XP-40Q - nejlepší Warhawk

Na konci roku 1943 už začínalo být jasné, že firma Curtiss-Wright není schopna splnit se svými novými prototypy požadavky amerického armádního letectva ani dalších případných zákazníků. V dubnu 1944 v zoufalé snaze udržet v chodu výrobní linky továrny v Buffalu (NY) modifikovali konstruktéři postupně tři draky vzaté z běžné výroby, aby z konstrukce staré již prakticky osm let (ve všech P-40 se dají najít prvky původního H.75 Hawk) vyždímali poslední rezervy. Naděje vedení firmy vyjadřovalo označení programu v továrních dokumentech: H-87X. 

Prvním upraveným strojem se stal původní P-40K-10 (s.n. 42-9987, tedy varianta s delším trupem). Zopakovali na něm několik úprav prvního prototypu XP-40K, které se na sériových strojích neobjevily. Stroj byl maximálně odlehčen (zůstaly m.j. jen čtyři kulomety ráže 12,7mm), dostal nový motor Allison V-1710-121 (1047kW/1425k) s dvoustupňovým kompresorem a tedy vyššími výkony ve výškách, čtyřlistou vrtuli a chladič zapuštěný podobně jako onen XP-40K až do náběžné hrany křídla. Stroj tak dostal velmi nezvyklý vzhled. Pro vojenské zkoušky dostal označení XP-40Q-1.

Na druhém prototypu pak firma Curtiss realizovala ještě jiné změny. Za základ bylo vzato další "Káčko" (s.n.42-45722). Protože úprava chlazení se příliš neosvědčila, vrátil se chladič zpět pod motor. Byl ale menší, druhý okruh chlazení kapaliny a chladič oleje se přemístily do náběžné hrany křídla vně podvozku. Stroj měl opět motor Allison V-1710-121 s čtyřlistou vrtulí. Pro další zvýšení rychlosti pak konstruktéři zkrátili rozpětí křídla "amputací" koncových oblouků. Další bolest P-40, špatný výhled vzad, pak odstranili po vzoru P-51D a P-47D-25 snížením trupu za kabinou a kabina sama pak dostala nový překryt kapkovitého tvaru. Tato úprava mírně zhoršila směrovou stabilitu letadla. Vojáci tento exemplář (na výkresu) zkoušeli pod označením XP-40Q-2.

Vzápětí se do zkoušek zapojil i poslední modifikovaný stroj. Tentokrát byl upraven původní P-40N-25 (s.n. 43-24571). Od svého předchůdce XP-40Q-2 se odlišoval jen nepodstatnými detaily (např. vizuálním ukazatelem polohy podvozku, "policajtem") a hlavně novým tvarem čelního štítku kabiny s neprůstřelným sklem. Tento poslední prototyp (někdy označovaný jako XP-40Q-3) dosáhl při zkouškách maximální rychlosti 679 km/h ve výšce 6100m a do téže výšky vystoupal za excelentních 4:50 min.

Ale Warhawky (a vlastně i firmu Curtiss jako leteckého výrobce) už před konkurencí P-51, P-47, P-38 a zejména proudových stíhaček nemohlo zachránit vůbec nic. Výroba všech P-40 tak skončila v prosinci 1944.

Zajímavý osud pak měl onen druhý prototyp. Po válce se dostal do armádního výprodeje a v rukou pilota Jacka Zieglera se zúčastňoval leteckých závodů. Jeho osud se naplnil při jednom závodě v roce 1947, kdy ho po poruše motoru musel Ziegler opustit na padáku a stroj byl zcela zničen.

Výkresy v PDF

Jsou mi známy jen neúplné technické údaje:

Dostupné prameny:
L+K 18/89
Letadla 39-45, V. Němeček
Monografie Curtiss P-40, ing. V. Ehrman v nakladatelství MBI roku 1993
HPM 1-3/1992