Vydavatelství Jota ve své edici Literatura faktu a Military vydalo v překladu Lubomíra Sedláka další krásnou knihu, jejímž autorem je známý britský historik Max Hastings. Ten je autorem více než dvaceti knih, zejména o vojenské historii, jako novinář reportoval konflikty po celém světě pro noviny a BBC TV. Díky příjemnému a rutinovanému překladu je kniha nejen čtivá, ale současně také přesně vystihuje popisované události a hýří fakty, které autor podporuje rozsáhlým vysvětlivkovým aparátem tak, jak to má u skutečně vědecky pojaté historické literatury být.
Autor využívá i osobních poznatků z oboru narativní historie, kdy v určité části obsahu použil jako podkladu a zdrojů výpovědi válečných veteránů, které např. v roce 2004-2005 v Japonsku sám kontaktoval a s nimiž obsáhle hovořil. Tato skutečnost je o to cennější, že na konci 2. světové války těsně před kapitulací se Japonci velmi úspěšně zbavili téměř všech zpravodajských dokumentů a dodnes z nich zbyla jen žalostná hromádka bezpečně uzamčená v Tokiu někde v těch nejutajenějších vládních institucích. Podobným způsobem jako jeho dřívější knihy Tajná válka čerpá z původního výzkumu a pohybuje se v mezinárodním spektru spojujícím britskou, americkou, německou, ruskou a japonskou historii. Spojením strategické analýzy a překvapivých jednotlivých příběhů o odvaze, podvodu a strádání potvrzuje Tajná válka Hastingsovu pověst jednoho z největších historiků naší doby.
Obsah je rozdělen do jedenadvaceti kapitol, přičemž po té poslední následuje ozdrojování obsahu, poznámky autora, bibliografie a rejstřík. Jak sám autor ve dvanáctistránkovém úvodu zdůraznil, většina historických prací o zpravodajské činnosti za války se zaměřuje na to, co podnikala jedna vybraná země, zatímco v této publikaci se on pokusil danou problematiku z podtitulku knihy prozkoumat za udané období a doby na ně těsně navazující jak před válkou, tak i po ní v celosvětovém měřítku. Na podobná či stejná témata ve světě vzniklo a vzniká nepřeberné množství různých publikací, článků, filmových a divadelních děl. Některé příběhy uváděné v knize jistě čtenáře překvapí stejně jako autora, když se s nimi při přípravě svého významného díla seznámil. Jen uveřejnění vcelku neznámých jmen tajných agentů několika zemí a jejich výčet činnosti uvede v úžas i relativně dobře informované znalce z oboru.
Každému čtenáři vřele doporučuji, aby velmi pečlivě přečetl už Úvod, jindy u knih povětšinou a běžně opomíjený; aby si prošel patřičnou oblast vnímání zpracovaných faktů a pochopil snadněji systémy činnosti, které jsou v knize dopodrobna rozebírány z mnoha odborných, historických, psychologických i technických hledisek, aby byl vzápětí vytvořen nový a nebojím se říci mnohdy objevný názor na řadu notoricky známých, ale i neznámých stránek sběru zpravodajských informací, na systémy jejich utajeného předávání a konečně i na jejich využívání jak ve vojenství, tak v politice, strategii a v taktickém měřítku i v podvratných činnostech mnoha druhů. Český čtenář obzvláště ocení hned počátek 1. kapitoly „Před záplavou“, pod bodem 1 nazvaným Hledači pravdy je uvedeno pars pro toto mimo jiné také lichotivé hodnocení československé zpravodajské služby a činnosti jejího šéfa, plukovníka Františka Moravce. Cituji ze str. 23:
„Velkou část zdrojů, které měl jeho úřad k dispozici, používal Moravec k vyhledávání potenciálních informátorů o Německu. Každá z vytvořených sítí byla nesmírně pečlivě zabezpečena, co se financování těchto lidí týče. Češi byli také průkopníky nové zpravodajské techniky, ať již šlo o fotografické mikrotečky, UV záření, tajné písmo nebo špičkové vysílačky. Moravec měl pro svou práci k dispozici značné finanční částky, což bylo odrazem uznání jeho role v první linii obrany země… Ani špióni druhé strany neseděli s rukama v klíně; jen v roce 1936 zatkli pražští tajní policisté 2 900 podezřelých osob, z nichž většina údajně pracovala pro Německo nebo Maďarsko.“
Práce čs. rozvědky je hodnocena nejen v uvedené stati, ale i jinde v knize, opět s velmi příznivou konotací.
Jednotlivé kapitoly jsou navíc rozděleny na několik očíslovaných částí, které se pro přehlednost týkají jednotlivých geografických oblastí, států, období nebo oblastí činnosti. Kniha je tak dokonale přehledná, čemuž přispívá i její dobře zpracovaný poznámkový a rejstříkový aparát a pečlivá bibliografie.
Závěrem konstatuji, že jen málokterý spisovatel se v roli historika natolik orientuje, aby dokázal udržet přesný tvar celého díla při zachování dokonalé profesionality, vyvaroval se mnohdy zcela nesmyslných a zcestných osobních závěrů a byl při své práci veden zásadou čtivé prezentace historických faktů, jejich fundovaného komentování a současně je tendenčně nezkresloval. A rád dodávám, že toto dílo je výborným počinem v informování veřejnosti laické i poučených zájemců o mnohdy ještě stále utajovanou část historie dosud největšího vojenského konfliktu v dějinách.
Za pomoc při redigování upřímně děkuji p. J. Skalickému