Vladislav Tomica

Vladislav Tomica se narodil 1. 12. 1925 v Jablunkově rodičům Josefovi a Marii Tomicovým (roz. Wolná). Dne 4. října 1938 je obec na základě přijatého polského ultimáta obsazena polskými jednotkami a nese nyní název Jabłonków. Mnoho obyvatel české národnosti musí město opustit. Rodiče Vladislava Tomici, kteří se v Jablunkově narodili v roce 1890, resp. 1897, zde mohli zůstat. Vyučování ve školách v českém a německém jazyce bylo zrušeno, a tak Vladislav Tomica navštěvuje školu polskou.

Po vypuknutí války 1. září 1939 je Jabłonków bez větších bojů obsazen německými jednotkami, přičleněn k Německé říši jako součást Horního Slezska (Oberschlesien) a obec je přejmenována na Jablunkau. Od listopadu 1939 probíhá na území bývalého Polska, které je přičleněno k Německu, policejní registrace osob. Registrace se prováděla formou formulářů (Anmeldung zur polizeilichen Einwohnererfassung), ve kterých se mimo jiné uvádělo náboženství, národnost a jakým jazykem se mluví doma. Pro potvrzení identity vlastníka tohoto formuláře, který zároveň sloužil jako dočasný doklad totožnosti, bylo v pravém dolním rohu místo pro otisk palce – proto se dokumentu lidově říkalo „palcówka“. Rodina Vladislava Tomici se v této době zřejmě přihlásila ke slezské národnosti. Osoby, které se přihlásily k židovské národnosti, byly převezeny do ghett nebo koncentračních táborů. Osoby polské národnosti byly částečně vysídleny do Generálního Gouvernementu, ty které zůstaly byly vystaveny tvrdé persekuci ze strany německých úřadů.

Začátkem roku 1941 bylo na základě policejní registrace zahájeno přijímání žádostí o tzv. Volkslistu (DVL – Deutsche Volksliste). Jednalo se o rozdělení etnických Němců (tedy těch, kteří se během policejní registrace přihlásili k německé nebo slezské národnosti) na 4 skupiny, podle čehož jim byla upravena občanská práva. Většina těch, kteří se přihlásili ke slezské národnosti, nyní stála před volbou zda se otevřeně přihlásit k národnosti německé nebo se vrátit k národnosti české či polské. Rozhodování bylo silně ovlivněno faktem, že nepodání žádosti bylo vnímáno jako nepřátelský akt vůči Německu, což bylo rodinám váhajících s podáním přihlášek důrazně „připomínáno“ místními funkcionáři NSDAP. V září 1941 tak rodiče Vladislava Tomici obdrželi Volksliste 3. kategorie (DVL III), přičemž se automaticky vztahovala i na jejich děti. Této kategorii byla podmínečně (na 10 let) přiznána německá státní příslušnost.

Vladislav Tomica se nyní oficiálně jmenuje Ladislaus Tomica, v tomto období navštěvuje německé gymnázium, studium však nedokončil a nastupuje práci v hutích. V roce 1942 nastoupil šestiměsíční pracovní službu u RAD (Reichsarbeitsdienst), konkrétně k RAD-Abteilung 4/121, který měl postavené dřevěné ubytovny (tzv. RAD-Lager) v městské části Jablunkov-Vojtěchov.

V 18 letech na konci srpna 1943 narukoval Ladislaus Tomica ke Grenadier Ersatz Bataillon 110, umístěného ve městě Saargemünd (dnes Sarreguemines, Francie), kde obdržel svojí identifikační známku (Erkennungsmarke) Gr.E.B. 110, osobní číslo 2043. Zde zřejmě prodělal pouze předběžný výcvik (Vorausbildung) a na začátku září 1943 je převelen ke Grenadier Ersatz Bataillon 438, sídlícího ve městě Pont-Sainte-Maxence (Francie), kde pravděpodobně prodělal svůj základní výcvik (Grundausbildung), trvající zpravidla pouhých 8 týdnů. V listopadu 1943 je znovu převelen, tentokrát ke Grenadier Ersatz Bataillon 437, sídlícího ve městě Crépy-en-Valois, kde zřejmě prodělal pokračující výcvik (Erweiterungsausbildung), aby byl následně v prosinci 1943 převelen zpět ke Grenadier Ersatz Bataillon 438, kde zůstal v relativním bezpečí až do dubna 1944.

V té době se zvýšila intenzita německých příprav na odražení očekávané invaze Spojenců ve Francii. V lednu 1944 byl Generalfeldmarschall Erwin Rommel pověřen inspekcí pobřeží Atlantického oceánu v severní Francii, Belgii a Holandsku. V březnu 1944 pak převzal štáb Heeresgruppe „B“ pod jeho velením kontrolu nad jednotkami bránícími pobřeží – 7. Armee a 15. Armee. Pod Rommelovým vedením se práce na vylepšení opevnění „Atlantického valu“ ještě zintenzívnily.

Koncem března 1944 se ve Francii v rámci OB West (Oberbefehlshaber West) začala ze zbytků v Rusku zdecimované 16. Panzergrenadierdivision formovat nová 116. Panzerdivision. Na konci dubna 1944 je Ladislaus Tomica, navzdory tomu, že jeho výcviková jednotka neměla s tankovým vojskem nic společného, přidělen k Panzergrenadier Regiment 60¹⁾ této divize. Začátkem června 1944 tvoří 116. PzD (velitelství ve městě Bernouville) zálohu HG „B“ západně od Paříže a spolu s 2. PzD má být součástí nově formovaného XXXXVII. Panzer Korps (velitel General der Panzertruppen Hans Freiherr von Funck). Početní stav 116. PzD činí k 1. červnu 13 621 mužů.

Den před invazí, 5. června 1944, ve 21:15 obdržel OB West zprávu o zachyceném signálu pro francouzský odboj, značící blížící se invazi. Jednotky HG „B“ byly okamžitě uvedeny do stavu pohotovosti (Alarmstufe II). Dne 6. června 1944 v 02:15 už na OB West dorazily zprávy o spojeneckém leteckém výsadku v Normandii v pásmu 7. Armee, v 06:15 pak dorazily zprávy o spojeneckém námořním výsadku. Invaze začala! OB West okamžitě nařídilo 12. SS PzD „Hitlerjugend“ a Pz LehrD, které tvořily zálohu OKW, přesunout se k pobřeží. Jejich postup však byl v 06:30 na zásah OKW okamžitě zastaven a obnoven byl až ve 14:15 – příliš pozdě na to, aby byly schopné zasáhnout do bojů prvního dne invaze. Jedinou tankovou divizí, která tak zasáhla do bojů, byla 21. PzD, jejíž čelní jednotky sice dokázaly prorazit až k pobřeží, ale nakonec se divize musela stáhnout. OKW věřilo, že útok v Normandii je pouze pomocný a má odvrátit pozornost od oblasti Pas-de-Calais, kde očekávalo hlavní útok. 15. Armee, nejsilnější v celé Francii, tak 7. června odeslala do Normandie pouze 346. Infanteriedivison. Jinak ostatní jednotky včetně 116. PzD, rozložené na severního břehu řeky Seine v prostoru Buchy – Rouen – Les Andelys – Vernon – Gisors – Gournay-en-Bray, zůstávaly nečinně na svých místech. Dne 14. června navíc obdržela 116. PzD rozkaz přesunout se na sever blíže k pobřeží kanálu La Manche! Nočním pochodem z 15. na 16. června se tak divize dostala do prostoru Gamaches – Blangy-sur-Bresle (tedy směrem od Normadie!), kde zůstala až do července. V té době probíhalo ještě doplňování divize a její početní stav se k 1. červenci zvýšil na 14 358 mužů.

V polovině července už OKW pochopilo, že vylodění v Normandii je opravdu hlavní invazí a 116. PzD je konečně uvolněna z podřízenosti 15. Armee a 14. července 1944 obdržela divize rozkaz k přesunu do Normandie, který byl zahájen ještě téhož dne večer. Ladislaus Tomica se se svým Pz.Gr.Rgt. 60 přesouvá po trase Eu – Dieppe – Totes – Caudebec-en-Caux do města Duclair (západně od města Rouen), kde se na prámech přepravil přes řeku Seinu. Ostatní jednotky 116. PzD se přes řeku Seinu přepravily také na prámech v okolí města Rouen a nočními pochody směřují k Caen, kde mají tvořit zálohu proti případnému britskému průlomu. Dne 24. července dorazila divize do prostoru Saint-Sylvain – Airan (jihozápadně od Caen) a je podřízena velení Panzergruppe „West“.²⁾ Vzhledem k situaci na úseku 7. Armee, kde americká 1^st US Army (Lieutenant General Omar N. Bradley) 25. července v rámci operace COBRA prolomila německou obranu mezi Saint-Lo a Périers, dostala divize odpoledne 28. července rozkaz přesunout se co nejrychleji k 7. Armee do okolí města Tessy-sur-Vire. Do tohoto prostoru dorazila 116. PzD po nočním pochodu ráno 29. července a byla podřízena velení XXXXVII. PzK (velitel General der Panzertruppen Hans Freiherr von Funck), od kterého obdržela rozkaz okamžitě zaútočit z linie Percy – Montabot – Beaucoudray ve směru Coutances na jednotky XIX. US Army Corps. Přesun do východišť k útoku za denního světla přinesl divizi první citelné ztráty způsobené spojeneckým letectvem a do určených pozic dorazily jednotky divize až k večeru. Následujícího dne, 30. července v 5:00, zahájila divize spolu s jednotkami 2. PzD protiútok do boku americké 1^st US Army, která nezadržitelně postupuje na Avranches. Jejich útoky však mají jen minimální úspěch a vzhledem ke kritické situaci u Avranches, které ten samý den obsadily jednotky americké 4^th Armored Division / 1^st US Army, musí být sotva započatý protiútok zastaven. Na levém křídle 7. Armee bráněném německým LXXXIV. Armee Korps vznikl průlom široký cca 20 km, do kterého proudí další americké jednotky. Proto dostala 116. PzD rozkaz přesunout se na jih do prostoru města Villedieu-les-Poêles, které již ale obsadila americká 3^rd Armored Division, a chránit obnažené levé křídlo 7. Armee.

Během noci z 30. na 31. července se tak 116. PzD stahuje z prostoru města Percy do prostoru jihozápadně od lesního masivu Forêt de Saint-Sever (jižně od města Saint-Sever-Calvados), kde je podřízena velení LXXXIV. Armee Korps. Ladislaus Tomica se svým 60. Pz.Gr.Rgt. zaujal obranu na linii Saint-Laurent-de Cuves – Cuves. Severně od něj svádějí tankové jednotky divize těžké boje s americkými tanky 3^rd Armored Division a pěchotou 4^th Infantry Division v okolí obce Coulouvray-Boisbenâtre, jeho levé křídlo k večeru začínají obcházet americké jednotky 1^st Infantry Division podporované tanky 3^rd Armored Division, směřující od města Brécey na Mortain a Sourdeval. V noci z 31. července na 1. srpna se tak 116. PzD pod americkým tlakem stáhla na linii Fontenermont – Saint-Pois – Le Mesnil-Gilber – Chérencé-le-Roussel.

Od OKW přišel 1. srpna 1944 rozkaz podniknout proti americkému průlomu koordinovaný protiútok (operace LÜTTICH) všemi dostupnými tankovými jednotkami a znovu obsadit Avranches, přes které nyní na jih proudily jednotky nově aktivované 3^rd US Army (Lieutenant General George S. Patton Jr.). Za těžkých dopravních podmínek se jednotky 116. PzD, Pz LehrD, 2. PzD, 1. SS PzD „LAH“, 2. SS PzD „Das Reich“ a 17. SS PzGrD „Götz von Berlichinger“ začaly soustřeďovat v prostoru Mortain – Sourdeval do východišť k útoku, který měl podniknout XXXXVII. PzK z čáry Périers-en-Beauficel – Mortain. Aby bylo možné stáhnout 116. PzD z fronty, byla v noci 5. srpna částečně vystřídána jednotkami nezkušené 84. ID, která přebrala obranu v okolí města Gathemo. Do 6. srpna se však Němcům podařilo pro protiútok přisunout pouze části sil 116. PzD (úsek Périers-en-Beauficel – Chérencé-le-Roussel), 2. PzD (úsek Chérencé-le-Roussel – Saint-Barthelemy), 1. SS PzD „LAH“ (úsek Saint-Barthelemy – Mortain) a 2. SS PzD „Das Reich“ (úsek Mortain – východně Saint-Jean-du-Corall), které měly dohromady pouze cca 150 tanků.

Protiútok těchto jednotek pod velením XXXXVII. PzK začal brzy ráno 7. srpna 1944 a na úseku 2. PzD a 2. SS PzD „Das Reich“ se zpočátku vyvíjel dobře. Po rozednění se však do boje zapojilo spojenecké letectvo, které německý protiútok rozvrátilo a následně byly německé tankové jednotky, oslabené těžkými ztrátami, zahnány zpět do výchozích pozic. Na úseku 116. PzD však ráno 7. srpna panoval klid. Divize se po nočním předání úseku u města Gathemo teprve soustřeďovala do východišť k útoku. V průběhu dopoledne navíc musela nasadit část svých jednotek na pomoc 84. ID, která začala pod americkým tlakem ustupovat, a tak 116. PzD nemohla aktivně podporovat postup 2. PzD. V 16:00 je proto odvolán velitel divize Generalleutnant Gerhard Graf von Schwerin a nahradil ho Oberst i.G. Walter Reinhard, náčelník štábu XXXXVII. PzK. Pod jeho velením vyrazil Ladislaus Tomica se svým Pz.Gr.Rgt. 60, podporovaný pouze cca 20-25 tanky, v 16:30 z okolí města Perriers-en-Beauficel do útoku. Němci však vůbec nepostoupili a byli americkými jednotkami 9^th Infantry Division / VII. US Army Corps bez větších obtíží odraženi.

I přes tento neúspěch a další postup amerického XV. US Army Corps / 3^rd US Army hluboko do boku 7. Armee, kde bylo 8. srpna obsazeno Le Mans a začala se rýsovat hrozba obklíčení, trvalo OKW na znovu provedení útoku na Avranches. Pro tento účel byl 9. srpna vytvořen štáb, do jehož čela byl postaven dosavadní velitel 5. Panzer Armee General der Panzertruppen Heinrich Eberbach a vznikla tak Panzergruppe „Eberbach“. Pod její velení nyní spadal LVIII. PzK (General der Panzertruppen Walter Krüger; 2. SS PzD „Das Reich“, 10. SS PzD „Frundsberg“) a XXXXVII. PzK (116. PzD, 2. PzD, 1. SS PzD „LAH“) podporované raketomety 8. a 9. Werfer Brigade. Aby bylo možné tento druhý útok vůbec uskutečnit, musely být tankové divize nejdříve vystřídány pěšími jednotkami, staženy z bojů a znovu soustředěny k útoku. To však vzhledem k situaci na frontě a nedostatku záloh bylo jen těžko proveditelné a 116. PzD se proto stále brání v prostoru severozápadně od města Sourdeval. Generál Eberbach proto navrhuje zkrátit frontu u Mortain a ušetřené tankové divize vrhnout proti americké 3^rd US Army u Le Mans, to je však zamítnuto. Jednotky 1^st US Army mezitím zvyšují svůj tlak na německé pozice u Mortain a vážou tak tankové divize, určené pro protiútok na Avranches, v boji.

Jednotky 3^rd US Army díky tomu v následujících dnech mohou téměř bez odporu postupovat z Le Mans na sever ve směru na Alençon do týlu 7. Armee a vstříc britsko-kanadským jednotkám, které 7. srpna zahájily operaci TOTALIZE – útok od Caen na Falaise. Takto jasně definovaná hrozba obklíčení nakonec přeci jen donutila OKW vydat 11. srpna rozkaz pro PzGr „Eberbach“ zaútočit na americké jednotky XV. US Army Corps / 3^rd US Army směřující k Alençon. Útok však směl být proveden pouze s částí sil a zároveň měla být držena pozice u Mortain, odkud měl být následně proveden protiútok na Avranches! Večer 11. srpna tak byl od Mortain stažen XXXXVII. PzK a začal se přesouvat k městům Argentan (116. PzD) a Alençon (2. PzD, 1. SS PzD „LAH“). Američané však Němce předešli a večer 11. srpna Alençon obsadily jednotky francouzské 2^e Division Blindée (Général de division Philippe Leclerc de Hauteclocque). 116. PzD, jejíž velení toho dne převzal Generalmajor Gerhard Müller, obdržela rozkaz postupovat na město Sées (jihozápadně od Argentanu) a zaujmout zde obranu. V noci z 11. na 12. srpna se Ladislaus Tomica se svým Pz.Gr.Rgt. 60³⁾ přesouvá po trase Sourdeval – Tinchebray – Flers – Briouze – Ecouché k městu Argentan.

Dopoledne 12. srpna dorazila k Argentanu bojová skupina 116. PzD (Pz.Gr.Rtgt. 156, II./Pz.Art.Rgt. 146) a z chodu se snaží dobýt Sées, je však rozstřílena tanky francouzské 2^e Division Blindée a americké 5^th Armored Division.⁴⁾ V odpoledních hodinách dorazil k Argentanu také Ladislaus Tomica v sestavě Pz.Gr.Rgt. 60 a okamžitě se zapojil do těžkých obranných bojů západně od města na linii Lougé-sur-Maire – Ecouché. Zbylé jednotky 116. PzD, podporované samohybnými protiletadlovými děly Flak Sturm Regiment 4, svádí boje s americkými tanky 5^th Armored Division. Do bojů se také zapojily zbylé tankové divize PzGr „Eberbach“ – části 1. SS PzD „LAH“ a 2. PzD, které právě dorazily, zahájily boj v lesích severovýchodně od Alençon s jednotkami francouzské 2^e Division Blindée. Večer 12. srpna se 116. PzD (velitelství v Pommainville) podařilo vytvořit provizorní obrannou linii na čáře Montgaroult – Ecouché – Fontenai-sur-Orne – Argentan – Urou-et-Crennes. Tuto linii se 116. PzD daří udržet i následující den, kdy i přes těžké dělostřelecké ostřelování a letecké útoky odráží všechny americké pokusy o dobytí Argentanu. Německé jednotky PzGr „Eberbach“ zaujímají 14. srpna obranu na linii La Ferté-Macé – Carrouges – Chahains (1. SS PzD „LAH“; cca 30 tanků a samohybných děl) – západní břeh říčky La Cance – Ecouché (2. PzD; cca 25 tanků a samohybných děl) – Argentan – Le Bourg-Saint-Léonard (116. PzD; cca 15 tanků a samohybných děl). V průběhu dne se spojeneckým jednotkám podařilo na dvou místech prolomit obranu 116. PzD. Západně od Argentanu obsadily Ecouché jednotky francouzské 2^e Division Blindée, překročily řeku Orne a postoupily o cca 2 km, východně od Argentanu pak po překročení řeky Orne obsadily les severně od Silly-en-Gouffern (Forêt de Gouffern) jednotky americké 5^th Armored Division a začaly ohrožovat Chambois. K úplnému uzavření obklíčení zbývalo mezi Falaise a Argentanem 30 km. O zahájení protiútoku na Alençon už nemohlo být ani řeči – přesto přichází na velitelství PzGr „Eberbach“ absolutně nerealistický Hitlerův rozkaz:

K 15. srpnu 1944 dorazily do prostoru severně od Argentanu jednotky zle poničeného II. SS-PzK (velitel SS Obergruppenführer Willi Bittrich; 21. PzD, 9.SS-PzD „Hohenstaufen“, 3. FJD). Přestože měly obě tankové divize každá méně než 20 tanků, podařilo se sboru vytlačit v průběhu 15. a 16. srpna nepřítele z Forêt de Gouffern a zabezpečit tak východní křídlo 116. PzD. Pozice u obce Le Bourg-Saint-Léonard nyní obsadil Ladislaus Tomica a Pz.Gr.Rgt. 60. Síla PzGr „Eberbach“ však už byla značně oslabena – podle jejího velitele měly její divize už sílu pouhého pluku a jejich dělostřelectvo se smrsklo na velikost oddílu. S těmito jednotkami, bez letecké podpory a s nedostatkem jak munice, tak pohonných hmot, nebylo možno útok na Alençon provést. To byl také názor velitelů XXXXVII. PzK (General der Panzertruppen Hans Freiherr von Funck), 7. Armee (SS Oberst Gruppenführer Paul Hausser) a OB West (Generalfeldmarschall Günter von Kluge), který byl následně tlumočen na OKW.

Ráno 16. srpna 1944 vydal Adolf Hitler konečně rozkaz k ústupu německých jednotek od Argentanu za řeku Dives. Nejdříve se stahují jednotky 7. Armee vysunuté u Mortain za řeku Oure. Na organizovaný ústup je však už pozdě. Jednotky kanadské 1^st Canadian Army obsazují 17. srpna Falaise a pokračují k městu Trun, důležitému dopravnímu uzlu na řece Dives. K protiútoku na Falaise je určen II. SS-PzK, který se večer podle rozkazu začal přesouvat od Argentanu na sever k Vimoutiers. Obranu východně od Argentanu přebírá 116. PzD (velitelství se přesunulo do Tournai-sur-Dive), místo celého sboru však do tohoto prostoru může nasadit pouze Pz.Gr.Rgt. 60 a Pz.Aufkl.Abt. 116. Ten samý den převzal velení OB West Generalfeldmarschall Walter Model.

Brzy ráno 18. srpna obsazují Kanaďané 4^th Armoured Division městečko Trun. V pásmu 116. PzD prorážejí dopoledne jednotky americké 90^th Infantry Division slabou obranu východně od Argentanu, obsazují Le Bourg-Saint-Léonard a postupují na Chambois, druhý důležitý komunikační uzel na řece Dives. Jen díky nasazení divizního dělostřelectva a raketometů 8. Werfer Brigade se podaří americké jednotky před Chambois zastavit. Šířka únikového prostoru v oblasti Trun – Chambois je však nyní pouhých 5 km! Tvrdé boje probíhají také v okolí Argentanu a 116. PzD (velitelství se přesunulo do obce Montmilcent) je nucena stáhnout se na severní okraj města. Západně od města na linii Urou-et-Crennes – Bonménil se drží proti útokům americké 80^th Infantry Division zbytky Pz.Gr.Rgt. 60, který má nyní sílu pouhých cca 100-150 mužů. V noci z 18. na 19. srpna jsou na rozkaz velitele divize přes Chambois odeslány k Bernay týlové a zásobovací části divize, stejně jako část dělostřelectva Pz.Art.Rgt. 146, kterému došla munice.

V poledne 19. srpna se na velitelství 116. PzD dostavil velitel 7. Armee a schválil žádost divize o průlom z obklíčení přes Saint-Lambert-sur-Dives v noci z 19. na 20. srpna. Toto povolení však bylo v podvečerních hodinách zrušeno rozkazem velitele XXXXVII. PzK a divize měla dál zůstat v obranných postaveních u Argentanu. V tu dobu je divize rozdělena na dvě bojové skupiny – jedna bojuje severně od Argentanu u obce Le Tellier (zbytky Pz.Rgt. 16, část Pz.Pi.Btl. 675 a Flak Sturm Rgt. 4), druhá severně od obce Bonménil (zbytky Pz.Gr.Rgt. 60 o síle cca 60 mužů, Pz.Jäg.Abt. 228, část Pz.Pi.Btl. 675) proti jednotkám americké 80^th a 90^th Infantry Division. K večeru se americké jednotky 90^th Infantry Division spojily s předsunutými částmi polské 1^st Polish Armoured Division u Chambois a uzavřely tak kruh obklíčení kolem zbytků německé 7. Armee. Jedinou bojeschopnou jednotkou vně obklíčení je nyní II. SS-PzK (2. SS PzD „Das Reich“, 9. SS PzD „Hohenstaufen“) v prostoru Vimoutiers, potřebuje však 24 hodin k doplnění pohonných hmot a munice.

20. srpna v 10:00 zahajují dvě prořídlé tankové divize SS II. SS PzK, čítající všehovšudy pouhých cca 20 tanků a 3 prapory pěchoty, protiútok na kanadské a polské útvary uzavírající obklíčení za řekou Dives. Vojákům SS se do odpoledne podařilo obsadit část vyvýšenin na pravém břehu řeky Dives a obklíčit některé kanadské a polské jednotky. To dávalo zbytkům německé 5. PzArmee a 7. Armee naději na průlom z obklíčení. Části 116. PzD (štáb divize, Pz.Gr.Rgt. 60, Pz.Art.Rgt. 146) se podařilo prorazit z obklíčení o půlnoci z 20. na 21. srpna přes obec Saint-Lambert-sur-Dives, která sice byla pod těžkou dělostřeleckou palbou, ale spojenecké jednotky ji ještě neobsadily. Za vytrvalého deště pokračovaly jednotky divize přes Coudehard k Roiville, kde navázaly kontakt s částmi 2. SS PzD „Das Reich“. Odtud pokračují po trase Orville – Le Sap – jihozápadně Bernay, kam dorazily okolo 10:00. Zde se během 21. a 22. srpna soustřeďují zbytky divize, jednotky jsou pokud možno doplněny a reorganizovány. Od 22. srpna je 116. PzD podřízena velení LXXXI. AK a disponuje nyní cca 12 tanky a samohybnými děly, každý ze dvou granátnických pluků má sílu cca 300-350 mužů a dělostřelectvo je zredukováno na dva oddíly.

Novou obrannou linii chce německé velení vybudovat na řece Seině, 23. srpna proto 116. PzD obdržela rozkaz zaujmout obranu u města Le Neubourg (cca 30 km severovýchodně od Bernay). Pod neustálými útoky stíhacích bombardérů se divize přesouvá do prostoru severně od města a 24. srpna zaujímá obranu na linii La Neuville-du-Bosc – Le Troncq – Criquebeuf-la-Campagne proti jednotkám amerického XIX. US Army Corps / 1^st US Army. Ten samý den přebírá velení divize opět Generalleutnant Graf von Schwerin. Večer je divize nucena stáhnout se pod americkým tlakem na jižní okraj lesního masivu Bois de la Boissière – Forêt d'Elbeuf. 25. srpna prolomily britsko-americké jednotky frontu a 116. PzD se stáhla k lesnímu masivu Forêt de la Londe. Poté 26. srpna zaujímá divize obranu v ohbí řeky Seiny na čáře Moulineaux – Forêt de la Londe – řeka Seina (severně od města Elbeuf) a v noci z 26. na 27. srpna se pomocí přívozů přepravuje bez větších ztrát u Grand Couronne na severní břeh Seiny. Zde byla divize znovu seskupena a 29. srpna dostala rozkaz přesunout se na západ do prostoru města Beauvais. 

Během přesunu však přišel nový rozkaz – vzhledem k postupu amerických jednotek od Paříže⁵⁾ na sever a severovýchod měla nyní 116. PzD zaujmout pozice na okraji lesního masivu Forêt de Compiègne a zabránit tak nepříteli překročit řeky Oisne a Aisne. Divize se k večeru soustřeďuje u města Ham a k Compiègne vysílá průzkumné jednotky, které zjišťují neradostnou aktuální situaci. Americké jednotky 3^rd Armored Division už řeku Aisne překročily a obsadily města Soissons a Laon. 116. PzD se tak ještě během noci přesunula po ose Ham – Saint Quentin – Ribemont do okolí města La Fère. Ráno 30. srpna už 116. PzD zaujímá obranu podél řeky Serre na čáře La Fère – Crécy-sur-Serre (Pz.Gr.Rgt. 156) – Erlon (Pz.Gr.Rgt. 60) – Marle (Pz.Aufkl.Abt. 116). Na tomto úseku je relativní klid, protože americké jednotky 3^rd Armoured Division obsazují Montcornet a směřují dále na sever s cílem německé jednotky obklíčit. V noci 31. srpna se tak divize přesouvá na severovýchod na novou obrannou linii na řece Oisne do prostoru města Hirson, kde chce americký postup alespoň zpomalit.

Ráno 1. září zaujímá Pz.Gr.Rgt. 60 s Ladislausem Tomicou pozice na výšinách severně od Hirsonu a připravuje se k obraně. Ten samý den zahájila 3^rd Armored Division útok podél celé obranné linie 116. PzD. Na východním křídle k večeru obsadily americké jednotky Hirson, na západním křídle pak prolomily obranu na řece Oisne v prostoru Marly-Gomont, obešly obranu Pz.Gr.Rgt. 156 a před Buironfosse postupují na La Capelle do týlu 116. PzD. Ta je nucena ustoupit a večer zaujala pozice na linii Fourmiers (Pz.Gr.Rgt. 156) – Hirson (Pz.Gr.Rgt. 60). Ráno 2. září Američané pokračují v útoku a pod jejich tlakem divize večer překročila francouzko-belgickou hranici a 3. září zaujala pozice na čáře Beaumont – Froidchapelle a večer ze 3. na 4. září se stáhla na linii Gerpinnes – Florennes. Zde však obdržela rozkaz od LXXXI. AK pokračovat přes Namur a soustředit se v prostoru severně od něj.

Divize dorazila do vyznačeného prostoru ráno 4. září a zaujala pozice na linii Gembloux – Namur, velitelství divize bylo zřízeno v obci Warisoulx. Zde dostala 116. PzD za úkol krýt severní křídlo původně stacionární (Bodenständige) 347. ID, která byla narychlo přesunuta z Holandska. V okolí města Fleurus tak zaujal pozice Ladislaus Tomica se svým Pz.Gr.Rgt. 60, v okolí města Gembloux Pz.Gr.Rgt. 156 a v okolí Wavre operuje Pz.Aufkl.Abt. 116. Dne 5. září zahájily americké jednotky 3^rd Armored Division z prostoru Charleroi útok na pozice Pz.Gr.Rgt. 60 u Fleurusu, který nedokázali němečtí vojáci odrazit. Američané obsadili město Namur a 116. PzD musela pod náporem tanků, motorizované pěchoty a stíhacích bombardérů znovu ustupovat. Navečer 5. září zaujímá pozice v okolí města Hannut, 6. září se nachází v okolí města Waremme a 7. září se brání na čáře Tongeren – Glons. Ráno 8. září se divizi podařilo překročit řeku Másu u města Visé.

Místo odpočinku však 116. PzD obdržela rozkaz přesunout se na jih a společně s tanky 105. Panzerbrigade prolomit obklíčení města Lutychu (Liége, Lüttich). Do večera 8. září se divize soustředila v prostoru západně od města Herve, pro nedostatek pohonných hmot je však plánovaný útok pozastaven. Američané ale Němce předešli. Ráno 9. září zahajují tanky americké 3^rd Armored Division útok ve směru na město Verviers, bráněné jednotkami 9. PzD, které ten samý den padlo. 116. PzD se stáhla do obranných pozic na výšinách západně od města Herve podél silnice Lutych – Herve, kde během dne odráží několik útoků. Americké tanky pokračují následujícího dne v postupu na východ a 10. září obsazují města Limbourg a Eupen. 116. PzD se pod nepřátelským tlakem stahuje do pozic v okolí města Henri-Chapelle, kde se jí daří za podpory několika přidělených útočných děl odrazit útok americké 1^st Infantry Division. Americké jednotky však prorazily na jejích křídlech a tak se 116. PzD 11. září stahuje na linii Hombourg – Montzen. Ladislaus Tomica se svým Pz.Gr.Rgt. 60 zaujal pozice podél říčky Geul jižně od Montzenu, ale pod americkým tlakem musí divize odpoledne 12. září ustoupit do prostoru severně od města Plombières. V noci z 12. na 13. září prošla divize skrz opevnění Západního valu (Westwall), bráněného narychlo sebranými jednotkami Záložní armády (Ersatzheer), a přes Cáchy (Aachen) se přesouvá do prostoru Richterich – Würselen, kde se má zkonsolidovat. Ale již odpoledne 13. září obdržela rozkaz zatlačit od města části americké 1^st Infantry Division, které předchozího dne pronikly první linií (Scharnhorst linie) Západního valu jižně od Cách, bráněnou pouze jednotkami zemských střelců (Landesschützen). Ladislaus Tomica se tak se svým Pz.Gr.Rgt. 60 přesouvá od Würselenu podél východních předměstí Cách na jih, zatlačuje americká průzkumná vozidla a k večeru zaujímá obranu jižně od města.

Dne 14. září 1944 je velitel 116. PzD pověřen obranou Cách. Jako doplnění jsou k divizi přičleněny pevnostní prapory letectva (Luftwaffen Festungs Bataillon), tankový oddíl I./PzRgt 24 a brigáda útočných děl StuG Brigade 394.⁶⁾ Postupující jednotky americké 1^st Infantry Division zkoušejí pevnost německého opevnění, bráněného převážně jednotkami zeměbrany, a zahajují útok na druhou linii (Schill linie) Západního valu. Německé velení je přesvědčeno, že rozhodný americký útok na město přijde každým okamžikem. 15. září prolomila americká 1^st Infantry Division jihozápadně od Cách druhou linii Západního valu a postupuje až k městu Eilendorf, brzy ráno 16. září pak zatlačuje obranu Pz. Gr. Rgt. 60 až k obci Verlautenheide. Odpoledne však v tomto sektoru zahajuje protiútok Füsilier Regiment 27 čerstvě přisunuté 12. Volks Grenadier Division, který Američany zatlačuje zpět k Eilendorfu a situaci na tomto úseku stabilizuje. Ten samý den je z funkce velitele divize znovu odvolán Generalleutnant Gerhard Graf von Schwerin a velení dočasně převzal dosavadní velitel Pz.Gr.Rgt. 60 Oberst Heinrich Voigstberger. Novým velitelem pluku se tak stal Oberstleutnant Helmut Zander.

V následujících dnech zavládl v okolí Cách relativní klid, i když samo město a okolí se ocitlo pod permanentní dělostřeleckou palbou. Americkou pěchotu boje v ulicích velkého města nijak nelákaly a raději se rozhodla počkat na příchod jednotek amerického XIX. US Army Corps, pomalu postupujícího od Maastrichtu na východ, které měly obchvátit Cáchy od severu a dokončit jeho obklíčení. Bojové akce tak nyní probíhají jižně od města u Stolbergu a v severní části Hürtgenského lesa. Navíc se hlavní těžiště spojeneckých operací přesunulo do Holandska, kde byla 17. září 1944 zahájena velkolepá britsko-americká výsadková operace MARKET-GARDEN, což se v úseku Cách projevilo mimo jiné znatelným omezením nasazení spojeneckého letectva. Tato přestávka v boji, narušována pouze sporadickými průzkumy bojem, dovolila Němcům alespoň částečné doplnit v boji notně opotřebovanou 116. PzD lidmi a technikou. Díky tomu nyní čítají roty Pz.Gr.Rgt. 60 cca 70-80 mužů. Velení divize převzal 19. září Generalmajor Siegfried von Waldenburg a pod jeho velením začalo od 23. září postupné stahování 116. PzD po malých skupinkách z města. Na jejich místo jsou prozatím nasazovány oddíly záložní armády a netrpělivě se očekává příjezd nově postavené 246. Volksgrenadier Division, která má umožnit konečné stažení divize z města. Podle rozkazu se měla 116. PzD následně soustředit v prostoru Jülich – Düren, kde by tvořila zálohu Heeresgruppe B. Vypadalo to, že po téměř tři měsíce trvajícím nepřetržitém bojovém nasazení čeká příslušníky divize konečně odpočinek.

Ale už 25. září 1944 vydává OKW rozkaz, podle kterého má být divize okamžitě po doplnění přidělena k 1. Fallschirm Armee, která má na přímý Hitlerův rozkaz za úkol za každou cenu zlikvidovat spojenecký koridor v Holandsku, probíhající po linii Eindhoven – Vegel – Nijmegen – Arnhem. 27. září dorazily do Cách první části 246. VGD a přebírají obranu města, nicméně Ladislaus Tomica se svým Pz.Gr.Rgt. 60 prozatím stále zůstává v pozicích u Eilendorfu východně od Cách. Ostatní jednotky 116. PzD se soustřeďují u města Aldenhoven, odkud se 28. září vydávají v malých oddílech po ose Wesel – Rees – Emmerich am Rhein – Zevenaar (Holandsko) k Arnhemu, do jehož jihovýchodní části dorazily čelní oddíly večer 29. září. Zde divize přešla pod velení II. SS-PzK / 1. Fallschirm Armee a obdržela rozkaz zahájit 1. října protiútok na spojenecké jednotky jižně od Arnhemu. Následujícího dne prošla 116. PzD jižní částí Arnhemu, překročila řeku Rýn a v prostoru Elden – Huissen se začala připravovat na útok ve směru na Elst. Mezitím je z okolí Cách uvolněn také Pz.Gr.Rgt. 60, který se soustředil ve městě Rheydt. Odtud se 30. září přesouvá (částečně vlakem a částečně po vlastní ose) k Arnhemu.

1. října 1944 zahajuje II. SS-PzK (části 116. PzD, 9. PzD, 9. SS-PzD „Hohenstaufen“, 10. SS-PzD „Frundsberg“) protiútok na britské a polské jednotky, bránící se jižně od Arnhemu. Po dělostřelecké přípravě zahájil v 17:00 útok také Pz.Gr.Rgt. 156. Po počátečním postupu však narazil na rozhodný odpor vojáků britské 43^th Infantry Division a polské 1^st Independent Parachute Brigade, bránící se podél zavlažovacího kanálu Linge, kterým ze vzduchu zdatně sekundovaly spojenecké stíhací bombardéry. Pluk zde utrpěl citelné ztráty a musel útok zastavit. V tu dobu dorazily do Arnhemu první části Pz.Gr.Rgt. 60 a další postupně následovaly. K 2. říjnu obnovil Pz.Gr.Rgt. 156 svůj útok a přes těžké ztráty se mu podařilo obsadit část obce De Laar a přiblížit se k Elstu, nicméně prolomit nepřátelskou obranu se mu nepodařilo, 3. října musí navíc čelit britskému protiútoku a pluk je nucen s těžkými ztrátami ustoupit. V noci z 3. na 4. října se konečně kompletní Pz.Gr.Rgt. 60 přesunul z Arnhemu na jižní břeh Rýna a rozmístil se v prostoru obce Elderhof. Ráno 4. října zahájil pluk útok ve směru na Driel. První překážkou v postupu se stal násep železniční trati Arnhem – Nijmegen, zarputile bráněný vojáky polské 1^st Independent Parachute Brigade, kteří při ztrátě postavení přecházeli do protiútoků. Tvrdé boje, při kterých došlo i na boj zblízka, trvaly až do večera a nakonec se Němcům podařilo násep obsadit. V těchto bojích byl Gefreiter Ladislaus Tomica zajat.

Jako zajatec je Ladislaus Tomica převezen lodí do Anglie, kde se nechal v zajateckém táboře naverbovat do polské zahraniční armády na západě (Polskie Siły Zbrojne na Zachodzie). Podle záznamu ve vojenské knížce do ní vstoupil jako Władisław Tomica dne 23. ledna 1945 a obdržel osobní číslo 62909/57/I. 

1945/46, Anglie. Władisław Tomica v uniformě polské armády na západě.

Z polské armády je propuštěn 3. června 1946 a přes Polsko se vydává domů. Na hranicích v Českém Těšíně mu česká finanční stráž zabavila věci, které měl přidělené od Američanů (deky, oblečení, zimní kabát) a odtud se konečně dostal domů do Jablunkova. Jako většina mužů, kteří neprošli základní vojenskou službou v předválečné čs. armádě, však musel ještě absolvovat základní vojenskou službu. Tu si odbyl na Slovensku v Rimavské Sobotě. Pak musel ještě rok pracovat na šachtě v Karviné.

Po této službě se Vladislav Tomica 16. června 1951 oženil se slečnou Emilií Bieleszovou a od roku 1958 až do odchodu do důchodu pracoval v betonárně Prefa Olomouc, provoz Jablunkov (nejdříve jako řadový dělník, později mistr).

Vladislav Tomica zemřel 19. června 1993 v Jablunkově ve věku 68 let.

Fotografie a materiály ze soukromé sbírky poskytl pan Antonín Tomica.

---

Poznámky:
1) Pz.Gr.Rgt. 60 se skládal z I. (obrněného) praporu (1.-4. rota), II. praporu (5.-8. rota), 9. roty pěchotních děl a 10. ženijní roty. Velitelem pluku byl Oberst Heinrich Voigtstberger. 2) Panzergruppe "West" je 5. srpna 1944 přejmenována na 5. Panzer Armee. 3) V té době čítá Pz.Gr.Rgt. 60 cca 500-600 mužů, Pz.Rgt. 16 cca 10-15 tanků PzKpfw V a PzKpfw IV a Pz.Jg.Abt. 228 cca 5 stíhačů tanků JgPz IV. 4) Zbytky Pz.Gr.Rgt. 156 jsou následně staženy z fronty a pluk se znovu formuje v okolí města Bernay z příslušníků Feldersatz Bataillon 146. 5) Paříž je osvobozena 25. srpna 1944. 6) Díky tomu nyní čítají pěší bojové útvary divize cca 1 200 mužů, početní stavy obrněné techniky činí 4× PzKpfw IV, 26× PzKpfw V, 7× StuG III, 1× Marder III, 2× SdKfz 234/1, 1× SdKfz 234/3, 16× SdKfz 250, 47× SdKfz 251, 2× Grille a 3× SdKfz 7/1.