Generálové a maršálové 2.sv.v.
|
|
|
|---|---|
|
Moby napsal v č. 1056: Corpo d'armata d'aviosbarco (Vzdušně výsadkový sbor) se podle plánu skládal ze 7. flieger division, 185. parašutistické divise "Folgore" a 80. vzduchem přepravitelné divise "La Spezia". Co se týče stavu 7. fliegerdivision, nebyl zas tak strašný, a ztráty utrpěné na Východě byly nahrazeny, ačkoli nejspíše převážná většina jejích příslušníků neměla zkušenosti z bojového seskoku. Problém by byl spíše se spoluprací v boji s Italy, ačkoliv jednotky podstupovaly společný výcvik. "Ta byla rozkopaná na východě, na Maltu měla hupsnout brigáda Ramcke. (Nakonec skončila u el Alameinu)" |
|
|
|
|
ja_62 napsal v č. 1048: Ta byla rozkopaná na východě, na Maltu měla hupsnout brigáda Ramcke. (Nakonec skončila u el Alameinu) "(nebyl to žádný Merkur, ale důkladně připravená akce, zejména co se týče výsadku z moře, přičemž i 7. fliegerdivision uvítala každý moment který mohla věnovat výcviku)" |
|
|
|
|
Algernon: (1053) Nestačí. Bez zásob to nejde. Němci nepociťovali ovládnutí Malty jako takovou prioritu, jako Britové její udržení. Ve chvíli, kdy se zdálo, že je Malta dostatečně vyřazena z činosti se myšlenkou na její obsazení přestali byť jen zaobírat (až na vyjímky) a vrhli se po jiném cíly. |
|
|
|
|
|
Algernon: (1051) Já bych řekl, že za původním tématem už je vše za...  Jinak jsi situaci ohledně Malty a jejího ovládnutí Osou ve druhém odstavci zhodnotil podle mého dobře. |
|
|
|
|
|
ja_62: (1048) Já osobně jsem zase skeptický k vylodění na Maltě. Celkově postrádám u OSy k tomuto kroku dostatek politické a i vojenské vůlě, rozhodně se to nedá měřit s odhodláním Britů Maltu udržet. (1049) Ale to by chtělo přehodnotit celkovou strategii OSY. Ve chvíli, kdy Rommel podnikl první úspěšné tažení a byl za to pochválen už k návratu toliko k poziční a oslabovací válce nebylo návratu. OSA se vrhla do boje na ovládnutí tohoto prostoru. Navíc jak se ukázalo, k definitivnímu ovládnutí STředomoří by bylo třeba ovládnout Maltu a to se nedalo bez získání dominance v tomto prostoru a o to se Osa snažili a nedokázala to, Získávala sice místy přehavu, ale ta nebyla nikdy tak jednoznačná. A ani dostatečně využitá. Podle mého měla Osa zeslabit voji přítomnost na Východě a přejít zde alespoň na čas do obrany, posílit Středomoří a vyřešit zdejší problémy. Dokázala by to s relativně menší silou (v porovnání s tím, co bylo třeba na vítězství na Východě) a výsledek by byl velký. Jenže to by chtělo zase přehodnotit celou strategii Němců atd... |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1047: Právě že ne. Stačilo, aby byli kdekoli na africkém kontinentu, aby vázali část britských sil, z linie u Sollúmu (včetně Tobrúku jako, byť nedostatečné, zásobovací základny) vyplývalo lehčí zásobování, a výhody bojů u El Alameinu byly minimální - co se vlivu pozemních bojů na zásobování Malty týče, stačilo aby Němci znemožnili Britům používat letecké základny v okolí Derny, nemuseli jít až tak daleko. Důležitost rozlohy drženého prostoru není zdaleka veliká, když je většinou vyplněn jen pískem, na rozdíl od Stalingradu který byl přece jenom strategicky důležitý. "A co se týká otázky jakou výhodu přinášel pro OSU boj u Alalmeinu a ne u Sollúmu je to asi, jako ptát se, jakou výhodu přinášel Němcům boj o Stalingrad a ne o Budapešť." |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1047: Podle mínění Kesselringa a Comanda Suprema byla Malta neutralisována (tj. dočasně vyřazena), a vyřadit ji měla operace C.3 / Herkules.
"Malta byla podle mínění Němců vyřazena z boje. Hercules měl této situace využít a završit ji jejím obsazením."
Dzin napsala v č. 1047: Z toho by možná radost měl, ale sotva z toho, že Rommel, na rozdíl od ostatních dospěl k názoru, že vyřazená je."Třeba Douhet by měl radost z toho, že si Rommel myslel, že Maltu stačí vyřadit toliko leteckým bombardováním... "
Přičemž nelze namítat, že neměl dostatek informací, Kesselring s Cavallerem mu důvody proč je nutné se zastavit v postupu dokud nebude dobyta Malta sdělovali několikrát.
Dzin napsala v č. 1047: Jenomže tu je ten problém, že kdyby Rommel nepokračoval v ofensivě na zemi, mohla se Luftwaffe a Regia Marina vrhnout na Maltu, zatímco při pokračování jeho ofensivy po dobytí Tobruku se musely všemi silami soustředit na zabezpečení jeho zásobování, a tím Maltě odlehčit, čímž padla naděje na úspěch OSY ve Středomoří.
"Bez tohoto byla i strategická defenzíva vždy nemožná."
Dzin napsala v č. 1047: A sotva ofensivou bez dostatečných zdrojů k jejímu provedení, zejména co se zásob týkalo.
" Navíc se Němci snažili porazi Spojence a toho nemohli za žádných okolností dosáhnout defenzívou."
Dzin napsala v č. 1047: Já si to tedy představit dovedu, ovšem možná jsem příliš důvěřivý stran toho, co (byť morálně naprosto pochybní) státníci sjednají během dlouhotrvajících srdečných rozhovorů. Plánování a příprava operace Herkules se vlekly (nebyl to žádný Merkur, ale důkladně připravená akce, zejména co se týče výsadku z moře, přičemž i 7. fliegerdivision uvítala každý moment který mohla věnovat výcviku) a koncem dubna bylo Hitlerem a Mussolinim v Klessheimu dohodnuto, že invase na Maltu bude odložena do konce června/ začátku července (orientačně byl stanoven 10. červenec), a v mezidobí bude zahájena Rommelova ofensiva na pevnině, s cílem dobýt Tobrúk - značně logické rozhodnutí, zvláště poté co Kesselring informoval Comando Supremo, že "Malta nyní nepředstavuje hrozbu". K dalšímu průběhu [téma č. 461 - přísp. č. 996]. "Navíc ji svými akcemi jednoznačně zabezpečil a ve chvíli jeho úspěchu si tost těžko můžeme představit, žeby OKW nebo Hitler řekli teď to balíme, konec, přejdeme do strategické defenzívy." |
|
|
|
|
|
ja_62 napsal v č. 1045: Malta byla podle mínění Němců vyřazena z boje. Hercules měl této situace využít a završit ji jejím obsazením. Třeba Douhet by měl radost z toho, že si Rommel myslel, že Maltu stačí vyřadit toliko leteckým bombardováním... "To také nikde netvrdím, jenomže oni navrhovali rozumný, logicky podložený postup: Nejprve Malta, pak ofensiva na zemi. Proti tomu nelze nic namítat, zatímco Rommel chtěl útočit na pozemní frontě, aniž byla Malta vyřazena. "
ja_62 napsal v č. 1046: Jenže nechceš vidět i druhou stranu mince. Bez tohoto byla i strategická defenzíva vždy nemožná. Předpokládám, že oba mluvíme o úspěšném vedení boje. Já netvrdím, že by Němci měli v případě stratgeické ofenzívy šanci na úspěch, ale oni ji neměli ani v případě defenzívy. Navíc se Němci snažili porazi Spojence a toho nemohli za žádných okolností dosáhnout defenzívou. Můžeš sice namítnout, že Rommel měl původně pouze zabezpečit frontu, ale u toho by to určitě jen nezůstalo. Navíc ji svými akcemi jednoznačně zabezpečil a ve chvíli jeho úspěchu si tost těžko můžeme představit, žeby OKW nebo Hitler řekli teď to balíme, konec, přejdeme do strategické defenzívy."Jinak dokud nebyla vyřazená Malta a zajištěno Rommelovo zásobování, byla strategická ofensiva vždy nemožná " A co se týká otázky jakou výhodu přinášel pro OSU boj u Alalmeinu a ne u Sollúmu je to asi, jako ptát se, jakou výhodu přinášel Němcům boj o Stalingrad a ne o Budapešť. |
|
|
|
|
|
Dzin citoval v č. 1043:
"Pokud jsme si to tedy vyjasnili, potom musím na závěr jen souhlasit s
Johny napsal v č. 1039: "Opakuji, že Rommela je možno kritizovat za lecos ale určitě ne za to, že útočil. Prostě nelze očekávat od německého velitele v roce 41-2, že by řekl "vůdče, nedobils Maltu tak to zabalíme né...". Většina německých útoků byla ze strategického hlediska nesmysl a přece se toho spousta podařila.""
A já musím opakovat, že iniciativa k dalšímu postupu po dobytí Tobrúku (a nedobytí Malty) vzešla od Rommela, Hitler mu ji schválil, zatímco Kesselring poukazoval na nereálnost postup, ale Rommel se vyžíval v prohlášeních, jak bude za týden v deltě Nilu. Nejde tu o to, zda mohl proti tomu postupu protestovat, spíše o to, že nedokázal pochopit, že ten postup je nemožný, a celou situaci dílem inicioval, dílem s ní byl tak spokojený, že ho ani nenapadlo si stěžovat.
ja_62 napsal v č. 1038:
"A co se právě už kdoví-jak-dlouho snažím vysvětlit, je, že když Rommel zastával názor požadující ofensivu za každou cenu, asi nebyl zrovna dobrý stratég."
Dzin napsala v č. 1043:
"Právě že nesnažíš. Tohle je poprvé, kdy jsi to takto napsal. Do teď jsem nabýval dojmu, že se mě snažíš přesvědčovat, že to, že Rommel se snažil převzít strategickou iniciativu v Africe a rozhodl se pro ofenzívu byla vždy hloupost a jediný správný postup bylo zůstat ve strategické defenzívě."
ja_62 napsal v č. 637:
"a Rommel nerealisticky plánoval podstatnější akce, s omezenými zásobami, a stále odmítav dobytí Malty (když časem konečně uznal, že alespoň Tobrúk je k zásobování nezbytný)(ačkoli není jisté, že OSA ji dobýt mohla, bylo nesmyslným hazardem plánovat rozhodující nápor bez jejího trvalého vyřazení), chtěl postupovat dál, což vysvětluje El Alamein."
ja_62 napsal v č. 681:
"Problémy byly trvalého rázu, už kvůli kapacitě Tripolisu a Benghází, a zásobovací situace se víceméně jen náhodou a krátkodobě mohla změnit k lepšímu, na rozdíl od Britů, kde se byla situace opačná "
ja_62 napsal v č. 925: A jinde. Asi moc nečteš co tu píšu"Kupodivu mi na jeho plánu útoku na Egypt vadí hlavně to, že mohl vyjít pouze nějakou náhodou (a nelze se vymlouvat na to, že nevěděl o silách protivníka, věděl o nich velmi dobře) a tudíž ho mám za špatného velitele, protože navrhoval plán, který realisovat šel, ale víceméně pouze v případě, že protivníka nenapadne klást odpor, a ten případ tak nějak nenastal. Protože pro případ, že protivník bude vážně klást odpor (to pak asi dost překvapilo, že?) neměl k disposici dost zásob, ani možnost jejich dopravy do Afriky."  (čímž by se dalo vysvětlit, i proč jsi např. otázku, "Jakou výhodu přinášel podle tebe OSE boj u El Alameinu, nikoli třeba u Sollúmu?" už dvakrát přešel bez odpovědi). Jinak dokud nebyla vyřazená Malta a zajištěno Rommelovo zásobování, byla strategická ofensiva vždy nemožná - buď musela Luftwaffe blokovat Maltu a pak nemohla dostatečně podporovat Rommela v poušti, nebo podporovala Rommela v poušti, a pak se nemohla soustředit na Maltu, čímž jí umožnila se po nějaké době vzpamatovat a narušovat konvoje OSY. Takže dokud nebyla vyřazená Malta, ne vždy. Problém je v tom, že ty se snažíš presentovat tento Rommelův nedostatek pochopení jako drobný detail, zatímco Malta jaksi nebyla nikdy zcela vyřazená, takže jako problém pro strategii OSY trvala. A bez dobytí Malty byl schopen pouze ofensivních operací menšího rozsahu, jako byla např. Venezia, protože Malta uvolněná ze sevření mu jakýkoliv pokus o rozsáhlejší akce začala narušovat, jak se v červenci 1942 nakonec i stalo. Naprosto stejně se situace vyvíjela už v létě 1941. V roce 1942 navíc Rommel "utekl" i svým zásobovacím základnám. |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1043: Ale jsou situace, kdy si to, z hlediska zásobovacího, mohl dovolit, a situace kdy nemohl, a ty nejen převládaly, ale pravidelně následovaly vždy poté co byla od Malty odvedena pozornost (a síly, zejména letecké) jinam, třeba k podpoře Rommelových vyjížděk do pouště. " Na snaze o převzetí strategické iniciativy není nic špatného a Rommel se o to snažil."
Dzin napsala v č. 1043: Ta je kupodivu dosti klíčovou součástí středomořské strategie, a nepochopení jejího významu a vytrvalý odpor proti jejímu obsazení jako "zbytečnému" není tedy jakýmsi vybočením z "jinak dobré strategie", nýbrž ukázkou, že Rommel nechápal základní předpoklady pro úspěšné strategické rozhodování.
"Ne všechny jeho kroky byly v tomto směru dobré (viz. Malta)."
Dzin napsala v č. 1043: To také nikde netvrdím, jenomže oni navrhovali rozumný, logicky podložený postup: Nejprve Malta, pak ofensiva na zemi. Proti tomu nelze nic namítat, zatímco Rommel chtěl útočit na pozemní frontě, aniž byla Malta vyřazena. Jinak Kesselring Rommelovi opakovaně sděloval, že by bylo lepší kdyby se na zemi zastavil, a poskytl tak OSE možnost provést operaci Herkules/C.3 . "Ale ani Kesserling nenavrhoval přejít do strategické defenzívy. I jeho (a Readerův) návrch byl takoví, že se zůstane ve strategické ofenzívě, pouze navrhovali jiný postup než Rommel. " |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1042: Nepletu.
"Pleteš si Harpoon s Pedestalem."
Dzin napsala v č. 1042: Možná teoreticky na měsíc, ale pomohly Maltě, která v té době byla na pokraji vyhladovění (plus to málo co dopravily ponorky) vydržet až do Pedestalu..." V rámci Harpoonu je to tedy asi měsíc." Podle tebe by musela Malta kapitulovat asi už někdy koncem července. |
|
|
|
|
|
ja_62 napsal v č. 1038: Píši o strategické ofenzívě a defenzívě a ne o ofenzivních a defenzivních akcích. Já vím, co vše obsahují, jak jedna, tak druhá, takže nechápu, proč mi stále podsouváš, že si myslím, že když je někdo ve strategické defenzívě vylučuje to lokální protiútoky atd. a nepodniká tedy žádné ofenzívní akce. Pojem strategická ofenzíva nebo defenzíva souvisí s převzetím tzv. strategické iniciativy. Jestli to bude srozumitelnější, budu používat toliko tento termín."Nechápu proč stále vydáváš za jediný možný způsob strategické defensivy pouze defensivní operace - strategická defensiva může být vedena i operacemi ofensivními, případně kombinací defensivních a ofensivních akcí, pouze neusilujících primárně o totální zničení sil nepřítele a obsazení jeho území, (v tomto případě Egypta), nýbrž zaměřených na zmenšení/ zničení jeho ofensivních schopností, za účelem zabezpečení vlastních sil (a území, jenomže to v poušti nebylo zas tak důležité). " A protože vím, jak vypadá strategická ofenzíva nebo defenzíva, mohu napsat, že až na specifické případy (obvykle hrubou chybou velení) se převzetím strategické iniciativy (a tedy přechodem do startegické ofenzívy) spůsobí nepříteli větší ztráty, než když zůstanu ve strategické defenzívě (A tedy reaguji jen na to, co udělá nepřítel). Na snaze o převzetí strategické iniciativy není nic špatného a Rommel se o to snažil. Ne všechny jeho kroky byly v tomto směru dobré (viz. Malta), ale není možné napsat, že měl zůstat ve strategické defenzívě (tedy se nesnažit převzím iniciativu) protože by dosáhl lepších výsledků. Opak je pravdou. Dějiny válek nám ukazují, že platí obecné pravidlo, že pokud se starana nachází ve strategické defenzívě, má větší ztráty a nepřítel menší, než když je tomu naopak.
ja_62 napsal v č. 1038: Právě že nesnažíš. Tohle je poprvé, kdy jsi to takto napsal. Do teď jsem nabýval dojmu, že se mě snažíš přesvědčovat, že to, že Rommel se snažil převzít strategickou iniciativu v Africe a rozhodl se pro ofenzívu byla vždy hloupost a jediný správný postup bylo zůstat ve strategické defenzívě. A jak si čtu, nebyl jsem sám, kdo nabyl tohoto přesvědčení. "A co se právě už kdoví-jak-dlouho snažím vysvětlit, je, že když Rommel zastával názor požadující ofensivu za každou cenu, asi nebyl zrovna dobrý stratég." S tím souvisí i
ja_62 napsal v č. 1040: Ale ani Kesserling nenavrhoval přejít do strategické defenzívy. I jeho (a Readerův) návrch byl takoví, že se zůstane ve strategické ofenzívě, pouze navrhovali jiný postup než Rommel."Kupodivu lze -alespoň Kesselring to dělal - třeba očekávat, že řekne cosi ve smyslu: "Bez trvalého vyřazení Malty další postup nemá naději na úspěch"" Pokud jsme si to tedy vyjasnili, potom musím na závěr jen souhlasit s
Johny napsal v č. 1039: "Opakuji, že Rommela je možno kritizovat za lecos ale určitě ne za to, že útočil. Prostě nelze očekávat od německého velitele v roce 41-2, že by řekl "vůdče, nedobils Maltu tak to zabalíme né...". Většina německých útoků byla ze strategického hlediska nesmysl a přece se toho spousta podařila." |
|
|
|
|
|
ja_62 napsal v č. 1037: Pleteš si Harpoon s Pedestalem. Při Harpoon dorazily na Maltu 2 lodě (ze 6) s 18 000 tunami nákladu. Teprve v rámci Pedestalu dorazily na Maltu 5 lodí (ze 14) s 32 000 tun zásob, což odpovídalo oněm 2 měsícům (viz. Hrbek Námořní válka vrcholí str. 57 a 186.). V rámci Harpoonu je to tedy asi měsíc. "Vigorous určitě, Harpoon sice za cenu těžkých ztrát, ale přece jen dopravil na Maltu zásoby přibližně na dva měsíce. " |
|
|
|
|
|
Algernon: (1036) Dobře beru, příště se budu vyjadřovat naprosto jasně, než abych to nechal na drobných změnách ve formulaci. Tedy znovu, víceméně jsem změnil názor na to, že Rommel sice nepředpokládal zásobovací problémy a měl určité náznaky, které by pro to mohly svědčit, ale ty nebyly tajkového rázku, aby na nich mohl založit své přesvědčení a naproti tomu, měl náznaky poměrně pádné, že tomu tak nebude, takže předpokládat problémy jednoznačně mohl a měl a to že tak neučinil, resp. že se na celou věc díval optimisticky, byla jeho chyba. Počkej, v Ardenách ale Němci nespoléhali přednostně na to, že ukořistí nepřátelské zásoby, které jim umožní pokračovat v boji. Nebo ano? Já si z hlavy vzpomenu snad jen na jednu knihu odborné literatury, která něco takového obsahuje. |
|
|
|
|
|
Johny napsal v č. 1039: Nevzdal se, pouze nakonec utekl z Tuniska."protože v Africe útočil a nevzdal se". " Jinak tvrdím jen, že byla chyba, když se pokoušel za každou cenu útočit, a nepřizpůsobil se reálnému stavu věcí, ani o to nijak zvlášť neusiloval.
Johny napsal v č. 1039: Kupodivu lze -alespoň Kesselring to dělal - třeba očekávat, že řekne cosi ve smyslu: "Bez trvalého vyřazení Malty další postup nemá naději na úspěch", jenomže Rommel se stále vyjadřoval (pokud vycházíme z jeho vlastních tehdejších vyjádření, depeší OKW a svědectví ostatních účastníků, ne pozdějšího Rommelova překrucování a zkreslování*) ) spíše ve smyslu: "Maltu dobývat nemusíme, prostě pojedeme dál". (anebo i hůř: "Nemáme vodu, nemáme benzín, ale máme nadšení, a to je to co nám postačuje k dojití do Egypta ""Prostě nelze očekávat od německého velitele v roce 41-2, že by řekl "vůdče, nedobils Maltu tak to zabalíme né...". " /podle Italů/)K chronologii rozhodnutí o postup do Egypta např. [téma č. 461 - přísp. č. 996]
*)Ono o jeho kontaktu s realitou a případně i smyslu pro historickou věrnost cosi vypovídá už to, že Franklynův protiútok cca 58 Matild I a 16 Matild II u Arrasu reprodukoval čtenářstvu jako "masivní útok stovek britských tanků", čímž nejen značně zveličil své hrdinství, nýbrž i obavy OKH z britských sil. (Jinak útoku se účastnilo i okolo šedesáti francouzských tanků (typu Hotchkiss H-35/38 a Somua S-35), ale těch si pro změnu nevšiml vůbec.) |
|
|
|
|
ja_62: Pořád se ta diskuze točí kolem jednoho "Rommel byl dobrý taktik ale špatný stratég, protože v Africe útočil a nevzdal se". To je naprosto špatný přístup (nebudu diskutovat můj názor, že Rommel nebyl ani nijak zázračný taktik ve srovnání s jinými německými veliteli a že jeho úspěchy byly jen na úkor neschopnosti britů). Opakuji, že Rommela je možno kritizovat za lecos ale určitě ne za to, že útočil. Prostě nelze očekávat od německého velitele v roce 41-2, že by řekl "vůdče, nedobils Maltu tak to zabalíme né...". Většina německých útoků byla ze strategického hlediska nesmysl a přece se toho spousta podařila. |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1031: Nic, zrovna tak jako nic nebránilo Rommelovi, aby podobně jako v květnu 1942 nezaútočil jako první"co by Angličany nutilo útočit dříve, než schromáždí dostatek vojska a zásob?" . A chybou v operaci Venezia bylo až to, že Rommel se po dobytí Tobrúku odmítl zastavit, jak bylo domluveno, a trval na pokračování do Egypta.
Dzin napsala v č. 1031:
"V případě, že by se vojska Osy držela v základních pozicích v Libii, "
Dzin napsala v č. 1031: Nechápu proč stále vydáváš za jediný možný způsob strategické defensivy pouze defensivní operace - strategická defensiva může být vedena i operacemi ofensivními, případně kombinací defensivních a ofensivních akcí, pouze neusilujících primárně o totální zničení sil nepřítele a obsazení jeho území, (v tomto případě Egypta), nýbrž zaměřených na zmenšení/ zničení jeho ofensivních schopností, za účelem zabezpečení vlastních sil (a území, jenomže to v poušti nebylo zas tak důležité)."Těžko si lze představit, že by Němci a Italové dosáhli klepších výsledků čistě defenzivou." Rommel totiž neustále plánoval akce směřující k strategickému vítězství (tj. ideálně zničení britských sil a obsazení Egypta) na které prostě neměl dostatek sil, přičemž nedokázal pochopit, že další postup ho zbavuje v bitvě dobytých výhod, zejména že se vzdaluje od svých zásobovacích center.
Dzin napsala v č. 1031: Stále nechápu oč bylo pro OSU výhodnější válčit u El Alameinu než dejme tomu u Sollúmu..."Ano, Osa se měla snažit oslabovat nepřítele. Což ale Rommel dělal a dělal to měrou vrchovatou. Těžko si lze představit, že by Němci a Italové dosáhli klepších výsledků čistě defenzivou." , přičemž 8. armádu to o nic víc neoslabovalo.
Dzin napsala v č. 1031: A co se právě už kdoví-jak-dlouho snažím vysvětlit, je, že když Rommel zastával názor požadující ofensivu za každou cenu, asi nebyl zrovna dobrý stratég. "Určitě lépe by udělali, kdyby po dobytí Tobrůku upevnili své pozice a pokusili se definitivně ovládnout Maltu. Tím by se jejich pozice ve Středomoří stala výrazně stabilnější." |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1031: Zato neustal přísun zásob, byť pouze ponorkami, takže sice její ofensivní schopnost nestála za mnoho, ale Malta samotná vydržela. Zrovna tak v polovině července nezabránil fakt, že pozemní síly OSY stály u El Alameinu, operacím Pinpoint a Insect, při nichž byla Malta posílena Spitfiry startujícími z HMS Eagle.
"Přísun posil na Maltu ustal."
Dzin napsala v č. 1031: Vigorous určitě, Harpoon sice za cenu těžkých ztrát, ale přece jen dopravil na Maltu zásoby přibližně na dva měsíce. Zrovna tak se po něm na ostrov vrátila 10. ponorková flotila. Jako fiasko RN operaci presentovala hlavně propaganda OSY, ale co se týče jejích admirálů ve Středomoří, hodnocení bylo přinejmenším smíšené, už jen protože k dosažení úspěchu v těchto operacích italské námořnictvo zkonsumovalo většinu svých momentálních zásob paliva, což mimo jiné ovlivnilo jeho pozdější výkon proti "Pedestalu".
"Pokud to vezmeme, v polovině června 42 byly provedeny operace Harpoon a Vigorous, které dopadly pro Royal Navy fiaskem"
Dzin napsala v č. 1031: Tak v tom případě nechápu, jak došlo k onomu "nepředvídanému zhoršení zásobovací situace OSY, která vedla k porážce u El Alameinu", když Malta je isolovaná, jiné základny Spojenců jsou moc daleko a neumožňují efektivně napadat konvoje OSY, a až po polovině srpna umožní Maltě částečný úspěch Pedestalu "začít vyvíjet větší operační činnost"."Po jejich ukončení se ocitá Malta defakto v izolaci. Teprve v polovině srpna 42 je vypraven další konvoj (Pedestal), který má částečný úspěch a umožňuje opět tahájení větší operační činosti. K plnému obnovení spojencí s Maltou dochází až v listopadu 42." |
|
|
|
|
|
Algernon: (1033) Ten už jsem korigoval na "Rommel nepředpokládal zhoršení zásobovací situace z důvodů, že si nemyslel, že by mohlo dojít k vážnějším problémům s dopravou posil a zásob, nehledě na to, že byl přesvědčen, že případnou krizi zažehnají kořistní zásoby." O Rommelovi potom si myslím (už od začátku), že v době tažení v Africe nebyl rozhodně nijak dobrý stratég , ale poučil se a postupem času se mu jeho strategické vnímání upravilo směrem k lepšímu (toto zlepšení je ostatně předmětem debaty s ja_62, ikdyž se to trochu zamlžilo :o) (1034) Ano. Ovšem plná činnost Malty jako základny je obnovena až v listopadu. Zásoby v rámci "Pedestal" umožnili zažehnat akutní krizi, ale stále zde pociťovali jejich nedostatek. |
|
|
|
|
|
Algernon: (1030) Opravdu nevím, co máš na mysli. Hrbek uvádí pouze to, co jsem už psal. Tedy velikost potopené tonáže loďstva Osy zásobující vojska v Severní Africe. |
- Home
- > Diskuzní forum
- > Osobnosti
- > Generálové a maršálové 2.sv.v.