Generálové a maršálové 2.sv.v.
|
|
|
|---|---|
|
Rommel byl stejně nejlepší Německý maršál |
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 111: např. Gustavova linie"s Němci na jejich opevněných liniích slavit úspěchy."  |
|
|
|
|
Ještě bych se vrátil k Montymu. Podle mě byla škoda, že odešel z Itálie do západní Evropy. Protože bojiště v Itálii bylo ve chvíli, kdy z něj odcházel, pro něj jako stvořené. Ze svým metodickým postupem by musel určitě v bojích s Němci na jejich opevněných liniích slavit úspěchy. |
|
|
|
| Můj oblíbenec je jednoznačně Guderian, který má v těsném závěsu Mansteina. | |
|
|
|
|
Fíha, ani som nečakal, že sa po mojom príspevku o Pattonovi rozprúdi takáto búrlivá debata. Mám doma tiež nejaké materiály ohľadom tejto tematiky, takže cez víkend sa na to pozriem a niečo o tom napíšem. Ináč pre lepšie pochopenie tejto problematiky by som odporúčal prečítať si Pattonov pohľad na túto vec z knihy Válka mýma očima. |
|
|
|
|
|
A po tomto incidentu, byl Patton degradován a díky tomuto poté velel při operaci Neptun ,,armádě duchů" |
|
|
|
|
Je zřejmé, že Pattonovi ujely nervy a velitel v této funkci se měl držet pravidla, neukazovat emoce před podřízenými. Bezpochyby se měl tohoto jednání zdržet a byl za to také pozásluze potrestán. Nadruhé straně je fakt, že situace zřejmě vyžadovala energický zákrok (což dokazuje vydaný rozkaz) a pokud by se podobné případy řešili dle generálova rozkazu uvnitř jednotky nemuselo by k tomu dojít. Navíc je zřejmé, že minimálně v jednom případě dotyčný vojín porušil vojenské řády a nedovoleně se vzdálil od jednotky. Je také otázka zda průjem diaknostikovaný u prvního je důvodem k hospitalizaci a evakuaci zejména v situaci, kdy je nedostatek evakuačních prostředků. (situace se odehrála hned u fronty ve stanu kde se čekalo teprve na odvoz do řádné nemocnice). Nicméně faktem je i to, že tato skutečnost byla později využita k diskreditaci armády |
|
|
|
|
|
Vojín Bennet byl přijat do evakuační nemocnice po té, co jeho kamarád byl v boji zabit a stěžoval si, že nemůže spát. Patton ho objevil mezi vojákem bez nohou a vojákem s otevřenou ranou břicha jak se třese a běduje. Když se ho zeptal co se mu stalo vojín odpověděl „to jsou moje nervy“ generál zařval „ co že si řekl“ a vojín odpověděl „už nevydržím více bombardování“. Poté Bennetův velící důstojní gen. Crane řekl, že vojín Bennet opustil bez povolení svojí jednotku a obelhal plukovního lékaře. Patton se rozčílil a a velice sprostě vojínovi vynadal do hajzlů (orig. yellow son of the bitch) a zvolal, že nedovolí aby tito hrdní vojáci kteří si i přes zranění nestěžují museli koukat na tohoto kvílícího zbabělce. Pak nařídil aby tohoto zbabělce se kterým nic není nepřijímali a poslali spět na frontu neboť se nehodlá koukat aby „chlapi bez koulí“ zabírali místo opravdovým hrdinům. Pak se k němu obrátil a řekl: „ půjdeš zpět na frontu a možná budeš zabit a pokud né, nechám tě zastřelit a nebo tě zastřelím osobně (při tom sáhnul pro revolver). Osádka nemocnice si stěžovala (oprávněně), že takovým to výstupům je třeba zabránit neboť mají neblahý vliv na personál a ostatní vojáky. Stížnost pak zachytil O.Bradley, který ji chtěl utajit.O tři měsíce později se ke zprávě dostal zaměstnanec ministerstva obrany Drew Pearson (homosexuál, obdivovatel Stalina a komunismu) a použil to k napadení nejen Pattona ale i presidenta, Eisenhowera a celé armády USA. Nicméně v Prosinci i přes napadání Pattona v politických karikaturách ukázal průzkum veřejného mínění, že 77% občanů se domnívá, že generál je dobrý, 19% procent, že je špatný a 4% nerozhodnutí |
|
|
|
|
|
Já mám informace z knihy, „Worl at War“, kde to je rozebíráno asi na dvou stránkách (vydání 1996). První krok k tomu se stal, když generál-major Clarence R. Huebner při rozebírání vojenské situace řekl (dle jeho vlastních slov) :“fronta se zaceluje ale zdá se, že máme příliš mnoho simulantů (orig. Malingerers) v nemocnici simulující nemoc“. Poté vydal Patton dne 5.Augusta 1943 speciální rozkaz, kde doslovně říká „ doslechl jsem se, že malý počet vojáků předstírá psychické problémy aby se mohli vyhnout boji…..zbabělost je nákaza se kterou je třeba bojovat než vypukne epidemie…. tito vojáci svojí zbabělostí diskreditují celou armádu a ponižují své kamarády, kteří hrdinně bojují…nařizuji tímto, aby v nemocnicích byly přijaty opatření aby tito vojáci nebyli přijmuti a jejich případ byl projednán v rámci jejich jednotky“.Při vyznamenávání těžce zraněných vojáků ve stanu 15. evakuační nemocniční jednotky generál hovořil s různými vojáky a některé z nich namístě vyznamenával. Mezi těžce zraněnými narazil na vojína Kuhla, kterému na první pohled nic nechybělo. Na otázku co mu je vojín odpověděl „už to asi nezvládám“. Vojín měl diagnózu „vyčerpání“ a byla tam poznámka, že během Sicilské kampaně byl se stejnou diagnózou přijat již třikrát. Poté mu Patron vynadal do zbabělců, prásknul ho rukavicí přes tvář a za flígr ho vyhodil před stan. Později byl vojín diagnostikován průjmem. V armádě byl 8 měsíců. |
|
|
|
|
Přesně, věčný lokaj Wilhelm |
|
|
|
|
Lakaitel |
|
|
|
|
|
Ohledně onoho "fackovacího incidentu", takto to popisuje Ike: V nemocnici v týlu prováděl inspekci raněných a během chvilky spatřil hned dva vojáky bez zjevných známek fyzického zranění. Když se toho prvního Patton zeptal, proč je v nemocnici, voják odpověděl: "Nejspíše kvůli nervům, pane generále." To Pattona rozzuřilo. Sám už žil řadu dní přímo ve strašlivém napětí a navíc upřímě věřil tomu, že nic takového, jako únava z boje či neuróza z boje prostě neexistuje. Dávno tvrdil, že každého vojáka [u kterého se projeví] lze přivést [zpět k plnění poviností] šokem. Patton sám se nacházel ve stavu krajního nervového vypětí, protože právě vyšel z bitvy a mimo to mezi raněnými vycítil nekonečné utrpení. Neudržel se a vojákovi bohapustě vynadal. Lékaři a sestry sice vduchu protestovali, ale proti jeho prudkému výbuchu hněvu se nikdo neosmělil zakročit. Vzápětí se střetl s druhým vojákem ze vcelku obdobné situace. Tentokrát se neovládl a vojáka udeřil do hlavy, až mu srazil přilbu. ... [lékaři a sestry zatím překonali ostychu] do sporu mezi Pattonem a vojákem zasáhli. Oba vojáky to samozřejmě nesmírně rozrušilo. [Jeden byl vážně nemocný, oba měli vysokou teplotu]. Patton se poněkud uklidnil a v prohlídce pokračoval. Celou dobu však hlasitě vykřikoval, že lidé, kteří se vymluvají na psychoneurózu, jsou zbabělci, a nadával, že takoví nemají právo ležet ve stejné nemocnici vedle statečných raněných. |
|
|
|
|
|
A kdo byl podle vás největší patolízal v německé armádě (teda z generálů)? Přikláněl bych se ke Kaitelovi |
|
|
|
|
Johny(95): Jednak byl Burns zapřisáhlý republikán a doslova válečný fanatik, podobně jako ty, jednak podobně jako pro tebe byl pro něj každý voják , co neunesl týhu válečnejch zážitků prachsprostej zbabělec, na kterého rád posílal MP, nebo ho rovnou chtěl hnát spátky na frontu, na které on sám při tom nikdy nebyl. Pokud už dostal do zubů, tak nikoliv od svých velitelů , ale podřízených, pro které byl díky svým výše uvedeným vlastnostem naprosto nesnesitelný. Jednou z jeho elementárních vlastností byl i nedostatek soucitu ke svému okolí, raněnným a pod. Raněnný nepřítel byl pro něj pouze komouš, nikoliv člověk. Kdyby bylo jenom na něm nechal by ho umřít.Jeho strašení rudou hrozbou všem lezlo doslova na nervy. |
|
|
|
|
|
Jamamoto napsal v č. 91: "Ty fakt občas připomínáš Franka Burnse..." Opravdu? Já se vždycky domníval, že postava Franka Burnse je v tom seriálu právě na zesměšnění lidí jako ty, kteří každý nepříjemný pohled kolegů považují za porušení zákona a ihned volají MP a požadují jejich odsouzení. Frank je v celém seriálu považován za zbabělce, který se dokáže akorát tak krýt řády (které mistrně ovládá) a je v příkrém protikladu s ostatními doktory, kteří dokáží improvizovat a v případě nutnosti vyhrožují i Burnsovi násilím. |
|
|
|
|
|
Já osobně bych ale vždy radši bojoval pod velitelem, který případné problémy řeší tímto spůsobem než pod nějakým zapšklým úředníkem, který vždy volá policii a nebo vyhrožuje soudy a řády a nebo dokonce vojáky přímo popravuje. Musím říci zvlastní skušenosti, že i na ZVS patřil mezi několik oblíbených velitelů právě kapitán, který vždy dal na výběr mezi kázeňským postihem a fyzickým trestem (v jeho podání to byla "dobrovolná" role sparingpartnera při jeho tréningu karate). Samozřejmě existovali jedinci, kteří (ze strachu) požadovali obvyklé řešení (tedy nahlášení veliteli útvaru) a ti pak samozřejmě dopadli s klasickým trestem - vězení, zápis a pod. |
|
|
|
|
|
Algernon 88: Můžeš říci kdy Patton fackoval někoho na potkání? Já jsem se dočetl o dvou případech kdy někoho fyzicky napadl. Ve Francii poštval svého bulteriéra Vilíka na řidiče, který neuposlechl rozkaz. To fackování o kterém se mluví a za které byl Patton zproštěn velení se stalo v Itálii kdy při dekorování zraněných vojáků narazil mezi těžce zraněnými na dva, kteří neměli žádné viditelné zranění a vyznamenání si evidentně nezasloužili. Pořád budu stoprocentně tvrdit, že vyřídit takovou to záležitost zfackováním obou podvodníků je mnohem férovější čin, než je postavit před vojenský soud a zastřelit. Proč si to nevyřídili jejich bezprostřední velitelé? Zřejmě proto, protože vojáky vyznamenával práve Patton. Právě za to byl Patton oblíbený u svých podřízených tím, že různé přestupky a pochybení řešil osobně třeba i hrubými nadávkami (možná padlo někde v utajení i více facek) a ne kázeňsky nebo přes MP. Je to i projev osobní odvahy. Pro zbabělce je bezpečnější zavolat MP a postavit někoho před soud než riskovat stížnost za inzultaci. Je jasné, že soud znamenal pro kariéru dotyčného mnohem větší trest než nějaká facka a to nemluvím ani o riziku popravy. |
|
|
|
|
|
johny(84): Ty fakt občas připomínáš Franka Burnse... |
|
|
|
|
|
Algi(85,88): Díky, tak nějak...! Vystihl jsi to! |
|
|
|
|
|
No nevím, zastřelit někoho, kdo v panice utíká. Když už, tak bych střílel do nohou. Přeci jen je stále porád náš. Mám dojem, že i za WW2 se dávalo na rady lékařů a vojáci unavení bojem byli stahováni do týlu. Ikdyž zase asi jak kdy a kde. |
- Home
- > Diskuzní forum
- > Osobnosti
- > Generálové a maršálové 2.sv.v.