Komentáře k: Mohli jsme se v roce 1938 bránit?

Zpět na: Mohli jsme se v roce 1938 bránit?

  • Koncepce obrany ČSR - 1.část

    Franta 18. 11. 2004 18:28
    Kdosi zde měl dotaz o koncepci čs. obrany, pokusím se v rámci svých vědomostí odpovědět.
    Samozřejmě, že obě strany si uvědomovaly slabiny odkrytého jižního křídla, po obsazení Rakouska. Právě proto však Němci celkem správně vytušili, že jižní Moravu budou bránit velmi početné čs. síly a proto zde neuplatní prvek překvapení. Vzhledem k tomu rezignovali na rozsáhlejší útok z tohoto směru. Proti jižní Moravě tak stála pouze slabší XIV. německá armáda, která disponovala 6. divizemi z toho dvě z nich 2. a 3. horská, založené až po obsazení Rakouska z bývalých rakouských divizí, byly pouze v síle sboru, navíc vyzbrojené Rakušany s naprosto zastaralou výzbrojí z I. svět. války. Rovněž další divize v pořadí, 4. lehká, byla založena až po březnu 38 na základech rakouského tankového praporu a lze velmi silně pochybovat o její bojeschopnosti. Složení německé XIV. armády napovídá, že se jednalo pouze o demonstrativní síly, které měly útok pouze předstírat a vázat čs. síly. Postup části jejích sil ve směru na Brno (2. motorizovaná, 2. obrněná a 2.lehká divize ) byl myslitelný pouze za situace naprostého chaosu v čs. obraně.
    Naproti tomu, prostor části jižních Čech a celé jižní Moravy bránilo 12 divizí 4. čs. armády, které mohly být doplněny o další 3 divize ze zde dislokované zálohy hl. velení. Je zřejmé, že z této strany nehrozila, žádná vážnější německá akce, což čs. rozvědka včas odhalila a proto, byla 4. armádě svěřena obrana až po České Budějovice. Tím se podařilo velmi ulehčit 1. čs. armádě (dalších 12 divizí), která měla za úkol bránit celý prostor Čech s využitím vedení ústupových bojů. Německý postup měl být bržděn za využití obranných linií objektů L.O., s následným ústupem na obrannou linii opřenou o Vltavu, Ohře a Labe. Další obranná linie se nacházela na českomoravské vrchovině a vytvářela vnitrozemskou obrannou příčku. Z této linie by následoval ústup na Moravu a Slovensko.
    Proti 1. čs. Armádě mělo působit hned několik německých uskupení. Avšak hlavním úderným uskupením byla X. armáda (12 divizí), ve směru postupu na Tachov-Stříbro-Klatovy-Plzeň, po té dalším postupem směrem na severovýchod k Vltavě jižně od Prahy.

    • Koncepce obrany ČSR - 2.část

      Franta 18. 11. 2004 18:34
      Tuto armádu měla podporovat XII. Armáda ( 5 divizí), která byla rozdělena na dva odřady, jeden měl postupovat ve směru Volary-České Budějovice a druhý ve směru Gmünt-Jindřichův Hradec, tyto slabé síly by však narazily na velmi silnou 4.čs.armádu.
      Dalším uskupením byla VIII. armáda (4 divize), která měla za úkol vázat čs. síly v severozápadních Čechách a po jejich ústupu postupovat na Chomutov – Louny- Prahu. Na této cestě by však musela překonat hned několik velice silných obranných linií a proto tento postup byl reálný skutečně až po definitivním čs. ústupu. Posledním uskupením působícím proti 1. čs. armádě byl IV. armádní sbor ( 2 divize), který měl vázat část čs. sil v severních Čechách a opět po jejich ústupu postupovat ve směru na Českou Lípu a Nymburk.
      Vzhledem, k tomu, že 4. čs. armáda převzala obranu až po České Budějovice, mohla 1. čs. armáda napřímit veškeré své síly umístěné na západ a jih od Prahy proti hlavnímu směru postupu nejsilnější X. německé armády.
      Německé velení se však stále nevzdalo myšlenky příčného rozdělení Československa útokem na Moravu, protože se však očekávalo silný odpor na jihu, rozhodlo pro útok ze severu přes nedokončenou čs. obranou linii T.O. Tento nelehký úkol spadl na bedra II. německé armády ( 13 divizí), jejich posláním bylo proražení čs. obrany a postup na Bruntál-Olomouc-Brno. Obranu tohoto prostoru zajišťovala II. čs. armáda (6 divizí) opřená o systém těžkých opevnění jejíž týl byl podporován 4.čs. armádu. V případě potřeby mohla být obrana na severu vyztužena divizemi z jihu od 4. armády, či ze záloh hl. velení, případně i divizemi z východu od 3. armády, která hájila Slovensko (7 divizí).
      Samotná strategie čs. obrany, za situace v jaké se Československo nacházelo, představovala nejlepší možné řešení. Nebylo myslitelné udržet obrannou linii podél celých hranic a to ani za předpokladu kompletního opevnění, tato linie měřila více jak 2000 km a pro její obranu by bylo zapotřebí 200 divizí, v lidských silách ČSR však bylo vystavení obrany v síle 42 divizí, což bylo v září naplněno. Bylo tedy zřejmé, že je bezpodmínečně nutné zkrátit budoucí obranou linii. Po obsazení Rakouska tak nezbývalo, než opřít tuto linii až o národnostní hranici Slezsko-Moravsko-Slovenského pomezí o délce cca. 250 km. Tuto linii pak mohlo účinně bránit 25 čs. divizí. Severní bok by byl chráněn polským územím a jižní bok maďarským. Teoreticky tak mohla být celá 1.armáda zničena v ústupových bojích aniž byl tento záměr ohrožen, zbývající tři armády stále disponovaly 30 divizemi. Pokud se týká dalších záloh, lze předpokládat, že bylo možno zmobilizovat max. dalších 600 000 osob.
      Kupodivu samotná obrana ČSR v koncepci čs. velení nepředstavovala největší problém. Největším problémem bylo včasné dokončení mobilizace a rozvinutí armád. Bez toho mohlo Německo vojensky obsadit ČSR prakticky běhen jediného dne. Díky tomu, že podařilo zmobilizovat a rozvinout síly byl největší problém obrany ČSR zdárně odstraněn.

      • Koncepce obrany ČSR - 3.část

        Franta 18. 11. 2004 18:39
        Dnes se zdá, že Německo se ve skutečnosti velmi spoléhalo na to, že k vojenskému řešení krize nedojde, dislokace jeho armád a strategie útoku v žádném případě nepředstavovala optimální řešení, rovněž schopnost obrany ČSR byla velmi výrazně podceněna. Zdá se, že Hitlerově sluchu se dostávalo pouze takových informací, které chtěl slyšet. Pokud by ČSR nepřijala mnichovský diktát dostalo by se Německo do vlastní pasti. Pokud by nechtělo ztratit tvář muselo by vojensky zasáhnou běhen několika dní, vzhledem k tomu je nepravděpodobné, že by tento výše uvedený plán postupu byl výrazně změněn. Dle představ německého velení mohla ČSR na svou obranu postavit pouze 23 divizí, ve skutečnosti se jednalo o 40 vyšších celků v síle 42 divizí, rovněž odolnost objektů LO a TO byla totálně podceněna přičemž jejich obranný potenciál byl v ČSR posuzován jako dalších 10 divizí. Tolik diskutované německé tankové divize v září 38 představovaly sílu schopnou pouze okázalých přehlídek či mohly sloužit k rozhánění demonstrací. Německo proti ČSR v prvním náporu hodlalo nasadit celkem 42 divizí, včetně všech nejlepších. Jejich dislokace je však výrazně tříštila. Celkem 17 divizí bylo rozděleno do čtyř uskupení, které de facto prováděly pouze zastírací akce. Pouze dvě uskupení měly vyloženě ofenzivní poslání jedno v jihozápadních Čechách v síle 12 divizí a druhé ve Slezsku v síle 13 divizí. Snad nejhorší záležitost na této koncepci útoku představoval fakt, že potencionální úspěch německého útoku v jihozápadních Čechách ničím nepřispíval ke zlomení obrany Moravy, která představovala pro čs. velení stěžejní bod.
        Toto tříštění německých sil se nejvíce projevilo u obrněných divizí kdy jedna od druhé byla dislokovány stovky kilometrů. Jeden z nejlepších německých generálů von Rundsted, po válce prohlásil, že byl velmi nemile překvapen stavem ozbrojených sil ČSR a, že Německo by mělo zřejmě dost starostí porazit i osamocenou ČSR. Konečně i Hitler v úzkém kruhu, po obhlídce objektů T.O. prohlásil, že čs, generálové chystali hroznou past pro jeho armády. Je nutné si uvědomit, že Německo sice mělo velmi velké lidské zdroje, nic méně celá jedna generace německých mužů nikdy neprošla ani základním vojenským výcvikem, což bylo o tím více pregnantnější, čím modernější výzbroj měli tito nevycvičení muži obsluhovat..
        Můj osobní názor na otázku obrany ČSR je, že se jednalo o jednu z největších historických chyb v dějinách tohoto státu, a že jsme se měli rozhodně bránit. Nebyli jsme zrazeni pouze spojenci, ale především a to bylo snad nejhorší, svou vlastní vládou.

        • Koncepce obrany ČSR - závěr

          Franta 18. 11. 2004 18:40
          Konečně i E. Beneš ve svých pamětech uvádí, že se stále ve vzpomínkách vracel k roku 1938 a k pochybnostem zda zvolil správné řešení, na dalších stránkách si však svůj postup odůvodňuje. Jeho paměti působí dojmem, že ho to celý život velmi trápilo a stále si hledal argumentaci a ospravedlnění pro svůj postup. Jeho tvrzení o snaze zachovat biologickou podstatu národa je však naprosto neopodstatněné. Pokud to přeženu, tak se Němcům přes veškeré úsilí nepodařilo vyhladit ani Židy. Netroufám si tvrdit, že jsme mohli Němce porazit, to v žádném případě, nic méně mohli jsme jim způsobit takové ztráty, které mohly vést nejen rozvratu v jejich ozbrojených silách ale i ve vedení státu. Závěrem bych chtěl říci, že Německo bezpodmínečně potřebovalo zvítězit v horizontu 2-3 týdnů maximálně měsíce. Jakékoliv další protahování bojů s malou a osamocenou ČSR by představovalo pro světovou veřejnost německou slabost. Mnichovská dohoda představovala pro Hitlera dokument, který mu momentálně v dané chvíli umožňoval získat významné části ČSR bez zásahu čs. spojenců. Vzhledem k tomu, že on sám nikdy nerespektoval jakékoliv závazky, očekával naprosto stejný postup od svých protivníků. Proto potřeboval zlomit čs. odpor velmi rychle, pokud by Německo nejednalo rázně a jeho postup v ČSR váznul, představovalo to v Hitlerových očích ohromné nebezpečí, že Francie, které se odhalí německá slabost využije příležitosti napadne odkrytý německý týl. Rovněž Polsko mohlo využít této jedinečné situace a vytrhnout ze svého území vřed nazývající se Prusko. Na tak rozsáhlý konflikt, však nebyl jak Wehrmacht, tak Německo připraveny, to vše si musel velmi dobře uvědomovat. Je proto velmi nereálně počítat, že by konflikt mezi Německem osamocenou ČSR trval třeba až 6 měsíců. Domnívám se, že pokud bychom se udrželi do konce roku určitě by se něco stalo. Buď by byl Hitler odstraněn, případně by se do konfliktu na straně ČSR zapojila další země, či kombinace obojího. V září 1938 Hitler velmi riskoval když vše vsadil na jedinou kartu, kterou představovalo získání Sudet bez boje, bohužel mu to 100% vyšlo.
Zobrazit všechny komentáře k: Mohli jsme se v roce 1938 bránit?