Baterie houfnic

155mm houfnice vz. 17 systému Schneider v palebném postavení.
Tyto původně francouzské zbraně, ještě válečné výroby i nasazení, byly čs. armádou na nátlak francouzské vojenské mise zakoupeny v r. 1919 v počtu 51 kusů za značně předraženou částku 210 mil. Kč. Několik těchto v té době už zastaralých a opotřebovaných zbraní se jako armádní záloha dočkalo mobilizace v září 1938. Hmotnost zbraně byla 3300 kg, hmotnost granátu přibližně 43 kg a maximální dostřel 11 300 (u dodaných zbraní byl dostřel vzhledem k válečnému opotřebení nižší), kadence 2 rány za minutu. Ve Francii tyto houfnice sloužily i v době německé agrese jako standardní těžké dělostřelectvo pěchotních divizí (1435ks) a jako centrální záloha (72ks) a též v jednotkách RAP (pluky pozičního dělostřelectva) jako dělostřelecká podpora opevněné linie (24ks). Některé zdroje hovoří až o přibližně 2000 kusech této zbraně ve výzbroji francouzské armády k roku 1939. Ve větším množství byly zbraně vyváženy např. do Polska, Jugoslávie, Belgie, Itálie a dalších zemí (jako jistou zajímavost lze uvést i Brazílii). Přes svojí zastaralost byly využívány během 2. sv. války jako kořistní zbraň dokonce i německými vojsky.