wz. 29

Nejtěžším polským obrněným automobilem byl wz.29, přezdívaný Ursus. Jeho vývoj započal začátkem roku 1929, po zklamání z polopásového obrněného automobilu wz.28. Za základ nového obrněného automobilu posloužilo šasi lehkého nákladního automobilu Ursus A (licenčně vyráběný italský S.P.A. 25C). Prototyp byl představen v červnu 1929.

Pancéřování korby tvarově poplatné době vzniku bylo tvořeno tvrzenými válcovanými pláty, které byly spojeny nýty. Jednotlivé pláty byly efektivně zkoseny pod různými úhly. K pohonu sloužil motor Ursus 2A o výkonu 35 HP. Mechanická převodovka měla čtyři stupně pro jízdu vpřed a jeden pro jízdu vzad. Hnaná byla pouze zadní náprava, vybavená dvojitými koly. Obě nápravy byly vypruženy pomocí listových per.

Kromě standardního místa řidiče v přední části korby bylo v zadní části bojového prostoru druhé stanoviště s kompletním řízením, využitelné pro rychlý únik z oblasti ohrožení bez nutnosti zdlouhavého otáčení. Bohužel řazení převodvky zůstalo stejné (oproti jiným vozidlům s přepínatelným směrem jízdy). Druhé stanoviště tak nebylo možné využít pro couvání maximální rychlostí. Vstupní dveře čtyřčlenné osádky se nacházely na bocích korby.

Na korbě byla usazena osmiúhelníková věž, ve které byl lafetován kanón SA-18 ráže 37 mm. Ve věži byly dále lafetovány dva kulomety Hotchkiss ráže 7,92 mm. První z těchto kulometů byl lafetován v levém boku věže a mířil šikmo vzad. Druhý kulomet byl lafetován v zadním pancíři věže. Výhodou této koncepce bylo, že oba kulomety poskytovaly dostatečné vyvážení kanónu SA-18. Bohužel ale nebylo možné obsluhovat je zároveň, rovněž potřeba kulometu mířícího vzad je diskutabilní. Osádka sestávala ze dvou řidičů, velitele/střelce a zadního střelce. Ke komunikaci s okolím byly používány praporky, radiostanice nebyla v době vzniku uvažována. Celkem bylo do roku 1931 vyrobeno 10 obrněných automobilů wz. 29.

Nasazení

Obrněný automobil wz.29 byl oproti ostatním polským konstrukcím lépe vyzbrojen a pancéřován, na druhou stranu ale měl vyšší siluetu a špatnou průchodnost terénem. Uvnitř vozidla bylo překvapivě málo místa. Pro svojí malou bojovou hodnutu byla vyrobená vozidla zařazena k výcvikovým jednotkám. Během mobilizace bylo osm vozidel wz.29 zařazeno k 11. tankovému praporu jako průzkumná vozidla. V této roli byla také po vypuknutí války používána, brzy však došlo k jejich nasazení do zoufalých útoků zaměřených na zpomalení rychle postupující německé armády.

V boji se vozidla wz.29 ukázala schopná ničení německých lehkých průzkumných obrněných automobilů a tanků, nicméně sama se také při těchto bojích stávala oběťmi. V boji vydržela tato obrněná vozidla až do 16. září, kdy byla zbývající vozidla ztracena při ústupu jihovýchodně od Lublinu. Při zoufalém nedostatku paliva dostaly přednost polské tanky, obrněné automobily tak zůstaly opuštěny na bojišti. Obrněné automobily wz.29 zde navíc díky své špatné průchodnosti uvízly v těžkém terénu a nebylo možné je vyprostit.