"znehodnocené ovšem tragickým stavem německé metalurgie" no ona , ale bezna bojova zivotnost me262 nebyla o moc vyssi , takze to tak tragicke nebylo. A vezmu-li v potaz, ze spojenci v te dobe nemeli ani to ... :-))))
»vezmu-li v potaz, ze spojenci v te dobe nemeli ani to«
A to jsi jako slyšel kde, ty jeden, ehm, „chytrolíne“..?
Přesněji řečeno, je to právě naopak — s kvalitou, životností a spolehlivostí kupř. motorů Rolls-Royce Welland a Rolls-Royce Derwent se nic z toho, co skutečně Němci postavili, srovnávat nemohlo. Všechny tyto (i další) britské motory měly ukončenou běžnou homologační zkoušku (mimo to jak Welland, tak i Derwent měly naběhány i „vlastní“ tovární testy, kdy motory bez poruchy absolvovaly 500 hodinové testy), a počáteční doba mezi revizemi byla určena (pochopitelně s rezervou) na 180 hodin provozu… A s tím že se jako mohli Němci srovnávat..? ;-( 8-) :-))
»ale bezna bojova zivotnost me262 nebyla o moc vyssi«
Jo, právě, a na tom se podílela i tzv. „spolehlivost“ německých motorů, že? Neb ona totiž tak nějak spolehlivost souvisí tak trošku i s životností. (V Británii máme motory, co bez poruchy absolvovaly 500 hod. testy, na základě čehož byl — s rezervou — stanoven v počátcích resurs 180 hodin; čímžto byly srovnatelné s běžným resursem nového pístového motoru, tzn. že „nové technice“ nebyly činěny žádné ústupky v kvalitě.) Zato u Němců zprvu uvažovali o životnosti 50 hodin — v reálu polovina a méně. Od čehož se odvíjel i fakt, že mnoho motorů nevydrželo ani to.
Což, pochopitelně, souvisí i s dosti zoufalým stavem německé metalurgie, a dalšími jevy (včetně těch jevů společenských), která dost zaostávala za vývojem žárupevných materiálů jak v Británii, tak v USA, a nejen tam, že, „therione“.
Díky za tip, ale nebuď lakomej a poděl se alespoň odkazem, když na této fotce je vidět houbelec. Nemám zrovna čas jet do Brna a nevím, jestli je Jumo přístupné pro běžného čumila.
zivotnost
therion 27. 6. 2008 09:34Re: zivotnost
Algernon 30. 6. 2008 08:28A to jsi jako slyšel kde, ty jeden, ehm, „chytrolíne“..?
Přesněji řečeno, je to právě naopak — s kvalitou, životností a spolehlivostí kupř. motorů Rolls-Royce Welland a Rolls-Royce Derwent se nic z toho, co skutečně Němci postavili, srovnávat nemohlo. Všechny tyto (i další) britské motory měly ukončenou běžnou homologační zkoušku (mimo to jak Welland, tak i Derwent měly naběhány i „vlastní“ tovární testy, kdy motory bez poruchy absolvovaly 500 hodinové testy), a počáteční doba mezi revizemi byla určena (pochopitelně s rezervou) na 180 hodin provozu… A s tím že se jako mohli Němci srovnávat..? ;-( 8-) :-))
»ale bezna bojova zivotnost me262 nebyla o moc vyssi«
Jo, právě, a na tom se podílela i tzv. „spolehlivost“ německých motorů, že? Neb ona totiž tak nějak spolehlivost souvisí tak trošku i s životností. (V Británii máme motory, co bez poruchy absolvovaly 500 hod. testy, na základě čehož byl — s rezervou — stanoven v počátcích resurs 180 hodin; čímžto byly srovnatelné s běžným resursem nového pístového motoru, tzn. že „nové technice“ nebyly činěny žádné ústupky v kvalitě.) Zato u Němců zprvu uvažovali o životnosti 50 hodin — v reálu polovina a méně. Od čehož se odvíjel i fakt, že mnoho motorů nevydrželo ani to.
Což, pochopitelně, souvisí i s dosti zoufalým stavem německé metalurgie, a dalšími jevy (včetně těch jevů společenských), která dost zaostávala za vývojem žárupevných materiálů jak v Británii, tak v USA, a nejen tam, že, „therione“.
jumo na vlastní oči
Petr 19. 1. 2005 16:00Re: jumo na vlastní oči
Lišák 1. 1. 2011 07:41