Jako poslední slovo obžalovaného měl podle Daily Telegraph z roku 1946 pronést Mihalovič toto(omlouvám se za možná nepřesný překlad) "snažil jsem se o mnohé, mnohé jsem vykonal, ale světová bouře smetla mě i mojí práci(mé dílo)". A tohle je, řekl bych, hodně výstižné. Hodnotit negativně Mihailoviče je příliš příkré. Byl to voják, ne politik a uvědom si, čemu musel čelit: a) německá okupace, b) protisrbská genocida v NDH(včetně Bosny), c) komunistické nebezpečí, které v té době reálně reflektoval snad jen on. To by bylo moc snad i na pánaboha. Ovšem souhlasím s tím, že postup spojenců, především Anglie, byl vůči němu "pragmatický", odkopli ho v okamžiku, kdy ho nepotřebovali. Koncem roku 1942, při sabotážích na železnici Bělehrad-Soluň ho blahořečili. Zásluhu četnických sabotáží na materiální nedostatečnosti německých sil v Africe po listopadu 42 konstatovala i McDowellova mise. Pak dopadl, jak dopadl, ale již v roce 1948 obdržel in memoriam americký Legion of Merit, jenže to už zase světová politika byla "někde jinde". Byl prostě věrný svému přesvědčení, které bylo v rámci jím zmíněné "světové bouři" příliš subtilní, nepatrné, nevýznamné. Ale to ještě není důvod k odsudku.
Re: Poděkování Džinovi s komentářem VII.
Set 7. 7. 2005 01:33Vaše odpověď: