Dny NATO - Hurricane Mk.I
V roce 70. výročí letecké bitvy o Británii se na leteckém festivalu Dny NATO 2010 v Ostravě představil výjimečný historický kousek - originální stíhací letoun Hawker Hurricane Mk. I, UP-W, sériového čísla R4118. Jeho účast byla současně jediným představením tohoto roku mimo britské ostrovy. Na světě létá desítka Hurricanů různých verzí (většina v Británii), ale jen stroj R4118 byl přímým účastníkem bojů v bitvě o Británii [1]. Současně je to poslední letuschopný stroj této verze.
Dny NATO jsou akcí veřejnosti přístupnou zdarma, pro účast Hurricanu ale bylo nutno uhradit náklady ve výši 15 tisíc liber. Pro pokrytí této částky vydal pořadatel, Jagello 2000 o.s., edici sběratelských printů, které současně sloužily jako vstupenka do zóny Hurricane k prohlídce letadla zblízka.
Hawker Hurricane Mk.I sériového čísla R4118 byl součástí série 100 ks, dodané firmou Gloster mezi květnem a červencem 1940 pod kontraktem 19773/39. Z bran továrny vyjel 18. července 1940 a k 23. červenci 1940 byl zapsán ve stavu No. 22 Maintenance Unit v Silloth. Do první linie se dostal 17. srpna, kdy byl přeletěn k 605. squadroně „County of Warwick“, toho času umístěné na skotské základně Drem.
První záznam v letovém deníku stroje se ale datuje teprve na 7. září 1940 [2], šlo o přelet z Dremu do Croydonu, kam byla squadrona přesunuta. Operační let si tak Hurricane R4118 připsal až o den později, pilotoval ho S/Ldr Walter Churchill. [3] Za Bitvy o Británii lze napočítat celkem 49 letů, z nich 41 operačních; piloti si připsali tři zničené a dva poškozené německé letouny.
Osudný se Hurricanu stal bojový let 22. října 1940, kdy v něm ve 14.11 k hlídce v prostoru Biggin Hill-Kenley odstartoval P/O Derek Forde. Squadrona se dostala do boje s pěticí Bf 109, přičemž zaznamenala jediný úspěch: poškození německé stíhačky. Na druhou stranu ztratila letoun V6783, jehož pilot, P/O J. A. Milne, s ním nouzově přistál u Dorkingu. Britský letec si při přistání zlomil kyčel a letadlo bylo odepsáno. S rozsáhlejším poškozením (Cat. 2) se vrátil i „náš“ R4118, který byl odeslán k opravě k No. 18 Maintenance Unit.
V lednu 1941 už opět bojově létal u 111. squadrony, v dubnu téhož roku byl přeřazen k No. 59 Operational Training Unit, několikrát opravován a znovu poslán k výcvikovým jednotkám, aby konečně na přelomu let 1943 a 1944 byl na palubě lodi S.S. Singkep poslán do Indie. Zde sloužil jako výcvikový stroj, než byl konečně v roce 1947 vyřazen.
Znovuzrození nastalo až v roce 2001, kdy po více jak padesát let vlivům počasí vystavený Hurricane doputoval zpět do Velké Británie. Po tři roky trvající rekonstrukci byl prohlášen za letuschopný. Stroj se pyšní originálním motorem Merlin III, osmi původními kulomety Browning ráže .303 in (7,7 mm) a co největším podílem původních dílů, byť některé detaily (jako např. ostruhové kolečko) úplně nezapadají do verze Mk.I.
Hawker Hurricane poprvé vzlétl 6. listopadu 1935 a stal se první moderní jednoplošnou stíhačkou zavedenou do výzbroje RAF – jako první je v prosinci 1937 obdržela 111. sqn. V bitvě o Francii bojoval zprvu výhradně Hurricane, až později podpořily evakuaci u Dunkerque i cenné Spitfiry. Na začátku Bitvy o Británii bylo z 57 squadron Fighter Command RAF plných 29 vyzbrojeno Hurricany [4] a tento poměr se zvyšoval. [5] Z celkových 2741 sestřelů uznaných pilotům Fighter Command za Bitvy o Británii jich plných 1560, tj. 55 %, náleželo stíhačům na Hurricanu. Létal na něm i jeden z nejúspěšnějších: Čechoslovák v řadách polské 303. sqn, Sgt. Josef František. V roce 1941 už ale Hurricane přestával stačit, byl odsunován na vedlejší bojiště (jako např. do Středomoří a severní Afriky – legendárním se stal na Maltě –, Střední i Dálný východ apod.) a postupně přecházel od stíhací role ke stíhacímu bombardéru. V Británii byl z první linie stažen na jaře 1944, nad Balkánem ale „dožil“ konce války v řadách 6. a jugoslávské 351. squadrony; jeden z jejích Hurricanů Mk.IV je k vidění v bělehradském leteckém muzeu.
Poznámky:
[1] Dalo by se říct, že dalším do jisté míry přeživším Hurricanem z bitvy o Británii je i novozélandský exemplář s/n P3351, který byl po havárii 21. července 1940 přestavěn na verzi Mk.IIa s novým sériovým číslem DR393.
[2] Letoun přidělený čerstvě z výroby (resp. z příslušné Maintenance Unit) k operační squadroně musel ještě na místě projít některými úpravami, i proto bývala mezi zapsáním do stavu squadrony a prvním letem určitá prodleva.
[3] S/Ldr Walter Myers Churchill, DSO, DFC, RAF No. 90241 (neměl nic společného s tehdejším britským premiérem) vedl do boje 605. squadronu do 11. září 1940, kdy jej v této funkci nahradil F/Lt Archie McKellar. Dne 29. září 1940 squadronu opustil, aby pomohl zformovat „americkou“ 71. sqn, jednu z tzv. „Eagle Squadrons“. Později v hodnosti Group Captain působil na Maltě (na niž se 11. srpna 1942 dostal přeletem z letadlové lodi HMS Furious při operaci Pedestal) jako velitel letiště Takali. Bohužel, už zhruba o dva týdny později byl jeho Spitfire zasažen flakem při útoku na sicilské letiště a G/Cpt Churchill zahynul.
[4] Slavnějšími Spitfiry disponovalo o deset squadron méně. Od Hurricanů bychom však měli „odečíst“ 263. sqn, jež byla přezbrojena na zbrusu nové letouny Westland Whirlwind.
[5] Nově tvořené jednotky (jako byly československé nebo polské squadrony) totiž dostávaly do výzbroje právě letouny Hawker Hurricane.
Fotografie 18. září 2010 Martin Vlach a Tibor Mačuga.
