V této dějinné konfiguraci považuji jednání generála Mihailoviče jako příkladně principiální ostře kontrastující zejména s odsouzeníhodným postojem Velké Británie. Osud velkého jihoslovanského vlastence je rovněž obžalobou špinavé politiky velmocí, pro které jsou pojmy jako čest a morálka nevhodným balastem.
Draža jako voják, sloužící oddaně svému králi a vlasti, přímočaře uvažující o Německu jako nebezpečné hrozbě byl s mnohými stejně smýšlejícími důstojníky vmanévrován do převratu zinscenovaného anglickou zpravodajskou službou, který sice navenek měl vyvolat dojem probuzení potlačovaných národních sil, ve skutečnosti se však jednalo o jednostranný akt, sloužící pouze zájmům Velké Británie. Jugoslávské království tím bylo absolutně neospravedlnitelně vehnáno do zničující války. Každému trochu soudnému pozorovateli muselo být jasné, že hospodářskými, sociálními a národnostními problémy zmítaná Jugoslávie nemůže znamenat pro wehrmacht žádnou překážku. Jak teprve až z dnes odkrývaných podmínek tajné smlouvy s Třetí říší vyplývá, i přes fašisoidní charakter regenství byla tato ve skutečnosti jeho, zřejmě jedinou diplomatickou bravúrou. I když problém by vyvstával v důsledku napadení Řecka Itálií, je více než pravděpodobné, že zemi by připadl obdobný statut jako Bulharsku, eventuálně Švédsku (to dodávalo bez jakýchkoliv výhrad železnou rudu Německu de facto po celý čas války) s tím, že se rýsovala šance dosáhnout ke konci války minimálně jistého druhu finlandizace, ne-li absolutní suverenity každopádně liberalizované a konstituované monarchie bez katastrofálních škod v ekonomice a obrovských lidských obětí. Ty byly v konkrétním okamžiku děsivou a zbytečnou cenou pro Velkou Británii za menší odkladné intermezzo v souboji s nacisty a pro Sovětský svaz ono tolik glorifikované (samozřejmě o to více bez vazby na realitu), dvoutýdenní zpoždění v plánu Barbarossa, kterým mělo zachránit Moskvu.
Poděkování Džinovi s komentářem III
hraničář 6. 7. 2005 00:57Draža jako voják, sloužící oddaně svému králi a vlasti, přímočaře uvažující o Německu jako nebezpečné hrozbě byl s mnohými stejně smýšlejícími důstojníky vmanévrován do převratu zinscenovaného anglickou zpravodajskou službou, který sice navenek měl vyvolat dojem probuzení potlačovaných národních sil, ve skutečnosti se však jednalo o jednostranný akt, sloužící pouze zájmům Velké Británie. Jugoslávské království tím bylo absolutně neospravedlnitelně vehnáno do zničující války. Každému trochu soudnému pozorovateli muselo být jasné, že hospodářskými, sociálními a národnostními problémy zmítaná Jugoslávie nemůže znamenat pro wehrmacht žádnou překážku. Jak teprve až z dnes odkrývaných podmínek tajné smlouvy s Třetí říší vyplývá, i přes fašisoidní charakter regenství byla tato ve skutečnosti jeho, zřejmě jedinou diplomatickou bravúrou. I když problém by vyvstával v důsledku napadení Řecka Itálií, je více než pravděpodobné, že zemi by připadl obdobný statut jako Bulharsku, eventuálně Švédsku (to dodávalo bez jakýchkoliv výhrad železnou rudu Německu de facto po celý čas války) s tím, že se rýsovala šance dosáhnout ke konci války minimálně jistého druhu finlandizace, ne-li absolutní suverenity každopádně liberalizované a konstituované monarchie bez katastrofálních škod v ekonomice a obrovských lidských obětí. Ty byly v konkrétním okamžiku děsivou a zbytečnou cenou pro Velkou Británii za menší odkladné intermezzo v souboji s nacisty a pro Sovětský svaz ono tolik glorifikované (samozřejmě o to více bez vazby na realitu), dvoutýdenní zpoždění v plánu Barbarossa, kterým mělo zachránit Moskvu.