Těžký kanon

Vojáci před hlavní 24cm těžkého kanonu vz. 16.
Hlaveň je naložena na hlavňovém vozu - zbraň byla přepravována rozložená na čtyři části. Konkrétně šlo o hlavňový vůz, lafetový vůz, vůz pro pravou část ložiště a vůz pro levou část ložiště. Tyto vozy ve spojení s generátorovým vozem tvořily soupravu tzv. Dělostřeleckého BE (benzino-elektrického) vlaku pro 24cm těžký kanon vz. 16. Tyto soupravy se mohly pohybovat po železnici i na silnici, konstruktérem byl Ferdinand Porsche a soupravy byly určeny původně i pro přepravu 38cm houfnice vz. 16 a 42cm houfnice vz. 17 (obě zbraně však nebyly ve výzbroji čs. armády). Od roku 1936 pak bylo devět BE vlaků používáno pro dopravu pancéřových zvonů a kopulí na objekty těžkého opevnění.
24cm kanon vz. 16 byl vyráběn plzeňskou Škodovkou, hmotnost zbraně byla 79 tun, hmotnost střely 215 kg, dostřel 26 300 m a doba montáže děla do připraveného postavení 6-8 hodin (celková doba se však včetně přípravy palebného postavení mohla vyšplhat až ke 20 hodinám). Celkem bylo ve výzbroji prvorepublikové armády 6 těchto zbraní. Kanony tvořily výzbroj 3. oddílu dělostřeleckého pluku 301 dislokovaného od roku 1926 v Jaroměři (5. a 6. baterie po dvou dělech). Jeden kus byl u náhradního oddílu a poslední tvořil válečnou zálohu. Po Mnichovu byly zbraně jako nadbytečné prodány 11. února 1939 Německu.