Vidím, že se zde stále omílá toto téma ze všech stran, přitom je jasné, že v osamocené válce jsme uspět nemohli. Naše obranné plány s obranou bez pomoci spojenců vůbec nepočítaly. A to neberu ještě v úvahu pátou kolonu uvnitř země (90% sudetských Němců prodporujících nacistický program SdP).
Ocitoval bych názor z vojenstvi.kvalitne.cz, kam píše historik Pavel Šrámek, velký odborník na naši armádu 1938:
"Znovu také upozorňuji, že představa o odražení německého útoku na československé hranici je dosti iluzorní. Něco takového by se snad podařilo jen na linii těžkého opevnění na Ostravsku, Opavsku nebo Králicku, ale rozhodně ne třeba v západních Čechách, kde by přes neúměrně roztaženou československou obrannou linii Němci patrně rychle přešli (viz "Historie a vojenství" 1997/1, s. 131 - 136). Velení československé armády ostatně předpokládalo, že stabilizovat frontu se podaří stabilizovat na řece Vltavě (do anšlusu), na Českomoravské vrchovině (po anšlusu) nebo v nejhorším případě na moravsko-slovenské hranici."
A dále dvě možnosti:
"1) Konflikt by se omezil na československo-německou válku, v níž by osamocené Československo muselo ustupovat před německou přesilou. Československé armádě by se sice podařilo stáhnout se na Moravu, ale byla by tu stálá německá převaha ve vzduchu, ztráta průmyslových Čech, partyzánská válka sudetských Němců, nedostatek surovin, snaha Slováků získat samostatnost … Když by se k tomu přidal zásah Maďarska na straně Německa, nátlak Polska s cílem získat nějaké území, stále rostoucí ztráty a celková beznadějnost, nezbylo by nic jiné než kapitulovat. České země by byly okupovány, na Slovensku by vznikl samostatný stát nebo nějaký autonomní celek, Maďarsko a Polsko by si také jistě přišly na své.
2) Československo-německá válka by nezůstala izolovaná a donutila by zasáhnout Francii a Velkou Británii. Ty by se v prvé řadě snažily o rychlé "uhašení" války a snad by v tomto směru vyvinuly na Německo nátlak. To by se podvolilo a souhlasilo by s uzavřením příměří, avšak v té době by již patrně okupovalo velkou část Čech včetně Prahy. O dalším osudu Československa by se jednalo na mírové konferenci, kde by se znovu řešila otázka sudetských Němců, územních nároků Maďarska a Polska, snahy Slováků po samostatnosti … Šance na obnovení Československa v původních hranicích by byla zcela minimální a výsledkem jednání by asi byl okleštěný stát, byť zřejmě ne tak drasticky jako tzv. druhá republika."
S tou samostatnosťou Slovenska Vám musím oponovať, aj napriek dosť odlišnej hospodárskej a ekonomickej situácii Slovenska oproti Čechám Slovenský štát vznikol až pol roka po uznaní mnichovského diktátu a nie z vôle slovákov, ale z Hitlerovej vôle.
J.Tiso pristúpil na vyhlásenie samostatnosti až potom, čo sa od Hitlera v Berchtesgadene dozvedel, že maďarská armáda stojí pred hranicami Slovenska. A Hitler je odhodlaný vydať Slovensko napospas Maďarska.
V roku 1938 nikto netušil, že by nejaký takýto útvar mohol vzniknúť, rovnako aj A.Hlinka pred smrťou vyjadril želanie, aby slováci zostali vo zväzku s čechmi. Bola tu snaha o možnosť rozhodovať sami o sebe, ale v rámci Československa.
Aj keď Pitsburgskú a iné dohody považovali páni Masaryk a Beneš po Štefánikovej smrti len za kus papiera.
Re: Sami jsme se ubránit nemohli, to je jasné
Czert 4. 9. 2006 20:10
souhlas, slovaci by (nebo alespon jejich naprosta vetsina) by chtela zustat v CSR a separacni tlaky by byly male a rychle potlaceny, ale vysledek by byl uplne stejny, jaky tu byl napsan vyse.
Sami jsme se ubránit nemohli, to je jasné
martin 21. 7. 2006 17:56Ocitoval bych názor z vojenstvi.kvalitne.cz, kam píše historik Pavel Šrámek, velký odborník na naši armádu 1938:
"Znovu také upozorňuji, že představa o odražení německého útoku na československé hranici je dosti iluzorní. Něco takového by se snad podařilo jen na linii těžkého opevnění na Ostravsku, Opavsku nebo Králicku, ale rozhodně ne třeba v západních Čechách, kde by přes neúměrně roztaženou československou obrannou linii Němci patrně rychle přešli (viz "Historie a vojenství" 1997/1, s. 131 - 136). Velení československé armády ostatně předpokládalo, že stabilizovat frontu se podaří stabilizovat na řece Vltavě (do anšlusu), na Českomoravské vrchovině (po anšlusu) nebo v nejhorším případě na moravsko-slovenské hranici."
A dále dvě možnosti:
"1) Konflikt by se omezil na československo-německou válku, v níž by osamocené Československo muselo ustupovat před německou přesilou. Československé armádě by se sice podařilo stáhnout se na Moravu, ale byla by tu stálá německá převaha ve vzduchu, ztráta průmyslových Čech, partyzánská válka sudetských Němců, nedostatek surovin, snaha Slováků získat samostatnost … Když by se k tomu přidal zásah Maďarska na straně Německa, nátlak Polska s cílem získat nějaké území, stále rostoucí ztráty a celková beznadějnost, nezbylo by nic jiné než kapitulovat. České země by byly okupovány, na Slovensku by vznikl samostatný stát nebo nějaký autonomní celek, Maďarsko a Polsko by si také jistě přišly na své.
2) Československo-německá válka by nezůstala izolovaná a donutila by zasáhnout Francii a Velkou Británii. Ty by se v prvé řadě snažily o rychlé "uhašení" války a snad by v tomto směru vyvinuly na Německo nátlak. To by se podvolilo a souhlasilo by s uzavřením příměří, avšak v té době by již patrně okupovalo velkou část Čech včetně Prahy. O dalším osudu Československa by se jednalo na mírové konferenci, kde by se znovu řešila otázka sudetských Němců, územních nároků Maďarska a Polska, snahy Slováků po samostatnosti … Šance na obnovení Československa v původních hranicích by byla zcela minimální a výsledkem jednání by asi byl okleštěný stát, byť zřejmě ne tak drasticky jako tzv. druhá republika."
Tolik na vojenstvi.kvalitne.cz
Re: Sami jsme se ubránit nemohli, to je jasné
Piťo 24. 7. 2006 07:58J.Tiso pristúpil na vyhlásenie samostatnosti až potom, čo sa od Hitlera v Berchtesgadene dozvedel, že maďarská armáda stojí pred hranicami Slovenska. A Hitler je odhodlaný vydať Slovensko napospas Maďarska.
V roku 1938 nikto netušil, že by nejaký takýto útvar mohol vzniknúť, rovnako aj A.Hlinka pred smrťou vyjadril želanie, aby slováci zostali vo zväzku s čechmi. Bola tu snaha o možnosť rozhodovať sami o sebe, ale v rámci Československa.
Aj keď Pitsburgskú a iné dohody považovali páni Masaryk a Beneš po Štefánikovej smrti len za kus papiera.
Re: Sami jsme se ubránit nemohli, to je jasné
Czert 4. 9. 2006 20:10Galerie
Databáze
Ostatní sekce