Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku, vytvořený na základě dohody čtyř vítězných mocností (Francie, SSSR, Velké Británie, USA) z 8. srpna 1945 zahájil 20. listopadu 1945 přelíčení prvního ze série celkem třinácti soudních procesů proti nacistickým pohlavárům, členům německé vlády a vrchního velení německé armády. Vojenští prokurátoři uvedených mocností proti nim vznesli obvinění ze tří kategorií zločinů:
- válečné zločiny (porušení dohod o způsobu vedení války),
- zločiny proti míru (příprava útočných válek),
- zločiny proti lidskosti (genocida a represe proti civilistům).
Obžaloba v tomto procesu byla původně vznesena celkem proti dvaceti čtyřem osobám. Jeden z nich, Martin Bormann (tajemník Adolfa Hitlera a vedoucí kanceláře NSDAP) byl souzen v nepřítomnosti (1. října 1946 nad ním byl vynesen trest smrti in absentia) a další, významný německý průmyslník Gustav Krupp von Bohlen, vzhledem k svému zdravotnímu stavu, který ho činil nezpůsobilým účastnit se řízení a pochopit jeho smysl, dosáhl 15. listopadu 1945, ještě před zahájením hlavního líčení, odložení obžaloby proti své osobě. Další obviněný, Robert Ley (vedoucí nacistických odborů DAF) spáchal sebevraždu 25. října 1945. Procesu se tak účastnilo pouze následujících 21 osob:
- Karl Dönitz, velitel Kriegsmarine a nástupce Adolfa Hitlera coby „Vůdce“ Německa,
- Hans Frank, guvernér okupovaného Polska,
- Wilhelm Frick, německý ministr spravedlnosti,
- Hans Fritzsche, vedoucí činitel nacisttické propagandy,
- Walther Funk, ministr hospodářství,
- Hermann Göring, velitel Luftwaffe,
- Rudolf Hess, zástupce Hitlera před rokem 1941,
- Alfred Jodl, náčelník operačního štábu OKW,
- Ernst Kaltenbrunner, velitel RSHA,
- Wilhelm Keitel, náčelník štábu OKW,
- Konstantin von Neurath, bývalý ministr zahraničních věcí a diplomat,
- Franz von Papen, Hitlerův vicekancléř a významný diplomat,
- Erich Raeder, velitel Kriegsmarine do roku 1943,
- Joachim von Ribbentrop, ministr zahraničních věcí,
- Alfred Rosenberg, teoretik rasismu, ideolog NSDAP a ministr pro okupovaná území na východě,
- Fritz Sauckel, zmocněnec pro organisaci otrocké práce,
- Hjalmar Schacht, bývalý ministr hospodářství a president Říšské banky,
- Baldur von Schirach, vůdce Hitlerjugend,
- Arthur Seyss-Inquart, nacista původem z Rakouska, pozdější vedoucí okupační správy Nizozemska,
- Albert Speer, ministr zbrojní výroby,
- Julius Streicher, vydavatel antisemitského týdeníku Der Stürmer.
Proces skončil vynesením rozsudku dne 1. října 1946.
Dvanáct následujících norimberských procesů bylo konáno na základě zákona Spojenecké kontrolní rady č. 10 před americkými vojenskými soudy mezi 9. prosincem 1946 a 13. dubnem 1949, souzeni v nich byli méně významní činitelé nacistického režimu z jednotlivých oblastí věřejného života nacistického Německa, například lékaři provádějící experimenty na lidech, organisátoři zavlékání cizinců k otrocké práci v Německu, pachatelé zločinů proti zákonům vedení války — např. pachatelé malmédského masakru, němečtí průmyslníci spolupracující s nacismem, příslušníci vrchního velení německé armády, vysocí úředníci nacistické státní správy, soudci zneužívající justiční systém k podpoře nacistické vlády apod.
