Mnohokrát jsem si kladl otázku, která je názvem tohoto článku. Pokud začnete tento problém zkoumat a opravdu hluboce zkoumat, dospějete ke třem rovinám pohledu(nejméně). Jednak je to rovina vojenská, jednak politická a v neposlední řadě ideologický balast, který byl na tuto bolavou ránu dějin nahrnut.
Nelze z hlediska vojenského pochybovat o tom, že německá armáda v roce 1938 byla silnější než naše. Ale v mnoha příspěvcích zde citovaných se autoři nechali ovlivnit znalostmi o tomto sboru z roku 1940 a pozdějších. Jen na okraj, v roce 1938 byl Ju-88 na kreslících prknech, děla tahala hipomobilní trakce, nejčastějším tankem byly vozidla typu II. a III. Přemýšlet o sofistikovaných útvarech Waffen SS se dalo, ale jen přemýšlet. Armáda rakouských divizí byla nespolehlivá a mizerně vycvičená. Zbývala tedy jen "říšská" armáda ze severního směru. Německo ještě nemělo použitelnou doktrínu boje, protože armáda ještě bojem neprošla. Dá se v takovém případě počítat s rychlým a bezbolestným vítězstvím? Naše armáda neměla dokončena všechna opevnění a organizace byla blízká spíše I.sv. válce. Pěchotními zbraněmi byla vyzbrojena dostatečně, letectvo bylo přinejmenším funkční. Tanky nebyly organizovány v samostatných útvarech, ale to spíše nahrávalo obraně (pozn.: Srovnej s organizací samohybných děl na ruské frontě při defenzívní fázi bojů Wehrmachtu). Ale ve zbrani mohlo zhruba být mezi 30 až 60 divizemi (pozn.: Prameny se vzácně rozcházejí). Ať počítám, jak počítám, nezdá se, že by to byla armáda, která se zhroutí po prvním úderu. Výsledek by pravděpodobně byl dán nikoli technikou, ale tím, která strana, by udržela bojovou iniciativu. Jistě se mnou budete souhlasit, že dobít ČSR z chodu nebylo příliš reálné. Německá vojska by musela prorazit dvě, možná tři obranné linie, proti armádě, která počítala s bojem "na zdrženou". Každá obranná linie je prolomitelná, otázka zní za jakou cenu. A nyní přicházím s otázkou politickou. Bylo by to "vydřené" vítězství to, co potřeboval Adolf Hitler? Jistěže ne. Německo muselo v roce 1938 válčit, protože ekonomika byla již na válku nastavena a říše by se zhroutila, pokud by nepřišly injekce z obsazených území. Existovala jen jedna karta, na kterou mohl vyhrát. Zázračné vítězství bez výstřelu a ztrát. A tu, bohu budiž žalováno, dostal. A nemyslete, že němci byli fanatici. Těmi se stali, když to vůdci tak krásně vycházelo. Výsledkem naší efektivní obrany by byla Hitlrova politická smrt.
A tak končím svůj příspěvek povzdechem, že jsme v tom roce asi neměli v rukou jen svůj osud, ale asi celé Evropy. Paradoxně bychom si v takovém případě na této stránce nepovídali.
Každá operace se děje v horizontu času...
Lexington 19. 7. 2003 19:43Nelze z hlediska vojenského pochybovat o tom, že německá armáda v roce 1938 byla silnější než naše. Ale v mnoha příspěvcích zde citovaných se autoři nechali ovlivnit znalostmi o tomto sboru z roku 1940 a pozdějších. Jen na okraj, v roce 1938 byl Ju-88 na kreslících prknech, děla tahala hipomobilní trakce, nejčastějším tankem byly vozidla typu II. a III. Přemýšlet o sofistikovaných útvarech Waffen SS se dalo, ale jen přemýšlet. Armáda rakouských divizí byla nespolehlivá a mizerně vycvičená. Zbývala tedy jen "říšská" armáda ze severního směru. Německo ještě nemělo použitelnou doktrínu boje, protože armáda ještě bojem neprošla. Dá se v takovém případě počítat s rychlým a bezbolestným vítězstvím? Naše armáda neměla dokončena všechna opevnění a organizace byla blízká spíše I.sv. válce. Pěchotními zbraněmi byla vyzbrojena dostatečně, letectvo bylo přinejmenším funkční. Tanky nebyly organizovány v samostatných útvarech, ale to spíše nahrávalo obraně (pozn.: Srovnej s organizací samohybných děl na ruské frontě při defenzívní fázi bojů Wehrmachtu). Ale ve zbrani mohlo zhruba být mezi 30 až 60 divizemi (pozn.: Prameny se vzácně rozcházejí). Ať počítám, jak počítám, nezdá se, že by to byla armáda, která se zhroutí po prvním úderu. Výsledek by pravděpodobně byl dán nikoli technikou, ale tím, která strana, by udržela bojovou iniciativu. Jistě se mnou budete souhlasit, že dobít ČSR z chodu nebylo příliš reálné. Německá vojska by musela prorazit dvě, možná tři obranné linie, proti armádě, která počítala s bojem "na zdrženou". Každá obranná linie je prolomitelná, otázka zní za jakou cenu. A nyní přicházím s otázkou politickou. Bylo by to "vydřené" vítězství to, co potřeboval Adolf Hitler? Jistěže ne. Německo muselo v roce 1938 válčit, protože ekonomika byla již na válku nastavena a říše by se zhroutila, pokud by nepřišly injekce z obsazených území. Existovala jen jedna karta, na kterou mohl vyhrát. Zázračné vítězství bez výstřelu a ztrát. A tu, bohu budiž žalováno, dostal. A nemyslete, že němci byli fanatici. Těmi se stali, když to vůdci tak krásně vycházelo. Výsledkem naší efektivní obrany by byla Hitlrova politická smrt.
A tak končím svůj příspěvek povzdechem, že jsme v tom roce asi neměli v rukou jen svůj osud, ale asi celé Evropy. Paradoxně bychom si v takovém případě na této stránce nepovídali.