Já bych ani nešel před Pražský hrad, myslím, že před velvyslanectvím Velké Británie nebo Francie by to mělo větší účinek. Ale zase si říkám, že když už zaprodali cca 10 200 000 lidí (beru národnostní složení Češi-Sováci-Rusíni, protože 3 300 000 Němců to naopak pomohlo), tak by to ten jeden nevytrhl. Ale skutečně je opomíjena morálka lidí na straně jedné a straně druhé. Obránce, bránící vlast, národ a obecně tyto věci, tak má mnohem vyšší morálku resp. morální předpoklady k vítězství než agresor. Obránce už nemá kam ustoupit, takže se skutečně bude bránit zuby, nehty. Agresor ví, že ustoupit za jistých okolností může (i když wehrmacht a Hiterovo vyhlašování "pevností" a rozkazů k setrvání v pozicích, no, víme svoje, nicméně to byla obrana). Výsledky morálního aspektu jsou jasně vidět v bitvě o Stalingrad (pro bližší zájemce doporučuji publikaci Stalingrad: Osudové střetnutí 1942-1943 od Antony Beevora) kde se Rudá armáda ve městě (62. armáda generála Čujkova) de facto ubránila holýma rukama, protože i když byi zbraně, nebyla munice, nebyo jído, voda/vodka, tabák :-). Ale ubránili se. Ubránili se u Moskvy, protože bránili Matku vlast. Ano, srovnávat SSSR a Československo je poněkud divné, protože holt materiální nebo spíš počet lidí je velice rozdíný (sovětskému velení 328 000 vojáků, ztracených u Smolenska, i když byli zajatí, nedělalo jim to takové potíže, jako kdyby těch 328 000 ztratila naše armáda, ale srovnávat výzbroj ČS armády x wehrmacht (1938) a Rudá armáda x wehrmacht (1941, potažmo 1942) je přece jen něco jiného (hlavně když Němci táhli do SSSR s naší výzbrojí). Takže závěrečné stanovisko: Bríánit se, bránit se, bránit se ! To tvrdím teď, tvrdil jsem to od chvíle, kdy jsem se o Mnichovu poprvé dozvěděl (což je asi tak před 9 lety, mimochodem mě je 14, tak proto tak "pozdě") a budu to tvrdit vždycky !
Re: Mohli jsme se v roce 1938 bránit?
Wavixtreme 30. 1. 2007 16:34