Československo, čs. armáda

Tvrzení, že Rudá armáda osvobodila Ostravsko obchvatem ze severozápadu namísto přímého útoku z východu proto, že cituji: „Sovětská armáda především nechtěla zničit tuto oblast. Chtěla ji spřátelenému lidu odevzdat neporušenou, proto ji všemožně obcházela, čímž svůj postup evidentně ztěžovala.“ (Novek, Fr.: Víťazné salvy. Bratislava 1975/Praha 1979) není ani tak omylem jako spíš účelovou lží komunistické propagandy. Objevuje se především v reprezentativních publikacích vydaných k výročím osvobození (např. Mainuš, Fr. - Konečná, E.: Nezapomenutelná setkání. Praha 1980), ale i v publikacích obecnějšího rázu (např. Šnejdárek, A.: Druhá světová válka. Praha 1963), pohříchu však také v knihách odborníků z Vojenského historického ústavu (kolektiv autorů: Československé tankové vojsko v SSSR. Praha 1978).

V posledně jmenované knize je historka poněkud upravená: úmysl útočit od severozápadu, „aby nedošlo k poškození průmyslových objektů“, se připisuje teprve novému veliteli frontu v závěrečné fázi operace a nebyl tedy motivem celého "stokilometrového oblouku" (jak tvrdil např. Šnejdárek). Minimalistická verze legendy pak vkládá do úst sovětskému důstojníkovi slova „Ostravu není třeba rozbíjet. Město obejdeme[...] Co nevidět budete průmysl potřebovat“ pouhých 15 km před městem (Petras, S. – Richter, K.: Tanky míří k Ostravě. Praha 1979).

Kdy přesně byla tato legenda vytvořena není zatím jisté, napřiklad Ludvík Svoboda v knize "Z Buzuluku do Prahy" (poprvé vydána r. 1960) neuvádí, jaký že byl konkrétní důvod obchvatného manévru, avšak v kapitole věnované ostravské operaci jako protiklad zmiňuje americké bombardování plzeňské Škodovky, jehož účelem prý bylo poškodit čs. průmysl.
Tato vymyšlená legenda, která se dobře hodila do jásavého obrazu "Slavné osvoboditelky Rudé armády", a to zejména v kontrastu k americkému náletu na Plzeň, je zřejmě výsledkem vlastní iniciativy čs. propagandy. Jinde než u českých a slovenských autorů 60. až 80. let jsem se s ní zatím nesetkal.

Hranice s Rakouskem nebyla v září 1938 opevněna – toto mylné tvrzení se šíří do obecného povědomí nejen vinou některých historiků, kteří si nedávají práci s ověřováním faktů (Tesař, J.: Mnichovský komplex. Jeho příčiny a důsledky. Praha 2000), či publicistů (Pavel Hlavatý: Český rozhlas, relace Portréty, čas 9:40) ale dokonce i vinou některých učebnic (např. Čornej, Petr a kol.: Dějiny zemí Koruny české, II. díl, Praha 1995; Kuklík, Jan aj.: Dějepis pro gymnázia a střední školy, 4. díl, Praha 2002). Pochopitelně existuje také množství článků různé kvality, v tištěných časopisech i na internetu, které se o tyto zdroje opírají. Variantou tohoto omylu je tvrzení, že se stavbou opevnění na tomto úseku se začalo až po anšlusu Rakouska v březnu 1938.