Rehabilitace Alfreda Jodla

po svém zatčení britskými vojáky 23. května 1945 byl Generaloberst Alfred Jodl jedním z jednadvaceti prominentních představitelů Třetí říše postavených před Norimberský tribunál. Ve všech čtyřech bodech obžaloby (spiknutí za účelem vedení války, zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti) byl shledán vinným a 1. října 1946 nad ním spojenecký tribunál vynesl rozsudek smrti oběšením, vykonaný 16. října 1946.

Mezi soudci však nepanovala nad rozsudkem úplná shoda, francouzský zástupce Henri Donnedieu de Vabres jej dokonce později neoficiálně označil za justiční omyl^*. Podle jeho názoru nebylo vhodné odsoudit profesionálního vojáka bez výraznějšího zapojení v nacistických strukturách. Už v průběhu procesu poukazoval de Vabres na to, že spiknutí za účelem vedení války v inkriminované době nebylo součástí mezinárodního práva a také že tento bod je zbytečný, když stejně všichni nacističtí prominenti jsou obviněni i z jiných závažných zločinů.

Ostatně vdova po Jodlovi Louise dosáhla toho, že se jeho případem zabýval mnichovský soud v tehdy běžném denacifikačním řízení. Soudci shledali, že Alfred Jodl by nepatřil ani do jedné z prvních dvou skupin obyvatel podle kolaborace s nacistickým režimem (hlavní viníci a zatížení^†) a jejich rozsudek nabyl právní moci 2. března 1953.

Přestože se nejednalo o částečnou nebo plnou rehabilitaci Jodla (statut tribunálu zajišťoval, že jeho verdikt byl přezkoumatelný jedině Spojeneckou kontrolní radou), Američané proti rozhodnutí protestovali a nakonec dosáhli stažení rozsudku. Svůj odpor odůvodňovali tím, že takový rozsudek je v rozporu s nálezem Norimberského tribunálu.

Louise Jodl se však nevzdala a nakonec dosáhla s Američany dohody, která vdově po náčelníkovi generálního štábu vrátila zkonfiskovaný majetek, přiznávala důchod a zpětně rušila stažení nálezu mnichovského soudu, aniž by tento jakkoliv narušoval rozsudek z Norimberku. Na základě této domluvy pak bavorský ministr pro politické očištění 3. září 1953 odvolal stažení rozsudku z 2. března téhož roku.

Tolik k historii, nyní k jádru Vaší otázky: za pravdu bych dal Vašemu kamarádovi, neboť Alfred Jodl nebyl nikdy zproštěn rozsudku Norimberského tribunálu, pouze bylo jiným soudem v denacifikačním řízení konstatováno, že nepatřil do skupin obyvatelstva nejvíce s nacisty kolaborujících.

* Je však třeba zdůraznit, že toto označení pochází ze soukromého rozhovoru a jediným jeho dokladem je místopřísežné prohlášení z 15. června 1951, které podepsal druhý účastník rozmluvy – Prof. Dr. Erich Schwinger. Sám de Vabres se denacifikace Jodla nijak nezúčastnil, v únoru 1952 zemřel.

† V originále: Hauptschuldiger a Belasteter.