Komentáře k: Mohli jsme se v roce 1938 bránit?

Zpět na: Mohli jsme se v roce 1938 bránit?

  • Koncepce obrany ČSR - 2.část

    Franta 18. 11. 2004 18:34
    Tuto armádu měla podporovat XII. Armáda ( 5 divizí), která byla rozdělena na dva odřady, jeden měl postupovat ve směru Volary-České Budějovice a druhý ve směru Gmünt-Jindřichův Hradec, tyto slabé síly by však narazily na velmi silnou 4.čs.armádu.
    Dalším uskupením byla VIII. armáda (4 divize), která měla za úkol vázat čs. síly v severozápadních Čechách a po jejich ústupu postupovat na Chomutov – Louny- Prahu. Na této cestě by však musela překonat hned několik velice silných obranných linií a proto tento postup byl reálný skutečně až po definitivním čs. ústupu. Posledním uskupením působícím proti 1. čs. armádě byl IV. armádní sbor ( 2 divize), který měl vázat část čs. sil v severních Čechách a opět po jejich ústupu postupovat ve směru na Českou Lípu a Nymburk.
    Vzhledem, k tomu, že 4. čs. armáda převzala obranu až po České Budějovice, mohla 1. čs. armáda napřímit veškeré své síly umístěné na západ a jih od Prahy proti hlavnímu směru postupu nejsilnější X. německé armády.
    Německé velení se však stále nevzdalo myšlenky příčného rozdělení Československa útokem na Moravu, protože se však očekávalo silný odpor na jihu, rozhodlo pro útok ze severu přes nedokončenou čs. obranou linii T.O. Tento nelehký úkol spadl na bedra II. německé armády ( 13 divizí), jejich posláním bylo proražení čs. obrany a postup na Bruntál-Olomouc-Brno. Obranu tohoto prostoru zajišťovala II. čs. armáda (6 divizí) opřená o systém těžkých opevnění jejíž týl byl podporován 4.čs. armádu. V případě potřeby mohla být obrana na severu vyztužena divizemi z jihu od 4. armády, či ze záloh hl. velení, případně i divizemi z východu od 3. armády, která hájila Slovensko (7 divizí).
    Samotná strategie čs. obrany, za situace v jaké se Československo nacházelo, představovala nejlepší možné řešení. Nebylo myslitelné udržet obrannou linii podél celých hranic a to ani za předpokladu kompletního opevnění, tato linie měřila více jak 2000 km a pro její obranu by bylo zapotřebí 200 divizí, v lidských silách ČSR však bylo vystavení obrany v síle 42 divizí, což bylo v září naplněno. Bylo tedy zřejmé, že je bezpodmínečně nutné zkrátit budoucí obranou linii. Po obsazení Rakouska tak nezbývalo, než opřít tuto linii až o národnostní hranici Slezsko-Moravsko-Slovenského pomezí o délce cca. 250 km. Tuto linii pak mohlo účinně bránit 25 čs. divizí. Severní bok by byl chráněn polským územím a jižní bok maďarským. Teoreticky tak mohla být celá 1.armáda zničena v ústupových bojích aniž byl tento záměr ohrožen, zbývající tři armády stále disponovaly 30 divizemi. Pokud se týká dalších záloh, lze předpokládat, že bylo možno zmobilizovat max. dalších 600 000 osob.
    Kupodivu samotná obrana ČSR v koncepci čs. velení nepředstavovala největší problém. Největším problémem bylo včasné dokončení mobilizace a rozvinutí armád. Bez toho mohlo Německo vojensky obsadit ČSR prakticky běhen jediného dne. Díky tomu, že podařilo zmobilizovat a rozvinout síly byl největší problém obrany ČSR zdárně odstraněn.
Zobrazit všechny komentáře k: Mohli jsme se v roce 1938 bránit?