Po nástupu SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě, následném vyhlášení civilního stavu výjimečného, období prvního stanného práva a vraždění českých vlastenců bylo v Londýně přijato rozhodnutí o provedení atentátu na jednoho z čelných představitelů okupační moci – K. H. Franka nebo přímo Heydricha (viz záznam z přijetí příslušníků Anthropoidu u plk. Moravce). Původními členy výsadku ANTHROPOID, který měl úkol v říjnu 1941 provést, byli rtm. Jozef Gabčík a rtn. Karel Svoboda. Nedlouho nato se Svoboda při výcviku zranil, musel být nahrazen rtm. Janem Kubišem a operace byla odložena.
Skupina byla nad Protektorátem (společně s dalšími dvěma) vysazena v noci z 28. na 29. prosince 1941, k atentátu byla vybrána zatáčka v Kobylisích, kterou Heydrich na cestě ze svého sídla v Panenských Břežanech na Pražský hrad musel projet. Protože zatáčka byla velmi ostrá, asistoval atentátníkům ještě Josef Valčík, který je měl na příjezd nacisty předem upozornit. Dne 27. května 1942 v půl jedenácté dopoledne se atentát stal skutečností, třebaže Gabčík s Kubišem byli zprvu přesvědčeni, že neuspěli: Gabčíkův samopal Sten se totiž zasekl a Kubiš se svým granátem netrefil dovnitř auta. I to ale stačilo, Heydrich byl zraněn a do rány se mu společně se střepinami dostala i infekce. Na otravu krve 4. června ve 4.30 ráno zemřel v nemocnici Na Bulovce, pohřben byl v Berlíně. Zastupujícím říšským protektorem v Čechách a na Moravě byl po Heydrichově smrti jmenován Kurt Daluege.
Hned po atentátu následovaly tvrdé represálie (druhé stanné právo bylo vyhlášeno týž den a skončilo až 3. července 1942), které vyvrcholily (ale zdaleka neskončily) vyhlazením Lidic 10. června a Ležáků 24. června.
Na stopu atentátníků přivedla Němce až zrada Karla Čurdy, člena výsadku OUT DISTANCE. Ten – ač nevěděl, kde přesně se parašutisté skrývají – osobně pražskému gestapu 16. června prozradil adresy českých vlastenců, kteří čs. desantům pomáhali, mezi nimi i rodiny Moravců. Po brutálním výslechu dosáhli nacisté svého, věděli, kde se parašutisté skrývají a 18. června se rozhořel boj v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Při něm zahynulo všech sedm Čechoslováků: npor. Adolf Opálka, ppor. Josef Valčík, rtm. Jozef Gabčík, rtm. Jan Kubiš, rtn. Jaroslav Švarc, čet. Josef Bublík a čet. Jan Hrubý.
V odpověď na hromadné popravy českých vlastenců i vyhlazení celých vesnic vláda Velké Británie prohlásila, že se nadále necítí být Mnichovskou dohodu vázána.
Představitelé pravoslavné církve, kteří pomáhali čs. výsadkářům, byli odsouzeni k trestu smrti stanným soudem pražského gestapa v září 1942. Celkem 294 spolupracovníků a rodinných příslušníků čs. parašutistů bylo popraveno v Mauthausenu.