Válka v Tichomoří 1941 - 1945
|
|
|
|---|---|
|
Tom: díky, slyšel sem to v Zeitgeistu, tak se ptám, obecně nevím co si mám o tom filmu myslet. A bylo mě i nápadný, že v tu dobu od tam odjeli všechny letadlový lodě na cvičení, ale to asi byla náhoda... |
|
|
|
|
Oki hned jí napravím  |
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1986: Chachá...chyba, převeliká chyba..."Já jsme zatím totiž Der Vata vždy jen viděl v knihkupectvý a zařadil ho automaticky mezi škálu alá Hubáček, tedy že nic nového nepřinese"  |
|
|
|
|
|
Hmmm.... Já jsme zatím totiž Der Vata vždy jen viděl v knihkupectvý a zařadil ho automaticky mezi škálu alá Hubáček, tedy že nic nového nepřinese. Ale jak si tedy čtu, tak si ho asi půjdu sehnat, když se vyplatí. |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1983: Taky až v poslední době se tématu Tichomoří začali věnovat lidi formátu Dana Van Der Vata. Morrison je sice třída, ale málo platné, platilo ho námořnictvo a čí chlaba jedl, toho píseň zpíval "To je fakt, ikdyž spíše až poslední doby." Jak se mi ze začátku líbily Hoytovy knihy, co u nás vycházely, tak mne to celkem brzo přešlo. U nás je třída pan Hubáček, ale málo platné (opět ) mohl v 80. letech nejvýš přežvýkat jiné. Hezky se to čte (a učí se podle toho dobře zeměpis), ale nějaký celosvětově převratný pohled asi přinést nemohl. To až přítel Dan |
|
|
|
|
|
Tom napsal v č. 1982: Souhlas. Jenomže těm co to tvrdí nejde o fakta, ale o tvrzení. Potom fakta kladou na roveň svých doměnek a spekulací a tak jim vychází pokřivený obraz a je prakticky nemožné jim ho vyvrátit. Protože jak polemizovat fakty proti doměnkám? "Pokud někdo tvrdí opak, ať to doloží. Pokud nedoloží nic a dál blbě žvaní, je to vůl " |
|
|
|
|
|
Tom napsal v č. 1981: To je fakt, ikdyž spíše až poslední doby. A o to více zaráží, jak velká publicita je (byla?) věnována Pearl Harboru a jak málo Filipínám. Ale tak je to jen logické, ohledně PH se dá (pokud se pominou fakta) krásně spekulovat, že Američané nic nepodcenili, ale naopak jednalo se o lstivý Rooseveltův plán jak dostat USA do války. Ohledně Filipín to nejde, tak je to jednoznačné, ikdyž pominu všechno možné. "Dokonce není v seriózní literatuře ojedinělý názor (např. Van Der Vat), že Filipíny byly mnohem větším průšvihem, než Pearl Harbor." |
|
|
|
|
|
Už od roku 1940 bylo jasné, že Japonsko směřuje k válce se Spojenými státy - japonské požadavky nemohli Američané ani při nejlepší vůli akceptovat. Otázka byla jenom kdy a jak. Že to bude zrovna 7.12. 1941 Pearl Harbor určitě Roosevelt, ani nikdo jiný na americké straně, předem nevěděl. Pokud někdo tvrdí opak, ať to doloží. Pokud nedoloží nic a dál blbě žvaní, je to vůl |
|
|
|
|
|
Klasická spiklenecká - revizionistická teorie. Podobné historky se tradují "o jednom holandském námořním kapitánovi", zjištěních britské rozvědky, o zjištění ze zpravodajského systému "Magic" a podobně. Dá se určitě říci, že existoval dostatek indicií, podle kterých mohli Američné předpokládat brzké vypuknutí nepřátelství (a to nikdy nikdo nezpochybnil), ale japonský útok byl obecně očekáván jižním směrem - tedy na britské, francouzské a holandské kolonie (zbavené tehdy podpory z Evropy), jako největší ohrožení amerických zájmů byl uvažován útok na Filipíny. Problém byl v tom, že neexïstoval centrální orgán, který by byl schopen správně vyhodnotit všechna zpravodajská zjištění - prostě nikdo nedal dohromady podstatné informace. Rozhodně nebyl v USA nikdo, kdo by znal Jamamotovy plány na napadení Pearl Harboru. Z tohoto pohledu nelze Roosevelta z ničeho, co se stalo v Pearl Harboru, vinit. Na druhou stranu ale japonský útok na jih očekával a podle toho jednal - na Filipínách, kterým podle amerických představ hrozilo největší nebezpečí, bylo na 150 amerických stíhaček, desítky bombardérů včetně nejmodernějších B-17 a další byly na cestě. Na případu Filipín je taky hezky vidět, že problém nebyl v žádném případě v Rooseveltovi, ale v samotných armádních a námořních strukturách. Řadu hodin od útoku na Pearl Harbor nedokázala americká posádka na Filipínách k ničemu využít (ačkoli se našli velitelé, kteří žádali tamního US velitele MacArthura, aby poslal B-17 k útoku na tchajwanská letiště) a nechala se kolem poledne stejně zaskočit japonskými nálety a o většinu letadel přišla na zemi. Dokonce není v seriózní literatuře ojedinělý názor (např. Van Der Vat), že Filipíny byly mnohem větším průšvihem, než Pearl Harbor. |
|
|
|
|
|
Ja bych se chtěl zeptat co je pravdy na tom, že USA věděly o útoku na Pearl Harbor, že je varovala australská hlídka, ale Roosevelt to ignoroval, aby byl ve válce. jestli to tu už bylo tak se omlouvám. |
|
|
|
|
|
Matně si vzpomínám, že později odpoledne (k večeru) odskákali vlastní protiletadlovou palbu ještě piloti stíhaček F4F. |
|
|
|
|
Abych upřesnil - letadla byla z Enterprise vyslána mezi 0615 a 0629, letěla v dvoučlenných sekcích a jejich úkolem bylo provádět protiponorkový průzkum v oblasti mezi TF 8 a Pearl harborem, poté přistát na Fordově ostrově. Takže po sekcích (většinou uvádím jen jména pilotů, jen někdy i zadních střelců): Lt.Cdr. Howard Young, velitel palubní letecké skupiny Enterprise a jeho číslo Ens. Perry L. Teaff - v blízkosti Ewa Field sekce napadena Zery, obě SBD pak poškozeny americkou protiletadlovou palbou, piloti přistáli na Fordově ostrově, všichni členové posádky - Young vezl Lt. Cmdr. Bromfielda V. Nichola, taktického důstojníka štábu viceadmirála Halseyho - přežili. Chvíli po nich byly na stejném místě napadeny SBD Lt. Clarence E. Dickinsona, a Ens. Johna R. McCarthyho (USNR) - sestřeleni v blízkosti letiště Ewa Field. Jejich střelci RM1c William C. Miller a RM3c Mitchell Cohn oba padli. U Barbers Point byl sestřelen Ens. (USNR) Walter M. Willis, který padl i se svým střelcem Coxswainem Fredem J. Ducolonem; zatímco na stejném místě napadený Lt (jg) Frank A. Patriarca unikl a ještě informoval Enterprise o probíhajícím útoku, později přistál na Burn's Field na Kauai. Ens. Manuel Gonzalez - asi 10 mil od Kaeny narazil okolo půl deváté na šest Valů ze Shokaku a Zuikaku, od té doby nikdo neviděl ani jeho ani střelce RM3c Leonarda J. Kozelka. Ens. (USNR) Fred T. Weber se oddělil od svého velitele sekce Ens. Gonzaleze. Lt. Wilmer E. Gallaher, zástupce velitele peruti VS-6, spolu s jeho číslem Ens. (USNR) Williamem P. Westem dílem slyšeli vysílání těch, kdo do oblasti přiletěli dřív, dílem viděli protiletadlovou palbu, a uchýlili se ke kroužení v oblasti mezi Ewa a Barbers Point ve výšce okolo 500 stop. Velitel VS-6, Lt. Hallsted L. Hopping se oddělil od svého čísla, když slétnul níže aby zkontoroval do Honolulu připlouvající tanker, a na rozdíl od jeho čísla, Ens. John H. L. Vogta (USNR) - se Lt. Hoppingovi podařilo prolétnout protiletadlovou palbou a přistát na Fordově ostrově. Ens. Vogt se nad ostrovem Ewa střetl s odlétajícím japonským Valem, a po krátkém souboji se s ním pravděpodobně srazil. Oběma letcům, jak pilotovi, tak jeho střelcovi RM3c Sidney Piercemu, se sice podařilo vyskočit z letadla, ale jejich padáky se zcela neotevřely a navíc dopadli do zalesněné oblasti, což vedlo k jejich smrti. Letadla Ensignů Edwarda T. Deacona (USNR) a Wilbura E. Robertse hledala, po spatření výbuchú protiletadlových granátů nad Pearl Harborem, útočiště na Hickam Field, ale setkali s mimořádně silnou palbou ze země - zatímco Deacon a jeho střelec RM3c Audrey G. Coslett byli sestřeleni a později zahráněni armádním člunem, zatímco Robertsovi se přece jen podařilo přistát na zdejší základně bombardérů. (Asi to dříve zmíněné nouzové přistání?) Mezitím (a poté, co bylo velitelství admirála Kimmela upozorněno na přílet ostatních letadel - v 0908 byl velitelstvím 14. námořní oblasti oficiálně vydán rozkaz nestřílet na vlastní přilétající letadla) se k dvojici Gallaher-West, připojil, po šarvátce s japonským letadlem u Kaena Point, připojil i Ensign Weber, a po nějaké době i Lt. (jg) Dale Hilton, Ens. Edwin J. Kroeger (USNR) jakož i sekce Ens. Carlton T. Fogg s Ens. Cleo J. Dobsonem (USNR). Jelikož americká protiletadlová palba nepolevovala, a nad jejich hlavami byla stále japonská letadla, odletěla později celá skupina nějkých 5-10 mil nad moře, kde vyčkali, a po uklidnění situace část z nich přistála na Ewa Field (4 letadla) a Fordově ostrově - Gallaher, West, a Dobson. Část výše uvedené skupiny se navíc prakticky okamžitě po odeznění útoků, v 1210, pod vedením Lt. Hoppinga, podílela na pátrání po japonských lodích severovýchodně a severozápadně od Oahu a kontroly podezřelých lodí jižně od Barbers Point. |
|
|
|
|
|
[téma č. 402 - přísp. č. 1614] [téma č. 402 - přísp. č. 1616] [téma č. 402 - přísp. č. 1618] [téma č. 402 - přísp. č. 1619] [téma č. 402 - přísp. č. 1621] Ještě bych dodal k těm před nějakým časem probíraným americkým letadlovým lodím v době útoku na Pearl Harbor, a zejména k letadlům z nich, že celkem osmnáct Dauntlessů perutí VB-6 a VS-6 z CV-6 Enterprise po šesté ráno 7. prosince 1941 vzlétlo na průzkum a z něj se nevracely na palubu mateřské lodi, ale směrem na Pearl Harbor, přiletěly v období během japonského útoku, čtyři byly sestřeleny Japonci, jedno americkou pozemní palbou, jedno nouzově přistálo, a zbytek přistál buď na letištích Ewa nebo NAS Pearl Harbor (Luke Field). |
|
|
|
|
Michal Strank - Slovenský vojak bojujúci na Iwodžime. www.mosr.sk/index.php?page=11&type=news&... www.e-obce.sk/clanok.html?id=260&akcia=n... sk.wikipedia.org/wiki/Michal_Strank en.wikipedia.org/wiki/Michael_Strank www.civil.gov.sk/archiv/CASOPIS/2006/10/1026... |
|
|
|
|
Konečně je to doma!!! (359 Kč, Knižní Ráj na Václaváku v Praza) Sovětské strategické ofenzivy v Mandžusku 1945 – David M. Glantz hartmann.valka.cz/fotogalerie/upload/mandz/g... hartmann.valka.cz/fotogalerie/upload/mandz/g... |
|
|
|
|
|
Langos napsal v č. 1964:
"To museli být machři, když dokázali Japončíky odrazit a dokonce jich zabít skoro 100. Sami ztratili asi jen 3 muže co? Ale o něčem takovým jsem v souvislosti s Guadalcanalem neslyšel."
Dzin napsala v č. 1968:
"Langos: (1964) Já bych řekl normálka."
ja_62 napsal v č. 1965:
"Bylo to v noci, což jim pravděpodobně umožnilo přiblížit se, a optimálně využít ručních granátů"
ja_62 napsal v č. 1965: Ještě bych dodal, že podle většiny líčení, zbývalo sgt. Paigeovi, v době kdy přišla skupinka maj. Conoleyho, minimum střeliva v posledním nábojovém pásu, a tudíž bych jeho odporu, při značně nezvyklém používání těžkého kulometu, přiznal značnou zásluhu na zastavení japonského náporu, i když pozdější hodnocení, že k obraně jednoho kopce proti praporu Japonců stačí jeden mariňák, je asi trochu nadnesené. "ta posice byla předtím zajištěna těžkým kulometným družstvem pod velením sgt. Mitchella Paige, který si tam vysloužil Congressional Medal of Honor, poté co jako jediný z družstva přežil, a bránil ji po nějakou dobu střelbou víceméně "od boku", i během přebíhání ze zákopu do zákopu." |
|
|
|
|
|
ja_62: (1972) Helemese, toho jsem si nevšiml. :o) |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 1967: Já tak učinil"Já si právě tuto historku vybavuji z Ofenzíva v Pacifiku a ne z Vítězství. Asi mi nezbyde, než je obě zase celé přečíst." , proto odkazuji na tu stranu 258 ve "Vítězství v Pacifiku". Původně jsem také myslel, že je to v "Ofenzívě", ale tam jsem našel jen něco trochu podobného, šlo o obranu za účasti raněných, při japonském napadení prostoru nemocnice, na Guamu. |
|
|
|
|
To je mi jasný Dzine. |
|
|
|
|
|
Langos:  Ono záleží na konkrétní situaci. Obvykle, pokud někdo útočí na dobře postaveného a motivovaného obránce, jsou jeho ztráty značné, aniž by dosáhl ekvivalentního výsledku. Pokud nepoužije něco, co mu výrazně pomůže, třeba leteckou, dělostřeleckou, tankovou a pod. podporu. |
- Home
- > Diskuzní forum
- > Pacifik
- > Válka v Tichomoří 1941 - 1945