Změnu orientace Velké Británie na Tita nelze v žádném případě dávat do souvislosti s odmítáním četniků bojovat proti vojskům Osy. Když pominu bezchybně odvedenou práci sovětské rozvědky bezchybnou infiltrací a rozmístěním svých lidí do okruhu Winstona Churchilla, speciálně poradců pro balkánské záležitosti, pak při pohledu na celou velmocenskou, tudíž značně špinavou politiku (a generál Mihailovič si toho v té době již musel být vědom) lze jednoznačně prohlásit, že vždy bylo jednáno s ohledem na uplatnění svých mocenských ambicí bez ohledu na proklamované demokratické ideály a spojenecké závazky. V okamžiku, kdy bylo jasné, že Balkán vyjma Řecka bude válečnou kořistí Rudé armády a z toho plynoucího uchopení komunistů moci, přestali být četnici včetně londýnské exilové vlády (podobně jako v případě Poláků) perspektivním partnerem a veškeré úsilí bylo vynaloženo na vybudování širokých vztahů s Titem s kalkulovanou možností ovlivnění budoucího vývoje v souladu s potřebami impéria. Samozřejmě marně. V tom okamžiku „Mouřenínští četnici vykonali svou práci, mouřeníni mohli jít!“ Kvůli spojeneckým vazbám na Anglii královští důstojníci a řadoví vojáci svým způsobem zbytečně a sebevražedně, ale hlavně s vlasteneckým přesvědčením vstupovali do války s drtivou přesilou hnědých Hunů, aby je na závěr hrdý Albion po čtyřech letech krutých bojů, tak jako ovšem téměř všechny své spojence, na konci války předhodil rudým Čingischánům.
Budiž ke cti a nehynoucí slávě, nejen Dragoljubu Mihailovičovi, ale i ostatním desetitisícům jeho věrných bratů, že i v těchto katastrofálních podmínkách si zachovali svou čest a důstojnost a zůstávaje věrni vlasti a králi dokázali ještě téměř jeden a půl roku, odkázáni sami na sebe, bez jakékoli pomoci rádoby demokratického světa, s minimální vyhlídkou na úspěch bojovat s mnohonásobnou přesilou armádních a policejních složek nového diktátorského režimu. Stejně jako baltická a ukrajinská protisovětská národní hnutí odporu se stali základem aktivní ozbrojené protikomunistické rezistence, která stála na počátku dlouhého konce komunistického impéria.
Poděkování Džinovi s komentářem VII.
hraničář 6. 7. 2005 01:03Budiž ke cti a nehynoucí slávě, nejen Dragoljubu Mihailovičovi, ale i ostatním desetitisícům jeho věrných bratů, že i v těchto katastrofálních podmínkách si zachovali svou čest a důstojnost a zůstávaje věrni vlasti a králi dokázali ještě téměř jeden a půl roku, odkázáni sami na sebe, bez jakékoli pomoci rádoby demokratického světa, s minimální vyhlídkou na úspěch bojovat s mnohonásobnou přesilou armádních a policejních složek nového diktátorského režimu. Stejně jako baltická a ukrajinská protisovětská národní hnutí odporu se stali základem aktivní ozbrojené protikomunistické rezistence, která stála na počátku dlouhého konce komunistického impéria.
Vaše odpověď: