Douglas DC-6B

Letouny Douglas DC-6, DC-6A, DC-6B a odvozené vojenské verze byly vyráběny mezi lety 1946 až 1958. Šlo o nejúspěšnější poválečnou konstrukcí firmy ve třídě pístových dopravních letounů. DC-6B poprvé vzlétl 10. února 1951, k civilnímu provozu byl certifikován v dubnu 1951. Výroba DC-6, DC-6A a DC-6B pro civilní dopravce dala 175, 77 a 288 strojů, včetně vojenských a vládních zakázek se výroba letounů ve variantách DC-6, DC-6A, DC-6B, C-118 a R6D vyšplhala až na 704 strojů.

Pohon zajišťují čtyři motory Pratt & Whitney R-2800 CB-17 Double Wasp o vzletovém výkonu 2500 hp (1864 kW). Ty roztáčejí třílisté, automatické, reverzační vrtule o průměru 4115 mm, vyráběné firmou Hamilton Standard. Objem palivových nádrží byl 20 865 litrů.

Počet sedadel se u DC-6B pohyboval od 54 (zpočátku na transatlantických linkách) přes 64 (na amerických transkontinentálních linkách) po maximální počet 92 sedadel na kratších vnitrostátních linkách (pokud bylo tankováno nižší množství paliva, s ohledem na povolenou maximální vzletovou hmotnost stroje). Při letech přes Atlantik byl od roku 1952 IATA (International Air Transport Association) povolen provoz s letouny, které měly kabinu cestujících vybavenou podle standardů tzv. turistické třídy, které umožnily vměstnat na palubu 82 sedadel cestujících. Na amerických linkách byl později, v tzv. provedení coach, počet cestujících zvýšen až na 102 pasažérů.