Námořní bitvy

...Task Force 58 byl tedy podle hlášení v 1542 z ENTERPRISE vzdálen od Ozawy 280 mil dále na východ a adm. Mitscher byl postaven před volbu, že se zbaví velké části letadel i s piloty, když útok nařídí. Přesto informoval v 1553 adm. Spruance, že vyšle své piloty za Japonci bez dalších ohledů na možné ztráty při návratu. Následoval rozkaz ke startu, který byl proveden po obratu o 180° na vítr. Start byl ukončen v 1637 a útočný svaz tvořilo celkem 216 letadel. Při startu byly dva letouny poškozeny a proto manipulace s nimi zpozdila start z BELLEAU WOOD. Zúčastnili se: 77 střemhlavých bombardérů vyzbrojených pumami, 54 letadel vyzbrojených torpédy a 85 stíhaček...První vlna nalezla Japonce v 1840 mířící kurzem na severozápad. Bylo to šest torpédoborců plujících ve dvou kolonách po boku kýlové formace šesti cisternových lodí; následně po šesti minutách piloti spatřili 3 skupiny velkých lodí mířící stejným kurzem a rychlostí 24 - 25 uzlů ve vzdálenosti 30 - 38 mil na západ a severozápad od první skupiny...

Spruance po válce řekl Morrisonovi, že by se ve stejném případě jako byl střet s Ozawou choval daleko agresivněji

"Japončíky jsme našli až nazítří - t.j. 20. června - po 1600 a bylo to asi 700 mil západně od Saipanu. To znamenalo, že naše letadla musí zdolat vzdálenost jen o něco málo menší než 300 mil, což bylo na samé hranici jejich doletu. Klidně mohlo dojít i k tomu, že jim na zpáteční cestě dojde palivo a ke svým letadlovým lodím se nebudou moci vrátit. Mitscher ale usoudil, a štáb jeho uskupení ho v tomto úsudku podpořil, že to je unikátní příležitost zničit Japončíkům nejcennější plavidla za nepříliš velkou cenu a bez většího odporu nepřítele...První letky se nad Japonci objevily v 1840 už v pološeru..."

Algernon napsal v č. 300:
"Čekám, stále čekám, herr Jaroslaw.Kratena…"

Dzin napsala v č. 296:
"Co se týká palub, hlavní paluba má tloušťku 80 mm a tím to hasne. Potom jště 60 mm horní paluba, ale ta se netáhne po celé palubě."

Jaroslaw.Kratena napsal v č. 274:
"na čáře ponoru byla 20cm silná ocelová paluba,kryjící strojovny a skladiště střeliva.Tato dotčena nikdy nebyla a tudíž se nelze divit,že stále ještě dle Vás Bismarck plul.Tuto palubu bylo možno poškodit pouze leteckou pumou"

Tom napsal v č. 288:
"Konkrétně šlo o to, že snad byla explozí zničena nějaká potrubí ve strojovně."

Algernon napsal v č. 285:
"Což ovšem, v tomto prvním případě (tj. po střetnutí v Dánské úžině, kdy „inkasoval“ ze strany P-of-W), bylo z (min. z většiny) vyrovnáno zatopením jiných, „protilehlých“, částí — neb s původním náklonem na příď a na bok se jeden ze šroubů ocitl nad hladinou."

Algernon napsal v č. 282:
"Navíc je podivné (nebyl-li Bismarck poškozen pod čarou ponoru), proč měl náklon… "

Jaroslaw.Kratena napsal v č. 265:
"Navíc nejvyšší důstojník,který potopení přežil,3.dělostřelecký důstojník von Muhllenheim-Rechberg popsal,že když se britské torpédoborce přiblížili a vypouštěly svá torpéda,cítil jak ho nadzvedly vlny nad proplouvajícími torpédy a když očekával podvodní výbuchy na Bismarcku,nezaznamenal žádný."

Jaroslaw.Kratena napsal v č. 269:
"Já bych jen rád viděl někoho,kdo rozezná ze vzdálenosti 3-4 km,v krupobití granátů ráží od 150mm,přes 203mm,356mm až 406mm,že právě vybuchlo torpédo,to musí být odborník,navíc i torpédoborce pálily svými děly,prostě šrumec a ke všemu Bismarck stále ještě plul cca rychlostí mezi 4-7 uzly.Fakt MACHR."

Jaroslaw.Kratena napsal v č. 268:
"Pro úplnost jen dodám,že podponor i dno lodi bylo absolutně netknuté,bez děr,rozumíš mi???"

Algernon napsal v č. 270:
"Budeš nesmírně laskav, kdy nám (tj. nejen mně — vsadím se, že i ostatní ctění členové Fóra budou mít stejnou otázku), o kterých britských torpédoborcích píšeš? Tzn. že po tobě chci jména oněch torpédoborců. A také čas jejich útoku."