Je velkým nedostatkem při porovnávání možností leteckých sil, že se používá tabulkových hodnot výkonů jednotlivých letadel.
Ty jsou sice zajímavé, ale zastírají
skutečné faktory, které byly a jsou rozhodující pro konečný výsledek účinnosti leteckých sil. Pro nedostatek informací o operačních a taktických možnostech a způsobech jejich používání, daných vojenskými předpisy a bojovovými zkušenostmi, je pak pohled na činnost letectva více méně povrchní.
Bylo by záslužné, kdyby se této problematiky někdo ujal a rozšířil tak poznání více do hloubky.
Musí přece v archivech existovat dokumenty s předpisy pro používání jednotlivých typů letadel a druhů letectva a způsobech nasazení v bojových akcích v různých etapách válečného konfliktu.
Bombardér naložený pumami má omezenou maximální i přeletovou rychlost a podstatně snížený dostup a manévrování. Tyto hodnoty jsou podstatně nižší než udávané ve všeobecných "reprezentativních" tabulkách. Pak je pohled na možnosti stíhacích letadel zcela jiný. (Ve výšce 3000 m naložený He 111 dosahoval rychlosti max. 320 km/hod a při přeletové rychlosti 200-240 km/hod bylo snadné jeho dostižení a vymanévrování i stihačem 2.sledu. Pak jsou důležité čas pro nastoupání do operační výšky, způsob překonání stihací ochrany a odvetné palby a nutný počet zásahů event. počet ztečí i počet stihačů k jeho vyřazení z boje, t.j. zabránění shozu pum na cíl. Další věc je odolnost konstrukce bombardéru a ochrana osádky, možnost a účinnost obrany palubními zbraněmi a manévrem, spolupráce ve skupině a se stihacím doprovodem.)
Pro některé pochybovače o možnostech bulharských Av-135 proti Liberátorům koncem války snad předchozí poznámky stačí, jen podotýkám, že spojenci měli štěstí, že ve stihací škole vymontovali z Avií 20 mm kanony a vyzbrojili stihačky pouze polovinou palebného průměru pro kulomety.
Jen jsem naznačil hloubku problematiky. Jsou ještě další faktory, které je nutné brát v úvahu. Jestli se někdo ozve tak můžeme diskutovat další poznatky.
Tabulkové (maximální) výkony a operační praxe.
Arkonaut 16. 7. 2012 00:10Ty jsou sice zajímavé, ale zastírají
skutečné faktory, které byly a jsou rozhodující pro konečný výsledek účinnosti leteckých sil. Pro nedostatek informací o operačních a taktických možnostech a způsobech jejich používání, daných vojenskými předpisy a bojovovými zkušenostmi, je pak pohled na činnost letectva více méně povrchní.
Bylo by záslužné, kdyby se této problematiky někdo ujal a rozšířil tak poznání více do hloubky.
Musí přece v archivech existovat dokumenty s předpisy pro používání jednotlivých typů letadel a druhů letectva a způsobech nasazení v bojových akcích v různých etapách válečného konfliktu.
Bombardér naložený pumami má omezenou maximální i přeletovou rychlost a podstatně snížený dostup a manévrování. Tyto hodnoty jsou podstatně nižší než udávané ve všeobecných "reprezentativních" tabulkách. Pak je pohled na možnosti stíhacích letadel zcela jiný. (Ve výšce 3000 m naložený He 111 dosahoval rychlosti max. 320 km/hod a při přeletové rychlosti 200-240 km/hod bylo snadné jeho dostižení a vymanévrování i stihačem 2.sledu. Pak jsou důležité čas pro nastoupání do operační výšky, způsob překonání stihací ochrany a odvetné palby a nutný počet zásahů event. počet ztečí i počet stihačů k jeho vyřazení z boje, t.j. zabránění shozu pum na cíl. Další věc je odolnost konstrukce bombardéru a ochrana osádky, možnost a účinnost obrany palubními zbraněmi a manévrem, spolupráce ve skupině a se stihacím doprovodem.)
Pro některé pochybovače o možnostech bulharských Av-135 proti Liberátorům koncem války snad předchozí poznámky stačí, jen podotýkám, že spojenci měli štěstí, že ve stihací škole vymontovali z Avií 20 mm kanony a vyzbrojili stihačky pouze polovinou palebného průměru pro kulomety.
Jen jsem naznačil hloubku problematiky. Jsou ještě další faktory, které je nutné brát v úvahu. Jestli se někdo ozve tak můžeme diskutovat další poznatky.
Vaše odpověď: