F4U Corsair

Corsair v přistávací konfiguraci „všechno venku“. V roce 1945 by pilot vyhlížel na okraji paluby letadlové lodi „batmana“ - zkušeného letce, který pomocí dvou výrazných terčů naváděl letoun na přistání na malou palubu letadlové lodi plující proti větru.
Ačkoli se na fotografii Corsair tváří jako to nejhodnější éro, tak opak byl pravdou. Šlo o stroj s vynikajícími výkony, ovšem velice náročný na pilotáž, který neodpouštěl žádné pilotní chyby. Zejména přistání na letadlové lodi bylo adrenalinovým zážitkem. Důvodem byl reakční moment mohutné vrtule, který při nižších rychlostech hrozil přetočením letadla na záda. Problémy činil i podvozek, který při daných rozměrech a vzdálenostech od těžiště a nutnému tlumení jevil výrazné snahy odskakovat od paluby. Méně zkušeným pilotům hrozilo, že jim letadlo při prvním dotyku s palubou odskočí a hák mine brzdící lana.
Protože US Navy měla k dispozici další výkonnou stíhačku, a to F6F Hellcat s mnohem vhodnějšími vlastnostmi a předpoklady pro palubní službu, nikterak s nasazením Corsairu z letadlových lodí nespěchalo. Naopak z pozemních základen od roku 1943 Corsairy působily s velkými úspěchy. USN a zejména US Marine Corps je nasadily při bojích nad Šalamounovými ostrovy a poté při všech dalších velkých operacích.