17. července 1944 aneb kdo zranil Erwina Rommela?

Pokud jste četli životopis známého a někdy až nemístně opěvovaného německého důstojníka Erwina Rommela, jistě jste narazili na informaci, že 17. července 1944 v Normandii na jeho auto zaútočil spojenecký letoun. Generalfeldmarschall (dále jen Gen.Fm.) Erwin Rommel byl při útoku těžce zraněn, a poté odvezen do nemocnice. Mě toto lakonické konstatování neutěšilo, a proto jsem začal pátrat po podrobnostech. Brzy jsem na internetu narazil na hned několik verzí, kdo útok provedl. Zdálo se mi divné, že ani po tolika letech (dnes je to téměř 63 let) se nikdo touto událostí nezabýval. Začal jsem tedy pátrat v životopisné literatuře o Erwinu Rommelovi a poté i v knihách zabývajících se leteckými událostmi z r. 1944. Brzy jsem zjistil, že v češtině dosud vyšel jen skrovný počet životopisů. V nich je útok spojeneckého letounu popsán trochu odlišně.¹ Nejinak tomu je i v zahraniční literatuře, která se zabývá leteckými boji v r. 1944. Přesto jsem zjistil, že někteří autoři již po útočníkovi pátrali, nicméně jejich závěrem byl nejednoznačný výsledek.²

Znovu jsem tedy použil internet a „vygoogloval“ hned několik dalších zajímavých verzí útoku. Na anglické wikipedii jsem narazil na článek o kanadském pilotovi z druhé světové války. V článku bylo psáno, že podle nejnovějších šetření byl za útočníka na Rommelův vůz označen právě tento Kanaďan, Charles Fox. Na přidaném odkazu jsem našel jeho vzpomínky na 17. červenec 1944. Po přečtení textu jsem však nebyl přesvědčen, že Flight Lieutenant (dále jen F/Lt) Charles Fox, DFC&Bar je ten pravý útočník, a proto jsem neváhal napsat autorovi tohoto webu e-mail s několika zvídavými dotazy. Po týdnu mi přišla odpověď s vysvětleními a dokonce s adresou na výše zmíněného pilota. Opět jsem se dlouho nerozmýšlel a ihned jsem napsal dopis s dalšími prosbami a dotazy (toto vše proběhlo v září 2006). Po půl roce, když jsem již přestal doufat v odpověď a celý případ jsem odložil ad acta, přišel vytoužený dopis. Dnes již 87letý Charles Fox nešetřil materiály ani papírem. Dozvěděl jsem se hned několik nových podrobností o jeho letu z 17. července 1944 a v přidaných materiálech jsem našel okopírovaný záznam z Operations Record Book (dále jen ORB) jednotky,³ u níž F/Lt Charles Fox, DFC&Bar bojově létal. Poté jsem objevil okopírovaný záznam z jeho osobního letového deníku (Pilot´s Flying Log Book — PFLG). Proto jsem se rozhodl, že bych tyto materiály mohl využít a sestavit kratší článek o 17. červenci 1944, ve kterém bych čtenářům nastínil průběh útoku a sumarizoval získané poznatky.

17. červenec 1944

V červnu a červenci 1944 ovládaly oblohu nad normandskou invazní frontou spojenecké letouny. Letouny 2^nd TAF a 9^th AF podporovaly útoky a postup spojeneckých pozemních jednotek.⁴ Na francouzských silnicích bylo za dne velmi nebezpečné se pohybovat. Pokud nějaký spojenecký pilot narazil na vojenský automobil (ať už nákladní nebo osobní), vlak nebo snad obrněný transportér, pokusil se jej zničit. Útoky na pozemní komunikace byly úspěšné a také účinné.

Dne 17. července 1944 se Gen.Fm. Erwin Rommel vydal jako obvykle na inspekci fronty.⁵ Zde navštívil 276. a 277. Infanterie Division (pěší divize). Poté odjel do hlavního stanu II. SS Panzerkorps (II. tankový sbor SS), kde měl rozhovor s SS-Gruppenführerem Wilhelmem Bittrichem (velitel II. SS Panzerkorps) a SS-Obergruppenführerem Josefem „Seppem“ Dietrichem (velitel I. SS Panzerkorps). Podle Davida Irvinga se zde Gen.Fm. Erwin Rommel obou velitelů ptal, zda by splnili jeho příkazy, i kdyby se neshodovaly s rozkazy od Adolfa Hitlera. SS-Obergruppenführer Josef Dietrich prý Rommelovi odpověděl:

„Vy jste tady pánem, Herr Feldmarschall. Poslouchám jen Vás, ať už plánujete cokoli.“⁶

Po rozhovoru s veliteli se Rommel rozhodl vrátit na své vlastní velitelství v La Roche-Guyon. Erwin Rommel jezdil se svým vozem Horch 830 BL cabrio, značky WH 948205 každý den mnoho kilometrů, přičemž s rozloženou mapou sedával na předním sedadle.⁷ Vozidlo řídil jako obvykle Unteroffizier Daniel. Ve voze se ještě nacházel Major Neuhaus, Hauptmann Lang a Feldwebel Holke, který měl pozorovat oblohu a eventuálně upozornit posádku na blížící se spojenecké letouny.


Nyní nechme promluvit jednoho z přímých účastníků, Hauptmanna Langa:

„Celou cestu jsme kolem sebe pozorovali hořící auta. Čas od času nás nepřátelské bombardéry přinutily použít nějakou horší cestu. Asi v šest hodin bylo maršálovo auto poblíž Livarot. Transport, který byl právě napaden, ucpal silnici a silné skupiny spojeneckých bitevních letadel byly stále nebezpečně blízko. Z těchto důvodů jsme odbočili na bezpečnější cestu, abychom se vrátili na hlavní silnici asi dvě míle od Vimoutieres.
    Když jsme se na ni napojili, uviděli jsme nad Livarot asi osm nepřátelských stíhacích bombardérů. Později jsme se dozvěděli, že asi na dvě hodiny zablokovaly provoz na silnici do Livarot. Protože jsme se domnívali, že nás neviděly, pokračovali jsme do Vimoutieres po hlavní silnici. Náhle nás Fw. Holke, náš zapisovatel, upozornil, že proti nám nad cestou letí dvě letadla. Danielovi, našemu řidiči, bylo sděleno, aby zrychlil a odbočil na úzkou vedlejší cestu, která byla napravo asi 300 metrů před námi a mohla nám poskytnout nějaký úkryt.“

Těmito útočníky byly údajně dva stíhací letouny, zřejmě Spitfiry.⁸ Podle jiných informací měly tyto letouny dokonce podvěšené pumy.⁹ Nechme však pokračovat Hauptmanna Langa:

„Než jsem jí však mohli dosáhnout, nepřátelská letadla, která letěla vysokou rychlostí, jen velmi nízko nad cestou, se přiblížila na vzdálenost 500 metrů a první z nich spustilo palbu. Gen.Fm. Rommel se v té chvíli právě ohlédl dozadu. Hned první dávkou byla zasažena levá strana vozidla. Jedna střela z leteckého kanonu rozříšila Danielovi levé rameno a paži. Gen.Fm. Rommel byl zraněn v obličeji roztříštěným sklem a dostal zásah do levého spánku a lícní kosti, což mu způsobilo trojitou frakturu lebky a on okamžitě upadl do bezvědomí. Jedna ze střel zasáhla pouzdro na pistoli Maj. Neuhause, přičemž náraz byl tak silný, že mu zlomil pánev.
    Následkem vážného zranění ztratil náš řidič Daniel kontrolu nad vozidlem. To narazilo do pahýlu stromu, sklouzlo na levou stranu cesty, přeletělo přes příkop a nakonec se převrátilo na pravý bok. Vyskočili jsme s Fw. Holkem z auta a ukryli se napravo od silnice. Gen.Fm. Rommel, který na začátku útoku svíral držadlo na dveřích, byl v bezvědomí vymrštěn z vozidla, když se začalo otáčet, a teď ležel na silnici asi 20 metrů od vozidla. Druhé letadlo přeletělo nad námi a pokusilo se svrhnout na nás bomby.
    Bezprostředně poté jsme Gen. Fm. Rommela odnesli do úkrytu. Ležel v bezvědomí na zemi a byl zbrocen krví, která prýštila z četných zranění na obličeji, zejména však z levého oka a úst. Nenabyl vědomí, ani když jsme ho dopravili do bezpečí.
    Ve snaze zajistit zraněným lékařské ošetření, jsem se pokusil sehnat auto. Než se mi to podařilo uběhlo asi tři čtvrtě hodiny. Francouzský lékař v místní nemocnici Rommelovi ošetřil rány. Byli k nám velmi chladní a doktor nám sdělil, že je jen malá naděje na záchranu Rommelova života. Později byl převezen, stále v bezvědomí, spolu s Danielem do letecké nemocnice v Bernay, asi 40 km odtud. Tamní lékaři zjistili vážná poranění lebky - jednu frakturu spodiny lebeční, dvě fraktury kosti spánkové, a roztříštěnou lícní kost, dále pak poranění levého oka, rány způsobené sklem a otřes mozku. Daniel zemřel během noci, i když dostal transfúzi krve.“¹⁰

K tomuto útoku došlo přibližně v 18.00 německého času 17. července 1944 na silnici Route nationale (RN) 179 blízko francouzské obce s příznačným názvem, Sainte Foy-de-Montgommery.¹¹

Protektorátní tisk o zranění Erwina Rommela

Pro zajímavost jsem se vypravil do Státního okresního archivu (SOkA) v Českých Budějovicích s cílem nalézt alespoň nějaké zmínky o zranění Erwina Rommela ze 17. července 1944. Nejprve jsem zkoumal protektorátní noviny (Lidové noviny, Národní politika, Národní práce a České slovo) z července 1944. Zde jsem však o zranění Rommela nenašel sebemenší zmínku, a proto jsem hledal i v říjnových číslech těchto novin — dne 14. října totiž Erwin Rommel zemřel. Ve výše uvedených tiskovinách se mi však podařilo najít jen dva velmi krátké a nevýrazné články. Překvapilo mne, že o smrti velmi významného a propagandou využívaného Gen.Fm. Rommela se protektorátní tisk zmínil velmi lakonicky, pouze krátkými informativními články.

V Národní politice ze dne 17. října 1944 se na druhé straně objevilo toto stručné sdělení:

Berlín. (ČTK.) Generál polní maršál Rommel zemřel na následky vážného zranění na hlavě, jež utrpěl jako vrchní velitel jedné armádní skupiny na západě při automobilovém neštěstí. Vůdce nařídil státní pohřeb.
    Odchodem generála polního maršála Rommela se naplnil život jednoho z nejúspěšnějších vojenských velitelů, jehož jméno zůstane navždy spjato s udatným bojem německého afrického sboru, trvajícím dvě léta. Rommel se narodil roku 1891 v Heidenheimu ve Würtembersku; již za prvé světové války se vyznamenal statečností a neohrožeností. Na podzim roku 1915 dostal jako první poručík svého pluku Železný kříž I. třídy a roku 1918 řád Pour le Mérite. Také v nynějším zápolení se co nejskvěleji osvědčil jako nezlomný bojovník a jako vzorný vojevůdce, prodchnutý nacionálně socialistickým duchem. Vůdce ocenil jeho zásluhy, jichž získal v boji o severní Afriku, roku 1942 tím, že jej jmenoval generálem polním maršálem a roku 1943 tím, že mu udělil Dubovou ratolest s meči a brilianty k Rytířskému kříži.¹²

Dne 20. října vyšel opět v Národní politice rozkaz Adolfa Hitlera k úmrtí Gen.Fm. Erwina Rommela:

Z Vůdcova hlavního stanu, 19. října (ČTK.),
Vůdce vydal k úmrtí polního maršála Rommela tento denní rozkaz:
    Dne 14. října 1944 podlehl generál polní maršál Rommel těžkému zranění, jež utrpěl jako vrchní velitel jedné armádní skupiny na západě při automobilové nehodě za jízdy frontovým územím.
    V Rommelovi odešel jeden z našich nejlepších vojevůdců. Jeho jméno se v nynějším osudovém boji německého národa stalo pojmem pro vynikající udatnost a neohroženou ráznost.
    Dvouletému hrdinskému boji německého afrického sboru za Rommelova obratného a úspěšného velení proti mnohonásobné přesile se dostalo uznání udělením Dubové ratolesti s meči a brilianty k rytířskému kříži. Rommel byl jako první voják německého pozemního vojska, kterému se tohoto vysokého vyznamenání dostalo.
    Jako vrchní velitel armádní skupiny si Rommel až do svého vážného zranění získal znovu rozhodujících zásluh o zesílení naší obrany na západě.
    Pozemní vojsko sklání před tímto velkým vojákem v hrdém smutku říšskou válečnou vlajku. Jeho jméno vešlo do dějin německého národa.
    Adolf Hitler.¹³

Dalším zajímavým faktem je, že v těchto textech se mluví o autonehodě a nikoli o autonehodě v důsledku leteckého útoku, nebo spíše o leteckém útoku na Rommelův vůz. Pro úplnost dodejme, že Gen.Fm. Rommel nezemřel na následky zranění ze 17. července 1944, ale že pod nátlakem spáchal sebevraždu.¹⁴

Kdo je útočník?

Po útoku se v britských novinách objevil článek z názvem „How Rommel was killed — Typhoon pilots´ shells“.¹⁵ V tomto článku byli za útočníky označeni piloti No. 193 squadron RAF. Tato jednotka byla vyzbrojena letouny Hawker Typhoon Mk.IB. Samotného útoku se měli zúčastnit tito piloti: W/Cdr Baldwin, DFC&Bar, DSO, W/O Lenson, P/O Langille, F/Lt Switzer, F/O Hall a F/O Darling.¹⁶ Místo útoku bylo popsáno jako „blízko Dozule“. Podle ORB No. 193 squadron proběhl útok jižně od Caen a doba útoku byla stanovena mezi 11.00 a 12.15, což neodpovídá výpovědím Němců, že útok byl proveden přibližně v 18.00.¹⁷ Tuto verzi je tedy nutno zamítnout.

Později po válce se objevil větší počet pilotů, kteří si dodnes nárokují zranění Erwina Rommela. Christopher Shores uvádí ve svých pracích jako nejpravděpodobnějšího útočníka S/Ldr J. J. le Rouxe, DFC&two Bars z No. 602 squadron RAF.¹⁸ Podle ORB No. 602 squadron nárokovala jednotka 17. července 1944 tři zničená německá štábní auta. Dva hlásil F/O Oliver v prostoru Falaise. Zbylé štábní auto si nárokoval S/Ldr J. J. le Roux. Jeho jednotka startovala toho dne poprvé. Dvanáct Spitfirů No. 602 squadron odstartovalo v 15.40 z letiště B11 Longues. Poblíž Flers se střetli s nepřátelskými stíhači a S/Ldr le Roux nárokoval sestřel jedné Bf 109 a další hlásil jako poškozenou. Poté narazil na německé štábní auto, na které zaútočil.¹⁹ Ani u tohoto nároku nesedí čas. Navíc S/Ldr le Roux hlásil, že toto štábní auto doprovázel motocykl, ale Horch Gen.Fm. Rommela žádný motocykl nedoprovázel. Sám Christopher Shores připouští, že tento nárok není příliš přesvědčivý.

Dalším pilotem RAF, který tvrdí, že Rommela zranil právě on, je F/O Stanski z No. 308 squadron RAF. I on ale uvádí, že německé auto, na které zaútočil, bylo doprovázeno. Tentokrát však byl doprovod velmi silný — dva nákladní automobily s vojáky. Tedy ani tento nárok nemůže být považován za průkazný.²⁰

„Zahanbit“ se nenechali ani američtí piloti. Za všechny jmenujme Col. Mortona D. Magoffina z 362^nd Fighter Group (stíhací skupina) 9^th Air Force USAAF.²¹ I jeho nárok je však v rozporu s německými výpověďmi, protože Col. Magoffin pilotoval letoun Republic P-47 Thunderbolt s americkými výsostnými znaky. Němci ale uvádějí, že útočící dvojice letounů byly britské stroje, pravděpodobně Spitfiry. Tento nárok vyloučil i kanadský historik Michel Lavigne, který se touto problematikou zabýval.

Poslední nárok, o němž se zmíním, je asi nejpravděpodobnější. Kanadský pilot z No. 412 squadron RCAF F/Lt Charles William Fox, DFC&Bar provedl dne 17. července 1944 se svým wingmanen útok na německé štábní auto.²² Podle ORB No. 412 squadron odstartovalo v 18.20 dvanáct Spitfirů Mk. IX k ozbrojenému průzkumu oblasti Thury — Harcourt — Domfront — Alencon — Argentan — Falaise.²³ Jednotka se rozdělila do tří sekcí po čtyřech letadlech. Jednu z těchto sekcí vedl F/Lt Rob Smith, DFC. F/Lt Fox pilotoval Spitfire Mk. IX (MK916) a jeho wingmanem při tomto letu byl Američan ve službách RCAF, F/O E. L. Prizer se strojem MJ550.²⁴ Na svém letu narazili na černý německý automobil.

Zde jsou vzpomínky F/Lt Foxe:

„Všimnul jsem si velkého černého auta jedoucího vysokou rychlostí na silnici lemované stromy. Přibližovalo se zleva z pozice na 11 hodinách. Zůstal jsem letět ve stejné výšce, dokud se automobil nedostal do pozice na 9 hodinách. Poté jsem stočil letoun doleva a střemhlav jsem zaútočil. Můj wingman mě následoval a kryl mi záda. Další dva letouny kroužily poblíž a dávaly pozor na nepřátelské letouny. Palbu jsem začal přibližně ve vzdálenosti 300 yardů a zasáhl jsem automobil, který kvůli palbě naboural.“²⁵

F/Lt Fox střílel pouze z 20 mm kanonů, protože měl ve zvyku si munici do kulometů nechávat pro případ nouze.²⁶ Palbu zahajoval zezadu automobilu ze vzdálenosti 300 yardů (274, 32 metrů). F/Lt Fox také tvrdí, že automobil jel po silnici lemované stromy, což odpovídá silnici RN 179. Jeho nárok nejvíce odpovídá skutečným událostem, ovšem není bez vad a otazníků (čas útoku a letu F/Lt Foxe nesedí cca o jednu hodinu, přesto je to časově nejpřesnější nárok). Žádnou jistotu ale nemáme a totožnost útočníka na Rommelův vůz zůstává stále skryta.



Můj osobní názor zní, že nejpravděpodobnějším útočníkem byl právě F/Lt Charles William Fox, DFC&Bar z No. 412 squadron.

Doufám, že tento článek podnítí větší zájem o tuto zajímavou kapitolu z letecké války na západní frontě.

Poděkování

Na závěr bych chtěl velmi poděkovat Charlesi Foxovi a Lanci Russwurmovi za ochotu a poskytnuté materiály, bez kterých by tento článek nemohl vzniknout.
In conclusion I would like to thank Mr. Charles Fox and Lance Russwurm for their alacrity for provided documentation. This account could not be made up without their help.

Další poděkování patří Jakubovi Skalickému za nápady a morální podporu. Nesmím zapomenout ani na pomoc od DG, bez něhož bych se nikdy do takového zpracování nepustil a také Algernonovi za celkovou korekturu textu.

Zdroje:

1.) Soudobý tisk (červenec-říjen 1944) — SOkA České Budějovice:

• České slovo
  
• Lidové noviny
  
• Národní politika
• Národní práce
  

2.) Literatura:

• Irving, D.: Rommel: liška pouště. Brno. 1995.
• Shores, Ch. a Thomas, Ch.: 2^nd Tactical Air Force. Vol. 2. Hersham. 2005.
• Shores, Ch. a Williams, C.: Aces high. London. 1994.
• Young, D.: Rommel. Praha. 1995.
  

3.) Korespondence s Ch. Foxem a L. Russwurmem

---

Poznámky:

1.) Young, D.: Rommel. Praha. 1995.
Irving, D.: Rommel: liška pouště. Brno. 1995. K autorovi této knihy je nutno podotknout, že je znám jako přední „popírač holokaustu“ a v prosinci 2006 byl propuštěn na kauci z rakouského vězení. ↑ Návrat do textu
2.) Shores, Ch. a Thomas, Ch.: 2^nd Tactical Air Force. Vol. 2. Hersham. 2005. ↑ Návrat do textu
3.) Operations Record Book, ORB, (do češtiny přeloženo jako kniha operačních záznamů) vedla každá operační jednotka RAF. ↑ Návrat do textu
4.) 2^nd TAF, 2^nd Tactical Air Force (Taktická letecká armáda) — zkratka pro jednotku RAF, která stejně jako 9^th Air Force (letecká armáda) USAAF podporovala spojenecké pozemní jednotky na evropském kontinentu. ↑ Návrat do textu
5.) V té době, tedy v polovině července 1944, velel Gen.Fm. Rommel Heeresgruppe B (skupině armád B). ↑ Návrat do textu
6.) Irving, D.: Rommel: liška pouště. Brno. 1995. s. 518. ↑ Návrat do textu
7.) Bohužel jediná fotografie Rommelova vozu, kterou jsem našel, se nachází v knize D. Irvinga. Jinou fotografie nenašel ani Lance Russwurm, malíř a autor článku o Ch. Foxovi. Nehledal jsem však pečlivě - v knize s názvem Mýtus Rommel (autor: Maurice Philip Remy) se na str. 205 nachází fotografie Rommelova zničeného Horchu. Za upozornění na tuto skutečnost děkuji nezmámému člověku, který se do komentářů k článku pojmenoval nickem Lancaster. ↑ Návrat do textu
8.) Irving, D.: Rommel: liška pouště. Brno. 1995. s. 520. ↑ Návrat do textu
9.) Shores, Ch. a Thomas, Ch.: 2^nd Tactical Air Force. Vol. 2. Hersham. 2005. s. 222. ↑ Návrat do textu
10.) Young, D.: Rommel. Praha. 1995. s. 180. ↑ Návrat do textu
11.) V roce 1972 byla tato silnice přeznačena z RN 179 na (R) D 579. Alespoň nějakou představu o místě leteckého útoku si lze udělat z fotografie pořízené v nedávné minulosti. ↑ Návrat do textu
12.) Národní politika, 17.10.1944, č. 288, s. 2. ↑ Návrat do textu
13.) Národní politika, 20.10.1944, č. 291, s. 1. ↑ Návrat do textu
14.) Dne 14. října 1944 byl Gen.Fm. Rommel donucen spáchat sebevraždu. Pokud by tak neučinil, byl by postaven před lidový soud, protože byl označen za jednoho z německých důstojníků, kteří podporovali provedení atentátu na Hitlera ze dne 20. července 1944. ↑ Návrat do textu
15.) Články z britských novin o útoku na Gen.Fm. Rommela lze najít na internetu: strana 1, strana 2, strana 3. ↑ Návrat do textu
16.) Shores, Ch. a Thomas, Ch.: 2^nd Tactical Air Force. Vol. 2. Hersham. 2005. s. 222. ↑ Návrat do textu
17.) tamtéž. ↑ Návrat do textu
18.) S/Ldr J. J. le Roux byl úspěšný stíhací pilot RAF, původem Jihoafričan, který se ale nedostal do SAAF (South African Air Force), a proto se později přihlásil do RAF, kam byl v únoru 1939 přijat. Sloužil u No. 91 a 111 squadron ve Velké Británii a severní Africe. V červnu 1944 se stal velitelem No. 602 squadron a 29. srpna 1944 zahynul při letu z Francie do Velké Británie. Na svém kontě měl 18 jistých a 2 pravděpodobné sestřely a 8 poškozených nepřátelských letounů. Shores, Ch. a Williams, C.: Aces high. London. 1994. s. 397. ↑ Návrat do textu
19.) Shores, Ch. a Thomas, Ch.: 2^nd Tactical Air Force. Vol. 2. Hersham. 2005. s. 222. ↑ Návrat do textu
20.) odkaz na stránky o útoku F/O Stanskiho. ↑ Návrat do textu
21.) Colonel Magoffin vystudoval americkou vojenskou akademii ve West pointu a stal se velitelem 362^nd FG (této jednotce se přezdívalo Mogin´s Maulers). Na svém kontě měl 5 jistých sestřelů nepřátelských letounů na evropském bojišti (ETO). ↑ Návrat do textu
22.) F/Lt Charles William Fox se narodil v únoru 1920 v Ontariu. Do RCAF vstoupil na jaře 1940 a od října 1941 do května 1943 působil jako instruktor u No. 6 Service Flying Training School (SFTS) v Dunville. Poté pracoval jako letecký instruktor u No. 1 Operation Training Unit (OTU) v Bagotville. V lednu 1944 začal bojově létat u No. 412 squadron RCAF. Turnus skončil v lednu 1945 a do té doby se mu podařilo sestřelit jistě čtyři (resp. pět — jeden z poškozených letounů lze vzhledem k poznatkům, které učinil M. Lavigne, označit za jistý sestřel) a dalších pět (resp. čtyři) poškodit. Potom byl přeřazen k No. 410 Repair and Salvage Unit. Následně byl jmenován operačním důstojníkem zpravodajské sekce No. 126 wing. Po válce pokračoval ve službě u RCAF a později začal pracovat u výrobce bot. Dodnes žije v Kanadě. Korespondence s Ch. Foxem ↑ Návrat do textu
23.) Mezi udaným britským a německým časem není nutné dělat rozdíl. Od února 1940 až do října 1945 byl ve Velké Británii používán letní čas (British Summer Time, BST), který smazával rozdíl mezi evropským a britským časem a v letních měsících tzv. Double British Summer Time (DBST). Na jaře 1945 se již k DBST nepřešlo, zůstal v platnosti BST, aby se v říjnu téhož roku změnil na „klasický“ zimní čas, tj. GMT. ↑ Návrat do textu
24.) Nejoblíbenějším wingmanem F/Lt Foxe byl F/O W. B. Randall, který prodělal tři operační turnusy. Měl zkušenosti z bojů ve Velké Británii, na Maltě a v Normandii. Dne 7. července 1944 hlásil poškození Fw 190 u Argentanu. Korespondence s Ch. Foxem a Shores, Ch. a Thomas, Ch.: 2^nd Tactical Air Force. Vol. 2. Hersham. 2005. s. 210. ↑ Návrat do textu
25.) Korespondence s Ch. Foxem nebo stejná výpověď na stránkách L. Russwurma. ↑ Návrat do textu
26.) Korespondence s L. Russwurmem ↑ Návrat do textu