Válka v Tichomoří 1941 - 1945
|
|
|
|---|---|
|
Našel jsem v netu:
Rada ctu Vase clanky, nejsem si uplne jista, zda vite, ze i Cesi (tehdy Cechoslovaci) se zapojili do druhe svetove valky prave na Filipinach, bylo jich cellkem 14, sedm z nich ma symbolicky hrob v jednom z mistnich pamatniku- v tzv. internacnim taboru Mc Dowel Camp, dnes nazvanem Capaz Natonal Shrine. Vetsina tech ostatnich zahynula po nalodeni na spojenecke lode, ktere byly omylem bombardovany prave armadou Spojenych statu. Jejich pribeh je zajimavy . Rada Vam podam dalsi informace, pokud Vas to bude zajimat, tak napiste - [email protected] |
|
|
|
|
To ale také není tak jednoznačné. Z hlediska lidí a techniky Tichomořské bojiště za Východní frontou opět nijak nezaostává. U nás se nejvíce "řeší" to, že zde USA nasadili tuším max. 30 divizí (přesně to mám doma). To opravdu není mnoho. Ale k tomu je třeba připočítat vojska spojenců a to včetně Číny (čímž ti víceméně odpovídám na otázku, že Barma se sem počítá). Plus zde mělo mohutnou angažovanost USAAF a hlavně USN (plus spojenecké letecké a námořní složky). Řečí čísel zde v roce 1945 operovalo přes 5,5 mil. čínských, 3,5 mil. amerických a přes 3 mil. vojáků britského impéria plus několik set tisíc vojáků dalších spojenců. Pohybujeme se tedy v dimenzi přes 12 milionů vojáků jen na spojenecké straně (plus přes 1,5 milionu sovětských vojáků a přes 1 milion čínských komunistů). To je docela velké množství lidí.
Technika je na tom obdobně, stačí se jen podívat na obrovské množství lodí, které zde operovali na velkých rozlohách vod Tichého oceánu. Stejně tak i časová délka nasazení je značná, vezmi třeba, jak dlouho na moři operoval 58 resp. 38 operační svaz rychlých letadlových lodí v rámci jednoho nasazení.
Bojiště v Číně a Barmě je u nás prakticky neznámá válka, na kterou navíc často pohlížíme komunistickým klišé, hlavně v otázce adorace čínských komunistů. |
|
|
|
|
To ano, ale u východní fronty je především myšleno množství lidí a techniky na ní nasazené. To je nepřekonatelné, obvzlášť s přihlédnutím na časovou délku nasazení těchto velkých sil.
V tomto směru "zajímavější" a u nás neznámá mě přijde Čína.
Počítá se Barma do Pacifického bojiště ??
|
|
|
|
|
|
|
Četl jsme si po delší době knihu Vítězství v Evropě a Tichomoří od generála Marshalla. Nějak mě tam zaujali pěkné mapy, co tam má. A přitom mě napadlo, proč se obecně poukazuje na rozměry východní fronty a rozebírá se, jak byla obrovská atd. a přitom v Pacifické bojiště bylo daleko rozlehlejší.
Nejspíše to bude naší polohou a minulostí, že se v Česku o těchto souvislostech tolik nebaví.
|
|
|
|
|
Krojc 2118: Tohle je zajímavá, ale naneštěstí v našich krajích zcela neznámá kapitola letecké historie. Málo se ví, že vedle řady nejrůznějších zkoušek v USA byly vrtulníky i reálně nasazeny — vesměs se mluví nanejvýš o nejrůznějších (byť rozsáhlých) experimentech na straně Německa (a dokonce se i u nás ví třeba o japonských protiponorkových palubních vírnících Kayaba), ale že již sériové vrtulníky Sikorsky byly také reálně nasazeny ví málokdo… (V našich zeměpisných délkách asi nikdo.) :D Já to prvně potkal někdy v roce 1995, kdy jsme při dovolené po britských leteckých muzeích taky navštívili vrtulníkové muzeum ve Weston-super-Mare (blízko Bristolu). Už v roce 1944 proběhla úspěšná záchranná akce za linií, kdy byla vyzvenuta osádka ztraceného letounu.Tohle jsem našel v Bracknellovi a speciálně mě zarazila zmínka o deseti helikoptérách. Přitom Sikorského R-4 byl asi nejúspěšnější konstrukcí — a na rozdíl od německých pokusů a výroby jakýchsi ověřovacích sérií strojů různých „exotických“ či kuriózních koncepcí (dva příčně umístěné rotory — Fw 61, Fa 223, či ještě kurióznější koncepce se dvěma prolínajícími se rotory — Fl 282), šlo o skutečně sériově vyráběné stroje. Jenomže vždy zůstávaly „drobné“ jednotlivé obtíže, které ovšem byly (jednotlivě) v minulosti už překonány — problém stability a řiditelnosti vrtulníků představovala celá řada jednotlivých problémů, končící třeba během přistání tzv. přízemní rezonancí. A právě až Rus Igor Ivanovič Sikorskij použil a vyvinul do plně použitelného stavu tu nejjednodušší jednorotorovou koncepci s jednoduchým vyrovnávacím rotorem; přitom byla použita i řada původních nápadů Jurjeva, ty byly publikovány již v roce 1910 — a přitom třeba navíc použil konstrukci rotorové hlavy s tzv. kloubově zavěšenými listy (z autogyr Juana de la Ciervy), kolektivní a cyklické řízení nosného rotoru, a bylo by možné pokračovat dál. (Ostatně třeba takové nouzové přistání při poruše motoru za využití autorotace bylo prvně vyzkoušeno až na stroji Bréguet v třicátých letech!) Přitom ona tzv. klasická koncepce, vyvinutá Sikorským, dnes představuje drtivou většinu vyráběných vrtulníků. Nyní jsou jedinými výjimkami pouze stroje Kamov se dvěma souose uspořádanými protiběžnými rotory nad sebou, a těžké nákladní vrtulníky s dvojicí protiběžných nosných rotorů v tandemu (přišel s tím Piasecki a dále koncepci rozvíjela firma Vertol, patrně všichni známe vrtulníky Boeing-Vertol CH-46 a CH-47 známé z Vietnamu). Tahle koncepce má pro nákladní vrtulník výhodu možného značného posunu centráže stroje. |
|
|
|
|
|
|
Tom napsal(a) v č. 2116:
" největší eso RAF v Barmě v roce 1942 byl Američan. Akorát mu teď nemůžu přijít na jméno."
Mne Barma zajímala vždycky a setkal jsem se s mnoha specialitkami, například také ohledně účasti Američanů.
An eccentric brigadier called Wingate had been inside for two months, was now pulling out, and our brigade would take over. But Churchill had noticed Wingate’s operation, called him to England and taken him on a battleship to Quebec, where Roosevelt too was beguiled. He was an impressive zealot, Wingate. Promoted to major-general he now took over our brigade as part of his Chindit force – which was fantastically endowed with aircraft. This was Colonel Cochran’s US Air Commando, consisting of 100 L-1/L-5 light aircraft, 35 Dakotas, 50 Mustang fighters, 30 Mitchell bombers, 10 helicopters and 100 gliders .
Tohle jsem našel v Bracknellovi a speciálně mě zarazila zmínka o deseti helikoptérách. |
|
|
|
|
Tom 2116:
Ale jasně že se tam dostali "normální cestou".
Algernon 2115: Nic jiného, než „normální“ cesta to být nemohlo. :)) Ale, samozřejmě, že už vůbec ne coby „poradci“… :)))Ale nepůjde prostě o stejnou cestu, jakou se dostali do RAF v Británii? Tím jsem myslel, že přes Kanadu a RCAF na Ostrovy — nejprve. Otázkou jinou je, kolik jich (v případě, že uměli létat) bylo (resp. snad by mohlo být) nabráno na místě?
Tom 2116: Nevím co je to „tolik“, tohle fakt nesleduji —
Mně jen překvapuje, že Američanů je tolik
Tom 2116: — nemůže to být prostě jen tím (či spíše jen tím), že jsi doposud na žádného nenarazil?ale žádný Francouz, Holanďan, Belgičan… I když, pokud jde zrovna o ty Francouze… Ostatně viz i Tvůj článek: www.fronta.cz/seznam-leteckych-jednotek-svob... www.fronta.cz/dotaz/francouzi-v-bitve-o-britanii www.fronta.cz/kalendar/v-ramci-raf-je-zaloze... Kde jako chceš vzít Francouze, když jich v oné době bylo jak šafránu? V B-of-B jich sice bylo (tj. skutečně se zapojilo do bojů — ovšem tehdy v obou případech pouze a jen v rámci britských squadron) téměř dvakrát tolik :))) co Američanů, jenomže zase první vlastní squadronu (340.) založili teprve v listopadu 1941 (a 341. teprve !! v lednu 1943). To dokonce i ti Američané měli všechny tři vlastní jednotky (71., 121. a 133. sqdn) zformovány ještě před první francouzskou squadronou… Kde nic není, ani Smrť nebere… Natož pak FF. A ostatní co bylo zpočátku (pár Flightů a vlastních Escadrilles — s nejasným počtem personálu i techniky, navíc v případě techniky francouzské patrně tak na dolétání, protože neměli zajištěné náhradní díly), bylo — a zůstalo — v severní Africe. (Mimo to, co kdyby nakonec třeba museli válčit proti vlastním, v Indočíně? …třeba i takové spojenecké italské letectvo válčilo nad Jugoslávií s Němci, aby Italové nemuseli střílet proti Italům.) Jinak se mi to jeví nějak tak, že alespoň do roku 1944 jsme i my měli v RAF víc lidí, než takoví Francouzi — což je, vzhledem k počtu obyvatel v obou zemích, zjevně vcelku značný nepoměr… Jinak mi to ale přijde, že Američani měli v RAF poměrně málo vlastních jednotek, už vzhledem k počtu lidí v RAF (měli jenom ty tři stíhací squadrony — později, k 29. září 1942, všechny tři v RAF skončily a byla z nich vytvořena 4th Fighter Group; 71 sqdn RAF => 334th sqdn USAAF, 121 sqdn => 335th sqdn, 133 sqdn RAF => 336th sqdn USAAF). Tedy, že mnoho Američanů bylo v RAF porůznu zcela „volně“ rozptýleno po nejrůznějších squadronách (přitom také možná měli i výhodu v podobné řeči). Zatímco většina ostatních letců z okupovaných zemí na kontinentě byla poměrně záhy soustřeďována do vlastních jednotek. Tudíž i to asi nahrávalo „volnému toku“ — prostě v rámci posil se s britskou jednotkou jen stěhují z Afriky dál na východ — viz i Tvůj příspěvek níže:
Tom 2116: A pokud jde o Belgičany — ti měli v RAF celé dvě vlastní stíhací squadrony (349. zformovaná v listopadu 1942 v Nigerii a 350., která byla zformována v listopadu 1941). A Holanďani měli v RAF (ovšem — bez výjimky všechny na Ostrovech) hned tři squadrony (320.—322.), přitom první dvě byly rovněž zformovány už v roce 1940 (mimochodem, zrovna uplynulý weekend jsem narazil na prvního Holanďana v Bomber Command). A pokud jde o Pacifik a Holanďany? Tam to je přeci naprosto jasné — až do začátku roku 1942 měli vlastní území, s vlastními jednotkami, včetně vlastních leteckých sil… Co by ti tedy na onom místě dělali v RAF, když byli ve vlastní Holandské Východní Indii?
Přitom spousta jednotek (tedy posil) tam přišla jako kompletní celek ze Středomoří a Blízkého východu. Jinak se mi to ale jeví nějak tak, že Francouzi byli alespoň až do druhé poloviny roku 1944 v RAF dost „exotickou“ národností. Mimoto bych podotkl, že jsem nabyl zhruba toho dojmu, že právě alespoň až do první poloviny roku 1944 byli vedle Poláků jako druhá nejpočetnější národnost v Královském letectvu — tj. samozřejmě jen ze zemí okupované Evropy, nikoli ze zemí Britského společenství — zastoupeni Norové, nebo jsou alespoň rovnocenně zastoupeni ve srovnání s Čechoslováky. (330., duben 1941, 331., červenec 1941, 332., leden 1942, 333., květen 1943, a ještě 334. squadrona. Mimo to třeba po dlouhý čas měli množství personálu u 76. squadrony — zde létali na Halifaxech, v rámci Bomber Command.) A ještě můžeme přidat 335. a 336. řeckou squadronu… (Obě stíhací, s Hurricany a později Spitfiry.) |
|
|
|
|
|
Ale jasně že se tam dostali "normální cestou". Mně jen překvapuje, že Američanů je tolik, ale žádný Francouz, Holanďan, Belgičan... Vypadá to, jako by se dbalo na nějakou politiku? Jako že Američanům je víceméně jedno, jestli bojují proti Německu, Itálii nebo Japonsku.
Přitom spousta jednotek (tedy posil) tam přišla jako kompletní celek ze Středomoří a Blízkého východu.
Opakuju, že se to netýká Australanů, Novozélanďanů apod.
Naopak zase v létě 1945 u leteckých jednotek FAA v Pacifiku bylo hned několik Holanďanů.
Ještě pro Honzu M.: největší eso RAF v Barmě v roce 1942 byl Američan. Akorát mu teď nemůžu přijít na jméno.
|
|
|
|
|
Honza M. napsal(a) v č. 2114: Minimálně tenhle detail tomu zrovna neodpovídá.
"A určitě to byli samí dobrovolníci a poradci.  To známe z pozdějších konfliktů. "
Tom napsal(a) v č. 2113: Nebo i ti (ano, pouhých sedm) co bojovali už v Bitvě o Británii taky byli poradci? "Někteří tedy oklikou přes RCAF,"
Tak s tím jsem se Tome doposud nesetkal. Ale nepůjde prostě o stejnou cestu, jakou se dostali do RAF v Británii? |
|
|
|
|
|
Tom napsal(a) v č. 2113: A určitě to byli samí dobrovolníci a poradci. "kolik Američanů bylo na začátku války na Dálném východě u jednotek RAF?" To známe z pozdějších konfliktů. |
|
|
|
|
|
Taky mne docela zaujalo, kolik Američanů bylo na začátku války na Dálném východě u jednotek RAF? Někteří tedy oklikou přes RCAF, ale pro mně je to počet až zarážející. Ovšem z jiných národností nikdo. Tedy nemám na mysli Australany, Novozélanďany, nebo lidi z tamních kolonií.
|
|
|
|
|
|
Co o patnáct, spíš o dvacet let . Měl jsem to vlastně s sebou už na vojně 
Je to neskutečně poučné:
Singapur - jak je možné malomyslností porazit sebe sama (Percival) a naopak pokerovým blufováním porazit početně silnějšího protivníka (Jamašita).
Filipíny - není nutné se rozhodnout na 100% správně, ale je nutné se vůbec nějak rozhodnout.
Apropó Filipíny...Shores tam tvrdí, že Američané měli v prosinci 1941 na Filipínách k dispozici na 108 tanků Stuart? Tomu se mi nechce skoro věřit? S tím by přece museli Hommu rozsekat na kusy.
|
|
|
|
|
|
Egli mne tak trochu vrátil o 15 let zpátky a vytáhl jsem z knihovny Krvavá jatka. Pořád je to pro mne fascinující čtení. |
|
|
|
|
Postupně mizí vraky britských a nizozemských lodí v Jávském moři: zpravy.idnes.cz/z-javskeho-more-mizi-vraky-n... www.theguardian.com/world/2016/nov/16/britis... www.theguardian.com/world/2016/nov/16/three-... |
|
|
|
|
|
Historik Tomáš Jakl je zmínil v této knize před několika lety: www.fronta.cz/kniha/jakl-boj-za-svobodu-1938... |
|
|
|
|
zpravy.idnes.cz/antonin-volny-zapomenuty-hrd...
Bojovali v drsné džungli s Japonci, přežili pochody smrti i zajatecké tábory. Přesto se o osudech Čechoslováků, kteří za druhé světové války vstoupili na Filipínách do americké armády, dnes moc neví. Český diplomat Jan Vytopil nyní usiluje o jejich ocenění. |
|
|
|
|
|
www.ceskenoviny.cz/zpravy/zemrel-posledni-z-... |
|
|
|
|
|
www.novinky.cz/zahranicni/svet/324820-v-japo... Ve věku 91 let zemřel ve čtvrtek v Tokiu Hiró Onoda, muž, který na konci druhé světové války bojoval na Filipínách a nevzdal se ani poté, co Japonsko kapitulovalo a válka skončila. Z džungle vyšel až po 29 letech. |
|
|
|
|
Bohužel, 23. ledna 2013 v Kalifornii zemřel jeden z největších titánů letecké války v Pacifiku. Stanley "Swede" Vejtasa, vnuk českých přistěhovalců z Českomoravské vrchoviny, mimo jiné ve své oslnivé letecké kariéře dokázal za bitvy v Korálovém moři při manévrovém souboji sestřelit tři Zera, a to čelními kulomety bombardéru SBD Dauntless. Že se nejednalo o náhodu později potvrdil v bitvě u Santa Cruz, kdy již ve stíhačce F4F sestřelil během jediného letu 7 japonských letadel. Doporučuji shlédnout počítačovou animaci souboje se Zery v rámci dílu série Letečtí stíhači v boji: Odvážné bombardéry www.ceskatelevize.cz/porady/10193487088-lete... Budiž mu země lehká. |
|
|
|
|
tinyurl.com/7kssgym
Filipínská vláda ve středu posmrtně ocenila sedm Čechů, kteří za druhé světové války bojovali po boku filipínské a americké armády proti Japoncům a zemřeli během okupace.
(Myslím ale, že dotyční tady na Frontě už byli zmíněni někdy dříve.) |
- Home
- > Diskuzní forum
- > Pacifik
- > Válka v Tichomoří 1941 - 1945