Často opakované omyly

V mnoha sdělovacích prostředcích (iDNES/MF Dnes, Novinky/Právo, iHned, chyby se bohužel dopustil i Český rozhlas aj.) je chybně uvedena funkce SS-Obergruppenführer a General der Polizei Reinharda Heydricha jako říšský protektor v Čechách a na Moravě (Reichsprotektor in Böhmen und Mähren).

Je často tradovaným mýtem druhé světové války, že Adolf Hitler nařídil v květnu 1940 proti vůli generála Gerda von Rundstedta, velitele německé skupiny armád „A“, zastavit německé tankové jednotky postupující k Dunkerque a tím umožnil evakuaci Britských expedičních sil (BEF) z prostoru tohoto francouzského přístavu, přičemž byl motivován snahou nezpůsobit krveprolití v řadách britských jednotek, a tím naklonit britskou vládu k uzavření míru za podmínek pro Německo výhodných.

Jedním z velkých nešvarů je uvádění nesprávného názvu pro leteckou složku americké armády v období druhé světové války – správný tvar: USAAF (United States Army Air Forces). Je smutné, že toto špatné označení můžeme najít i na pomnících padlých amerických pilotů z druhé světové války, kteří zahynuli na území tehdejšího Protektorátu - za všechny jmenujme pomník 1st/Lt Williama R. Preddyho z 339th FG (Fighter Group) blízko osady Záluží v jižních Čechách, na kterém se uvádí: „Zde 17. dubna 1945 smrtelně havaroval pilot US Air Force (USAF)“.

Svědci útoků spojeneckých stíhacích letounů (tzv. hloubkařů nebo kotlářů) na železniční dopravu za druhé světové války jsou nezřídka přesvědčeni o tom, že všichni jejich piloti byli černoši. Podobné tvrzení se objevuje i v kronikách (např. obce Včelná - http://www.vcelna.cz/kronika/dil_2/2080.htm) a regionální literatuře.

Tvrzení, že Rudá armáda osvobodila Ostravsko obchvatem ze severozápadu namísto přímého útoku z východu proto, že cituji: „Sovětská armáda především nechtěla zničit tuto oblast. Chtěla ji spřátelenému lidu odevzdat neporušenou, proto ji všemožně obcházela, čímž svůj postup evidentně ztěžovala.“ (Novek, Fr.: Víťazné salvy. Bratislava 1975/Praha 1979) není ani tak omylem jako spíš účelovou lží komunistické propagandy. Objevuje se především v reprezentativních publikacích vydaných k výročím osvobození (např. Mainuš, Fr. - Konečná, E.: Nezapomenutelná setkání. Praha 1980), ale i v publikacích obecnějšího rázu (např. Šnejdárek, A.: Druhá světová válka. Praha 1963), pohříchu však také v knihách odborníků z Vojenského historického ústavu (kolektiv autorů: Československé tankové vojsko v SSSR. Praha 1978).

V posledně jmenované knize je historka poněkud upravená: úmysl útočit od severozápadu, „aby nedošlo k poškození průmyslových objektů“, se připisuje teprve novému veliteli frontu v závěrečné fázi operace a nebyl tedy motivem celého "stokilometrového oblouku" (jak tvrdil např. Šnejdárek). Minimalistická verze legendy pak vkládá do úst sovětskému důstojníkovi slova „Ostravu není třeba rozbíjet. Město obejdeme[...] Co nevidět budete průmysl potřebovat“ pouhých 15 km před městem (Petras, S. – Richter, K.: Tanky míří k Ostravě. Praha 1979).

Kdy přesně byla tato legenda vytvořena není zatím jisté, napřiklad Ludvík Svoboda v knize "Z Buzuluku do Prahy" (poprvé vydána r. 1960) neuvádí, jaký že byl konkrétní důvod obchvatného manévru, avšak v kapitole věnované ostravské operaci jako protiklad zmiňuje americké bombardování plzeňské Škodovky, jehož účelem prý bylo poškodit čs. průmysl.
Tato vymyšlená legenda, která se dobře hodila do jásavého obrazu "Slavné osvoboditelky Rudé armády", a to zejména v kontrastu k americkému náletu na Plzeň, je zřejmě výsledkem vlastní iniciativy čs. propagandy. Jinde než u českých a slovenských autorů 60. až 80. let jsem se s ní zatím nesetkal.

Správné označení německého stíhacího letadla Messerschmitt Bf 109 se komolí snad ze všech typů letadel nejvíce. Ať už je to označení továrny pod jejíž značkou konstrukce typu vznikla, kdy místo Bf lze vidět Me, které náleželo zcela jiným, později zkonstruovaným typům letadel (např. Me 262, Me 163) nebo nedodržování velkých/malých písmen či vkládání spojovníku mezi znak továrny a číslo, vynechání mezery aj., popřípadě kombinace všeho vyjmenovaného dohromady.

Hranice s Rakouskem nebyla v září 1938 opevněna – toto mylné tvrzení se šíří do obecného povědomí nejen vinou některých historiků, kteří si nedávají práci s ověřováním faktů (Tesař, J.: Mnichovský komplex. Jeho příčiny a důsledky. Praha 2000), či publicistů (Pavel Hlavatý: Český rozhlas, relace Portréty, čas 9:40) ale dokonce i vinou některých učebnic (např. Čornej, Petr a kol.: Dějiny zemí Koruny české, II. díl, Praha 1995; Kuklík, Jan aj.: Dějepis pro gymnázia a střední školy, 4. díl, Praha 2002). Pochopitelně existuje také množství článků různé kvality, v tištěných časopisech i na internetu, které se o tyto zdroje opírají. Variantou tohoto omylu je tvrzení, že se stavbou opevnění na tomto úseku se začalo až po anšlusu Rakouska v březnu 1938.

Charles Lindbergh přeletěl jako první Atlantik