15palcové námořní kanóny

Na počátku první světové války byla 15palcová (381 mm) děla Mk I nejmodernějšími a nejsilnějšími děly Královského námořnictva. Kanóny byly vyvinuty roku 1912 pro plánované bitevní lodi třídy Queen Elizabeth, nakonec tvořily primární výzbroj na 22 lodích mezi lety 1915 až 1959. Každý kus vážil 102 tun, granáty o hmotnosti 876 kg mohly být vystřeleny až do vzdálenosti 29 km. Dva kusy z bitevních lodí HMS Ramillies a HMS Resolution (třída Revenge) byly před muzeum osazeny v roce 1968.

HMS Ramillies (levé dělo) obdržel kanony v roce 1916, poprvé bojově vystoupil ale až po první světové válce - za řecko-turecké války při akci u poloostrova Ismid v Marmanském moři v červnu 1920. Další akci prodělaly kanony na Ramillies až za druhé světové války, konkrétně roku 1940 při ostřelování italských pozemních jednotek u lybijské Bardie 17. srpna a poté v námořní bitvě u mysu Spartivento 27. listopadu. Roku 1941 byla děla sejmuta a jedno přemístěno na monitor Roberts.

Na HMS Resolution byly kanony osazeny 1915 a ten se stihl ještě zúčastnit největší námořní bitvy u Jutska (u Skagerraku). I její kanony vystřelily během řecko-turecké války (při společné akci s HMS Ramillies). Za druhé světové války ostřelovala její děla například francouzské lodi v Mers-el-Kébiru.

I její děla byla snesena a jedno přemístěno na monitor HMS Roberts, který se pak účastnil invaze v Normandii - postřeloval baterii Houlgate na východním konci vyloďovacích pláží a také německé pozice okolo Caen. Krátce poté, 1. listopadu, podporoval útok na holandský ostrov Walcheren. Zde střílel na baterii poblíž Westkapelle. Hned po skončení války byly z monitoru kanóny sejmuty.