Graf Zeppelin a jiné letadlové lodě

ja_62 napsal v č. 544:
"Nevím jestli jsi vyhrabal, ale je tam o dost kvalitnější monografie Fi 167 než v HPM, včetně toho, že u pozdějších osudů se dovolávají alespoň očitého svědka, nikoli neurčitých "našich i zahraničních pramenů" /také je to psané o dva roky později než článek v HPM/a časopisu Aeroplan - podezřívám je, že i tvrzení toho očitého svědka převzali z něj. Navíc v tom čísle 40 (umně skryto v recenzi modelu, nebo snad dokonce u popisu zbarvení) tvrdí, že jeden Fi 167 dokonce sloužil za války v partyzánské letce, takže člověka napadne, zda si pamětník třeba nepamatuje nějaký jiný typ Fieselera. "

dalibor napsal v č. 561:
" vykoné německé katapulty,"

karaya1 napsal v č. 657:
"Zdroj níže citovaného by měl dodat SK, já pouze funguji jako zainteresovaný překladatel."

Likvidace Graf Zeppelinu byla svěřena ZHIIWK (Centrální výzkumný ústav válečných lodí) a měla být provedena s co největším výzkumným přínosem. Za tímto účelem byla ustanovena komise, v jejímž čele stál viceadmirál J. F. Rall a jejímž úkolem bylo potopení letadlové lodi. Přitom se měl zjistit účinek leteckých pum, dělostřeleckých granátů a torpéd během tzv. statické (exploze náloží rozmístěných po lodi) a tzv. dynamické (ostřelování a bombardování) varianty. Podle plánu se měly nejdříve přivést k explozi letecké pumy a dělostřelecké granáty různé ráže, již na letadlové lodi umístěných. Na řadu poté mělo přijít letecké bombardování, ostřelování křižníkem a vše měla ukončit torpéda vypálená z ponorek. Rovněž miny měly být iniciovány v různých hloubkách a vzdálenostech od plavidla. Mezi jednotlivými variantami popsaného scénáře měly skupiny vojenských specialistů provést na palubě lodi měření, výpočty a zkoušky částí lodi, spojené s minimálními opatřeními k zachování plavbyschopnosti (například spuštění pump a vyčerpání vody). Realizace zkušebního programu byla svěřena 4. flotile.
Během přijímání tohoto rozhodnutí se Graf Zeppelin nenacházel v nejlepším stavu. Dne 17. srpna 1945 byla loď ve Štětíně prozkoumána. Loď ležela (přesněji „stála“) na dně s nevýznamným náklonem na pravou stranu. Všechny turbíny, pomocné kotle a generátory elektrické energie byly vytrženy z uložení, na místech explozí byly též zničené vodotěsné přepážky. Objeveny byly též trhliny v trupu pod čárou ponoru o velikosti 0,8 na 0,3 metru a pukliny o délce cca 0,3 metru. Lodní šrouby byly před vlnami demontovány a uloženy na letové palubě, aby se tak snížila koroze trupu (???). Výtahy byly taktéž zničeny, u záďového výtahu byl velký průhyb s hloubkou 0,2 metru. Na letové palubě bylo několik dalších již méně rozsáhlých průhybů po dopadech granátů.
Graf Zeppelin byl po vypumpování vody motorovými pumpami vyzvednut. Ještě předtím ale byly trhliny a pukliny nacházející se pod čárou ponoru utěsněny. Místa zásahů do trupu nad čarou ponoru a zničené BULLAUGEN byly svařeny. Kvůli velkému rozsahu a nedostatku času se nepodařilo utěsnit trup.
Poté byl Graf Zeppelin odvlečen do Swinemünde. Když loď dorazila v noci z 15. na 16. srpna předem stanovený kvadrát, ukázalo se, že nemohla být kvůli prasknutí kotevního řetězu (jehož jeden článek měl defekt) ukotvena záďová kotva. Použitá lehká a menší záďová kotva snížila snos pouze minimálně. Tento stav měl, jak uvidíme, rozhodující vliv na celý zkušební program. Ráno 16. srpna započaly zkoušky účinků bojových prostředků nad čarou ponoru. Nejprve byly ve stejnou dobu iniciovány FAB-1000 (v komíně), tři FAB-100 a dva granáty ráže 180 mm pod letovou palubou (FAB – letecká puma s odpovídajícím indexem hmotnosti v kilogramem). Během druhé exploze byla iniciována další FAB-1000 na letové palubě. Třetí série sestávala ze současných detonací jedné FAB-250 a dvou 180 mm granátů.
Po první sérii explozí byla loď letecky bombardována. Ke splnění tohoto úkolu bylo určeno 39 osádek 12. gardového leteckého pluku 8. minonosné-torpédové divize a 25 letounů Pe-2 – všechna bojeschopná letadla pluku. Dva tucty letounů bombardovaly na signál vedoucího formace, část Pe-2 nalétala na cíl individuálně. Nálety byly zajištěny dvěma stroji typu Catalina – jedno svou přítomností nad plavidlem navádělo bombardéry a druhé bylo připraveno zachránit osádky v případě, že by některá byla nucena „sednout na vodu“. Mimo to byly nálety řízeny ještě „???“, a na palubu byly vyznačeny „oběti“ křížem o velikosti 20 m x 20 m a šířce pásu 5 m.

První skupina nalétala ve výšce 2070 m a svrhla 28 pum, druhá – ze zhruba stejné výšky – shodila 36, a konečně třetí (individuální nálety) 24 bomb. Tři stroje byly nuceny nouzově odhodit své pumy do moře. Výsledek bombardování téměř nehybné, neozbrojené a ne zrovna malé lodi byl „ohromující“: ze sta pum trefilo cíl pouze šest, přitom na palubě bylo nalezeno pouze 5 míst dopadu. Letci trvali na jedenácti zásazích, přičemž vycházeli z toho, že část pum dopadla do již explozí zničeného místa. Tak či onak, bombardování nosiče nepřineslo z hlediska životaschopnosti nic: pumy P-50 se ukázaly být příliš slabými a nezpůsobily mimo průhybů v palubě o hloubce 5 – 10 cm žádné výrazné škody. Pouze jedna bomba vytrhla v palubě díru o průměru zhruba jednoho metru. Pro výuku „stalinských orlů“ byl útok na Graf Zeppelin pouze cvičením na polygonu a očividně méně efektivní: žádná protiletecká obrana, vedoucí letadlo se neomezeně pohybovalo nad cílem a výška, ve které byly pumy odhozeny, odpovídala zóně s hustou palbou flaku.
Tímto byl program „statických“ zkoušek uzavřen a započaly přípravy zkoušek účinků podmořských zbraní. Avšak počasí se od 17. srpna zhoršilo (síla větru dosáhla stupně 5 – 6) a letadlová loď se v mělkých vodách začala převracet. Vyvstalo reálné nebezpečí, že se nepodaří potopit ji v dostatečné hloubce (na začátku zkoušek měla hodnotu 113 metrů, na konci první etapy již pouhých 82 metrů). Viceadmirál J. F. Rald (chyba v originále – Rall nebo Rald?) se o své újmě rozhodl zkoušky přerušit a rychle plavidlo pomocí torpéd potopit. Za tímto účelem si vyžádal z Baltisku torpédové čluny (typ Elko) TL-248, TL-425 a TK-503, stejně tak i ??? Slawnij, Strogij a Strojnij. Jako první dorazily čluny. Útok TK-248 (sic!) byl neúspěšný – torpédo projelo pod kýlem a neexplodovalo. Po 15 minutách zasáhl TL-503 (sic!) torpédem pravý bok. Exploze zničila konstrukci ???, ale pod ním se nacházející pancéřový pás nebyl poškozen. Po hodině dorazily ???, Slawnij zasáhl pravý bok dalším torpédem. Graf Zeppelin se začal pomalu naklánět na pravý bok a po čtvrt hodině dosáhl náklon 25°. Ve stejnou chvíli se zvětšil náklon k přídi . Po dalších 8 minutách (23 minut po detonaci druhého torpéda) se Graf Zeppelin potopil s náklonem 90° na stranu a 25° k přídi.

Yarra napsala v č. 647:
"Vie niekto niečo o tom, aký osud mal GZ po vojne?"

karaya1 napsal v č. 650:
"Jednu (jež vypadá celkem hezky) mám k dispozici v němčině (což mi připomíná, že bych ji — po necelém roce — mohl konečně přeložit... )."

karaya1 napsal v č. 648:
"Si robíš srandu"

Yarra napsala v č. 647:
"Vie niekto niečo o tom, aký osud mal GZ po vojne?"

SK napsal v č. 640:
"Mimo na protilodnú a protilietadlovú paľbu boli 150 a 380mm delá na Nemeckých lodiach určené v ďalšej dôležitej úlohe "

ja_62 napsal v č. 638:
"SK C/28 .... na GZ to byla kasematní dvojmontáž s elevací -10° až +37°."

SK napsal v č. 642:
"Vzhľadom na dostup potencionálnych protivníkov bol výškový dostrel 380 a 150mm diel Tirpitza viac než dostatočný. To, že pri danej akcii granáty vybuchovali pod Lancastermi bolo skôr vplyvom nesprávneho zamerania ako nedostatočného výškového dostrelu diel."

SK napsal v č. 642:
"Inak menší námer sa mohol prejaviť až keď by ciele boli v blízkosti cieľa, teda v účinom dostrele 105, 37, 20mm diel. V tej dobe by však už bola streľba 150 a 380mm diel nežiadúca z dôvodu ohrozenia obslúh protilietadlových diel v nechránených postaveniach tlakovou vlnou pri paľbe ťažkých diel."

SK napsal v č. 640:
"Mimo na protilodnú a protilietadlovú paľbu boli 150 a 380mm delá na Nemeckých lodiach určené v ďalšej dôležitej úlohe - na ochranu proti torpédam kedy pálili do dráhy približujúcich sa torpéd s cieľom ich skoršej iniciácie pred prípadným nárazom na trup lode. 150mm delá Bismarcka sa považovali na plnenie tejto úlohy za dostatočné a je teda možné, že s touto možnosťou počítali i u 150mm diel lode Graf Zeppelin čo je myslím dosť pádny dôvod na to že ich Nemci na GZ použili. 150mm delá u Nemcov v tomto období nikdy neboli jednoúčelovou zbraňou. "