Komentáře k: Maršál Mannerheim: Denní rozkaz č. 34

Zpět na: Maršál Mannerheim: Denní rozkaz č. 34

  • Švédové a Finové

    Jadran 1. 2. 2007 17:32
    Švédové se chovali logicky, hájili své zájmy, svoje pohodlí a svoje bezpečí. Bez ohledu na morálku. Nebyli morálnější než kdokoliv jiný, nebyli morálnější než třeba Slováci, kteří před okupací společně s Čechy dali přednost zmrzačené samostatnosti v polototalitním a poněkud operetním státečku a rozhodně nebyli morálnější než Francouzi, kteří měli s ČSR jednoznačně definovanou spojeneckou smlouvu, kterou s bezpříkladnou bezcharakterností porušili, protože jejich dalekozrací politici také v dané chvíli hájili své zájmy. Švédové o pár měsíců později nechali nacisty přes švédské území posílat vojáky do severního Norska, se stejným minimem zábran (a v mnohem větší míře než např. Švýcaři obklíčení ze všech stran) se na válce obohacovali, jak se dalo a pochybuji, že tam jsou dneska tak četní moralisté, kteří tvrdí, že jsou národem, který ztratil (v důsledku chování mnohem horšího než tomu bylo u Čechů) páteř.

    Co se týká Finů, nebylo to poprvé, co je Švédové doslova hodili do chřtánu Rusům - to se stalo už na začátku 19. století a stačí si připomenout zbabělé chování švédských velitelů ve válce, která nakonec skončila tím, že Finsko bylo jako autonomní stát připojeno k carské říši. Když Mannerheim vedl finskou armádu do boje proti bolševikům a jejich domácím spojencům, Švédové se snažili připravit Finsko o Alandské ostrovy.

    Carl Gustav Emil Mannerheim je podle mě nedoceněná osobnost minimálně evropských dějin 20. století a může se porovnávat s takovými veličinami jako např. Winston Churchill. Jeho do jisté míry dobrodružný život, pokračující karierou vynikajícího vojevůdce (skvělého v improvizaci a vedení zpomalovacích a ústupových bojů, s maximálně efektivním využitím minimálních prostředků a také s pochopením zákonitostí moderní války) se uzavřel po karieře politika (v tom dobrém a možná nejlepším slova smyslu), který pro svoji vlast dokázal v rámci možností udělat to nejlepší v nejhorší situaci, aniž by stratil svoji (zní to strašně zastarale a teatrálně) čest.

    Jako voják i jako politik byl věhlasný de Gaulle ve srovnání s tímhle člověkem úplná nula - bohužel Mannerheim byl Fin a Finsko není země, jejíž osudy by byly pro Evropu tak určující, jako je tomu v případě Francie. Bohužel, protože Finové by asi těžko bez zábran porušili jednozančně definovanou smlouvu a na rozdíl od Francouzů, zbaběle prchajících před Němci se v beznadějné situaci postavili Rusům čelem. Takže snad existuje jedna jediná útěcha - vždycky, když vidím filmové záběry Hitlera křepčícího nad zprávou o kapitulaci Francie v létě 1940 a další záběry vítězného Wehrmachtu pochodujícího pod Vítězným obloukem, vzpomenu si na Finy a potěší mě fakt, že oni před Rusy nekapitulovali a že na Senátní náměstí noha Rusů nevpochodovala....
    Odpovědět
Zobrazit všechny komentáře k: Maršál Mannerheim: Denní rozkaz č. 34