Karabina Mannlicher M.1895

Krom armády používalo karabiny i četnictvo a finanční stráž¹⁾, u těchto složek se pušky udržely až do 30. let, kdy došlo k přezbrojení na pušky vz. 33 systému Mauser.
Puška se dále používala např. v Rakousku, kde byla roku 1930 upravena pro náboj 8x56R s označením Mannlicher M.95/30. Upravené zbraně měly na horní straně pouzdra závěru vyraženo písmeno S (jako „Spitz“ nebo „Spitzgeschoss“, tedy náboj s ostrou špičkou střely namísto původního zaobleného náboje), aby je bylo možno rozeznat od zbraní na původní náboj. Také měly zkrácenou hlaveň. Podobně byly na nový náboj upraveny i pušky maďarské armády, ty byly oraženy písmenem H a značeny jako Mannlicher M.95/31. Ve výzbroji Jugoslávie byla zavedena od roku 1924 Puska 7,9 mm M.95/24 v ráži 7,92 mm Mauser (stejná munice jakou používaly pušky vz. 24 dodané ze Zbrojovky Brno). Také měly upravený zásobník pro nabíjení páskem a hlaveň délky 580 mm. Objevily se i ve výzbroji bulharské armády.

Po anšlusu Rakouska v roce 1938 a okupaci Čech a Moravy o rok později získalo Německo velké množství pušek Mannlicher M.95, které byly ve 2. světové válce využívány hlavně policejními a druhosledovými jednotkami. Po zřízení protektorátu Čechy a Morava bylo puškami M.95 znovu vyzbrojeno protektorátní četnictvo (pušky vz. 33 používal Wehrmacht) a tzv. Vládní vojsko. Na Slovensku bylo použití „mannlicherek“ pouze v řádu kusů, několik málo tisíc se jich postupně shromáždilo v Ústrednej zbrojnici, roku 1942 bylo 1600 ks prodáno Chorvatsku.

Puška Mannlicher M.95 je opakovací kulovnice ráže 8 mm, specifická svým přímotažným závěrem se zdokonaleným uzamykacím mechanizmem, tvořeným otočným závorníkem, který je vybaven v přední části dvěma uzamykacími ozuby. U tohoto typu závěru nedochází k odemčení otáčením závěru okolo podélné osy, otevírá a zavírá se posunování vzad a vpřed, to mimo jiné zrychlilo rychlost střelby. Na rozdíl od otočného závěru střelec neztrácí při přebíjení vizuální kontakt s cílem (klika závěru mu nezakrývá záměrnou). Nadšení z jednoduchého ovládání závěru ale po zkušenostech z boje opadlo. Řešení mělo své nevýhody, závěr vyžaduje poměrně velkou sílu k otevření, zejména v mrazu nebo blátivých podmínkách mohlo docházet k zaseknutí nebo velmi obtížnému otevření (stávalo se, že vojáci v zákopu museli k otevření použít i své nohy a na závěr dupnout).
Zásobník tvořila jednořadá nábojová schránka na pět nábojů Mannlicher 8×50R vkládaných v nábojovém rámečku z lisovaného plechu, který pak zůstal spolu s náboji ve schránce a po nabití posledního náboje do komory vypadl otvorem ve dně nábojové schránky. Nevýhodou byla nemožnost dobíjení nábojů do rámečku ve schránce a nemožnost nabíjení nábojů do zásobníku bez tohoto rámečku. Také otvor na výhoz prázdných rámečků nebyl v zákopovém boji vhodný - do pušek, opřených o předprseň zákopu, se dostávalo bláto a zanášelo ji.
Hledí pušky bylo otevřené rámečkové, stavitelné po 100 krocích v rozsahu 600-2400 kroků (450-1800 metrů).
Vedle dlouhé pušky M.95 existovala ještě pěchotní puška a rovněž i jezdecká karabina stejných vzorů, které se později nahrazovaly jednotným vzorem s poutky na řemen na boku (jako u karabiny) i na spodní straně (jako u krátké pušky) a také se záchytem na upevnění bodáku. Hlavní rozdíl byl ale v délce pušky (u karabiny 990 mm, u pušky pro pěchotu 1272 mm).

Mannlicher M.95		pěchotní puška	karabina
Hmotnost	pušky	3,65 kg	3,36 kg
	s bodákem	3,93 kg	3,64 kg
Délka	pušky	1272 mm	990 mm
	s bodákem	1515 mm	1235 mm
	hlavně	765 mm	485 mm
Úsťová rychlost		620 m/s
Dostřel		1950 m	1800 m
Munice		8×50R / 8×56R Mannlicher

K puškám samozřejmě patřily i bajonety. Vyráběly se v několika verzích, základním znakem u všech druhů bajonetů M.95 bylo, že měly ostří směrem k hlavni, nákružek na hlaveň a stiskátko umístěné zleva. Vyráběly se v několika verzích:

• pro mužstvo - základní verze,
• pro poddůstojníky - lišil se tím, že spodní část příčky byla protáhnuta a upravena do „háku“, na konci rukojeti měl bodák očko pro přivázání potrepe,
• pro karabinu - od obou předchozích se lišil tím, že měl shora na nákručku umístěnou mušku, tento typ se ale používal jen krátce, přesněji do pozdějšího nahrazování různých typů objímek za jednotný druh.

Samostatnou kapitolou jsou náhradní bodáky k rakouským puškám - ty se vyráběly za první světové války. U nich bylo hlavní snahou zjednodušení a zrychlení výroby, byly proto vyrobeny bez střenek pouhým ohnutím ocelové pásoviny a přinýtováním nákružku. 1) Min. financí vybavilo v roce 1922 finanční stráž puškami Mannlicher vz. 1895 z válečné výroby, tedy nekvalitní a opotřebované, kterým v Československé státní zbrojovce v Brně zkrátili hlavně, čímž se jejich délka přiblížila karabině. O rok dříve stejnou úpravou prošly „mannlicherky“ pro četnictvo. S puškou obdržel každý finančník i 100 nábojů.

Prameny:

• BENEŠ, Jaroslav: Finanční stráž československá 1918-1938, FORTprint, 2005.
• DOLÍNEK, V., FRANCEV, V., ŠACH, J.: Zbraně 1. a 2. světové války - fotografický atlas,  Aventinum, Praha 2001, s. 120-121. 
• CHRÁST, Radim: Puška Steyr-Mannlicher M95, http://www.valka.cz/clanek_13532.html, online, 17. 12. 2011.   
  
• MOUDRÝ, Pavel: Bodáky Československa, Ars-Arm, Praha 1992.
• ŽUK, A. B.: Pušky a samopaly, Naše Vojsko, Praha 1992, s. 46-49.
• Rakousko- Uherská opakovací puška Steyr Mannlicher M95 (M1895), http://ostrostrelci_old.stribro.net/mannlicher_m95.htm, online, 19. 12. 2011.