Ženy ve válce
|
|
|
|---|---|
|
č. 6: Je pravda, že Stalin Rudé armádě nenařídil, aby se dopouštěla zvěrstev vůči německému obyvatelstvu, neudělal však nic, aby jí v tom zabránil. Až 20. dubna 1945 vydala Stavka jeho rozkaz, který nařizoval vojákům "změnit postoj k Němcům... a chovat se k nim lépe". Nicméně většina vojáků a důstojníků se na to při dobývání Berlína nikterak neohlížela. Ovšem touha po odplatě za německý teror mohla být jen částečným vysvětlením chování Rudé armády - přestože se později právě tento odkaz na pomstu používal jako ospravedlnění. Sovětští vojáci i důstojníci totiž znásilňovali často také Ukrajinky, Rusky, Bělorusky, Polky i další ženy osvobozené z pracovních táborů v Německu. Jakmile vojáci něco vypili, národnost jejich obětí je pranic nezajímala. Odmítnutí zničit sklady alkoholu ve směru postupu Rudé armády bylo zřejmě největší chybou německých vojenských úřadů. Toto rozhodnutí vycházelo z představy, že opilý nepřítel nemůže bojovat - bylo však tragické pro ženskou část populace. |
|
|
|
|
|
část 5: Před očima dětí Stalin o chování sovětských vojsk v Německu (ale i v jiných zemích) dobře věděl. Když mu hlásili, jak se zachází s německými uprchlíky, údajně odpověděl: "Příliš našim vojákům pořád předepisujeme; ponechme jim trochu volnosti." A jugoslávskému komunistickému představiteli Milovanu Djilasovi - který si otevřeně stěžoval, že rudoarmějci znásilňují jugoslávské ženy -odpověděl přednáškou: "Četl jste Dostojevského? Víte tedy, jak složitá věc je lidská duše, lidská psychika. Představte si člověka, který od Stalingradu k Bělehradu neustále bojoval - tisíce kilometrů vlastní zpustošenou zemí, kolem mrtvol vlastních druhů a svých nejbližších. Může takový člověk reagovat normálně? Copak je něco tak strašného, když se pomiluje s některou ženou, po tolika hrůzách? Vy jste si Rudou armádu představoval příliš zidealizovanou. Ona ale není ideální, a ani nemůže být... Důležitější je to, že poráží Němce." To, co Stalin označil jako "pomilování s některou ženou", znamenalo ve skutečnosti několikanásobné znásilnění a někdy i povraždění zajatých žen. Americký historik Antony Beevor ve své knize Berlín, okamžiky zkázy 1945 cituje některé dokumenty svědčící o tom, že Stalin a Berija v Moskvě dobře věděli, co se děje. V jedné zprávě si přečetli, že "mnoho Němců svědčí o znásilňování německých žen, které zůstaly ve Východním Prusku, vojáky Rudé armády". Bylo jim předloženo mnoho případů skupinového znásilnění -"včetně dívek mladších osmnácti let i starých žen". "Jednotka NKVD přičleněná k 43. armádě zjistila, že německé ženy, které zůstaly ve Schpaleitenu, se pokusily o sebevraždu," pokračovalo hlášení. "K výslechu byla předvedena jedna z nich jménem Emma Kornová. Vypověděla: Třetího února vstoupily do města frontové oddíly Rudé armády. Vojáci vešli do sklepa, kde jsme se schovávali, ukázali zbraní na mě a na další dvě ženy a rozkázali nám vyjít na dvůr. Tam mě, jeden po druhém, znásilnilo dvanáct vojáků. Další vojáci udělali to samé mým dvěma sousedkám. Další noc vniklo do našeho sklepa šest opilých vojáků, kteří nás znásilnili před očima našich dětí. Pátého února přišli tři vojáci a šestého nás znovu znásilnilo a zbilo osm opilých vojáků." |
|
|
|
|
|
část 4: Druhý odřad bere ženy Hned v prvních vesnicích, kam sovětští vojáci už předtím krátce v říjnu 1944 přišli, zabíjeli obyvatelstvo, znásilňovali a mučili ženy bez rozdílu věku. Drastická byla zvláště jejich zvěrstva v Nemmersdorfu, který posléze Němci opět dobyli a Goebbelsovo ministerstvo propagandy tam poslalo kameramany, aby ukrutnosti zaznamenali pro filmový týdeník. Mnohé východopruské ženy možná tento dokument viděly v kinech, ale netušily, že skutečnost bude ještě děsivější... "Vojáci Rudé armády nevěří v individuální vztah s německými ženami," zapsal si dramatik Zachar Agraněnko do svého deníku v době, kdy sloužil jako důstojník námořní pěchoty ve Východním Prusku. "Devět, deset, dvanáct mužů najednou -znásilňovali kolektivně." Popsal také, jak německé ženy v Elbingu se v zoufalé snaze najít ochranu samy nabízely obyčejným příslušníkům sovětské námořní pěchoty. Spisovatel Vasilij Grossman, který se přidal k části 8. gardové armády, si do malého notesu tužkou zapisoval všechno, co viděl, když vojáci vtrhli do Schwerinu: "Německým ženám se dějí strašlivé věci. Vzdělaný Němec vysvětluje s výmluvnými gesty a lámanou ruštinou, že jeho ženu právě dnes znásilnilo deset mužů... Slyšel jsem také o mladé matce, která byla nepřetržitě znásilňována v kůlně na statku. Její příbuzní chodili do kůlny a žádali vojáky, aby si udělali přestávku. Musí nakojit dítě, které ustavičně pláče." Kapitán Michail Korjakov na stránkách publikace Robina Crosse Pád orlice, poslední dny třetí říše vzpomínal na vtip, který mezi rudoarmějci koloval v zimních měsících roku 1945: "První odřad zabírá vojáky tak ceněné hodinky a šperky, druhý odřad bere ženy a třetí bere zavděk tím, co zbylo." |
|
|
|
|
|
část 3: Od okamžiku, kdy dal Hitler v roce 1941 rozkaz k zákeřnému přepadení Sovětského svazu, byli Němci zaplavováni nenávistnou propagandou, která líčila Slovany jako podlidi a primitivy. Sovětská propaganda odvetou přesvědčovala své občany, že všichni Němci jsou bestie a zvěř, kterou je třeba zničit. "Fašisté," psal jeden z největších hlasatelů sovětského režimu spisovatel Ilja Erenburg v létě 1942 v básních plných nenávisti, "přinášejí s sebou divošství, zvěrstva, kult násilí, smrt." Neutuchající výzvy k pomstě na Německu uveřejňoval Erenburg na stránkách listu Rudé armády Krasnaja zvezda. I když byl autorem mnoha pamfletů s krvavými pobídkami, je skutečností, že "jeho" nejznámější text (s ponoukáním ke znásilňování německých žen) si vymysleli nacisté. Zatímco běženci z Východního Pruska, Pomořanska nebo Slezska popravdě prohlašovali, že sovětská propaganda vyzývala Rudou armádu, aby nikoho nešetřila, vyprávěli také o výzvě, kterou měl napsat právě Erenburg a byla prý vysílána rozhlasem a rozhazována na letáčcích mezi příslušníky Rudé armády. "Bijte je!" stálo v manifestu. "Německý národ je ztělesněním zla! Jednejte tak, jak nás učí soudruh Stalin. Rozdupejte fašistickou bestii v jejím doupěti jednou provždy! Zvolte násilí a zlomte rasovou hrdost germánských žen. Zmocněte se jich jako své oprávněné kořisti! Bijte je! Žeňte se kupředu! Jste hrdinní vojáci Rudé armády!" Ostrou Erenburgovu odpověď otiskla 25. listopadu 1944 Krasnaja zvezda: "Bývaly doby, kdy Němci běžně falšovali důležité státní dokumenty. Teď ale klesli tak nízko, že falšují moje články." Na Erenburgovy příspěvky odpovídal Goebbels v německém tisku nenávistným proklínáním "Žida Ilji Erenburga, oblíbeného Stalinova štváče". Například i v lednu 1945, tedy ve stejných dnech, kdy sovětskou zuřivost a krutost přiživil objev osvětimského koncentračního tábora, Erenburg reagoval plamennými výzvami: "Soudruzi, došli jste k hranicím Východního Pruska. Už zanedlouho budete šlapat po zemi, z níž pocházejí fašistické stvůry, které devastovaly naše města a domovy, masakrovaly naše syny a dcery, naše bratry a sestry, naše ženy a matky. Nejhorší z těchto lotrů a nacistů pocházejí právě z Východního Pruska. Po léta diktovali Německu svou vůli a vedli Němce k agresi vůči ostatním státům a k vyhlazování jejich obyvatel." |
|
|
|
|
|
část 2: Nenávist na smrt Když v polovině ledna 1945 vstoupili rudoarmějci ve Východním Prusku na půdu třetí říše, sotva byl mezi nimi takový, kdo by neměl s Němci otevřený vlastní účet. Po vítězství u Stalingradu je hnali nejprve ze západního Ruska, potom přes Ukrajinu a Polsko. Cestou viděli vypálená města a vesnice, znásilněné a utýrané ženy, nesmyslná jatka. Nacistická ideologie, důsledně uplatňovaná vůči méněcenným východním Slovanům, byla prapříčinou toho, že boje na německosovětské frontě byly vedeny s nebývalou krutostí a bezohledností. Hitler se nikdy netajil úmyslem zničit "židovskou" vládu Sovětského svazu a zotročit nebo vyhubit většinu jeho slovanského nebo asijského obyvatelstva, případně jeho zbytky vysídlit do nehostinných pustin vně hranic příštího německého impéria. Masakrování Židů, některých skupin obyvatel a selekce vojenských zajatců prostřednictvím Einsatzgruppen za přispění jednotek SS i wehrmachtu byly na denním pořádku. Bylo jen málo sovětských rodin, jejichž příslušníci by nebyli deportováni na nucené práce do říše. |
|
|
|
|
|
něco z denního tisku - bohužel na to není odkaz:Rudá odplata za nacistickou brutalitu Rozměry lidské tragédie na konci druhé světové války přesahují hranice představivosti každého, kdo onu dobu neprožil. S mimořádnou krutostí se bojovalo zvláště na německosovětské frontě. Jedním z momentů, o kterých se u nás před listopadem 1989 téměř vůbec nemluvilo, bylo masové znásilňování německých žen rudoarmějci po proniknutí Rudé armády na půdu třetí říše v lednu 1945. Žádné statistické údaje o počtu takových obětí přirozeně nejsou k dispozici. Většinou se v patřičných pramenech uvádí, že znásilněných německých žen byly přes dva milióny, přičemž značná část z nich prošla znásilněním několikerým. Za touto skutečností se skrývá spektrum událostí, které lze více či méně úspěšně rekonstruovat, ale je přitom obtížné (byť nutné) vyhnout se zevšeobecnění lidského chování a také moralizování. Dobře to například na stránkách své knihy Konec války dokázal postihnout americký spisovatel David Robbins, když v jedné z epizod vylíčil setkání amerického kapitána a ruského poručíka v německé vesnici Leitzkau, jež se odehrálo 27. dubna 1945. Německá žena, která hystericky mávala rukama směrem k ruským vojákům, přesvědčovala amerického velitele, aby dal rudoarmějce postřílet. Sovětský poručík se ji marně snažil uklidňovat, že jeho vojáci nechtějí nikomu ublížit. Když mladá žena nakonec odešla, otočil se posléze k Američanovi: "Řeknu vám pravdu. Z přátelství. Je to smutné, ale tato dívka má pravdu. My jsme frontoví vojáci. Disciplinovaní. Nemáme ubližovat německému lidu. Ano, i my se mstíme. Ne však na obyčejných lidech, ale na nacistech. Na vojácích se zbraní v ruce, to ano, ale na civilistech?" "O jaké pomstě to mluvíte, poručíku?" zeptal se kapitán. "Voják bojuje, plní rozkazy. Není na nás, abychom se mstili. Ani na civilistech, ani v boji. Nikdy." "Ano, pane kapitáne. Až budou Němci bojovat příští válku u vás doma, řeknete mi potom, jestli se budete mstít, nebo ne? Ano, pane kapitáne?" odpověděl poručík. A po chvíli dodal: "Rozumějte, to nejsou moji muži. To jsou ti za námi. Druhá vlna. Ano, tato dívka má důvod se bát. Ti muži jsou jako šílení. Co dělají..." |
|
|
|
|
karaya1: (79) To kdybych si teď vzpomněl. Bořitelé přehrad? Popisuje od založení, přes její největší akce až do konce. Kdyby tu byl Algernon, tak ten by to určitě věděl.  Jamamoto: (80) To už tam nepíše. |
|
|
|
|
Levant napsal v č. 41: Ne vždycky, u nás (aspoň teda v Úpici) se mezi nimi dělaol na konci válkysetsakramentský rozdíl. Možná je to tím, že v Úpici byla velmi silná posádka SS. Ale SS okamžitě zavírali do narychlo zžízených vězení. U Wermachtu to většinou haslo odzbrojením a posláním na západ. "Pořád se mluví o tom jak byly němco krutí a jak by se meli všichni postřílet...někdy slyším že vojáky a SS hážou do jednoho pitle..když je SS hrozná tak je hrozný i obyč voják..." |
|
|
|
|
|
Jediná armáda kde nesloužily ve větším počtu ženy byla německá - každá baba měla vůdci přinést co nejvíce Hitlerjugent... |
|
|
|
|
Dzin (52): To by mě zajímalo — odkud to máš? "vzpomínky britských letců, kteří před náletem na Tirpitze se na sovětské základně setkali se sovětskou děvočkou, která pro pobavení svých soudruhů zvedala jednoho z nich ze země do vzduchu jednou rukou" |
|
|
|
|
Levant napsal v č. 58: Rozhodně né beletrii, od Hassela nebo Kesslera(už ani nevím kolik má pseudonymů"Kterou půblikaci jde brát bez nadhledu?" ). |
|
|
|
|
|
curahee: (56) Jestli to byla nějaká, co pracovala celý život v kamenolomu, hornictvý nebo třeba i v zemědělství, kde tahala pluh, není se čemu divit. Navíc zapadala i do ideálu sovětské ženy. Levant: (57) Ale což o to, oni také riskují, ale i obráceně, mohou se naopak chovat odpovědněji. Ono by ale muselo lézt člověku na mozek, vidět 3 roky jen samé chlapi. Navíc si uvědom, že když je nasazen v týlu, mohl by snadněji podlehnou nějaké domorodce, která by mohla být zrovna nasazena jako provokatérka. |
|
|
|
|
curahee napsal v č. 56: Kterou půblikaci jde brát bez nadhledu?Všechny sou svým způsobem nadnesené... "Hassela nelze brát za bernou minci,jeho bláboly se dají číst jen s obrovským nadhledem!" |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 55: Prostě někteří lidi tvrdí že chlapy více riskují když je mezi nima ženská...ale myslím si že je to docela blbost.. "Levant: (51) Jaké negativní stránky? Buď jsem ve stresu a nebo jsem v měnším stresu." |
|
|
|
|
|
Levant:Hassela nelze brát za bernou minci,jeho bláboly se dají číst jen s obrovským nadhledem!
Dzin napsala v č. 52: Že by paní Fibingerová,nebo steroidy?"která pro pobavení svých soudruhů zvedala jednoho z nich ze země do vzduchu jednou rukou" |
|
|
|
|
|
Levant: (51) Jaké negativní stránky? Buď jsem ve stresu a nebo jsem v měnším stresu. |
|
|
|
|
|
Levant: (27) Což ale není nějak neobvyklé v takovéto extrémní situaci, vzpomeň na "Germinal" Emila Zoly a tamnější řádění rozvášněných žen. |
|
|
|
|
|
Ohledně toho, jestli se bát nebo nebát žen, xfish5 je možná takhle u monitoru statečný ale když si vybavím třeba vzpomínky britských letců, kteří před náletem na Tirpitze se na sovětské základně setkali se sovětskou děvočkou, která pro pobavení svých soudruhů zvedala jednoho z nich ze země do vzduchu jednou rukou, myslím, že by ho odvaha poměrně rychle přešla.  |
|
|
|
|
|
Dzin napsala v č. 50: Jo ale má to i své negativní stránky... "Ohledně morálky vojsk a žen, nedávno jsem se o tom zrovna byvil z Honzou_M, se jednalo o tradiční sovětskou vynalézavost, kdy k výsadkům byli přidělovány i ženy, právě z důvodů usržení morálky vsměs velmi mladých a horkokrevných mužů, kteří přeci jen měli své potřeby." |
|
|
|
|
|
Ženy v RA bojovaly prakticky na všech postech (pěšáci, letkyně, tankistky, zdravotnice, atd.). Nejednalo se sice o nějaký masoví jev, ale byly zastoupeny u bojovýcj jednotek poměrně početně. Většina jich ovšem samozřejmě sloužila v týlu, resp. v továrnách. Tomu ostatně odpovídá i to, že většinu ztrát utpěla mužská populace. Jen tak pro zajímavost v roce 56 připadlo v SSSR na 1000 žen 633 mužů (myslím že kolem věku 25-48 let). Ohledně morálky vojsk a žen, nedávno jsem se o tom zrovna byvil z Honzou_M, se jednalo o tradiční sovětskou vynalézavost, kdy k výsadkům byli přidělovány i ženy, právě z důvodů usržení morálky vsměs velmi mladých a horkokrevných mužů, kteří přeci jen měli své potřeby. |
- Home
- > Diskuzní forum
- > WWII všeobecně
- > Ženy ve válce