Zkáza Svazu Z

Již před začátkem války v Pacifiku se britský ministerský předseda Winston Churchill obával o své državy v jihovýchodní Asii. Zejména o osud Hongkongu a své hlavní základny v oblasti - Singapuru. Aby dal najevo svůj zájem o ochranu těchto držav, rozhodl se do oblasti poslat svaz svých válečných lodí. Původně se počítalo, že by začátkem roku 1942 byly na Cejlon vyslány bitevní lodě Nelson a Rodney, bitevní křižník Renown a letadlová loď Hermes, později podpořena i Ark Royal. Z plánu však sešlo. Nakonec padlo rozhodnutí o vyslání svazu v čele s bitevní lodí, bitevním křižníkem a letadlovou lodí.

Po dlouhých debatách byly vybrány bitevní loď Prince of Wales, bitevní křižník Repulse a letadlová loď Indomitable. Indomitable však najela při cvičné plavbě na mělčinu a nemohla být k bojové akci použita. Další bitevní či letadlové lodě nemohly být v Atlantiku či Středomoří kvůli hrozbě Scharnhorsta, Gneisenau a hlavně Tirpitze postrádány. Poslat Prince of Wales a Repulse bez přímého leteckého krytí bylo sice nadmíru riskantní ale z politických důvodů naprosto nezbytné. Případnou stíhací ochranu by mohly podle britského velení obstarat stíhačky RAF a pokud ne, pak se dokáží samy bitevní lodě ochránit díky svým protiletadlovým zbraním. V té době totiž ještě spousta lidí věřila v "mýtus všemocné bitevní lodi".

2. prosince 1941 dorazily Prince of Wales a Repulse (Svaz Z) do Singapuru. K nim se jako doprovod přidaly torpédoborce Vampire, Express, Tenedos a Electra. Velení bylo svěřeno admirálu Phillipsovi. 7. prosince Japonci napadli Pearl Harbor. Krátce na to pak vpadla císařská armáda z Thajska do Malajska.

Phillips vyplul s úmyslem zničit japonský invazní svaz v malajské Singoře. Měl slíbenu podporu letadel RAF. Ta se však nakonec neuskutečnila, protože v soubojích s japonským císařským letectvem utrpělo britské Královské letectvo velmi citelné ztráty. Phillips sice plul dále, ale večer 9. prosince raději změnil kurs a rozhodl se vrátit do Singapuru. V pozdních večerních hodinách dostal zprávu o japonském výsadku u Kuantanu. Tato zpráva ovšem naneštěstí pro Brity byla mylná. To Phillips samozřejmě nemohl vědět a ke Kuantanu zamířil s cílem Japonce překvapit. Netušil však, že jeho lodě již lokalizovaly japonské ponorky. Ranní britská průzkumná letadla pak Phillipsovi potvrdila, že žádné japonské lodi u Kuantanu nejsou. Nyní mohl Phillips očekávat souboj svých lodí s "císařskými orly", neboť si byl jist, že dříve či později se japonské letectvo objeví. V tento den se mělo odpovědět s konečnou platností na zásadní otázku, zda se dokáže bitevní loď sama ubránit náletu nepřátelských bombardérů. A Japonci jej dlouho čekat nenechali.

Zhruba v 11.15 zaútočila první vlna japonských bombardérů na Repulse a podařil se jim jeden zásah. Odnesl to palubní hangár. Nebezpečí dalších explozí se však podařilo zabránit. O čtvrt hodiny později si japonské letouny vybraly za cíl Prince of Wales. Ten se nedokázal včasným manévrem vyhnout blížícím se torpédům a dvě z nich jej zasáhla. Došlo k nejhoršímu. Exploze mu ochromila kormidlo. (Stejně jako Bismarcku v květnu 1941 po zásahu torpédem letadel z Ark Royal.) Loď se stala neovladatelnou. Britové vyslali depeši o napadení, žádali leteckou pomoc. Nebyla však vyslyšena.

O hodinu později se přiblížila třetí japonská vlna. Podařilo se jim torpédem zasáhnou střed trupu Repulse. O pár minut později zasáhla Repulse další čtyři torpéda a britský bitevní křižník zmizel, po pouhých deseti minutách, v hlubinách.

Prince of Wales čekal stejný osud. Už ani nebyl japonským letcům soupeřem. S ochromeným kormidlem byl neovladatelný a jeho konec byl jen otázkou času. Nejprve jej zasáhla tři torpéda, později dílo zkázy dokončily japonské střemhlavé bombardéry zásahem několika pum. Hodinu po zahájení útoku třetí vlny se pýcha Královského loďstva poroučela ke dnu.

Shodou okolností dorazila krátce po jejich potopení nad místo katastrofy hrstka stařičkých stíhaček typu buffalo, aby pouze dokreslila spojeneckou nemohoucnost. S loděmi kleslo ke dnu i více než 800 námořníků. Zbylé přeživší námořníky posbíraly doprovodné torpédoborce.

Ztráta Prince of Wales a Repulse byla pro Británii katastrofou dalekosáhlých rozměrů. Už v listopadu 1941 ztratili Britové ve Středomoří po akcích německých ponorek U 81 a U 331 letadlovou loď Ark Royal respektive bitevní loď Barham. K dovršení neštěstí se italským žabím mužům podařilo v noci z 18. na 19. prosince 1941 poškodit v Alexandrii bitevní lodě Valiant a Queen Elisabeth. Válečný rok 1942 tak Británie zahájila na všech mořích a oceánech, s výjimkou Atlantiku, bez bitevních lodí.

Zkáza Prince of Wales a Repulse rozuzlila dlouho trvající spor o to, zda se bitevní loď dokáže ochránit před leteckým útokem. Na rozdíl od Pearl Harboru zde Japonci útočili na pohyblivé cíle a dokázali je bez větších problémů a za minimálních ztrát potopit. Vždyť Japonci ztratili během tří vln útoků pouhých 8 letadel! A to za potopení bitevní lodě a bitevního křižníku jistě stálo. Konec svazu Z byl demonstrací síly letectva, důkazem potřeby nasazení letadlových lodí a jejich přebírání hlavní role. Nyní se loďstva v Pacifiku shromažďovala výhradně vedle rychlých letadlových lodí. Bitevní lodi, jakožto hlavní ofenzivní síle loďstev, zvonil umíráček. Byly nuceny převzít jiné, pro tyto kolosy víceméně potupné, role jako například podporu obojživelných operací. Ke grandiózním bitvám bitevních lodí (Trafalgar, Cušima, Skagerrak) již nikdy nemělo dojít.