Aerovíkend Košice 2010 - F4U Corsair

Ve dnech 4. a 5. září 2010 se na Košickém letišti a v přilehlém leteckém muzeu uskutečnil při příležitosti 100. výročí od prvního leteckého dne v Košicích Aerovíkend Košice 2010. Jedním z hlavních „lákadel“ byl historický letoun Vought F4U-4 Corsair.

Prototyp amerického stíhacího letounu XF4U-1 Corsair firmy Chance Vought poprvé vzlétl v květnu roku 1940, námořnictvo převzalo první stroj až v červenci 1942. Sériová produkce F4U definitivně skončila až koncem roku 1952, kdy právě 24. prosince poslední, 12 571. kus opustil výrobní linku – ovšem k převzetí posledního stroje (zalétaného a „kompletního“, tedy včetně náhradních dílů, dokumentace aj.) zákazníkem došlo 31. ledna 1953. Nicméně kariéra „Korzára“ skončila až o mnoho let později. Stroj byl konstruován pro pohon výkonným vzduchem chlazeným dvouhvězdicovým osmnáctiválcem Pratt & Whitney R-2800 o zdvihovém objemu 45,95 litru. (Vůbec první Corsair poháněl ještě prototypový XR-2800-4 o výkonu osmnácti set koní, tedy 1342 kW, ovšem sériové stroje F4U-1 a další verze „jedniček“ již dostávají motory R-2800-8, či R-2800-8W.) Řada F4U-4 je poslední, která se dostala do sériové výroby ještě během druhé světové války. Měla novější verzi motoru Pratt & Whitney R-2800-18W o výkonu 2450 hp (1827 kW), který roztáčel automatickou hydraulicky stavitelnou čtyřlistou vrtuli Hamilton Standard o průměru 4,01 metru. Spotřeba paliva při rychlosti 230 uzlů byla zhruba 400 litrů za hodinu. Hlavňová výzbroj sestávala ze šesti půlpalcových kulometů (12,7 mm) nebo čtyř 20mm kanónů, dále mohly být pod trupem podvěšeny bomby do celkové hmotnosti 2000 liber nebo pod křídly neřízené rakety HVAR ráže 5 palců v počtu až 8 kusů.

Zajímavostí jistě je, že ačkoliv F4U byl americký letoun, z palub letadlových lodí jej poprvé bojově nasadili Britové, konkrétně 47^th Naval Fighter Wing na přelomu března a dubna 1944 operoval z HMS Victorious během operace Tungsten.

Zde zachycený stroj byl u USN veden pod BuNo 96995 (nesl výrobní číslo 9149). Vyrobený byl v roce 1945, ale do bojů již nestihl zasáhnout. Po válce skončil v Hondurasu, kde sloužil až do roku 1965. V roce 1979 byl zakoupen soukromníkem zpět do USA a prošel kompletní rekonstrukcí. Nyní je ve vlastnictví společnosti Red Bull, domovské letiště Salcburk, Rakousko, má přidělenu civilní registraci OE-EAS.

Chance Vought F4U-4 Corsair
Rozpětí	12,50 m
Délka	10,27 m
Výška	4,49 m
Nosná plocha	29,17 m²
Hmotnost prázdného stroje	4174 kg
Max. vzletová hmotnost	6653 kg
Max. rychlost	718 km/h ve výšce 7985 m
Cestovní rychlost	430 km/h
Dostup	12 649 m
Dolet	1617 km

Původně se měl aerovíkendu zúčastnit i letoun B-25J Mitchell, bohužel pro poruchu motoru při odletu ze Salcburku nemohl dorazit. Pořadatelé si ale zaslouží pochvalu za rychlé domluvení náhrady více než kvalitní - akrobatického vrtulníku Bölkow 105 CB, který po oba dny předváděl i přemety a výkruty, pro obyčejný vrtulník prvky prakticky nemožné!