Příběh P-75 začal v roce 1942, kdy generál Oliver echols, velitel USAAF Material Command, dal dohromady obrovské celonárodní výrobní konsorcium na výrobu B-29. Společnost Boeing navrhla B-29 a mohla je postavit, ale ne tolik, kolik chtěly USAAF. Z toho důvodu chtěl Echols zapojit do programu i jiné společnosti, aby se stavbou B-29 pomohly. Pověřeny byly společnosti Bell a Martin, které mohly postavit mnoho velkých bombardérů, ale Echols požádal opomoc i General Motors.
Gen. Echols zapojil do podbného konsorcia Ford Motor Company na výrobu B-24 Liberator a pro B-29 Superfortress si velmi přál GM. Problém byl v tom, že GM byl už přetížený jinými vojenskými zakázkami a do konsorcia B-29 se mu nechtělo. Protože vládl válečný stav, bylo v pravomoci gen. Echolse, aby firmu přinutil. Závod GM Fisher Body Division v Clevelandu v Ohiu byl zařazen do programu B-29 jako výrobní závodAby se GM vyvlekl z tohoto závyzku, musel přijít s jiným "super" nápadem. "Fisher Eagle". V září 1942 přišli z GM za Echolsem s podivným výmyslem, do kterého vkládali naděje, že je oprostí od povinnosti stavět B-29. Letadlo, které navrhli, mělo mít vodou chlazený motor V-3420-19 (složený ze dvou V-1710 v provedení vedle sebe), které už jejich Allison Division měla ve výrobě.
Allison už měl s leteckými motory bohaté zkušenosti, Fisher však neměl žádné.Aby GM překonal tuto překážku, vyvinul konstrukci, která je z dnešního pohledu tak absurdní, že je těžké uvěřit, že ji Echols koupil. Měl to být hybrid s křídly Curtis P-40, podvozkem Vought F4U, ocas Douglas SBD.
V příběhu, který dokazuje, že skutečnost je podivnější než fikce, gen. Echols souhlasil, aby se GM pustil do stavby dvou prototypů, které byly poslepovány z částí již vyrobených pro jiná letadla. První "orli" byli označeni XP-75 a přislíbeny do dubna 1943, připraveny na let byly ale až v listopadu 1943. Gen. FO Caroll, šéf Engineering for the Material Command, označil 3 příčiny zpoždění: nekompetentní personál v GM,který vyžadoval množství konstrukčních komponentů z vládních zdrojů, těžkosti s jejich dosažením a původní (nadnesené) odhady divize Fisher Body.
Když se konečně objevily, byli "orli" 12,65 m dlouhá letadla s rozpětím křídel 14,95 m a celkovou hmotností 6 213 kg. Motory byly umístěny stejně jako u P-39 za pilotem a poháněly 2 protiběžné vrtule prostřednictvím dlouhých hřídelů, které procházely kabinou pilota.
Program "Fisher Eagle" byl zrušen 27. října 1944 poté, co se dokončilo pouhých 6 letadel. GM předložil v květnu 1945 konečný účet 4,7 milionu USD. Na jedné straně bylo P-75 omylem, který ze zdrojů pohltil 9 milionů USD a byl od samého počátku odsouzen k zániku. Na druhé straně účelně splnilo svůj jediný a prvořadý úkol-Zbavilo GM povinnosti stavět B-29!
téměř doslova:
Bill Yenne, Nejhorší letadla světa, OTTOVO nakladatelství, s.r.o., edice Cesty,2000, str. 66-67
Re: Proč
HOP 9. 10. 2005 01:54Gen. Echols zapojil do podbného konsorcia Ford Motor Company na výrobu B-24 Liberator a pro B-29 Superfortress si velmi přál GM. Problém byl v tom, že GM byl už přetížený jinými vojenskými zakázkami a do konsorcia B-29 se mu nechtělo. Protože vládl válečný stav, bylo v pravomoci gen. Echolse, aby firmu přinutil. Závod GM Fisher Body Division v Clevelandu v Ohiu byl zařazen do programu B-29 jako výrobní závodAby se GM vyvlekl z tohoto závyzku, musel přijít s jiným "super" nápadem. "Fisher Eagle". V září 1942 přišli z GM za Echolsem s podivným výmyslem, do kterého vkládali naděje, že je oprostí od povinnosti stavět B-29. Letadlo, které navrhli, mělo mít vodou chlazený motor V-3420-19 (složený ze dvou V-1710 v provedení vedle sebe), které už jejich Allison Division měla ve výrobě.
Allison už měl s leteckými motory bohaté zkušenosti, Fisher však neměl žádné.Aby GM překonal tuto překážku, vyvinul konstrukci, která je z dnešního pohledu tak absurdní, že je těžké uvěřit, že ji Echols koupil. Měl to být hybrid s křídly Curtis P-40, podvozkem Vought F4U, ocas Douglas SBD.
V příběhu, který dokazuje, že skutečnost je podivnější než fikce, gen. Echols souhlasil, aby se GM pustil do stavby dvou prototypů, které byly poslepovány z částí již vyrobených pro jiná letadla. První "orli" byli označeni XP-75 a přislíbeny do dubna 1943, připraveny na let byly ale až v listopadu 1943. Gen. FO Caroll, šéf Engineering for the Material Command, označil 3 příčiny zpoždění: nekompetentní personál v GM,který vyžadoval množství konstrukčních komponentů z vládních zdrojů, těžkosti s jejich dosažením a původní (nadnesené) odhady divize Fisher Body.
Když se konečně objevily, byli "orli" 12,65 m dlouhá letadla s rozpětím křídel 14,95 m a celkovou hmotností 6 213 kg. Motory byly umístěny stejně jako u P-39 za pilotem a poháněly 2 protiběžné vrtule prostřednictvím dlouhých hřídelů, které procházely kabinou pilota.
Program "Fisher Eagle" byl zrušen 27. října 1944 poté, co se dokončilo pouhých 6 letadel. GM předložil v květnu 1945 konečný účet 4,7 milionu USD. Na jedné straně bylo P-75 omylem, který ze zdrojů pohltil 9 milionů USD a byl od samého počátku odsouzen k zániku. Na druhé straně účelně splnilo svůj jediný a prvořadý úkol-Zbavilo GM povinnosti stavět B-29!
téměř doslova:
Bill Yenne, Nejhorší letadla světa, OTTOVO nakladatelství, s.r.o., edice Cesty,2000, str. 66-67