nepříteli menší ztráty. Strategická defenzíva sice může být kombinována s taktickými protiúdery, ale je třeba se zaměřit na situaci. V příapdě strategické situace Osy ve Středomoří v letech 40-42 nebylo možno zaujmout úspěšnou strategickou defenzívu (a víceméně i později až do toku 43, podle mého byla snaha na pozdější obranu v Africe ne zcela adekvátní). Pro Spojence by bylo jen výhodné zůstat ve Středomoří v stratgické ofenzívě, protože z ní měli jen výhody. Němci a Italové svým přechodem do ní jen získali. Lépe zásobovaná OSA by proto neexistovala, protože tím, že by zůstali ve výchozích pozicí, nemohli by ovládnout resp. střežit námořní zásobovací linie a tím by zůstala výhoda lepšího zásobování na straně Spojenců. Nebylo by možno ani decimovat Maltu, jako v reálu (postup Rommela znemožnil přelety bojových letadel z pevniny, také díky němu se třeba Malta dostala do pozicve, dky se uvažovalo o realizaci Herculesu.), ta by byla daleko lépe posilována a daleko efektivněji by sloužila jako bojová základna k přerušování námořních spojů Osy. Celkově je jednoznačně lepší ofenzivní postup, jaký zvolil Rommel. V tomto se opravdu mýlíš, že pro Osu by bylo výhodnější nepodnikat ofenzívu, ale jen se bránit a čekat v základních pozicích. Pro Osu bylo nutné alespoň nějaký strategický ofenzivní postup, bez něj nebylo možno na lepší obranu pomýšlet. |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1005:
"To umožní nepříteli pohodlně soustředit vojska, vykonat přípravu a poté mě zadupat do země. Samozřejmě, opět za předpokladu správného velení a není důvod se domnívat, že by Britové nebyli dostatečně schopní něco takového realizovat. "
Moby napsal v č. 1006:
"Asi jako Monty po Alameinu ?"
ja_62 napsal v č. 1003: Ono nebylo asi ani možné postupovat nějak rychleji - Rommel sice na tom byl značně špatně, ale pro 8. armádu bylo jednoznačně výhodnější "pouze" tlačit vojsky OSY před sebou, s tím, že jí zbylo dost sil na obsazení libyjských přístavů, než riskovat další bitvu, kde sice mohla podruhé rozdrtit Rommela, ale na druhou stranu přijít o reservy zásob, a zastavit, se dokud nepřijdou další - což by bylo asi doopravdy užitečné vítezství, zvláště v případě, když by i po tom "rozdrcení" přece jenom OSE nějaké síly zbyly"čím víc Rommel postupoval (s tím, že chtěl ty posice udržet, na časově a prostorově omezených ofensivách by nebylo nic špatného) tím víc tuto výhodu poskytoval i tak kvalitněji zásobovaným Britům, kteří navíc, na rozdíl od něj tento problém pochopili, a snažili se ho řešit, na rozdíl od OSY. (A i potom po druhém El Alameinu byl jejich postup směrem na západ značně komplikovaný, ačkoliv Rommel už nebyl schopen klást významnější odpor, že.)" . |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1005: Takže, tvoje mínění je, že Rommel navrhoval věc strategicky správnou ale špatně ji provedl? Tak to se potom asi doopravdy neshodneme, já se naopak držím toho mínění, že právě a jedině jeho nadrůměrné taktické schopnosti mu umožnily zajít až tak daleko v jeho nesmyslné strategii - horší taktik by se nikdy až k El Alameinu neprobil (nejspíše by byl zastaven už u Mersá Matrúh, ne-li v Kotli u Ghazály" Sama snaha o vedení ofenzivního vedení akcí je potom správná. Můžeme potom mít výhrady ke způsobu jejího vedení, ale není plně na místě poukazovat, že by bylo lepší se stáhnout do defenzívy." ), lepší stratég, za situace jaká existovala v severní Africe po pádu Tobrúku, by se tak daleko ani nevydal .
Dzin napsala v č. 1005:
"není plně na místě poukazovat, že by bylo lepší se stáhnout do defenzívy. To umožní nepříteli pohodlně soustředit vojska, vykonat přípravu a poté mě zadupat do země."
ja_62 napsal v č. 1003: Opakuji, nikde netvrdím, že defensiva by byla lepší, a dodávám, že problémy se zásobováním přes poušť byly tak značné, že v jednoznačně lepší posici byl vždy strana s kratšími zásobovacími liniemi - například na gazálské lini na jaře 1942 tebou zavrhovaná defensiva umožnila, že obě strany soustředily vojska a zásoby, jenomže OSA, které stále přicházelo přes moře méně zásob než 8. armádě (a než potřebovala) měla díky kratším zásobovacím liniím lepší možnost dopravit je bojovým silám - a kdo koho zadupal do země...
"za předpokladu stejného objemu zásob na straně Spojenců, který je celkem pravděpodobný, protože jich víc nebylo, případné navýšení by šlo na úkor jiných bojišť - by Britové museli obětovat mnohem větší část zásob na dopravu zásob pouští, čímž by podstatně klesala jejich ofensivní schopnost, zatímco OSA by byla ve výhodném postavení, kdy by mohla větší díl zásob použít přímo pro bojové jednotky a menší pro jejich zásobovací oddíly ."
Algernon napsal v č. 1001:
"Měl by sis znovu přečíst sedmnáctou kapitolu v „Jak jsem vyhrál válku“, můj milý Dzine… :o)"
Dzin napsala v č. 1004: Obávám, se že pokud to myslíš jen trochu vážně a vydávání zcela imaginárních rozkazů ti stačí jako "velení", jsi doopravdy značně nenáročný"Není třeba, vybavuji si ji z paměti. :o) Ale i zde veleli, jen pomocí špatných map. :o)))" . |
|
|
|
|
|
ja_62 napsal v č. 1003:
"Tak úplně nechápu proč najednou směšuješ vyčerpávání zdrojů ve Středomoří obecně, a vyčerpávání britských jednotek v poušti. Jak to říci - ale asi takhle - kdyby Rommel zatvrzele netrval na udržení svých výdobytků (třeba sollúmské linie bez Tobrúku, nebo postupu na Egypt sice s Tobrúkem, ale bez zajištěného transportu zásob) tak - za předpokladu stejného objemu zásob na straně Spojenců, který je celkem pravděpodobný, protože jich víc nebylo, případné navýšení by šlo na úkor jiných bojišť - by Britové museli obětovat mnohem větší část zásob na dopravu zásob pouští, čímž by podstatně klesala jejich ofensivní schopnost, zatímco OSA by byla ve výhodném postavení, kdy by mohla větší díl zásob použít přímo pro bojové jednotky a menší pro jejich zásobovací oddíly . Nešlo tam totiž ani tak o to, kdo je schopen mít v poli více jednotek, nýbrž o to, kdo je schopen je lépe zásobovat - a čím víc Rommel postupoval (s tím, že chtěl ty posice udržet, na časově a prostorově omezených ofensivách by nebylo nic špatného) tím víc tuto výhodu poskytoval i tak kvalitněji zásobovaným Britům, kteří navíc, na rozdíl od něj tento problém pochopili, a snažili se ho řešit, na rozdíl od OSY. (A i potom po druhém El Alameinu byl jejich postup směrem na západ značně komplikovaný, ačkoliv Rommel už nebyl schopen klást významnější odpor, že.)"
Dzin napsala v č. 1005: Co přesně z 1003 není "zcela přesné"?"ja_62: (1003) To není ale zcela přesné, protože při využívání defenzivního stylu boje způsobím nepříteli menší ztráty, než při využítí ofenzivního stylu boje." Jinak, kdyby sis pročetl co tu píšu, všude uznávám, že taktická ofensiva byla ze strany Rommela vhodnou metodou vedení boje, chyba spočívala v tom, že nedokázal pochopit, že s danými zdroji a za daného stavu věcí nedokáže dělat o mnoho více, a snažil se ji proměnit v ofensivu strategického rozsahu, tedy jeho cílem nebylo "působení větších ztrát", což mohl dokázat i bez strategické ofensivy, nýbrž dobytí Egypta.
Dzin napsala v č. 1005: Takhle, strategická defensiva (tj. v daném případě pouhá snaha neztratit Libyi) může být velmi dobře kombinována s dílčími časově a prostorově omezenými výpady, bez širších strategických ambicí než oslabit a vyčerpat síly nepřítele. O stažení se do defensivy nikde nepíšu."Můžeme potom mít výhrady ke způsobu jejího vedení, ale není plně na místě poukazovat, že by bylo lepší se stáhnout do defenzívy." Lépe zásobovaná OSA (a hůře zásobovaná 8. armáda, i když započítáme fakt, že OSA na své straně neměla železnici, a pravděpodobně ani možnost ji postavit, vzhledem k tomu, že přeprava materiálu na její stavbu by šla na úkor zásobování bojových jednotek) by mohla způsobit protivníkovi těžší ztráty. Pokud tedy nemáš k disposici nějaký, mainstreamovou historiografií patrně ignorovaný, pramen, dle kterého bylo pro OSU nějak výhodné bojovat u El Alameinu, na špici dlouhé zásobovací linie, navíc bez "zbytečného" dobytí Malty.
Dzin napsala v č. 1005: Nemohou, ale jelikož Rommel na strategickou ofensivu neměl dostatek zdrojů, bylo pošetilé to zkoušet (a navrhovat"Přičemž ještě poznámku, časově a prostorově omezené proti/útoky v rámci strategické obrany nemohou ofenzivní pojetí boje plně nahradit." )- pro OSU (kdyby nedržela Maltu) by bylo rozhodně výhodnější bojovat někde u Sollúmu, nikoli u El Alameinu, což je maximální bod Rommelova plně ofensivního postupu, a pravděpodobně i maximální možný bod jeho postupu. |
|
|
|
|
|
cinik: že zase narážíš na oblíbené Finsko? To se ale ubránilo jen a pouze díky šťastným okolnostem. Při trošku jiné konstelaci by to s ním už tak "dobře" dopadnout nemuselo. |
|
|
|
|
Ad Dzin: Záleží na okolnostech: je-li dobré místo pro obranu a ty máš k disposici několik obranných linií, které můžeš opustit, může být defenzívní taktika velice účinná... Ovšem pokud jde o Afriku, tak tam většinou toto nebylo možno aplikovat. |
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1005: Asi jako Monty po Alameinu "To umožní nepříteli pohodlně soustředit vojska, vykonat přípravu a poté mě zadupat do země. Samozřejmě, opět za předpokladu správného velení a není důvod se domnívat, že by Britové nebyli dostatečně schopní něco takového realizovat." ? |
|
|
|
|
|
ja_62: (1003) To není ale zcela přesné, protože při využívání defenzivního stylu boje způsobím nepříteli menší ztráty, než při využítí ofenzivního stylu boje. Sama snaha o vedení ofenzivního vedení akcí je potom správná. Můžeme potom mít výhrady ke způsobu jejího vedení, ale není plně na místě poukazovat, že by bylo lepší se stáhnout do defenzívy. To umožní nepříteli pohodlně soustředit vojska, vykonat přípravu a poté mě zadupat do země. Samozřejmě, opět za předpokladu správného velení a není důvod se domnívat, že by Britové nebyli dostatečně schopní něco takového realizovat. Přičemž ještě poznámku, časově a prostorově omezené proti/útoky v rámci strategické obrany nemohou ofenzivní pojetí boje plně nahradit. |
|
|
|
|
|
Algernon napsal v č. 1001: Není třeba, vybavuji si ji z paměti. :o) Ale i zde veleli, jen pomocí špatných map. :o))) "Měl by sis znovu přečíst sedmnáctou kapitolu v „Jak jsem vyhrál válku“, můj milý Dzine… :o)" |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1000:
"Ohledně toho, kdo byl vyčerpáván více boji v Africe, jestli Spojenci, nebo Osa, to by jsme potom mohli skočit k hodnocení celé středomořské kampaně od vstupu Itálie do války do konce války. "
ja_62 napsal v č. 993:
"Ono, otázka, související značně se zásobováním, je, zda "honění Britů po poušti" vedlo spíše k jejich vyčerpání, nebo zda spíše nevyčerpával Rommel více svoje zásoby a pouštěl žilou svým jednotkám. Nešlo ani tak o to, aby působil Britům ztráty, stačilo když nebudou moci své jednotky a zdroje nasadit jinde. A pokud by neměl "hloubku obrany", znamenalo by to jeho kratší zásobovací linie, zatímco 8. armáda by byla natažená na špici dlouhé zásobovací linie."
Dzin napsala v č. 955: Tak úplně nechápu proč najednou směšuješ vyčerpávání zdrojů ve Středomoří obecně, a vyčerpávání britských jednotek v poušti. Jak to říci - ale asi takhle - kdyby Rommel zatvrzele netrval na udržení svých výdobytků (třeba sollúmské linie bez Tobrúku, nebo postupu na Egypt sice s Tobrúkem, ale bez zajištěného transportu zásob) tak - za předpokladu stejného objemu zásob na straně Spojenců, který je celkem pravděpodobný, protože jich víc nebylo, případné navýšení by šlo na úkor jiných bojišť - by Britové museli obětovat mnohem větší část zásob na dopravu zásob pouští, čímž by podstatně klesala jejich ofensivní schopnost, zatímco OSA by byla ve výhodném postavení, kdy by mohla větší díl zásob použít přímo pro bojové jednotky a menší pro jejich zásobovací oddíly"Díky jeho ofenzivním akcím Osa dokázala bojovat v Severní Africe tak dlouho. Pokud by se s Brity po poušti "nehonil", nezpůsobil by jim s největší pravděpodobností takové ztráty a boje by byly kratší. Jeho ofenzivní pojetí boje bylo rozhodně správným postupem, defenzivou by zde nedosáhl ničeho. Musíme si uvědomit, že ve Středomoří se nejvíce projevoval trojuhelník armáda-letectvo-námořnictvo. V námořnoctvu měli po celou dobu převahu Spojenci a tak zbývalo jen na letectvu a armádě a na jejich akcích. Pokud by nakonec armáda jen pasivně bránila pozice, zůstalo by vše toliko na letectvu, které ale nebylo tak silné, aby dokázalo vyeliminovat kompletně síly nepřítele. A ve chvíli, kdy by bylo zeslabeno odsunem z oblasti by došlo k rychlému ovládnutí prostoru Spojenci. S poheldu čistě obrany, Rommel svým postupem vždy získával operační hloubku a vyčerpával Spojenecké síly čímž jim zabraňoval v zničení zdejších pozic a vojsk Osy a vylepšoval tak své šance na odražení jejich útoku *). Pokud by tak nečinil a zůstal na základních pozicích a jen vybudova obranu, nejspíše by byl poražen už v roce 1941, protože jeho síly nebyly dostatečně silné, aby dokázaly pozice uhájit a jedině v převzetí iniciativy měl větší šance, jak svůj úkol splnit. Proto mu tedy nemůžeme vytýkat ofenzivní vedení operací, protože to je právě to, co umožnilo Ose udržet se v Africe až do roku 1943 a vázat zde Spojenecké síly. " .Nešlo tam totiž ani tak o to, kdo je schopen mít v poli více jednotek, nýbrž o to, kdo je schopen je lépe zásobovat - a čím víc Rommel postupoval (s tím, že chtěl ty posice udržet, na časově a prostorově omezených ofensivách by nebylo nic špatného) tím víc tuto výhodu poskytoval i tak kvalitněji zásobovaným Britům, kteří navíc, na rozdíl od něj tento problém pochopili, a snažili se ho řešit, na rozdíl od OSY. (A i potom po druhém El Alameinu byl jejich postup směrem na západ značně komplikovaný, ačkoliv Rommel už nebyl schopen klást významnější odpor, že.) |
- Home
- > Diskuzní forum
- > Osobnosti
- > Generálové a maršálové 2.sv.v.