Wilhelm B.

Wilhelm B. (jeho celé příjmení neuvádíme na přání příbuzných) se narodil 9. května 1918 v Brně. Před válkou pracoval jako číšník v tzv. Německém domě v Brně. V roce 1940 se oženil se slečnou Pavlínou Sklenaříkovou.

Wilhelm B. na portrétní fotografii z předválečných let.

7. listopadu 1940 ve věku 22 let narukoval Wilhelm B. k 2. rotě / Infanterie Ersatz Bataillon 3 sídlící v Brně, od července 1941 pak ve městě Mohrungen ve Východním Prusku (dnes Morąk, Polsko).  V srpnu 1941, po 10 měsících výcviku, je Wilhelm B. odvelen na severní úsek východní fronty, kde je začátkem září 1941 přidělen k 11. rotě / III. Bataillon / Infanterie Regiment 162 / 61. Infanterie Division. Tato divize byla v té době součástí XXXXII. Armee Korps / 18. Armee / Heeresgruppe "Nord", který v červnu 1941 postupoval z Východního Pruska přes Lotyšsko, Litvu a v červenci dosáhl Estonska. Po obsazení Estonska v srpnu 1941 zůstaly sovětské jednotky ještě na tzv. Moonsundských ostrovech (ostrovy Saaremaa, Muhu, Hiiumaa, Vormsi) v Baltském moři, bráněných jednotkami 3. samostatné střelecké brigády čítající cca 23.500 mužů. Nejdůležitější byl ostrov Saaremaa, na kterém byly nejen námořní základny, ale také letiště, ze kterých sovětské bombardéry startovaly proti cílům v Německu (mimo jiné také bombardovaly Berlín). Obsadit tyto ostrovy dostala za úkol právě 61. ID.

Září 1941, Estonsko. Příslušníci 11. roty / 162. Inf. Rgt. / 61. ID se připravují na obsazení tzv. Moonsundských ostrovů. Vojáci mají na sobě záchranné plovací vesty, vojín Wilhelm B. je na snímku uprostřed (focen z profilu).

Jednotky 61. ID se 14. září 1941 přepravily nejdříve na slabě bráněný ostrov Muhu, který po jednodenním boji obsadily. Německé pluky pak zaútočily na samotný ostrov Saaremaa (Inf. Rgt. 162 postupoval jižní částí ostrova) a po velmi těžkých bojích ostrov 5. října obsadily. To však ještě neznamenalo konec bojů — zbytky obránců se stáhly na ostrov Hiiumaa, kde se nyní nacházelo ještě cca 5.500 sovětských vojáků. Jednotky 61. ID se na tomto ostrově vylodily 12. října a po týdenním tvrdém boji ostrov 21. října 1941 obsadily. Ze zpočátku jednoduchého úkolu — obsazení několika ostrovů — se tedy nakonec stala měsíc trvající úporná bitva, která stála 61. ID cca 2.850 mužů padlých, raněných a nezvěstných. Byl to krvavý křest ohněm a ukázka toho, jak dobrý a houževnatý dokáže sovětský voják být. To nejhorší však na divizi teprve čekalo.

Po splnění bojového úkolu byla 61. ID převelena do zálohy 18. Armee, kde zůstala v relativním bezpečí až do začátku listopadu 1941. Tato situace se však brzy dramaticky změnila. Německé jednotky 16. Armee dosáhly začátkem listopadu města Tichvin a Volchov a měly postupovat dále na sever, kde se měly spojit s finskými jednotkami Karelské armády, od kterých je dělilo již jen cca 120 km. Tím by bylo dokončeno obklíčení Leningradu a znemožněno jeho zásobování přes Ladožské jezero. V polovině listopadu 1941 však napadl sníh. Zanedlouho se teploty pohybovaly kolem -20 °C, na začátku prosince dokonce kolem -35 °C. V této situaci zahájily sovětské jednotky protiútok jednotkami 4., 52. a 54. armády. Hlavní úder zahájily 19. listopadu 1941 jednotky sovětské 4. armády v okolí města Tichvin. K obraně města byla ze zálohy 18. Armee okamžitě vyslána 61. ID, která tímto přešla pod velení XXXIX. AK (mot.) / 16. Armee. Divize byla částečně letecky a částečně po pozemních komunikacích přesunuta do Tichvinu a dostala kategorický rozkaz toto město udržet. V následujících týdnech se tak Wilhelm B. stává účastníkem tvrdých obranných bojů proti jednotkám sovětské 191. a 65. střelecké divize. Nakonec musí divize z Tichvinu ustoupit — 9. prosince 1941, po měsíci urputných bojů, pod tlakem sovětských jednotek a pod hrozbou obklíčení se vyčerpaná divize stahuje z města. Následuje cca 100 km dlouhý ústup za řeku Volchov, kde divize zaujímá další obranná postavení v okolí města Čudovo. Pravděpodobně za výše uvedené bojové nasazení na východní frontě obdržel Wilhelm B. vyznamenání Pěchotní útočný odznak (Infanterie Sturmabzeichen).

Dalších zimních bojů se však Wilhelm B. už neúčastní — 15. prosince 1941 je kvůli nemoci od jednotky odvelen (o 16 dní později, 31. prosince 1941, padl nedaloko Čudova u obce Larionov Ostrov Wilhelmův bratr Julius B.). Cestou se mu podaří získat kartu těžce omrzlého a řádně omotán obvazy se dostane do lazaretního vlaku směřujícího do Německa. Během lékařských vizit ve vlaku se schovává na WC, a tak se mu přeci jen podaří, alespoň na čas, uniknout bojům na frontě. V lednu 1942 je na doléčení zařazen do Genesenden Kompanie / Infanterie Ersatz Bataillon 162, který má sídlo ve městě Lyck ve Východním Prusku (dnes Ełk, Polsko). 13. března 1942 je Wilhelm B. přeřazen ke 3. rotě výše uvedeného praporu a na konci měsíce je už zařazen do pochodové roty XX/7 (Marschkompanie XX/7) ve městě Graudenz (dnes Grudziądz, Polsko) odkud je poslán znovu ke své jednotce na východní frontě.

Jaro 1942, Brno. Vojín Wilhelm B. se svojí matkou. Na sobě má uniformu vz. 40 (Feldbluse M40), na jejíž levé náprsní kapse je umístěn Pěchotní útočný odznak (Infanterie Sturm Abzeichen).

Od června 1942 je Wilhelm B. znovu u 11. roty / Inf. Rgt. 162 / 61. ID, která stále zaujímá obranné pozice na řece Volchov u města Čudovo. V té době byla součástí I. Armee Korps / 18. Armee / Heeresgruppe "Nord" a měla za sebou tvrdé zimní a jarní boje. I když ještě doznívaly boje s obklíčenými jednotkami sovětské 2. úderné armády (velitel generálporučík A. A. Vlasov) jižně od Čudova, většina válečných událostí již probíhala na jihu Ruska (operace „Blau“) a tak během června 1942 nastal na tomto úseku fronty relativní klid. Ten však trval jen do 19. srpna 1942, kdy jednotky Leningradského a Volchovského frontu zaútočily na německé jednotky u Ladožského jezera s cílem odblokovat obležení Leningradu. Proti této hrozbě začalo německé velení stahovat jednotky z různých úseků fronty, mimo jiné také z úseku západně od města Kiriči. Do tohoto prostoru se během září/října 1942 přesunuly jednotky 61. ID, které převzaly obranné pozice kolem průlomu vytvořeném v lednu 1942 jednotkami sovětské 54. armády. Wilhelm B. se však už tohoto přesunu neúčastnil.

30. srpna 1942 byl Wilhelm B. kvůli vředu na levé noze poslán do rezervního lazaretu v Schönebecku (Německo), kam dorazil 6. září 1942. Propuštěn byl až 7. ledna 1943 a nastoupil na doléčení k již známé Genesenden Kompanie / Grenadier Ersatz Bataillon 162 v Lycku. 11. února 1943 byl zařazen k pochodové rotě (Marschkompanie) a 23. února se hlásil u své nové jednotky — Grenadier Ersatz Bataillon 1 se sídlem v Königsbergu ve Východním Prusku (dnes Kaliningrad, Rusko), kde prodělal výcvik pro nasazení v poušti (Tropeneinsatz). V březnu byl poslán k náhradní rotě (Ersatz Kompanie) / Maschinengewehr Bataillon (mot.) 8 se sídlem ve městě Züllichau (dnes Sulechów, Polsko), která zajišťovala doplňky pro jednotky Panzer Grenadier Regiment 104 / 21. Panzer Division nasazené v Africe. V březnu 1943 se tedy čerstvý Gefreiter Wilhelm B. vydal na cestu do Itálie, odkud měl putovat ke své nové jednotce svádějící boje v Africe.

Jaro 1943, Německo. Gefreiter Wilhelm B. v typické tropické uniformě před odjezdem na frontu.

V dubnu 1943 se již Wilhelm B. nachází spolu s ostatními vojáky na Sicílii, kde čeká na přepravu do Tunisu. Tam se měl přesunout letecky na palubě v té době největšího dopravního letounu — Me 323 „Gigant“. K tomu však již nedošlo — 22. dubna byla letka těchto letounů, přepravujících benzín, napadena britskými stíhačkami a doslova smetena z oblohy. 13. května 1943 v Tunisku kapitulovaly poslední německé jednotky. Wilhelm B. tedy zůstal na Sicílii, kde byla z různých jednotek DAK (Deutsches Afrikakorps), rekonvalescentů a doplňků, které se už nedostaly do Tunisu, vytvořena 14. května Division „Sizilien“. Tato jednotka byla během června reorganizována a 1. července z ní vznikla nová 15. Panzer Division. Wilhelm B. byl v rámci této jednotky zařazen jako řidič do štábu (Stab) / Panzer Grenadier Regiment 104 (v květnu 1943 původně označován jako Grenadier Regiment „Sizilien“ 1, předtím jako Regiment "Ens"). Divize byla jednou ze dvou německých divizí na Sicílii, které měly spolu s italskými jednotkami 6. armády ostrov bránit.

10. července 1943 zahájily jednotky britské 8. armády (generálporučík Sir Bernard L. Montgomery) a americké 7. armády (generálporučík George S. Patton) vylodění na jihovýchodním cípu Sicílie — operace HUSKY. Jednotky 15. PzD (od 15. července přejmenována na 15. Panzer Grenadier Division) se v té době nacházely v západní části ostrova jihozápadně od Palerma. Jeden její prapor (III./Pz.Gr.Rgt. 129) však byl ještě před spojeneckým vyloděním přidělen jako posila k Panzer Division „Hermann Göring“, která se nacházela v místě vylodění amerických jednotek. Tato divize 11. července zaútočila za podpory těžkých tanků PzKpfw VI Ausf. E „Tiger“ na americké jednotky 1. pěší divize v okolí města Gela a podařilo se jí dostat se až k invazní pláži — tady však byl útok zastaven hlavně díky palbě spojeneckého loďstva a divize byla nucena ustoupit. Ten samý den byl Wilhelm B. během přesunu jeho Pz.Gr.Rgt. 104 jižně od města Caltanissetta při útoku spojeneckých stíhacích bombardérů raněn střepinou do levé ruky.

Červenec 1943, Sicílie. Gefreiter Wilhelm B. po svém zranění z 11. července 1943. Na sobě již nemá tropickou uniformu ale standardní uniformu vz. 40 (Feldbluse M40).

Po svém zranění je Wilhelm B. přesunut do Itálie a potom vlakem (Lazarett Zug) do rezervního lazaretu v Garmisch Partenkirchenu (Německo), kam dorazil 22. července. Zde strávil cca 2 měsíce a 15. září 1943 je propuštěn.

Léto 1943, Německo. Zajímavá fotografie pravděpodobně z pobytu v lazaretu. Vojáci mají na sobě dámské kabáty a kalhoty erárního proužkovaného pyžama, jejich společnice si na oplátku oblékly jejich vojenské blůzy. Wilhem B. stojí druhý zprava.

Od října do prosince 1943 slouží nyní již Obergefreiter Wilhelm B. znovu u náhradní roty (Ersatz Kompanie) / 8. Maschinengewehr Bataillon (mot.) v Züllichau.

Podzim 1943, Německo. Obergefreiter Wilhelm B. na portrétní fotografii. Na sobě má v té době již dost vzácnou, ale kvalitní původní polní blůzu vz. 36 (Feldbluse M36), na jejíž náramenících je dobře čitelné označení 8. MG Bataillon. Na levé náprsní kapse je rozpoznatelný obrys Pěchotního útočného odznaku a černého odznaku za zranění (Verwundetenabzeichen in Schwarz).

V prosinci 1943 je Wilhelm B. převelen k motorizované pěchotě a na doléčení je zařazen k 1. Genesenden Kompanie / 104. Panzer Grenadier Ersatz und Ausbildungs Bataillon sídlící ve městě Bitsch (dnes Bitche, Francie), později se přemístil do německého městě Landau. Zde strávil v relativním bezpečí téměř celý rok 1944. V té době prohrávalo Německo již na všech frontách — na východě stály sovětské jednotky na hranicích Polska a Maďarska, na západě stály britsko-americké jednotky na hranicích Německa a německá vojska v Itálii hájila již pouze severní část země. V této situaci se Adolf Hitler rozhodl provést poslední pokus o zvrácení situace na západní frontě — nařídil provést protiútok v Ardenách. Aby bylo možno tento útok provést, byly k doplnění bojových jednotek povolány všechny dostupné rezervy. Wilhelm B. byl tedy v listopadu 1944 jako již několikrát zařazen k pochodové rotě (Marschkompanie) a zařazen ke štábu zvláštního určení Kaiserslautern (Stab zur Besonderen Verwendung Kaiserslautern) umístěného ve stejnojmenném městě. Další jeho osudy jsou však trochu nejasné. Není jisté, zda byl přiřazen k jednotkám 2. Panzer Division již v listopadu 1944 a prodělal s ní tažení v Ardenách (divize je během těchto bojů téměř kompletně zničena — v lednu 1945 čítá pouze cca 200 mužů a 4 tanky), nebo zda je k ní přiřazen až začátkem roku 1945. Jisté je pouze to, že Obergefreiter Wilhelm B. padl do spojeneckého zajetí 3. března 1945 u města Bitburg jako příslušník 5. roty / II. Bataillon / 2. Panzer Grenadier Regiment / 2. Panzer Division.

Ze zajetí je Wilhelm B. propuštěn 18. prosince 1945. Po válce začal pracovat jako stavební dělník, přičemž 30 % mzdy mu strhával stát. Po roce 1953 mohl znovu začít vykonávat povolání číšníka. Wilhelm B. zemřel v roce 1986 v Brně.

Fotografie ze soukromé sbírky poskytl pan Michael Janoušek.