wz. 34

Obrněné polopásové automobily wz.28 byly po celkové stránce zklamáním. Jejich maximální rychlost byla příliš nízká, údržba složitá. Životnost gumových pásů byla také příliš nízká a na průchodnosti terénem se podepsalo vysoko položené těžiště. Nevýhody konstrukce převažovaly nad výhodami a proto bylo v roce 1933 rozhodnuto konvertovat stávající vozidla záměnou pásového podvozku za běžnou nápravu na standardní obrněné automobily, zařazené do výzbroje jako wz.34.

Začátkem roku 1934 proběhlo několik konverzí za účelem provedení zkoušek vhodnosti takové přestavby. Mírně poklesly schopnosti obrněného automobilu v terénu, o to více se ale zlepšily vlastnosti na silnici. Rekonstrukci ostatních automobilů wz.28 tak již nic nebránilo v cestě. K přestavbě byly použity běžné komerčně dostupné díly používané na nákladních vozidlech. Přestavba 87 vozidel wz. 28 proběhla ve třech vlnách, jednotlivé série se lišily zejména pohonnou skupinou.

První série obrněných automobilů wz.34 byla poháněná původním motorem Citroen B-14 o výkonu 20 HP, nová zadní náprava pocházela z nákladního automobilu Fiat 614. Druhá série wz.34-I byla poháněná motorem Fiat 108 o výkonu 20 HP, zadní náprava byla opět převzata z nákladního automobilu Fiat 614. Třetí, nejrozšířenější série obrněného automobilu wz.34-II byla poháněna vylepšeným motorem Fiat 108-III o výkonu 24 HP, zadní náprava byla převzata z nákladního automobilu Polski Fiat 618. Vozidla třetí série byla navíc vybavena hydraulicky posilovanými brzdami. Dle tohoto standardu byla posléze modernizována vozidla předchozích sérií.

Na zadní zvýšené části korby byla usazena věž, konstrukčně vycházející z věže tanku FT-17. Celkem 30 vozidel wz.34 bylo vyzbrojeno kanónem SA-18 ráže 37 mm, zbývajících 57 vozidel mělo ve věži lafetován pouze kulomet Hotchkiss ráže 7,92 mm. Osádka obrněného automobilu wz.34 se skládala z řidiče a velitele/střelce. Ke komunikaci s okolím byly používány praporky, radiostanice nebyla v době vzniku uvažována.

Nasazení

Obrněný automobil wz.34 byl nejvíce zastoupeným obrněným automobilem polské armády. Před vypuknutím války byly tyto obrněné automobily používány ve výcvikových jednotkách. Během mobilizace v roce 1939 byla vozidla wz.34 zformována do deseti squadron obrněných automobilů, přiděleným jízdním brigádám. Každá squadrona disponovala osmi vozidly wz.34.

S těžkými ztrátami byla vozidla wz. 34 po vypuknutí války používána ke zpomalení německého postupu. V boji se plně projevilo opotřebení těchto vozidel z výcvikových jednotek, jakož i neúčinná výzbroj a slabý pancíř. Tato obrněná vozidla byla plně odkázána na špatnou silniční síť, nebyla schopna manévrování v těžkém terénu ani překonávání vodních toků. Podle statistik bylo 55% vozidel wz. 34 zničeno v boji, 35% ztraceno pro různé závady a 10% ztraceno při ústupu pro nedostatek paliva. Přeživší vozidla byla ukořistěna německou armádou, která je předala Chorvatsku.