Východní fronta
|
|
|
|---|---|
|
bubu napsal v č. 2184: Aspoň tie narozšírenejšie:"stačily by mi pěchotní" pištoľ Tokarev TT-33 7,62mm samopal PPŠ-41 7,62mm samopal PPS-43 7,62mm opakovacia puška Mosin-Nagant vz. 1891/30 7,62mm x 54R samonabíjacia puška STV40 7,62mm x 54R ťažký guľomet M1910 7,62mm x 54R ťažký guľomet SG43 7,62mm x 54R veľkokalibrový guľomet DŠK 1938 12,7mm x 108 ľahký guľomet DP 1927 7,62mm x 54R protitanková puška PTRD-41 14,5mm x 114 |
|
|
|
|
pbradler: (2188) Samozřejmě. Já jen, že pod tímto je možno myslet ono "nejlepší obrana je útok". Jako standartní přístup řešení obrany to rozhodně není, ikdyž v některých případech by to tak mohlo být chápáno. U SSSR by se poté mohlo poukazovat na to, že se právě takto snažil koncipovat svoji obranu, tedy být za každých okolností aktivní a vždy útočit jako první. Z tohoto pohledu by se potom dalo o zmíněných štábních cvičeních mluvit jako o nácviku (aktivní) obrany proti nepříteli. |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 2185: V tom prípade sa ale nejedná o obranu ale preventívny útok."Pokud já sám připravím a hlavně provedu útok před nepřátelským." V (2180) som ale rozoberal obranu, tzn. že nezačneš vojenské operácie kým ťa protivník nenapadne a v takejto situácii (tzn. keď protivník má iniciatívu) sa pokúsiš o protiútok. |
|
|
|
|
|
bubu: To si spíše najdi v nějaké encyklopedii. Třeba já bych nepostupoval jinak, kdybych ti to chtěl vypisovat. Spíše se potom zeptej na něco konkrétního. |
|
|
|
|
|
Jen ještě poznámku. Já si nemyslím, že ve cvičení na mapách se zkoušela obrana proti německému útoku, jak tu psal Cassius Chaerea. Považuji ho za standartní nácvik řízení vojenských operací. |
|
|
|
|
|
pbradler: (2180) Máš pravdu s jedinou vyjímkou. Pokud já sám připravím a hlavně provedu útok před nepřátelským. V takovém případě se to otáčí a všechny nesnáze jdou na nepřítele. To se samozřejmě dá dosáhnout jen při dvou možnostech. Buď znám úmysly nepřítele a nebo mám štěstí. |
|
|
|
|
právěže se stále pozastavuji nad typy o kterých čtu, které sem ani neznal.....a proto bych chtěl vědět jaký se používaly...stačily by mi pěchotní......;-) |
|
|
|
|
To je dost obsáhlý seznam, nemyslíš? |
|
|
|
|
|
mám dotaz, jaké zbraně byly v sovětské výzdroji od roku 1941 do 1945??? |
|
|
|
|
Jenom připomenu, že i na internetu je ke stažení 12. díl sborníku Russkij archiv: Velikaja otečestvennaja, který se sice týká setkání velitelského sboru RA v prosinci 1940, ale je tam i příloha týkající se následujících her, kterou doporučuji k přečtení - zejména úvodní text.
О том, как же удалось «Восточным» не только отбросить противника к государственной границе, но местами и перенести военные действия на его территорию (Юго-Западный фронт «Восточных» во второй игре армиями правого крыла вышел на рр. Висла и Дунаец, т. е. продвинулся на глубину 90—180 км западнее государственной границы), — этот вопрос остался обойденным. Таким образом, ни на совещании, ни на играх их участники даже не пытались рассмотреть ситуацию, которая может сложиться в первых операциях в случае нападения противника.
Je tam i původní zadání hry ještě z října 1940, které hovoří samo za sebe:
Тема: «Наступательная операция фронта с прорывом УР». militera.lib.ru/docs/da/sov-new-1940/index.html... 2) Проработать и усвоить основы современной наступатьной операции фронта и армии, в частности: а) Организацию и методы прорыва УР с преодолением сильно развитых в глубину заграждений. б) Форсирование крупной речной преграды. в) Организацию и проведение противодесантной операции с целью не допустить высадки морского и воздушного десанта. г) Организацию и обеспечение выброски крупного авиадесанта. д) Ввод в прорыв конно-механизированных групп, е) Взаимодействие с морским флотом. 3) Изучить Прибалтийский театр военных действий и Восточную Пруссию. militera.lib.ru/docs/da/sov-new-1940/92.html |
|
|
|
|
|
Cassius Chaerea napsal v č. 2167: "Nevím co si představuješ, ale nejlepší obrana je přece útok. Takže když řikám že cvičila vojska obranu před německou invazí, tak to neznamená defenzivní postup při cvičení." Obávam sa, že si celú situáciu predstavuješ trochu skreslene. Treba si uvedomiť, že na to aby vojsko mohlo zaútočiť, musí sa najprv sústrediť v nástupnom priestore z, ktorého má byť útok vedený. Na to je potrebný určitý čas. Ak je protivník v tom čase v obrane (statickom postavení) nie je to problém. Ak ale sám vedie útok a teda je v neustálom pohybe, je začína byť problém s organizovaním veľký, pretože už len samotné stanovenie nástupného priestoru je ťažké vzhľadom na to že je potrebné predpovedať, kde sa budú nachádzať obe strany o niekoľko dní. A to nehovorím o tom, že jednotky, ktoré sú pod tlakom nepriateľa majú sťažené manévrovanie a možnosť ich priameho zapojenia do prvej fázy protiútoku je obtiažna. To všetko znamená, že na naplánovanie významnejšej protiofenzívy je potrebné najprv zastaviť útok protivníka a donútiť ho prejsť do obrany. Až potom je možné stanoviť priestory sústredenia, vykonať sústredenie a nakoniec zahájiť protiofenzívu. Celé sa to dá zhrnúť do pojmu prevzatie iniciatívy. Len pre ilustráciu: Plánovanie Stalingradskej operácie trvalo cca mesiac a vojská sa pohli za ten mesiac len o pár kilometrov. Ak by teda pri cvičení vychádzali naozaj z reality zadania, museli by obidvom stranám jednak započítať určité (nemalé) straty a navyše upraviť zostavy vojsk aby na jednej strane (nemci) zodpovedala situácii po zastavení útoku a na druhej (sovietskej) situácii prechodu z obrany do útoku. Nič také sa ale neudialo, z čoho je zrejmé že samotné zadanie malo čisto formálny vyznam. |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 2173: "Třeba se pletu, ale není současně ve scénáři cvičení uvedeno, že předtím byl zastaven německý útok a sovětská armáda přechází do protiútoku?" Len na doplnenie k egliho argumetácii. Spomínaný úvod k scenáru slúžil čisto k navodeniu situácie a mal určite hlavne politický podtext. Reálne rozostavenie vojsk pri zastavení útoku protivníka a prechode do protiútoku by vyzeralo inak. V skutočnosti rozostavenie vojsk pri začiatku cvičenia, zodpovedalo situácii: nemecká strana v obrane v plnej sile a sovietska strana v plnej sile je pripravená zaútočiť. Dosť ťažko sa dá predstaviť takáto situácia, keby sa vzali do úvahy nejaké predchádzajúce urputné boje a znovuprevzatie iniciatívy sovietskou stranou. |
|
|
|
|
|
Proto hry pro události, které se ve skutečnosti odehrály 22. června 1941 neměly žádný význam. Smysl her byl zcela jiný, otestovat obě varianty schváleného operačního plánu z 18. září 1940. V tomto plánu byla severní varianta zpochybněna z následujících důvodů:
1) V boji o východní Prusko bude Německo projevovat silný odpor. První hra na severozápadním směru pak tyto předpoklady plánovačů plně potvrdila, proto byl v dalším plánování severozápadní směr ponechán pouze jako pomocný. 2) „Složité přírodní podmínky východního Pruska jsou krajně nevhodné pro vedení útočných operací.“ 3) „Výjimečná připravenost tohoto prostoru [vých. Pruska] pro obranu.“ |
|
|
|
|
|
První hra: Scénář hry, předložený účastníkům 30. prosince 1940, byl následující: „západní“ (Němci) zahájili 15. července 1941 útok na „východní“ (Sověty). Hlavní úder Němců byl veden jižně od Brestu, vedlejší úder potom severně od Brestu směrem na Rigu a Dvinsk. Severní útok Němců byl odražen a byli vytlačeni do původních obranných pozic. Severozápadní front Sovětů k 1. srpnu 1941 dosáhl linie státní hranice. Tady končil úvodní scénář hry a teprve v tomto okamžiku začínala vlastní hra. Severozápadní front Sovětů pod velením Pavlova měl za úkol zničit uskupení Němců (vedené Žukovem) ve východním Prusku a k 3. září 1941 dosáhnout toku řeky Visla. Vlastní hra tak začínala v okamžiku, kdy sovětská vojska z linie státní hranice zahajují útok. Předchozí obrana a vytlačení Němců po jejich útoku popsané v úvodním scénáři nebyly součástí hry. Druhá hra: Druhá hra na jihozápadním směru byla odehrána 8.-.11. ledna 1941. Výchozí scénář byl podobný hře první: 1. srpna 1941 zahájili „západní“ (Němci) útok proti lvovsko-tarnopolskému uskupení „východních“ (Sovětů). Na linii Lvov-Kovel byli Němci zastaveni a do 8. srpna 1941 vytlačeni zpět za státní hranici, kde ustoupili na dříve připravenou linii Starina-Grybuv-Tarnov-Visla. 8. srpna 1941 pak začínala vlastní hra. Stejně jako v předchozí hře obrana ani vytlačení Němců popsané ve scénáři nebyly součástí hry. Hra začínala v okamžiku, kdy sovětská vojska zahajují útok z linie již západně od sovětské státní hranice. |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 2173: Samozřejmě, že se nepleteš"Třeba se pletu, ale není současně ve scénáři cvičení uvedeno, že předtím byl zastaven německý útok a sovětská armáda přechází do protiútoku? "  O tom jsme se tady už jednou bavili. Zadaní k cvičení bylo uvozeno tím, že po německém útoku byli Němci vytlačeni za linii státní hranice. Poté začínala vlastní hra, v okamžiku kdy se již RA na řadě míst nachází západně od hranice. Pro procvičení obrany v případě útoku nepřítele taková hra nemá moc smyslu... (Podobnou strategickou hru na mapách měli začátkem prosince 1940 i Němci. Tam to zas bylo uvedeno tím, že německá vojska přechází do útoku v důsledku latentní hrozby ze strany SSSR )Provedení operačně-strategické hry na téma „Útočná operace frontu s průlomem opevněného prostoru“ nařídil lidový komisař obrany Timošenko již 11. října 1940. Hra měla
„dát praxi vyššímu velitelskému sboru v organizaci a plánování frontové a armádní operace a jejím bojovém a materiálním zabezpečení… [a] osvojit si základy moderní útočné operace“.
Při hře mělo být vyzkoušeno překonávání velké vodní překážky, organizace a použití výsadku, nasazení jezdecko-mechanizovaných sil do průlomu. Dějištěm hry měla být oblast Pobaltí a východního Pruska – měla tak být otestována severní varianta operačního plánu. Datum konání hry Timošenko stanovil na 17.-19. listopadu 1940.Vzhledem k tomu, že při posuzování operačního plánu (z 18. září 1940) v říjnu 1940 bylo jasně stanoveno, že hlavním bude jihozápadní směr a Stalin doporučil jeho ještě větší posílení, tak hra byla nakonec odložena. Navíc bylo rozhodnuto, že se uspořádají místo jedné hry dvě – druhá hra na jihozápadním směru, aby tak byly prověřeny obě varianty plánu. Druhá hra byla nyní koncipována jako hlavní, zatímco první hra na severozápadním směru jen jako pomocná operace. Termín konání her byl posunut na konec prosincové porady velitelského sboru. |
|
|
|
|
|
Cassius Chaerea napsal v č. 2171: Kdo asi ty "stanovy" vypracovával?"A Žukov, taky jednal podle stanov jemu dodaných od generálního štábu? "
Cassius Chaerea napsal v č. 2171: Velitel Běloruského okruhu? "velitel běloruského okruhu." |
|
|
|
|
|
Cassius Chaerea napsal v č. 2169: Můžeš mi vysvětlit proč Pavlovovi? Pavlov se cvičení v lednu normálně také účastnil. "To vysvětluj Pavlovovi a ne mně." |
|
|
|
|
|
egli: (2168) Třeba se pletu, ale není současně ve scénáři cvičení uvedeno, že předtím byl zastaven německý útok a sovětská armáda přechází do protiútoku? (2166) A potom Měreckova jako experta na boje za polárním kruhem poslal na Dálný východ jako jednoho z velitelů operací v Mandžudsku. Ikdyž k tomu ho asi (s velkou pravděpodobností) vedlo to, že Měreckov byl po kapitulaci Finska jako jeden z mála úspěšných frontových velitelů "nezaměstnaný". |
|
|
|
|
|
Cassius Chaerea: (2161) Tak tohle jsem zrovna opsal z přehledu, který je uveden v knize "Stalinovi maršálové" od Jiřího Fidlera. |
|
|
|
|
pbradler napsal v č. 2170: A Žukov, taky jednal podle stanov jemu dodaných od generálního štábu? Velitel se prostě nemůže vymlouvat na nějaké schéma, velitel je od toho aby se jej držel a upravoval jak si situace žádá, což dostatečně rychle nedokázal a později ani ve skutečné válce. Já vím on toho v dané situaci moc dělat nemohl, ale rozhodně byla spousta věci které mohl stihnout pozměnit jako velitel běloruského okruhu. "Pavlov s tým ako veliteľ ZapOVO nič nemal. Účastnil sa na cvičení ako veliteľ jednej zo strán. Schému cvičenia vypracoval generálny štáb" |
- Home
- > Diskuzní forum
- > Východní fronta