Řekne-li se Spitfire, asi každému, kdo nějak zavadil o druhou světovou válku a zejména letectví, bude jasné, o co se jedná. Symbol Royal Air Force a jedna z nejslavnějších stíhaček je pro našince ještě známější díky faktu, že většinu svého působení v rámci RAF strávili českoslovenští stíhači právě na tomto typu. Zájemcům o letectví jsou k dispozici četné monografie, jež seznamují s vývojem konstrukce, nasazením nebo technickými údaji a také memoáry pilotů (ať už československé nebo jiné národnosti), z nichž si lze udělat slušný obrázek o legendární „dámě“.

Mozaika by však nebyla úplná, kdyby do ní nezapadlo dílo Jeffrey Quilla s názvem „Spitfire. Příběh testovacího pilota“. Autor nastoupil v roce 1936 do společnosti Vickers jako testovací pilot — jeho rukama prošly mj. i typy Wellesley či Venom. Hlavní náplní se mu ale stal právě Spitfire — po úvodních několika letech, které s prototypem sériového čísla K5054 provedl tovární šéfpilot „Mutt“ Summers, to byl právě Jeffrey Quill, kdo v kokpitu provázel cestu Spitfiru od prototypu k sériově vyráběné stíhačce. Nezůstalo pouze u toho, autor se podílel na zalétávání všech dalších prototypů a zkušebních strojů, ze kterých vznikla rozvětvená rodina Spitfiru i jeho námořní odvozeniny, Seafiru. Aby byl schopen reagovat na potřeby stíhacích pilotů, v řadách 65. squadrony se dokonce v srpnu 1940 zúčastnil slavné Bitvy o Británii, v letech 1944 a 1945 zase působil v rámci Fleet Air Arm, aby poznal problémy, které trápily palubní Seafiry.

Není tedy pochyb, že Quillovy vzpomínky, ve kterých všechno toto popisuje, poskytují další pohled na problematiku vzniku a vývoje Spitfiru, navíc velice hezky a čtivě napsaný. Nechybí portréty všech důležitých osob, Reginaldem J. Mitchellem počínaje a zalétávacími piloty konče; „historky z natáčení“ či pohled do zákulisí dění v továrně. Text je doprovázen náčrty, tabulkami a tématickými fotografiemi, ať už přímo osoby autora, nebo různých verzí Spitfiru. Je možná škoda, že jim nebyla věnována samostatná příloha na kvalitním, křídovém papíru, nicméně kvalita tisku je více než dostatečná.

Co je však velkou vadou na kráse této bezesporu zajímavé knihy, je již tradičně překlad. Je s podivem, že nakladatelství nereflektují četné nářky příznivců letectví a neangažují zkušenější překladatele, zvláště když se jedná o tradiční Naše vojsko. V tomto případě PhDr. Jiří Voňka svůj úkol bohužel nezvládl — k nešťastně přeloženým technickým termínům se přidaly i chybně přeložené „normální“ věty. Posuďte sami: obrat „Only little did I hope that…“ byl přeložen jako „Trochu jsem doufal, že…“. Jen velká představivost zachrání čtenáře ve větě „To bylo jen o málo víc než nám sdělovalo ústní šíření zpráv v buši o maximální rychlosti Hurricanu ze Sydney do Cammu“. Takovýchto doslovných (a nesmyslných) překladů je v knize spousta, takřka na každé straně — za všechny ještě uvedu „přistání s koly vzhůru“. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že v originále bylo „landing with wheels up“, tedy přistání se zataženým podvozkem…

Co víc, ještě jsem neviděl, aby zkratky jako RAF, RFC nebo MAP byly skloňovány v mužském rodě — v knize se tak dočteme, že Quill „vstoupil do RAFu“ či že „RAF se rozhodl“. Vskutku neobvyklé. Korunu tomu nasazuje „překlad“ Air Ministry jakožto Ministerstva vojenských vzdušných sil. Pomineme-li, že ustálený český termín je Ministerstvo letectví, pak do kompetencí Air Ministry nespadaly pouze vojenské letouny, ale i celý civilní sektor a verze pana Voňky tak pozbývá jakéhokoliv smyslu. Na prkenný překlad hodností do češtiny jsem si již zvykl, naopak velmi příjemně překvapilo zachování originálních anglosaských jednotek, a když se naskytla nějaká zkratka (např. A&AEE), tak ji překladatel v závorce mimo překladu do češtiny také rozepsal v originále.

Na druhou stranu, jazyková korektura byla provedena kvalitně, v celé knize jsem neobjevil žádnou hrubku ani překlep. Za toto a zachování poměrně rozsáhlých příloh musím Naše vojsko pochválit. Díky tvrdým, kvalitním deskám pak knihu o 373 stranách jistě nepostihne osud mnohých paperbacků.

Co říci závěrem? Pokud máte možnost pořídit si originál knihy, rozhodně neváhejte a zvolte právě jej. V opačném případě mohu i tak Příběh zkušebního pilota doporučit — i přes chyby překladatele se stále jedná o velice čtivé a přitom informacemi nabité dílo, které by si měl každý fanoušek letectví přečíst.