Tragédie Vařákových pasek
Autor: Ondřej Haša, Roman Babica a Stanislav Haša
| Datum: 12. 6. 2019
Dnes již zaniklá pasekářská osada Vařákovy paseky na hřebeni Vizovických vrchů se rozprostírala mezi vrcholy Láz (707 m) a Bařinka (716 m) a spadala do katastru obce Lačnova, částečně i Pozděchova. První chalupu s čp. 81 si zde postavil Jiří Hrabina z Lačnova se svou manželkou Kateřinou roz. Zvonkovou. Jejich dcera Anna se
po roce 1870 provdala za Martina Vařáka z Pozděchova čp. 17. Počátkem 20. století zde stály čtyři usedlosti s 26 obyvateli - všichni Vařákovi (potomci Jiřího Hrabiny se odstěhovali a nejpozději od roku 1884 v čp. 81 bydlí starší bratr Martina Vařáka Tomáš). Ve 40. letech bylo již postaveno 10 chalup, z nichž jedna stála na katastru obce Pozděchov.
po roce 1870 provdala za Martina Vařáka z Pozděchova čp. 17. Počátkem 20. století zde stály čtyři usedlosti s 26 obyvateli - všichni Vařákovi (potomci Jiřího Hrabiny se odstěhovali a nejpozději od roku 1884 v čp. 81 bydlí starší bratr Martina Vařáka Tomáš). Ve 40. letech bylo již postaveno 10 chalup, z nichž jedna stála na katastru obce Pozděchov.
Část obyvatel pasek v roce 1927.
A právě zde, na výšinách s rozhledem do širokého okolí, měla německá armáda koncem války vybudovány pozorovatelny a vysílací radiostanice, pomocí kterých naváděla dělostřeleckou palbu na cíle.
Triangulační bod na Pulcovém, kde byla umístěna pozorovatelna.
Za počátek represí ze strany nacistů lze v této oblasti považovat 19. duben 1945, kdy byla vypálena pasekářská osada Ploština pouhé tři kilometry od pasek. Dne 22. dubna 1945 nacisté v souvislosti s partyzány vyslýchali na pasekách Tomáše Vařáka, ten však nic neprozradil. Manželé Tomáš a Františka Vařákovi (č. p. 81) pak z obavy před represáliemi poslali dvě nejmladší ze svých osmi dětí, Vlastu a Boženu, do Prlova k bratru Františky Antonínu Kulíškovi (č. p. 113). Následující den 23. dubna 1945 bylo v Prlově, vzdáleném 6 km, vypáleno několik rodinných domů. Tomáš Vařák se rozběhl směrem k Prlovu s úmyslem zachránit své děti, avšak cestou dostal infarkt a zemřel. Stal se tak vlastně první obětí Vařákových pasek. Obě jeho dcery naštěstí řádění Němců v Prlově přečkaly bez úhony.
Tomáš a Františka Vařákovi s dcerou Vlastou v roce 1932.
O Vařákových pasekách se začalo veřejně hovořit jako o útočišti partyzánů. Nervozita ze strany německých vojáků silně narůstala. S tím současně stoupala aktivita partyzánů, kteří v prostoru pasek operovali.
Dne 27. dubna 1945 byl 3. rotou partyzánského praporu oddílu Ploština proveden přepad německé jednotky nedaleko Vařákových pasek. 3. rota oddílu Ploština vznikla spojením části partyzánského oddílu Ploština vedeného Petrem Šererem s partyzánským oddílem ze Zděchova, kterému velel kpt. Ivan Sienko, a s partyzánským oddílem z Huslenek, kterému velel Josef Laža. Partyzáni při akci zničili 2 osobní auta, 1 nákladní auto, polní vysílač a meteorologickou stanici. Při střetu s partyzány padli také tři Němci. Vše vyvrcholilo 1. května 1945, kdy partyzáni slavili na Trubiskách Svátek práce – První máj. Po oslavě přišel rozkaz přesunout se následujícího dne na kopec Barák (644 m) jižně od Vizovic.
Karl Edelmann
Partyzáni vedeni kpt. Ivanem Sienkovem obklíčili dům Františky Vařákové a požádali již dříve zmiňované děti Vařáků, aby prověřily situaci v domě. Na zprávu od dětí však už partyzáni nečekali - ještě než stihly dojít k chalupě, začali ostřelovat dům, ve kterém se nacházela Františka Vařáková, Marie Vařáková (později provdaná za Karla Polčáka) a Veronika Vařáková s dcerou Jiřinou (všichni z přízviskem Kolínkovi z č. p. 167) a dva němečtí spojaři. Jeden z Němců uprchl směrem k Lačnovu, druhý zraněný Němec byl zajat a v lese zastřelen. Zbylí dva Němci rovněž uprchli. Ve zmatku byl zezadu zastřelen partyzán Josef Mikulín, nejpravděpodobněji vlastními spolubojovníky. Oba mrtvé pohřbil v lese nedaleko chalupy Karel Vařák. Po válce bylo tělo Josefa Mikulína exhumováno.
Partyzáni mezitím dle rozkazu odešli na kopec Barák, kde následujícího dne proběhly tuhé boje. Ještě před svým odchodem však poradili pasekářům, aby odešli k příbuzným nebo se ukryli v lese. Pasekáři poslechli, zabalili si potřebné věci, naložili je na žebřiňáky a odjeli. V tomto období panovalo velice nepříznivé a deštivé počasí, a tak, když se k večeru zdálo, že nebezpečí už pominulo, vrátili se někteří pasekáři domů. To se jim však stalo osudným.
Trestní výprava do Vařákových pasek
V podvečer 2. května 1945 zamířila na Vařákovy paseky německá trestní výprava. Němečtí vojáci paseky obklíčili a navrátilé osadníky vyvlekli z domů. Děti Františky Vařákové (č. p. 172) byly ve chvíli, kdy Němci přišli, bosé a Němci už jim ani nedali příležitost, aby se obuly. Mezi zadrženými byli:
- Františka Vařáková (č. p. 172) se všemi svými dětmi Rozálií, Boženou, Emílií, Františkou a Ludmilou ve věku 1 - 13 let
- Františka Vařáková (č. p. 81) se svým synem Karlem a dcerami Vlastou a Boženou
- František Žák s manželkou Františkou (č. p. 136)
- Jan Polčák s manželkou Marií a švagrovou Rozinou Šopovou (č. p. 162)
Několik Němců hlídalo zajaté pasekáře, zatímco ostatní zapalovali stavení pomocí pancéřových pěstí. Jen dvě chalupy zůstaly zachráněny, a to zejména proto, že byly od ostatních vzdáleny stranou a také patrně proto, že v nadcházejících večerních hodinách už byla mlha a Němci neměli tehdy mnoho času k tomu, aby prohledávali nejbližší okolí.
Na Vařákových pasekách vypálili Němci osm obytných stavení. Vypálena byla stavení těchto pasekářů:
- František Žák (č. p. 136)
- Josef Vařák (č. p. 167)
- Josef Vařák (č. p. 164)
- Jiří Vařák (č. p. 113)
- Tomáš Vařák (č. p. 81)
- Jan Polčák (č. p. 162)
- Martin Vařák (č. p. 172)
- Marie Kratinová (č. p. 185)
Červeně označená vypálená stavení: František Žák (čp. 136), Josef Vařák (čp. 167), Josef Vařák (čp. 164), Josef Vařák (čp. 113), Tomáš Vařák (čp. 81), Jan Polčák (čp. 162), Martin Vařák (čp. 172) a Marie Kratinová (čp. 185)
Pro srovnání dnešní mapa:
Nejdříve chtěli Němci zajaté pasekáře na místě postřílet, ale na rozkaz velitele, jenž vedl tuto trestnou výpravu, bylo od zastřelení upuštěno. Pasekáři byli následně hnáni v dešti a chladu (děti Františky Vařákové z č. p. 172 navíc bosé) až do Valašské Polanky do domu rodiny Šafaříků (u Ohradů) č. p. 251, kde bylo umístěno velitelství německé dělostřelecké jednotky a kde probíhaly první výslechy. Na noc byli pasekáři přemístěni do nedaleké stodoly rodiny Juřicové (u Šunců), kde byli nuceni přečkat noc. Ráno 3. května 1945 jim tajně pod deštníkem donesl kuchař generála Edelmanna, Polák ze Slezska Marián, od paní Šafaříkové čerstvý chleba. Před obědem byli zajatci přemístěni do místního chudobince. Zde se za ně přišli přimluvit a nabídnout se jako případní rukojmí kuchařka z fary Němka Aurélie Ludwigová a farář Jan Absolon. Díky těmto dvěma bylo z 15 zadržených osob 11 propuštěno. Jako rukojmí zůstali zadrženi Karel Vařák, Jan Polčák, František Žák a Rozina Šopová.
Poprava zadržených rukojmí z Vařákových pasek
Na začátku května 1945 byly německé jednotky na všeobecném ústupu a obcí Hošťálková (cca 15 km SZ od Valašské Polanky) procházely různé vojenské kolony. Ve středu 2. května 1945 odešla z Hošťálkové německá posádka a četnictvo, ve čtvrtek 3. května opustilo Hošťálkovou gestapo a 3. května v noci přijelo německé dělostřelectvo do sousední obce Ratiboř, kde byli vojáci ubytováni v domech místních obyvatel. V pátek 4. května 1945 ve dvě hodiny po půlnoci přijela další dělostřelecká jednotka na okraj Hošťálkové, která s sebou vezla rukojmí. Muži byli uvězněni ve chlévě Jaroslava Vaňka (č. p. 73), děvče bylo ve světnici. Německý velitel nařídil výslech a následnou popravu rukojmích.
Před devátou hodinou ranní v pátek 4. května 1945 začala dělostřelecká palba ke Vsetínu. Němečtí vojáci mezitím v Hošťálkové nedaleko od domu č. p. 73, pět metrů vlevo nad potůčkem, vykopali dva široké hroby. Zajatci byli přivedeni a jeden po druhém zastřeleni zezadu ranou do týlu. Rozina Šopová, zřejmě poslední popravená, nebyla pohřbena a byla ponechána v korytě potoka, kde byla zakrytá pouze větvemi. Poté se německá baterie stáhla směrem na Troják a postupovala přes Bystřici pod Hostýnem a Rajnochovice do Branek, kde zaujala další palebné pozice.
Exhumovaná těla popravených u mostu.
Druhého dne, v sobotu 5. května 1945, objevil popravené pan Tomáš Machala, který pohřbená těla mužů vykopal a na koňském povoze je spolu s tělem Roziny Šopové převezl ke svému domu.
Ten samý den v časných ranních hodinách německá patnáctičlenná destrukční četa vyhodila do vzduchu východně od Ratiboře most přes Bečvu, který však byl provizorně rychle opraven. Po osmé hodině ranní se objevila na kolech tříčlenná hlídka 9. praporu 4. čs. brigády. Tímto okamžikem začalo osvobozování obce Ratiboř.
V té době ještě postupovaly Štěpkovou silné německé oddíly, které v centru Hošťálkové v dopoledních hodinách narazily na odpor místní domobrany pod vedením četnického strážmistra Jana Žůrka. Během druhého pokusu o průlom se části německé jednotky podařilo probít do Hajnušova, další část Němců byla zatlačena na dolní konec Hošťálkové, kde během ústupu směrem k Lazům vyplenila několik domů a vypálila usedlost Adolfa Dančáka č. p. 64. Při bojích padlo 11 Němců a 9 obránců (z toho tři příslušníci čs. armádního sboru).
Vypálená usedlost Adolfa Dančáka č. p. 64 v Hošťálkové.
Zajatí němečtí a maďarští vojáci v centru Hošťálkové.
Raněný strážmistr Žůrek s příslušníky IV. čs. brigády.
Protitanková rota IV. čs. brigády.
V pondělí 7. května 1945 si pro oběti popravy přijely paní Tereza Šopová, maminka Růženy Šopové a tchýně Jana Polčáka, která spolu s příbuznými žádala o vydání těl. Těla umyli v brodu u potůčku domu pana Machaly a svezli je k hornímu mostu říčky Ratibořky, odkud byli následně v pět hodin odpoledne odvezena na nákladním automobilu ve dvou velkých rakvích do Pozděchova.
Popravení
|
Rozina Šopová narozená 11. 8. 1920, bydliště Prlov 29, svobodná, bezdětná, rodiče Štěpán Šopa a Terezie roz. Hetová. Do partyzánského oddílu vstoupila 1. 10. 1944 a působila jako spojka a přechovávač velitele oddílu Nikolaje Slepcova. V době zajetí byla u své sestry Marie Polčákové v č. p. 162. Dne 9. 5. 1945 byla pohřbena v Pozděchově. Příčina smrti: průstřel hlavy. Číslo partyzánského průkazu 19409, osvědčení 255/46 47685/Šo-71/1947 IN MEMORIAM. |
|
Jan Polčák narozen 5. 2. 1909 v Bratřejově, bydliště Lačnov - Vařákovy paseky 162, ženatý, otec tří dětí, manželka Marie roz. Šopová, rodiče Jiří Polčák a Františka roz. Bravencová. Do partyzánského oddílu vstoupil 1. 1. 1945. Působil jako spojka a přechovávač partyzánů. Člen oddílu Nikolaje Slepcova. U jeho rodičů v Bratřejově se ukrývali rodiče a bratr Olgy Františákové. Dne 9. 5. 1945 byl pohřben v Pozděchově. Příčina smrti: průstřel hlavy. Číslo partyzánského průkazu 12847, osvědčení 255/46 47679/Po-378/1947 IN MEMORIAM. |
|
Karel Vařák narozen 2. 6. 1925 Pozděchov, bydliště Pozděchov - Vařákovy paseky 81, svobodný, bezdětný, rodiče Tomáš Vařák a Františka roz. Kulíšková. Do partyzánského oddílu vstoupil v roce 1945. Působil jako spojka. Člen oddílu Nikolaje Slepcova. Dne 9. 5. 1945 byl pohřben v Pozděchově. Příčina smrti: průstřel hlavy. Číslo osvědčení 255/46 84754/69 IN MEMORIAM. |
|
František Žák narozen 19. 12. 1903 Prlov, bydliště Lačnov - Vařákovy paseky 136. ženatý, otec dvou dětí, manželka Františka roz. Vařáková, rodiče Josef Žák a Rozina roz. Bělíčková. Do partyzánského oddílu vstoupil v říjnu 1944. Působil jako spojka a přechovávač. Člen oddílu Nikolaje Slepcova. Dne 9. 5. 1945 byl pohřben v Pozděchově. Příčina smrti: průstřel hlavy. Číslo partyzánského průkazu 12908, osvědčení 255/46 47692/Ža-82/1947 IN MEMORIAM. |
Zachránci jedenácti životů
|
Aurelie Ludwigová narozená 10. 1. 1900 v Sovinci, bydliště Valašská Polanka 82 (kuchařka na faře a učitelka náboženství). Přijela s panem farářem Janem Absolonem z jeho dřívějšího působiště ve Staré Vsi u Rýmařova. Jako německá příslušnice odmítla za protektorátu lepší potravinové lístky, proto byla několikrát pozvána k vysvětlení na vsetínské gestapo. Uváděla, že jako služebnice velebného pána a správná křesťanka, musí mít stejné potravinové lístky jako její farníci. Zemřela 21. 5. 1966. Na její pohřeb přijelo 12 kněží a velké množství věřících ze širokého okolí. Je pohřbena na hřbitově ve Valašské Polance. |
|
Jan Absolon narozen 29. 12. 1892 v Odrlicích u Olomouce. Do 31. 10. 1938 farářem ve Staré Vsi u Rýmařova a od 1. listopadu 1938 byl ustanoven farářem ve Valašské Polance, Arcidiecéze olomoucká. Když si jel do svého dřívějšího působiště ve Staré Vsi u Rýmařova, která se stala součástí Němci zabraných Sudet, pro svůj nábytek, byl gestapem zatčen a uvězněn. Propuštěn byl 26. listopadu 1938 a mohl se vrátit do Valašské Polanky. Byl vášnivým radioamatérem a pomáhal s opravou vysílačky "Glorie" odbojové organizace Josefa Sousedíka. Zemřel 13. 1. 1975 a je pohřben na hřbitově ve Valašské Polance. |
Farář Jan Absolon
Pomník na Vařákových pasekách. U Josefa Mikulína je omylem uvedeno chybné datum smrti (3. 5. místo 2. 5.)
Foto: Wikimedia Commons
Prameny
- Moravský zemský archiv v Brně – Okresní státní archiv ve Vsetíně, Mgr. Zdeněk Pomkla
- Archiv pana Floriána Mynaříka
- Archiv OSOP Valašské Meziříčí
- Výpisy z matriky zemřelých českobratrské církve evangelické far. úř. v Pozděchově
- Vzpomínky paní Kozubíkové z Valašské Polanky, pana Machaly a pana Vaňka z Ratiboře
- Z písemných vzpomínek paní Boženy Kršákové z Pozděchova a paní Františky Vařákové
- Fotografie: www.jurickuvmlyn.unas.cz
- Home
- > Data & fakta
- > Tragédie Vařákových pasek
Přebírání a další publikace materiálů z webu Fronta.cz - druhá světová válka je bez předchozího písemného souhlasu autorů zakázáno.