Stíhací letouny, letecká válka
|
|
|
|---|---|
|
Přijdou mi ta čísla až neuvěřitekně nízká, mimo Němců... |
|
|
|
|
Takže jsem si to sečetl. Podotýkám, že nevím, jestli jsem sečetl veškeré piloty, kteří dosáhli sestřelu. Jejich seznam jsem vzal z math.fce.vutbr.cz/safarik/ACES/index.html. Tam kde jsem věděl, že je jiný údaj, jsem poupravil. Nevím, jestli jsou zde uvedeni všichni, kdo dosáhli sestřelu, ale řekl bych, že minimálně je jich zde drtivá většina. Doufám, že jsem to posčítal správně bez chyb. A protože jste už nejspíše zvědaví na výsledky, tak tady je máte. Němci: Žádné dovysvětlení není třeba. Za celou WW2 (9.39 – 5.45) nárokují celkem 65 308 sestřelů Sověti: Jejich skóre je uváděno součtem samostatných a skupinových sestřelů. Tím ale vzniká problém, protože není uvedeno, s kým kdo onen skupinový sestřel dosáhl. Proto uvedu celkové skóre a z něj dosažené skupinové sestřely. Za Velkou vlasteneckou válku (6.41 – 9.45) nárokují 26 371 sestřelů z toho 5 043 skupinových. Američani: Zde žádný problém, jen s těmi zlomky je více piplačka. Za svou dobu účasti ve WW2 (7.41 – 9.45) na všech frontách nárokují: 11 586,64 sestřelů Britové: Asi jako Američané, jen že se s těmi zlomky vyžívali ještě víc. Za WW2 (9.39 – 9.45) nárokují: 5 990,21 sestřelů |
|
|
|
|
|
To by mě taky zajímalo, kolik vlastně nárokuje SSSR... |
|
|
|
|
|
Ale to je obecné. Stále se třeba uvádí, že Němečtí stihači na Východě sestřelili 45 000 letadel. Jenže to by Sověti jich nesměli akcí nepřítele ztratit 45 000 - 50 000. Ano, na první pohled to vypadá, že to souhlasí, ale jen na první pohled. Protože v těch cca 45 000 - 50 000 letadlech jsou všechny bojové ztráty, tedy i od střelců bombardérů, flaku, zničeno na letišti apod. a samozřejmě i ztráty způsobené spojenci Němců. Jen když se člověk na toto podívá, musí mu být jasné, že německé nároky nemohou být zcela přesné. |
|
|
|
|
|
Právě to jsem měl na mysli, zda pak není zaměňován počet bodů za počet sestřelů. Dokonce se mluví o 497 sestřelech  (300 čtyřmotoráků) u III./JG 7 a Stab./JG 7, celkem cca 45 Me 262. Považuji to za absolutní nesmysl, když Gallandova JV 44 s mnoha špičkovými piloty (kterých u JG 7 s Me 262 nebylo zdaleka tak moc) a cca 25 Me 262 dosáhla "pouze" 56 (cca) vítězství... |
|
|
|
|
|
Aha. Mě tohle bylo vždycky celkem jedno (nebo spíš těm údajům nedávám moc velkou váhu  ), tak proto takový asi naivní dotaz. |
|
|
|
|
YAMATO napsal v č. 7346: To ne sto sestřelů je sto zničených letadel, ale sto bodů může být 25 čtyřmotoráků. "Tak jak tohle tedy vlastně je? Znamená to, že pilot s třeba 100 sestřely jich mohl mít teoreticky "jen" 25, pokud by se jednalo o samé čtyřmotoráky?" |
|
|
|
|
|
Tak jak tohle tedy vlastně je? Znamená to, že pilot s třeba 100 sestřely jich mohl mít teoreticky "jen" 25, pokud by se jednalo o samé čtyřmotoráky? |
|
|
|
|
|
Tom napsal v č. 7344: V pozdějších dobách Lw dávala body podle počtu motorů sestřeleného letadla. "Sestřelení čtyřmotorového bombardéru bylo honorováno (snad) za 3 body." |
|
|
|
|
Eraser napsal v č. 1984 v tématu Knihy o 2.sv. válce: "Dobré vieš, že nie. Lenže podľa teba autor číslo nadsadil? Za nárokovaní nemôžeš dostať 1 bodík ( maximálne tak 0,5 - poškodený, ... ) alebo sa mýlim?" Pokud snad dokonce autor považuje za eso pilota s 5 body podle systému LW, pak je to docela moula. Sestřelení čtyřmotorového bombardéru bylo honorováno (snad) za 3 body. Dokonce, pokud je mi známo, tak LW ani neznala sestřel ve spolupráci - vždy byl přiznán konkrétnímu pilotovi. Ergo kladívko: máš ještě nějaký argument o Me 262 vyčtený z oné knihy? |
|
|
|
|
|
Co přesně podnikala 54 sqn v oné půli července? Jaké bylo její složení? |
|
|
|
|
No, abych pravdu řekl, nevím. Přišlo mi to divné, proto jsem se taky zeptal Na druhou stranu z textu chápu, že takový případ nebyl ojedinělý (ono také psát na základně jednoho svědectví memorandum...?). Možná by více napověděl text zmíněného memoranda. Scarecrows? Musím se přiznat, že nevím, o čem je řeč...  |
|
|
|
|
|
On a number of previous occasions, pilots had reported that many German bombers, when under attack had started to throw things out of their aircraft, although nothing was actually confirmed. But in the days Operational Record Book of 54 Squadron, it was noted by "B" Flight that coils of wire, possibly about 50 feet in length were thrown out of enemy bombers that were coming under attack. This seems feasable, when we come to think of the British method of fighter attack. After lining up an enemy aircaft in his sights, then firing a burst of gunfire the pilot of a Hurricane of Spitfire would push his control stick forwards and bank to either port or starboard to go under the target aircaft. This would force the British fighter to either; a) attack at a greater range thus reducing his effectiveness and then diving to clear the cables. b)forcing the British aircraft to climb after an attack thus placing him at the mercy of the main gun armament of the enemy bomber. Because this action by German bomber crews had been officially recorded, Fighter Command HQ were notified and a memorandum was given out to all fighter squadrons and pilots.
|
|
|
|
|
|
Dovolím si oživit zase jedno téma Jak to bylo s britskou taktikou útoku na nepřátelský bombardér během Bitvy o Británii? Dočetl jsem se totiž zajímavou věc. Údajně se přiblížili na minimální vzdálenost a po vyslání dávky potlačili a šikmo dolů bombardér podletěli. Zhruba ve druhé polovině července je ale Němci „vypekli“, když s sebou začali vozit „až 50 ft“ dlouhé dráty, které v případě napadení vypustili. To bránilo strojům Fighter Command ve své taktice pokračovat a nutilo je to buď zahájit střelbu z větší vzdálenosti a pak prudce potlačit, nebo bombardér přeletět (a vystavit se obranné palbě hřbetního střelce). Prý o tom bylo dokonce napsáno i memorandum. |
|
|
|
|
|
Já mám někde něco podobného z PKR. "Konec Pohotovostnej Letky" nebo tak nějak. Stejný autor, asi i stejný obsah. Každopádně děkuju za zajímavé info. |
|
|
|
|
|
Logická úvaha. Přesto v srpnu 1940 RLM vydalo rozkaz k přestavbě E-1 na E-4 a E-7. Kvůli deseti letadlům to asi nedělali. Ale to s těmi motory je zajímavé. Jak třeba udrželi svoje Emily v provozu Slováci? Nejsem si jist, co všechno měli ještě v roce 1944, ale od E-3, -4, -7 asi alespoň po jednom od každého. |
|
|
|
|
|
Takže mohly existovat E-1 s novějším motorem? Na štítku toho letadla zůstala uvedená původní verze E-1 |
|
|
|
|
|
No to jo. Dere se mi na monitor, jestli tedy ony originální E-1 mohly někdy dostat motor příslušný k E-4 či dokonce E-7? Jestli tedy mohl existovat E-1 s motorem Aa nebo dokonce N a naopak "modernizovaný" E-4 nebo E-7 s motorem A-1? Taky si myslím, že by nějakou olétanou trosku asi nepředělávali - tehdy to ještě neměli zapotřebí. |
|
|
|
|
|
No, on autor vyjmenovává, co všechno s těma érama dělali (kabina, závěsník, vrtulový kužel...) a o motoru nepíše nic. A přitom E-4 a E-7 by přece měly silnější verzi motoru než původní E-1? Pak ale tyhle "modernizované" E-4 a E-7 s původními motory museli mít nutně slabší výkony než ty z "prvovýroby". |
|
|
|
|
|
Prý zpět do opravárenského závodu, termín srpen 1940. Vedeny byly jako E-4, E-7 atd. Tak mne napadá...dělali takovým érům taky něco s motorem? I ze Spitů II se stávaly Spity V a ze Spitů V Spity IX - ovšem pravda, už během výroby. |
- Home
- > Diskuzní forum
- > WWII ve vzduchu
- > Stíhací letouny, letecká válka