Otázkou je co si představuješ pod pojmem odbojové hnutí. Z objektivních i subjektivních podmínek (velice dobře a detailně vylíčeno ve vynikající knize,kterou vřele doporučuji, zkušeného historika Tomana Broda Osudový omyl Edvarda Beneše) v nejhorší pozici pro aktivní odboj se nacházejícím Protektorátu Bohmen und Mahren byl paradoxně atentátem na Heydricha proveden čin největšího významu všech protinacistických odbojových hnutí za celou dobu II. světové války. Zastínit ho mohl jen úspěšně provedený atentát na Hitlera, které jak víme nikdy naneštěstí nevyšly. Již z hlášení gestapa však vyplývá, že i přes "mediálně" známé operace typu Tetřev se ústředí obávalo a veškerou svou činnost podřizovalo pouze boji s paradesantními výsadky z Anglie. To je svým způsobem obecným indikátorem pro posouzení významu jednotlivých složek odboje. To jediné co mohlo způsobit Němcům nějaké významnější potíže byly vojensky organizované útvary armádního typu, tj. Armija krajowa, (česko-)slovenská armáda apod., rozhodně ne však parta byť i nadšených kamarádů táborových ohňů, namnoze, ne-li ve většině s mizivou morálkou či bez jakýchkoliv bojových zkušeností a nutného výcviku. Jen pro ilustraci je dobré porovnat množství a hlavně gigantické zásobování maques s výsledkem jakého bylo dosaženo. Když pominu napomádované šovinistické hlášky typu "bylo vyhozeno do povětří šest a půl telegrafního sloupu", pak nebýt spojeneckého letectva, které udělalo přesun pozemních sil wehrmachtu de facto nemožným, šly veškeré prostředky vniveč. Osobně jsem se docela shodl s názorem poslední žijící osoby z kauzy Fučík, která ohodnotila význam celého snažení slovy "Nejdříve se vydaj pevnosti a pak se po lidech chce, aby beze zbraní obětovali své životy!" Jestliže se nejen dnes, ale div ne hned po válce (viz. mediální obžaloby velietele vzdušných sil Spojenců), zpochybňují výsledky celé letecké, zvláště "bombardovací" války (hezky bylo jedním dokumentaristou upozorněno třeba jen na ten fakt, že v době, kdy na východní frontě chyběly náboje, musely být zásobovány nedozírnými kvanty všechny pozice protiletecké obrany!), jak pak lze hodnotit dopady odbojového hnutí. Tím se nechci dotknout nesmírné statečnosti, dá se říci milionu lidí, kteří povinováni láskou k vlasti a její svobodě obětovali (tvrdím však sebevražedně a o to více si jich cením) to nejcennější co člověk má. Domnívám se, že svým způsobem byli zneužiti válčícími stranami jako kanonenfutr dosazený do jednoduché matematické rovnice - mrtvý či do týlu stažený německý voják = o jednoho vojáka méně proti naší straně = naše menší ztráty. Spíše než o podceňování bych problém hodnotil z pozice vyjádření obdivné úcty vůči všem, kteří byli touto politikou nahnáni na kamikadzová jatka s výsledkem, že o výsledku války se rozhodovalo úplně jinde a naneštěstí bez nich.
Re: re
hraničář 1. 7. 2005 09:31