Těžké bombardéry
|
|
|
|---|---|
| Tendence motorů DB 606 ke vzplanutí se objevovala po celou dobu zkoušek prototypů.Jednou z příčin požárů byl společný kolektor spalin dvou vnitřních bloků válců,který se velmi rychle přehříval a způsoboval vznícení malého množství oleje hromadícího se v dolní části krytu motoru.Vstřikovací čerpadla motorů měla také tendenci dodávat příliš velké množství paliva v okamžiku,kdy pilot stahoval páku ovládání motoru.To způsobovalo zahlcení motoru palivem,které se mohlo spolupodílet na vzniku požáru. Aby byla zachována co možná nejnižší hmotnost prázdného letounu,nemontovala se za motorem protipožární přepážka,což vedlo k okamžitému rozšíření požáru.Dne 2.srpna 1941 zamířily He 177 V6 a V7 ke IV/KG 40, aby absolvovaly operační zkoušky při akcích protinámořní dopravě nepřítele.Již po několika týdnech se ukázalo, že Heinkelova nová konstrukce se k operačnímu nasazení příliš nehodí.Bylo proto nutno provést zásadní úpravy.Testy prováděné s He 177 A-02 však poukázaly na nevyhnutelnost provedení určitých změn v instalaci motorů,které by umožnily bezpečné používání tohoto typu.Motorová lože byla prodloužena o 0,20 m.Palivové a olejové potrubí byla umístěna dále od výfukových kolektorů,dále byla instalována protipožární přepážka,přemístěny olejové nádrže a modifikován výfukový systém.Po dalších zkouškách na prvních sériových letounech He 177 A-1 testy ukázaly,že pevnost křídel He 177 je o třetinu nižší,než udávala firma Heinkel.Vedlo to k deformacím některých prvků při letu se zátěží.Proto byla většina z již 130 vyrobených letounů předána do výcviku a k pozorovacím jednotkám.Dále probíhaly testy s Hs 293 zavěšenou pod letounem.Jako zajímavost slouží He 177 A-3/R5 "Stalingrad-typ",který měl být použit při pokusech o prolomení obklíčení Stalingradu.Byl to bitevní letoun vyzbrojený kanónem BK 75 ráže 75 mm umístěným v přední části podtrupové gondoly. Bylo postaveno pět kusů této varianty poháněné motory DB 610.Při zkouškách se však ukázalo,že zpětný ráz kanónu způsobuje deformace konstrukce a kanón sám velmi zhoršuje aerodynamické vlastnosti letounu.Po postavení 170 Heinkelů He 177 A-3 zahájily závody ve Warnemünde a v Oranienburgu výrobu nové varianty He 177 A-5.První exempláře He 177 A-5 opustily výrobní linky v únoru 1943.Do července bylo dodáno 12 kusů měsíčně a do konce roku 1943 tento počet stoupl na 42.Za jedenáct měsíců bylo vyrobeno 261 Heinkelů He 177 A-5 poháněných motory DB 610 o maximálním výkonu 2 279 kW (3 100 k)ve výšce 2 100 m.Tyto stroje měly nosit hlavně ofenzívní výzbroj tvořenou torpédy LT 50, pumami FX 1400 Fritz X nebo Hs 293 na vnějších závěsnících. Konstrukce křídla byla zesílena,hydraulické tlumiče hlavního podvozku zkráceny a z křídla zmizely Fowlerovy klapky.He 177 A-5/R7 s přetlakovou kabinou mohl vystoupat až do 15 000 m. | |
|
|
|
| V roce 1944 bylo vyrobeno dalších 56 kusů He 177 A-5.He 177 A-7 měl být výškový bombardér se zvětšeným rozpětím křídla(36,00 m) poháněný motory DB 613, z nichž každý byl složen ze dvou motorů DB 603 G. Motor DB 613 dodával vzletový výkon 2 647 kW (3 600 k) a maximální výkon 2316 kW (3150 k). Bylo postaveno šest kusů této varianty,jejichž draky vycházely ze standardních A-5. Maximální rychlost těchto strojů dosahovala ve výšce 6 000 m 540 km/h.O Heinkel He 177 se zajímali rovněž Japonci.Letouny měly být licenčně vyráběny v závodě Hitači v Čibě.Aby se zabránilo běžně se vyskytujícím problémům s požáry motorů,měly být japonské stroje poháněny čtyřmi odděleně umístěnými motory.Část konstrukčních prvků byla do Japonska dodána na palubách ponorek a třetí z šesti vyrobených He 177 A-7 měl být dodán jako vzorový exemplář.Větší část jeho pancéřování byla demontována a do křídla i trupu byly instalovány přídavné palivové nádrže.Stroj měl do Japonska přeletět bez mezipřistání v létě 1944. Heinkel navrhl trasu ve velké výšce vedoucí nad územím střední Sibiře,ale Japonci,kteří nechtěli provokovat Sovětský svaz k vypovězení smlouvy o neútočení doporučili delší cestu nad Íránem a Indií. He 177 však neměl pro let po delší trase dostatečný dolet a letoun nakonec zůstal v Německu, kde po skončení války padl do rukou Američanům.V létě 1944 se zkoušela možnost používat He 177 jako těžký stíhací letoun určený k boji s americkými čtyřmotorovými bombardéry. Práce na této variantě probíhaly v rámci 10. zkušební stíhací skupiny umístěné v Pardubicích.V trupu bylo místo pumovnic a palivové nádrže instalováno 33 odpalovacích zařízení pro rakety,které byly orientovány vzhůru pod úhlem 60 stupňů vzhledem k podélné ose letounu s lehkou výchylkou na pravou stranu.Odpálení proběhlo buď ve dvou salvách po 18 a 15 raketách,nebo jednotlivě.Tři přestavěné He 177 Zerstörer byly po prvních zkouškách předány k dalším testům do Erprobungsstelle Rechlin.K bojovému nasazení těžkých stíhacích He 177 nedošlo vzhledem k rostoucímu počtu a síle doprovodných stíhaček USAAF. | |
|
|
|
|
První operační jednotkou vyzbrojenou He 177 byla IV./KG 40 na letišti Bordeaux-Mérignac.Koncem roku 1942 byla z personálu 10./KG 40 na letišti Brandenburg-Briest vytvořena I./KG 50 vyzbrojená 20 He 177 A-l.Na počátku roku 1943 se tato jednotka nacházela na východní frontě v Záporoží,kde dostala první exempláře verze He 177 A-3/Rl.V důsledku dramatického vývoje situace u Stalingradu v zimě 1942-43 bylo sedm letuschopných He 177 z I./KG 50 přiděleno k přepravě materiálu pro Paulusovu 6. armádu.Již při prvním bojovém letu byl ztracen jeden stroj.Posádka velitele skupiny Majora Scheedeho zahynula. He 177 se ukázal být pro transportní úkoly zcela nevhodný, protože nesl menší náklad než Heinkel He 111 a vůbec se nehodil k evakuaci vojáků.Proto se vrátil k bombardovací roli a prováděl nálety na uskupení Rudé armády obléhající Stalingrad.Bylo provedeno třináct bojových akcí,při kterých bylo bez zásahu nepřítele ztraceno sedm letounů v důsledku požárů motorů.Dne 25. října 1943 byla 1./KG 50 přejmenována na II./KG 40 a přemístěna na základnu Bordeaux-Mérignac. První větší akci proti spojeneckým lodím na Atlantiku tato jednotka provedla 21. listopadu 1943. Toho dne zaútočilo dvacet letounů He 177A-5 vyzbrojených řízenými pumami Hs 293 na spojený konvoj SL-139/MKS-301 který tvořilo 66 lodí.Předtím byl tento konvoj bezvýsledně napaden více než třiceti ponorkami.K útoku na spojenecké lodě došlo asi 420 námořních mil (778 km) od španělského mysu Finisterre.Počasí bylo velmi špatné, mrholilo a základna mraků se nacházela velmi nízko. |
|
|
|
|
| Výsledkem útoku bylo potopení nevelké lodi Marsa a poškození druhého stejně velkého plavidla Delius.Německé ztráty byly citelné, byly ztraceny tři letouny He 177 a dvě posádky. Čtvrtý Heinkel dolétl i přes těžká poškození bezpečně na základnu.O pět dní později, 26. listopadu 1943, zaútočilo 21 He 177 z II./KG 40 blízko alžírského pobřeží na konvoj KMF-26. Již chvíli po startu se vznítil motor jednoho Heinkelu, který při nouzovém přistání havaroval. Po příletu do cílového prostoru čekaly na zbylé letouny kromě koncentrované protiletadlové palby také spojenecké stíhačky Supermarine Spitfire z francouzské jednotky GC 1/7, Bell P-39 Airacobra z 350. stíhací skupiny USAAF a Bristol Beaufighter ze 153. perutě RAF.Šest Heinkelů bylo sestřeleno,avak akce se dala považovat za úspěch,neboť Němci potopili transportní loď Rohna s americkými vojáky,z nichž více než 1 000 zahynulo.Z důvodu špatného počasí na mateřském letišti havarovaly při přistání další dva He 177,jejich posádky nehodu přežily.Obě akce stály jednotku dvanáct letounů He 177 a sedm jejích nejlepších posádek.Po vylodění spojenců v Normandii se pokusily He177 z II./KG 40 zaútočit v noci ze 6. na 7. června 1944 na invazní flotilu soustředěnou u francouzského pobřeží. Nad cílem však byly napadeny Mosquity ze 456. perutě australského letectva.Australané sestřelili čtyři německé bombardéry. He 177 potom kladly miny v kanálu La Manche.Do konce června 1944 miny potopily devět válečných lodí a 17 obchodních a pomocných plavidel.V květnu byly operačně způsobilé Stab a 1. Gruppe, které se přemístily na letiště Seerappen a Prowehren ve Východním Prusku.Zakrátko se připojily i zbylé dvě skupiny a eskadra dosáhla síly 90 bojeschopných letounů He 177.Vzhledem k zahájení letní ofenzívy Rudé armády prováděla KG 1 taktické bombardování uskupení sovětských vojsk, která byla tehdy důležitějším cílem,než strategické bombardování továren či dopravních uzlů v hlubokém týlu fronty, k čemuž byla tato jednotka původně určena. Tyto útoky byly prováděny z velkých výšek,což minimalizovalo vlastní ztráty.Největší kobercový nálet provedlo 87 He 177 z KG 1 na železniční uzel Velikije Luki.Od srpna 1944 uzemnily potíže se zásobováním palivem prakticky všechny jednotky He 177. | |
|
|
|
|
Pohon: dva dvacetičtyřválcové kapalinou chlazené motory Daimler-Benz DB 606 o vzletovém výkonu 1985 kW (2700 k) a maximálním výkonu 1735 kW (2360 k) ve výšce 6000 m,později dva dvacetičtyřválcové kapalinou chlazené motory Daimler-Benz DB 610 A-1/B-1 o vzletovém výkonu 2169 kW (2950 k) a maximálním výkonu 2279 kW (3100 k) ve výšce 2000 m. Technická data verze A-5/R2: Rozpětí: 31,44 m Délka: 19,40 m Výška: 6,40 m Hmotnost letounu: 16 900 kg Vzletová hmotnost: 31 000 kg Maximální rychlost: 488 km/h Cestovní rychlost: 340 km/h Dostup: 12000 m Dolet: až 5500 km podle použité podvěšené výzbroje a množství paliva Když si to Algernone pozorně přečteš,srovnávat Lancaster s He 177 je toufalost.. |
|
|
|
|
|
Moj typ: 1. B-29-jednoznacne 2. B-17 3. Lancester 4. B-24 5. Pe-8 |
|
|
|
|
| Puvodni otazka znela..nejlepsi tezky bombarder,kdyz vynechame B-29..je to myslim nekde dole. | |
|
|
|
|
B-29,pokud bereme v potaz celý svět. Jinak bych moc nevytahoval B-17 ani B-24, bez doprovodu stíhačů to bylo nic moc (viz níže). |
|
|
|
| B-29 | |
|
|
|
|
Myslím, že Halifax, Stirling a Manchaster(Lancaster) začali vznikať ešte pred vojnou...a vtedy sa s nočným bombardovaním nepočítalo...Boli teda určené na denné bombardovanie a obranu proti stíhačkám im mal postačovať zvýšený počet 7,7mm guľometov...Podobne boli na tom americké B-17, ktoré mali zo začiatku dokonca len 5 x 7,62...ale rýchlo pochopili (a na to že ešte neboli vo vojne je to obdivuhodné, čo sa o britoch nedá povedať) , že tadiaľ cesta nevedie a vyzbrojili ich 12,7mm... V 1944 by boli schopné bombardovať bodové ciele aj C-47...(Inak Lancasteri boli ozaj v tejto úlohe úspešné /V-1/) :o) Tie straty 2% sú v 1944/45 skôr neúspechom...koľko mali v tej dobe straty americké B-17,24??? Myslím, že nočné bombardovanie malo u Britov význam tak do 1942/43 roku...potom mali spolu amíkmi prejsť na denné bombardovanie...myslím, že výsledný efekt by bol omnoho vyšší. Ale, že by sa Briti báli poslať svoje „neozbrojené“ Lancasteri cez deň??? He 177 ani nič nemohol dokázať, proti takej prevahe by sa nepresadila ani B-29... |
|
|
|
|
SK..myslím,že si pleteš důvody příčiny..Lancaster byl navrhován jako noční bombardér a proto se u něj nepočítalo s nějakou extra silnou výzbrojí (je fakt že se plánovala instalace amerických půlpalců,ale z důvodů které kdosi popsal níže k ní nedošlo). Myslím,že by pro Brity nebyl až takový problém v případě,že by s Lancastery uvažovali jako s denními stroji instalovat do střeleckých věží třeba 20mm Hispana,která používali ve stíhačkách.Neudělali to podle mě právě z toho důvodu,že upřednostnili noční nálety a větší nosnost pum a delší dolet. Rozhodně se nedá říct,že by je k nočním akcím donutila slabá výzbroj Lancasteru. Donutila je k tomu slabá výzbroj Wellingtonu a v době kdy se přešlo na Lancastery už prostě Britové považovali noční nálety za svůj hlavní program. Mimochodem Britskou doktrínou nebylo přesně zasahovt bodové cíle,ale plošné ničení zastavěných oblastí (ať se to někomu líbi nebo ne),čili o přesnost tady nejde. To že dokázali bombardovat i přesné bodové cíle dokázali v roce 44,kdy Lancastery během denních akcí podporovaly vylodění v Normandii a útočily na odpalovací zařízení V-1. A na závěr Lancaster svou užitečnost dokázal (mimochodem jejich ztráty se po vycvičení posádek ustálily na cca 2%...těch 8%celkového průměru ztrát dělaly spíše ztráty ostatních typů letadel). He-177 během války nedokázal prakticky nic (používal se spíše jako protilodní letoun s dálkově ovládanými pumami) a jeho porovnání "co by kdyby" je jaxi myslím mimo mísu... |
|
|
|
|
|
|
No správne 30300t...ale koľko s toho bolo cez deň?! A koľko z toho pripadlo cez deň na Lancasteri?! :o) No možno v noci boli machri, ale cez deň... CNN milujem...asi ako Antrax... :o) He 277 bola sériovo vyrábaná...8ks verzie B-5 - nie moc ale boli potrebnejšie iné typy. Keby bola situácia opačná... No dostup Pe-8 s nafťákmi bol asi na úrovni Lancasteru Mk.II...a jemu to stačilo nie? No američania neprešli na nočné nálety...len k tým denným pridali aj nočné... No je lepšie stratiť behom náletu 60 B-17 z 300 (20%) a niečo na tej zemi urobiť ako stratiť 80 Lancasterov,... z 1000 (8%) strojov a netrafiť vôbec nič... No o tej „presnosti“ Britov sú ešte väčšie legendy... :o) |
|
|
|
|
|
- tých He 177 bolo myslím nasadených okolo stovky (nespomínam si presne číslo)...ale na tých zhruba 1000 vyrobených strojov je aj tá stovka dosť...nemyslím, že napr. B-17 alebo B-24 lietali v počtoch okolo 10-15% z vyrobených strojov... - He 277B-5 mala porovnateľnú rýchlosť s B-29, dolet B-29 bol asi o čosi lepší, max. nosnosť porovnateľná, Veľký rozdiel je v dostupe...Tu má B-29 dostup okolo 11150m, pričom He 277 má 15000m(!!!) – teda je mimo dosah bežných stíhačiek a to je jeho hlavnou devízou, ktorá mu umožňuje mať o niečo slabšiu výzbroj v porovnaní s B-29. Nie je veľa spojeneckých stíhačiek, ktoré by disponovali takým dostupom (zo sériových asi žiadna, vrátane výškových Spitfire) - No ja teda neviem koľko doletel ten He 177 s 6000kg a TY ÁNO ?! Maximálny dolet má o niečo väčší ako B-17...Vysoký dolet a nosnosť u Lancasteru mi je známa, ale ani Lancaster nebol schopný dopraviť 2000kg na 7800km ako to dokázal Pe-8...To, že Pe-8 je lepšia ako B-17 som netvrdil ja (ja ju mám za B-17) ale som napísal, že niektorý odborníci ju dávajú pred B-17 – čo je podľa mňa tiež prehnané, ale na druhej strane v 1940/41 nemala vo svete konkurenciu... - No je pravda, že Britom nevadila slabá výzbroj v noci...ALE ŽE PRÁVE TÁ SLABÁ VÝZBROJ ich k tomu donútila je asi maličkosť...To, že denné bombardovanie je podstatne efektívnejšie ako nočné vidíte u Američanov ktorý napriek porovnateľným stratám pri denných náletoch v porovnaní s nočnými u Britov dokázali bombardovať podstatne presnejšie... - Lancaster je tiež pekný ale nad Berlín by sa cez deň nedostal ani s tou 4000lb „Cookie“ (netvrdím, že dolet na to nemal, ale...) :o) |
|
|
|
|
|
No ja by som to porovnanie videl trošku inak: - max. rýchlosť He 177A-5(3) = 488(510)km/h , Lancaster I/III(II) = 462(440)km/h... - dostup približe rovnaký (závisý od verzie) - dolet porovnateľný - nosnosť taktiež porovnateľná...Lancaster 6400kg(niektoré špec. upravené aj 12000) a He 177 6000kg dnu + 3000kg von... - výzbroj He 177A-5 výrazne prekonávala Lancaster... No a práve tá slabá výzbroj Lancasteru, ktorá ho odsúdila na nočné nálety ho radí až za B-17 a He 177... To že sa He 177 nemohol presadiť nie je vinou stroja ale vinou situácie na fronte...Nech by hoci aj B-29 skonštruovali nemci tak by im bola nanič, proti takej prevahe. |
|
|
|
| He-177 má o cca 20 Km/h větší max rychlost než Lancaster o pár set metrů menší dostup než Lancaster, výrazně větší stoupavost než Lancaster,výrazně menší nosnost pum než Lancaster a srovantelný dolet. Hlavňová výzbroj myslím nehraje roli,protože Lancaster byl používán pro výrazně jiné úlohy než He-177 (který prakticky v roli dálkového těžkého bombardéru nebyl nikdy významněji nasazen a používal se spíš pro speciální akce).Další aspekty by byly spíš rázu ekonomického a tady si netroufám srovnávat.Nevím,proč by měl být He-177 považován za lepší než Lanvaster..nevidím důvod.Už i jen proto,že He-177 svoje schopnosti těžkého bombardéru nikdy neprokázal(nemohl).A v kategorii co by bylo kdyby se myslím pohybovat nechceme.Lancaster v této úloze sloužil a byl v ní úspěšný. | |
|
|
|
|
|
V čom bol lepší napr. Lancaster (B-24) oproti He 177A-5??? |
|
|
|
|
|
Môžeš mi napísať aká častá bola poruchovosť verzie A-5??? Keby bola tak žalostná, asi by ju nevyrobili v takom veľkom počte...Ja tvrdím, že značne poruchové boli skoršie verzie, a že neskôr sa podarilo udržať spoľahlivosť v dostatočnej miere aby sa bol pre nich prínosom...Preto tvrdím, že He 177 (keď chceš tak veria A-5) bola lepším ako stroje Lancaster alebo B-24... Téma: Najlepší ťažký bombardér 2 sv ... |
|
|
|
| SK...tak ti teda nevím.Když má letadlo vyšší poruchovost a přesto je lepší,nějak mi to nedává smysl.A v čem tedy?Létal snad nadzvukovou rychlostí?Nebo unesl 50 tun bomb na vzdálenost 30 000 km?Nebo v čem byl He-177 tak dobrý,že ani absolutní nespolehlivost nesníží jeho bojovou hodnotu? | |
|
|
|
|
|
To, že He 177 mal vyššiu poruchovosť ako ostatné lietadlá nemení nič na fakte, že bol lepší ako Lancaster alebo B-24...Poruchové stroje boli najmä z počiatku výroby, neskôr sa dala udržať na priateľnej miere. Je pravda, že by mu asi lepšie svedčili 4 motory (napr.BMW 801). Dávať B-24 a Halifax pred Pe-8 je nezmysel...Podľa niektorých odborníkov bola Pe-8 dokonca lepšia ako B-17... No nemci sa okrem He 177 na skutočne moderný strategický bombardér zmohli...dokonca sa začal aj sériovo vyrábať. Bol dokonca lepší ako B-29...Len pre informáciu ide o He-277B-5...ale v dobe v ktorej prišiel už bolo pre nemcov neskoro vyrábyť podobné stroje – prednosť dostali stíhačky (to keby niekto argumentoval jeho malou výrobou...). Podobne v USA mal B-29 konkurenta...B-32 ten tiež za „29“ moc nezaostal. |
|
|
|
| Proboha He-177?? Vždyť to nebyl vůbec dokončený projekt a GerogeRolf má pravdu, byl to spíše zapalovač. Nejlepší strategické bombardéry měli jednoznačně spojenci, Němci se za celou válku na nic nezmohli. | |
|
|
|
|
Proč He-177 zvaný říšský zapalovač,který měl problémy udržet se ve vzduchu a nezačít sám od sebe hořet je na druhém místě za skvělou B-17????? Podle mě by pořadí mělo být 1)B-29 jednoznačně 2)B-17 3)Lancaster 4)B-24 a Halifax 5)P-8 6)He-177 a Stirling |
|
|
|
|
|
|
No asi to bol jednoznačne B-29... ale skúste, ktoré boli hneď po ňom... môj typ: 1.B-17 2.He 177 3.Pe-8 4.Lancaster 5.B-24 s Halifaxom |
- Home
- > Diskuzní forum
- > WWII ve vzduchu
- > Těžké bombardéry