Stručné shrnutí německo-polské letecké války v září 1939

POLSKÉ LETECTVO

Základní jednotkou polského letectva byla peruť (Dywizjon, cca 20 letounů), která se skládala zpravidla ze dvou letek (Eskadra). Celkem bylo vytvořeno 15 stíhacích letek (160 letadel typů P-11, P-7), 9 bombardovacích letek (86 letadel P-37, P-23), 8 průzkumných letek (64 letadel P-23) a 12 pozorovacích letek (84 letadel RWD-14, R-XIII). Za mobilizace bylo vytvořeno ještě 12 kurýrních čet (cca 40 letadel RWD-8). Ze všech bombardovacích letek byla vytvořena Bombardovací brigáda (36 bombardovacích PZL P-37 „Loš“ a 50 lehkých bombardovacích P-23 „Karaš“) podléhající vrchnímu velení. Pět stíhacích letek zase vytvořilo Stíhací brigádu pro obranu Varšavy (44 stíhacích PZL P-11, 10 stíhacích PZL P-7). Zbylé jednotky byly rozděleny porůznu v síle 1-5 letek mezi jednotlivé armády a operační skupiny, kterým podléhaly. [1] Hlavním úkolem armádního letectva byl průzkum, boj s nepřátelskými letouny, podpora pozemních jednotek a jejich ochrana.

V rámci polského námořnictva pak existovala také Námořní letecká peruť (Morski Dywizjon Lotniczy), která měla cca 10 plovákových letadel Lublin R-XIII (hydro), 3 plovákové letouny Lublin R-VIII (hydro) a 1 plovákový letoun CANT Z-506B bez výzbroje.

V září 1939 mělo polské letectvo celkem cca 1120 vojenských letadel všech typů:

U bojových jednotek bylo k 1.9.1939 zařazeno celkem cca 408 letounů: 30 stíhacích PZL P-7a, 20 stíhacích PZL P-11a, 110 stíhacích PZL P-11c, 114 lehkých bombardovacích a průzkumných PZL P-23B „Karaš“, 36 bombardovacích PZL P-37 „Loš“, 49 pozorovacích a spojovacích Lublin R-XIII C/D, 35 pozorovacích a spojovacích RWD-14 „Czapla“ a 13 plovákových Lublin R-XIII (hydro), R-VIII (hydro).

U dopravního a spojovacího letectva bylo zařazeno cca 102 pomocných letounů: cca 62 cvičných RWD-8, 28 civilních RWD-13 a 12 dopravních Fokker F VII/3m.

V různém stupni rozpracovanosti a v opravnách se nacházelo cca 280 letounů, které mohly být použity pro doplňování ztrát: 35 stíhacích PZL P-7, 40 stíhacích PZL P-11, 60 lehkých bombardovacích PZL P-23B „Karaš“, 45 bombardovacích PZL P-37 „Loš“, 30 pozorovacích a spojovacích RWD-14 a 70 pozorovacích a spojovacích Lublin R-XIII. Podle dostupných údajů však polské bojové letectvo obdrželo během celé kampaně jako doplněk pouze asi 70 strojů, a sice 3 x P-7, 5 x P-11, 32 x P-23, 9 x P-37, 21 x RWD-14 a R-XIII. 

Připraveni k boji – maskovaný stíhací PZL P-11 na polním letišti.

U školních jednotek pak bylo dalších cca 330 letadel: 40 stíhacích PZL P-7, 5 stíhacích PZL P-11, 35 lehkých bombardovacích PZL P-23A, 20 bombardovacích P-37A a P-37B „Loš“, 30 pozorovacích a spojovacích Lublin R-XIII a cca 200 cvičných RWD-8.[2] Některé cvičné letky byly částečně nasazeny i bojově (například několik strojů P-7 z poddůstojnické letecké školy v Dęblinu).

Z tohoto celkového počtu bylo bojových letounů asi 817 ks (105 x P-7, 175 x P-11, 209 x P-23, 101 x P-37, 149 x R-XIII, 65 x RWD-14, 13 x hydro R-XIII , R-VIII).

Udává se že během polské kampaně ztratilo polské letectvo cca 340 bojových letounů, což činí cca 42% celkového stavu (817 bojových letadel).

Zřejmě cvičný PZL P-23A zničený na letišti Lublin.

Je dnes mylným mýtem, že většina polských bojových letounů byla zničena v prvních hodinách útoku na letištích. Nebylo tomu tak. Všechny bojové jednotky letectva zahájily mobilizaci již 24. srpna 1939 a 26. srpna obdržely rozkaz k přesunu na polní letiště, kam se také 27. srpna přemístily. Když tedy Luftwaffe 1. září ráno zaútočila na polská stálá letiště (například u Varšavy, Lodže, Krakova, Lvova, Katovic, Lublinu, Radomi, Vilna, Grodu, Dęblinu,…), zastihla zde pouze cvičné a pomocné letouny nebo bojové letouny, které zde byly na opravě. Uvádí se, že bojových letounů bylo za celou kampaň zničeno na zemi pouze cca 25 ks. Je však pravdou, že bylo zničeno mnoho letounů cvičných a letounů druhé kategorie, které zůstaly na stálých letištích (počet takto zničených letounů není znám).

Z celkového počtu ztracených polských bojových letounů si Luftwaffe nárokuje zničení cca 70 letounů, cca 30 letounů si na své konto připsal německý Flak, cca 35 letounů sestřelilo omylem polské protiletadlové dělostřelectvo a 25 letounů bojových jednotek bylo zničeno na zemi v důsledku německých náletů na polní letiště. Cca 180 letadel bylo ztraceno v důsledku havárií nebo nemožností opravy bojového poškození. Velkému počtu letounů se podařilo přeletět do tehdy neutrálního Rumunska, část přelétla také do Litvy, Maďarska, Sovětského svazu, Švédska či Slovenska – jednalo se celkem o 136 letounů (14 x P-7, 40 x P-11, 11 x P-23B, 20 x P-23A, 27 x P-37 „Loš“, 13 x R-XIII a 11 x RWD-14). Cca 120 víceméně nepoškozených letounů bylo ukořistěno Němci (40 x PZL P-7, P-11, 25 x P-23 „Karaš“, 15 x P-37 „Loš“ a 40 x RWD-14 a R-XIII). Teprve zbytek, cca 220 převážně cvičných a záložních letounů, byl zničen německými bombardéry v prvních dnech války na stálých letištích nebo zničen pozemním personálem. Převedeme-li tato čísla do tabulky, vznikne následující poměr:

Je zarážející vizuální „impotence“ Luftwaffe v ničení polských letounů ve vzduchu. Tento jev můžeme připsat sporadickému nasazení polského letectva, které bylo po malých jednotkách roztroušeno po celé délce fronty, zatímco německé letouny byly obvykle soustředěny v místě hlavního postupu. Vezmeme-li v úvahu, že u bojových jednotek bylo k 1. září 406 letounů, 70 letounů obdržely jako doplněk a cca 20 letounů z cvičných jednotek bylo nasazeno bojově, zasáhlo do přímého ozbrojeného boje proti Luftwaffe pouze cca 500 letounů různé bojové kvality (cca 190 stíhacích, 45 bombardovacích, 146 lehkých bombardovacích, 105 pozorovacích a spojovacích a 13 námořních), to znamená cca 61% celkového stavu bojových letounů. Tím se hodnoty v tabulce posunou přibližně následovně:

To znamená, že bojové jednotky utrpěly ztráty cca 68% (z 500 letounů cca 340). Podle typu letadel pak ztráty vypadají přibližně následovně:

Ukořistěný PZL P-7a v německém markingu.

Největšího úspěchu dosáhlo polské stíhací letectvo při vzdušné obraně Varšavy. [3] 1. září 1939 se kolem 7:00 objevilo nad Varšavou cca 35 He 111 a 24 Bf 110. Proti nim vystartovalo 43 polských PZL P-11 a 3 PZL P-7 ze Stíhací brigády a svedlo s nimi 40 minutovou bitvu. Okolo 12:00 se nad Varšavou objevily 2 průzkumné Do 17, proti kterým vzlétlo 8 PZL P-11 a jeden Do 17 sestřelily. V 16:50 se nad Varšavou rozpoutal další vzdušný boj. 30 He 111 a Do 17 a 30 Ju 87 s doprovodem cca 20 letounů Bf 109 a 20 Bf 110 se pustilo do boje s přibližně 30 PZL P-11 a 9 PZL P-7 plus dalších 7 PZL P-11 ze 152. stíhací letky Armády „Modlin“. Výsledky bojů za tento den je možno označit jako úspěšné pro polské stíhače – ti nahlásili sestřelení 17 letadel (8 He 111, 2 Do 17, 1 Ju 87 a 6 Bf 109). Ale také polské jednotky utrpěly ztráty – 7 stíhaček bylo zničeno, 6 poškozeno těžce a 19 lehce, 1 pilot byl zabit a 9 těžce zraněno. Na konci dne tak měla Stíhací brigáda pouze 22 bojeschopných strojů (40% původního stavu). Brigáda pak nad Varšavou působila až do 6. září, kdy byla nucena přeletět na letiště v okolí Lublinu. Od 1. do 6.9. sestřelili polští piloti cca 30 německých letounů při vlastní ztrátě cca 35 stíhaček P-11 a P-7 (70% původního stavu brigády). Pozitivní vliv na úspěchy brigády měla také dobře fungující hlásná služba, která dokázala stíhače včas informovat o blížícím se nepříteli (se zhruba půlhodinovým předstihem). Brigáda pak byla doplněna letouny z armádních letek a operovala až do 17. září, kdy zbývající letouny přeletěly do Rumunska. Od 7. do 17.9. se jim podařilo sestřelit už pouze 6 letadel německých a 3 letouny sovětské.

Bombardovací letectvo dosáhlo největšího úspěchu v prvních dnech války při útocích na jednotky XVI. armádního sboru (mot.) směřujícího na Varšavu. Proti těmto jednotkám v prostoru Czenstochowa-Radomsk byly 2. a 3. září 1939 nasazeny všechny bombardovací letouny Bombardovací brigády. Největší ztráty utrpěly jednotky 4. PzD a 13. ID (mot.) a velitel XVI. armádního sboru (mot.) General der Kavallerie Erich Hoepner byl nucen si vyžádat od 3. září speciální stíhací ochranu. Během těchto dvou dnů však utrpěly ztráty také polské bombardéry, zvláště pak lehké bombardéry PZL P-23 „Karaš“. Proto 4. a 5. září pokračovaly v náletech většinou už jen letouny PZL P-37 „Loš“ – od 5. do 9. září bombardovaly německé kolony v prostoru Pultusk-Rózan. Pak se začal projevovat nedostatek pohonných hmot a hlavně náhradních dílů, takže do 16. září brigáda operovala v menší míře (například nálety na XXIII. armádní sbor), přičemž byla doplněna několika záložními letouny (mezi nimi bylo i 5 nových lehkých bombardovacích PZL P-43 a 9 PZL P-37 „Loš“). Poslední bojový let vykonaly 16. září 3 letouny P-37 proti německým jednotkám v prostoru Wlodzimerz Wolynski a Wlodawa. Ve dnech 17. a 18. září pak poslední stroje brigády spolu s několika cvičnými stroji přeletěly do Rumunska. Během šestnácti dnů ztratila brigáda 26 bombardérů P-37 „Loš“ a 59 lehkých bombardérů P-23 „Karaš“ (cca 73% původního stavu). Celkem shodily bombardéry 176 tun pum (124 tun letouny P-37 a 52 tun letouny P-23).

Posádky nastoupené před bombardéry PZL P-37.

Nejhůře si vedlo armádní letectvo. V malém množství a rozptýlené se obětavě snažilo poskytnout krytí svým armádám a napadat německé jednotky, ale proti drtivé přesile nemělo šanci na úspěch. 2. září se 10 letounů P-11 ze 141. stíhací letky pokusilo napadnout německou tankovou kolonu palubními zbraněmi. Aniž by dosáhly úspěchu, byly sestřeleny 3 letouny a 4 těžce poškozeny. 3. září disponovala např. armáda „Lodž“ už pouze cca 25 bojeschopnými letouny (z původních 55), a 6. září již bylo bojeschopných pouze 50% všech letounů armádního letectva. Od 6. září se také přestaly používat letouny P-7 jako stíhací a byly využívány výhradně jako průzkumné. Od 7. září pak byly navíc na rozkaz vrchního velitele letectva staženy zbytky stíhacích letek armádního letectva do prostoru Lublinu, odkud dále operovaly v rámci Stíhací brigády nebo byly přímo podřízeny vrchnímu velení letectva. 7. září měla bojeschopné letouny k dispozici už pouze armáda „Poznaň“ a „Karpaty“.

Námořní letectvo do průběhu bojů nijak výrazně nezasáhlo – celkem provedly jeho letouny pouze dva noční bojové lety (6. a 7. září) do prostoru Gdaňska. Dne 8. září pak byly všechny letouny zakotvené v zálivu poloostrova Hel zničeny při náletu střemhlavých Ju 87.

Při porovnání výsledků Stíhací brigády a armádního stíhacího letectva vynikne efektivita velkého stíhacího svazku oproti početnějším, ale rozptýleným jednotkám – i přes dvojnásobný počet letounů dokázaly armádní stíhači za prvních 6 dní sestřelit pouze o 20 letounů více než piloti Stíhací brigády:

Hlavní výhodou Stíhací brigády bylo stanovení pouze jednoho bojového úkolu (ochrana Varšavy). Nemusela proto provádět žádné lety na podporu pozemního vojska. Většina bojů se navíc odehrávala na poměrně malé ploše a přílet nepřítele byl včas hlášen. Ve vzdušných soubojích prvního dne pak díky nasazení téměř všech letounů měla dokonce nad stíhacími letouny nepřítele početní převahu:

Takový počet stíhacích letounů nemohla najednou vyslat do vzduchu žádná polská armáda.

40 mm PL kanóny vz. 36 (Bofors).

Drobnou zmínku si zaslouží také polská protiletadlová obrana, která se v září 1939 dělila na teritoriální a armádní a dohromady měla cca 440 PL děl. Teritoriální PVO měla k dispozici celkem 314 PL děl: 164 x 40mm Bofors vz. 36, 80 x 75mm vz. 97, 14 x 75mm vz. 44, 12 x 75mm vz. 14 a 44 x 75mm vz. 36. Armádní jednotky pak měly k dispozici celkem 126 PL děl 40mm Bofors vz. 36. Tyto prostředky byly rozděleny mezi 30 divizí pěchoty a 1 tankovou motorizovanou brigádu (vždy 4 x Bofors) a 11 jezdeckých a 1 motorizovanou jezdeckou brigádu (každá 2 x Bofors). Mimo to byly každému velitelství armády nebo operační skupiny přiděleny roty protiletadlových kulometů. Celkem bylo vytvořeno 95 takových rot (cca 1520 kulometů typů Maxim a Browning r. 7,92mm + cca 20 typu Hotchkiss r. 13,2mm). Tento celkem solidní počet protiletadlových děl a kulometů sice nedokázal pokrýt celé území Polska (390.000 km²), ale tam kde bylo nasazeno, prokázalo dobré služby. Nešvarem polských PL dělostřelců však bylo, že téměř vždy zahajovali palbu na jakékoliv letadlo které se objevilo ve vzduchu, což způsobovalo polskému letectvu zbytečné ztráty.

Francouzské 75 mm samohybné PL kanóny vz. 14.

Polské letectvo bylo schopné operovat až do 17.9.1939, kdy už nedisponovalo žádným stálým letištěm a trpělo nedostatkem jak pohonných hmot, tak munice. Ale efektivní bojové akce dokázalo stíhací letectvo provádět pouze po dobu prvních cca šesti dní. [4] Na Polsko navíc 17.9. zaútočil Sovětský svaz a polské letecké jednotky dostaly rozkaz k evakuaci (většina letounů přelétla do Rumunska, stíhacím pilotům bylo řečeno, že zde mají převzít letouny MS-406 a Hawker Hurricane). 18.9. uprchla do Rumunska také polská vláda, 19.9. se vzdala obklíčená armáda „Pomoří“, 27.9. kapitulovala Varšava, 29.9. kapituloval Modlin, 2.10. se vzdala posádka na poloostrovu Hel a 5.10. ukončila boj i Operační skupina „Polesí“. Tyto události se však už odehrávaly bez účasti polského bojového letectva.

Polská armáda (cca 950.000 mužů) ztratila cca 70.000 mužů mrtvých, 135.000 raněných a 300.000 mužů zajatých (+ 180.000 zajala Rudá armáda). Z tohoto počtu ztratilo letectvo 306 mužů: 149 mrtvých, 60 raněných a 97 nezvěstných.

I přes téměř heroické nasazení se polskému letectvu nepodařilo zabránit letounům Luftwaffe v prakticky libovolných útocích na pozemní síly, ani účinně zpomalit německý postup.

LUFTWAFFE

Základní jednotkou německého letectva byla skupina (Gruppe, cca 25-35 letounů), která se skládala zpravidla ze dvou nebo tří letek (Staffel) a štábního roje (Stabschwarm). 2-3 skupiny a štábní letka pak tvořily eskadru (Geschwader). V září 1939 mělo německé letectvo celkem 18 stíhacích skupin (787 letadel Bf 109 B/D/E), 1 noční stíhací skupinu (33 letadel Ar 68 F), 10 těžkých stíhacích skupin (102 letadel Bf 110 B/C, 331 letadel Bf 109 D/E), 30 bombardovacích skupin (731 letadel He 111 H/P/E, 377 Do 17 Z/E/M, 12 Ju 88 A), 1 bitevní skupinu (39 letadel Hs 123), 9 střemhlavých skupin (346 letadel Ju 87 B), 11 transportních skupin (548 letadel Ju 52), 23 průzkumných letek (405 letadel Do 17), 25 pozorovacích letek (297 letadel Hs 126, He 46, He 45) a 16 námořních letek (177 letadel He 115, He 60, He 59, Do 18) – celkem tedy cca 4.599 letadel, z toho 4.093 bojeschopných. Tyto jednotky byly rozděleny mezi jednotlivé letecké flotily (Luftflotte 1, 2, 3, 4), letecké okruhy (Luftgau-Kommando) a velitelství jednotlivých skupin armád (Heeresgruppe Koluft). Hlavním úkolem letectva bylo zničení letectva nepřítele a ovládnutí vzdušného prostoru. Po dosažení tohoto cíle měly napadat týl a mobilizační střediska, ničit velitelská stanoviště, důležité spojovací a dopravní uzly a paralyzovat možné přesuny nepřátelských jednotek.

Proti Polsku nasadila Luftwaffe 1. září 1939 Luftflotte 1 (spolupracuje s HG „Nord“) a Luftflotte 4 (spolupracuje s HG „Süd“), které měly dohromady 1906 letadel (z toho 1765 bojeschopných): 359 (335 bojeschopných) stíhacích letounů Bf 109 D/E plus krátkodobě 100 (93) stíhacích letounů Bf 109 D/E z obrany Berlína, 102 (90) těžkých stíhacích Bf 110 B/C, 315 (295) střemhlavých bombardovacích Ju 87 B, 39 (39) bitevních Hs 123, 452 (414) bombardovacích He 111 E/H/P, 377 (355) bombardovacích Do 17 E/M/Z, 118 (104) průzkumných Do 17 F/P a 44 (40) námořních He 60 C/D, He 59 B. K jednotlivým armádám pak bylo přiděleno 262 průzkumných letadel (z toho 210 bojeschopných): 60 (49) Do 17 P a 202 (161) Hs 126, He 46, He 45. Celkem se tedy jednalo o cca 2168 bojových letadel všech typů, z toho 1975 bojeschopných.

V záloze bylo také 536 dopravních Ju 52, z toho 499 bojeschopných. Akcí v Polsku se účastnilo cca 300 strojů, které byly využívány hlavně pro dopravu paliva a munice pro rychle se přesunující letecké jednotky. Cca 30 z nich bylo od 23. září 1939 použito jako bombardovacích při náletech na Varšavu.

Bf 109 D jednotky JGr 102 na polním letišti.

Vzhledem k nečinnosti Francie a Anglie se do Polska 3. září přesunula od Luftflotte 2 KG 55 (Stab, I. a II. Gruppe, celkem 68 (56) He 111 P), 8. září 2/KG 54 (cca 10 He 111 P) a 5/KG 28 (cca 10 He 111 P), od Luftflotte 3 8. září III/StG 51 (celkem 3 (3) Do 17 P a 31 (29) Ju 87 B).

Podle německých údajů ztratila Luftwaffe celkem cca 257 bojových letadel, což činí cca 10% celkového stavu. Z celkového počtu ztracených bojových letounů sestřelili polští stíhači cca 103 letounů a palubní střelci bombardérů si nárokují cca 8 letadel. Polské PL dělostřelectvo sestřelilo cca 70 letounů, zbylých 78 bylo odepsáno v důsledku havárií. Dalších přibližně 263 bojových letadel bylo poškozeno, cca 70% z nich se podařilo opravit. V případě, že by Němci museli vést ústupový boj stejně jako Poláci, jistě by přišli i o mnoho letadel, která by před ústupem nestačili zprovoznit. V roce 1939 však Luftwaffe tento problém řešit nemusela. Převedeme-li uvedená čísla do tabulky, vznikne následující poměr:

To znamená, že bojové jednotky utrpěly ztráty cca 20% (z 2590 letounů cca 520), z toho cca 13% tvořily ztráty nenávratné (cca 335 letounů). Podle typu letadel pak ztráty vypadají přibližně následovně:

V září 1939 mělo německé letectvo zásoby leteckých bomb pouze na 3 týdny a střelecké munice na 6 týdnů. Během prvního dne se Luftwaffe soustředila na útoky proti polským stálým letištím, politickým, průmyslovým, komunikačním a mobilizačním centrům. Nejvíce letounů bylo zničeno na letištích Okęcie a Malaszewicze, kde bylo mimo cvičných letounů PWS-26, RWD-8 a zastaralých Potez-25 zničeno i několik záložních (dosud letu neschopných) PZL P-37 „Loš“. Druhý den útočí Luftwaffe znovu na stálá letiště, ale napadá již také odhalená polní letiště a letecké továrny v Mielci a Lublinu. Od 3. září se pak Luftwaffe soustředila na podporu pozemních jednotek – napadala dělostřelecké pozice a postavení pěchoty, v týlu fronty pak ničila železniční stanice, mosty, továrny a sklady. Celkem Němci během polského tažení shodili cca 19.590 tun pum.

Sestřelený Bf 110 (ilustrační foto z pozdější doby).

K největšímu úspěchu německého letectva patří zastavení protiútoku Armády „Poznaň“. 9. září 1939 zahájily jednotky této armády nečekaný útok na odkryté levé křídlo postupující 8. armády v okolí Kutna. Proti hrozícímu nebezpečí byla 12. září povolána také Luftwaffe – až 300 bombardovacích letounů He 111, Do 17, Ju 87 a Hs 123 nalétávalo den za dnem na polské jednotky a téměř beztrestně je zasypávaly bombami. Po shození bomb pak většinou letouny napadaly pozemní cíle kulometnou palbou. Tyto nálety způsobily polským armádám obrovské ztráty jak na životech, tak i materiálu. 18. září se vzdalo 50.000 mužů, 19. září pak Němci vzali do zajetí dalších 100.000 mužů. Tak byly zničeny hlavní síly dvou nejlepších polských armád – „Poznaň“ a „Pomoří“ – a cesta na Varšavu byla volná. 17.9. německé velení rozhodlo, že Luftwaffe splnila hlavní úkoly, které od ní byly požadovány, a začalo stahovat většinu leteckých jednotek zpět do Německa, potažmo proti Francii a Anglii.

Varšava 1939:

hořící městské plynárny...

...zničený střed města.

Německé letouny se však „vyznamenaly“ také jinými činy. Během tažení němečtí stíhači nalétávali na polské piloty, kteří vyskočili z letadla na padáku nebo zůstali ležet zranění vedle svých sestřelených letadel. Je známo a doloženo sedm takových případů. Luftwaffe si také v praxi vyzkoušela účinky bombardování na městské komplexy. Ráno 1.9.1939 nalétlo ve třech vlnách celkem 90 německých střemhlavých bombardérů Ju 87 na město Wieluń (16.000 obyvatel) a shodilo na něj 45 tun bomb. Výsledkem bylo 1.200 mrtvých a zničení 70% města. Podobný osud postihl 13.9. městečko Frampol (4.000 obyvatel). Střed města byl zničen z 90% a okolí z 60%.

Největší pohromu však zažila Varšava (1,200.000 obyvatel). První bomby dopadly na město již 1. září, kdy několik bombardérů shodilo bomby na vybrané průmyslové objekty. 8. září začaly systematické nálety cca 140 střemhlavých Ju 87 na střed města. 9. září dorazily k městu jednotky 4. PzD a pokusily se obsadit město z chodu, ale byly s velkými ztrátami odraženy. Nálety poněkud povolily když byla většina letounů povolána proti jednotkám polské armády „Poznaň“ a „Pomoří“. Ale 24.9. bylo vydáno heslo „Wasserkante“ a zahájeno první plošné bombardování velkého města v historii. Od 24. do 27. září se město ocitlo pod soustředěnou palbou dělostřelectva a letectva. Nejtěžší den byl 25. září, kdy od 8:00 do 18:00 na město pálilo cca 1.000 děl a nalétávalo cca 250 Ju 87, 100 Do 17, He 111 a 30 Ju 52. Na střed města dopadlo 560 tun tříštivých a 72 tun zápalných bomb. 27.9. ve 14:00 Varšava kapitulovala. Celkem na město dopadlo 5.820 tun bomb, bylo zabito 20.000 a zraněno dalších 50.000 obránců a obyvatel Varšavy, bylo zničeno 50% města.

Německá armáda (cca 1,850.000 mužů) měla ztráty cca 13.000 mužů mrtvých a 30.000 raněných. Z tohoto počtu ztratilo letectvo 505 mužů: 176 mrtvých, 108 raněných a 221 nezvěstných.

Německá Luftwaffe splnila všechny úkoly, které od ní velení požadovalo. A přestože polské letectvo a protiletadlové dělostřelectvo bylo slabší jak početně, tak i technicky, utrpěla poměrně citelné ztráty. Při její početní převaze to však její bojeschopnost nijak výrazně neomezilo. Zároveň je třeba upozornit na to, že Luftwaffe vedla své operace bezohledně a brutálně, zvláště pak proti civilním cílům (bombardování obytných čtvrti měst, nálety stíhačů na kolony uprchlíků atd.).

Závěr

Při porovnání ztrát polského letectva a Luftwaffe dojdeme k zajímavému zjištění. Ztráty polského letectva se odehrály během prvních 17 dní, naproti tomu Luftwaffe utrpěla ztráty během celé kampaně (přibližně 1. až 30.9.), přičemž od 18.9. už pouze zásluhou palby ze země (poslední 2 německé letouny se údajně podařilo sestřelit 1.10. obráncům poloostrova Hel).

Shrneme-li tedy ztráty polského letectva za 17 dní jeho působení (cca 340 letadel), zjistíme, že průměrné ztráty činily cca 20 letadel/den.

Shrneme-li ztráty německého letectva za 30 dní jeho působení (cca 520 letadel), zjistíme, že průměrné ztráty činily cca 17 letadel/den.

Budeme-li chtít porovnat ztráty polského a německého letectva během prvních 17 dní, pak ztráty u polského letectva zůstanou stejné. Přesný počet sestřelených letounů Luftwaffe však nevíme a budeme ho muset odhadnout. Cca 110 letadel sestřelilo do 17.9. polské letectvo, PL dělostřelectvo sestřelilo celkem asi 70 letounů, do 17.9. budeme uvažovat, že sestřelilo polovinu, 35 letounů. U poškozených strojů budeme uvažovat cca 2/3 z celkového počtu 263, cca 175 letadel. Shrneme-li tedy předpokládané ztráty německého letectva za prvních 17 dní (odhadem 320 letadel), zjistíme, že průměrné ztráty jsou téměř totožné s polskými – cca 19 letadel/den.

V druhé polovině kampaně, kdy již přestalo působit polské letectvo, naopak ztráty Luftwaffe poklesly – během zbývajících 13 dní činily ztráty odhadem cca 200 letounů, průměrné ztráty cca 15 letadel/den.

Denní ztráty letectva obou válčících států tak byly téměř vyrovnané. Pro nepočetné polské letectvo to však byly ztráty citelné, neboť to prakticky znamenalo zničení 2 letek za den. Při počtu 44 letek tak mohly polské vzdušné síly podlehnout totálnímu zničení za cca 22 dní. Při počtech německého letectva však zničení cca 1,5 letky/den neznamenalo pro Luftwaffe v krátkodobém období větší omezení operací.

Srovnávací tabulky polských a německých letadel

Stíhací letouny

Polsko
	PZL P-7a	PZL P-11a	PZL P-11c
posádka	1	1	1
rozpětí	10,57 m	10,72 m	10,72 m
délka	6,98 m	7,25 m	7,55 m
výška	2,69 m	2,69 m	2,75 m
nosná plocha	18 m²	17,9 m²	17,9 m²
hmotnost prázdná	1090 kg	1116 kg	1147 kg
motor	1 × Jupiter VII F	1 × Mercury IV S2	1 × Mercury VI S2
uspořádání motoru	hvězdicový	hvězdicový	hvězdicový
max. výkon motoru	520 k	575 k	630 k
max. rychlost	327 km/h	340 km/h	375 km/h
max. dolet	600 km	480 km	600 km
max. dostup	8200 m	8000 m	8000 m
stoupavost	10,4 m/s	12,4-14,5 m/s	12,4-14,5 m/s
výzbroj	2 × kulomet 7,92 mm	2 × kulomet 7,92 mm	2 × kulomet 7,92 mm (4 × kulomet 7,92 mm)*
zásoba munice	2 × 700 ks (trup)	2 × 500 ks (trup)	2 × 500 ks (trup) 2 × 300 ks (křídlo)*
max. nosnost pum	-	50 kg	50 kg
poznámka	vyrobeno 149 ks	vyrobeno 30 ks	vyrobeno 174 ks, *) pouze ~30 letadel

Německo
	Bf 109 D-1	Bf 109 E-1	Bf 109 E-3	Bf 110 C-1
posádka	1	1	1	2
rozpětí	9,9 m	9,9 m	9,9 m	16,25 m
délka	8,7 m	8,7 m	8,7 m	12,07 m
výška	2,45 m	2,45 m	2,45 m	4,13 m
nosná plocha	16,35 m²	16,35 m²	16,35 m²	38,5 m²
hmotnost prázdná	1590 kg	1980 kg	2060 kg	5150 kg
motor	1 × Jumo 210Da	1 × DB 601 A	1 × DB 601 Aa	2 × DB 601 A-1
uspořádání motoru	řadový	řadový	řadový	řadový
max. výkon motoru	680 k	1100 k	1175 k	1100 k
max. rychlost	470 km/h	570 km/h	560 km/h	475 km/h
max. dolet	650 km	560 km	560 km	1410 km
max. dostup	8500 m	11400 m	10500 m	10000 m
stoupavost	?	16 m/s	3000 m / 3,5 min	6000 m / 10 min
výzbroj	4 × kulomet 7,92 mm	4 × kulomet 7,92 mm	2 × kulomet 7,92 mm 2 × kanón 20 mm	4 × kulomet 7,92 mm 2 × kanón 20 mm 1 × pohyblivý 7,92 mm
zásoba munice	2 × 500 ks (trup) 2 × 420 ks (křídlo)	2 × 1000 ks (trup) 2 × 500 ks (křídlo)	2 × 1000 ks (trup) 2 × 60 ks (křídlo)	4 × 1000 ks (trup) 2 × 180 ks (trup) 1 × 750 ks (pohyblivý)
max. nosnost pum	-	250 kg	250 kg	250 kg

Polsko
	PZL P-23B „Karaš“	PZL P-37B „Loš“
posádka	3	4
rozpětí	13,95 m	17,93 m
délka	9,68 m	12,92 m
výška	3,3 m	5,1 m
nosná plocha	26,8 m²	53,5 m²
hmotnost prázdná	1980 kg	4935 kg
motor	1 × Pegasus Mk VIII	1 × Pegasus XX
uspořádání motoru	hvězdicový	<>hvězdicový
max. výkon motoru	720 k	940 k
max. rychlost	319 km/h	412 km/h
max. dolet	1260 km	2600 km s pumami 1000 km
max. dostup	7300 m	7000 m
stoupavost	6,7 m/s	4,7 m/s
výzbroj	3 × kulomet 7,92 mm	3 × kulomet 7,92 mm
max. nosnost pum	700 kg	2580 kg
poznámka	vyrobeno 210 ks	vyrobeno 105 ks, do boje zasáhlo pouze asi 45 ks

Německo
	Hs 123 A-1	Ju 87 B-1	He 111 H-1	Do 17 E-3
posádka	1	2	4	3
rozpětí	10,5 m	13,8 m	22,6 m	18,0 m
délka	8,33 m	11,1 m	16,4 m	16,25 m
výška	3,2 m	4,0 m	4,0 m	4,32 m
nosná plocha	24,85 m²	31,9 m²	87,6 m²	55 m²
hmotnost prázdná	1505 kg	2768 kg	6740 kg	4500 kg
motor	1 × BMW 132Dc	1 × Jumo 211Da	2 × Jumo 211A-1	2 × BMW VI 7,3
uspořádání motoru	hvězdicový	řadový	<>řadový	<>hvězdicový
max. výkon motoru	880 k	1200 k	1000 k	750 k
max. rychlost	340 km/h	380 km/h	435 km/h	354 km/h
max. dolet	850 km	600 km	2000 km	1500 km s pumami 500 km
max. dostup	9000 m	8000 m	6500 m	5100 m
stoupavost	900 m / 1 min	3700 m / 12 min	?	?
výzbroj	2 × kulomet 7,92 mm	3 × kulomet 7,92 mm	3 × kulomet 7,92 mm	3 × kulomet 7,92 mm
max. nosnost pum	450 kg	500 kg	2000 kg	750 kg

Polsko
	RWD-14 "Czapla"	Lublin R-XIII D
posádka	2	2
rozpětí	11,9 m	13,25 m
délka	9,0 m	8,46 m
výška	3,0 m	2,76 m
nosná plocha	22 m²	24,5 m²
hmotnost prázdná	1150 kg	960 kg
motor	1 × PZL G-1620 Mors II	1 × Škoda J-5
uspořádání motoru	hvězdicový	hvězdicový
max. výkon motoru	420 k	240 k
max. rychlost	240 km/h	185 km/h
max. dolet	580 km	600 km
max. dostup	5000 m	4450 m
stoupavost	?	?
výzbroj	1 × pevný kulomet 7,7 mm 1 × pohyblivý kulomet 7,7 mm	1 × pohyblivý kulomet 7,7 mm
max. nosnost pum	-	-
poznámka	vyrobeno 65 ks	vyrobeno 95 ks

Německo
	He 46 C	Hs 126 B-1	Do 17 F-1
posádka	2	2	3
rozpětí	14 m	14,5 m	18 m
délka	9,5 m	10,85 m	16,25 m
výška	3,4 m	3,75 m	4,32 m
nosná plocha	?	31,6 m²	55 m²
hmotnost prázdná	1765 kg	2030 kg	4500 kg
typ motoru	1 × Bramo 322 B	1 × Bramo 323A-1	2 × BMW VI 7,3
uspořádání motoru	hvězdicový	hvězdicový	vidlicový
max. výkon motoru	650 k	850 k	750 k
max. rychlost	250 km/h	356 km/h	357 km/h
max. dolet	1000 km	720 km	2050 km
max. dostup	6000 m	8300 m	6000 m
stoupavost	1000 m / 2,6 min	600 m / 3,5 min	?
výzbroj	1 × kulomet 7,92 mm	2 × kulomet 7,92 mm	2 × kulomet 7,92 mm
max. nosnost pum	200 kg	100 kg	-

[2] Vzhledem k nemožnosti bojového nasazení cvičných a dopravních letadel není s těmito letouny v tomto článku dále počítáno. Přesto několik těchto neozbrojených letounů operovalo nad Polskem ještě po 17.9., kdy již byly bojové letouny evakuovány (mezi nimi bylo také cca 100 ks RWD-8). Od 17. do 23.9. podnikal jeden stroj noční lety z obklíčené Varšavy do Modlinu, dalších 7 strojů odletělo v noci 25.9. z Varšavy do Maďarska. Poslední 2 provozuschopné stroje létaly až do 4.10.1939 v rámci Operační skupiny „Polesí“.

[3] Mimo 50 letounů Stíhací brigády bránilo Varšavu i početné protiletadlové dělostřelectvo – jednalo se o 17 baterií a 9 čet protiletadlových děl (74 ks r. 75mm a 18 ks r. 40mm) a rotu protiletadlových kulometů (14 ks). 5.9.1939 bylo 11 baterií protiletadlového dělostřelectva přemístěno do Lublinu a Lvova.

[4]

• Groehler, Olaf: Letecká válka 1939-1945, Praha 1981.
• Chodil, Jiří – Svoboda, Zdeněk: Heinkel He 111, Praha 1994.
• John, Miloslav: Září 1938, I. , Brno 1997.
• Kocent-Zieliński, Edward: Dornier Do 17, Lublin 1997.
• Kowalski, Tomasz J.: Messerschmitt Bf 109 A-E, Warszawa 1989.
• Majewski, Piotr M.: Nierozegrana kampania, Warszawa 2004.
• Murawski, Marek: Letadla Luftwaffe, díl 1+2, Warszawa 1997.
• Shores, Christopher: Začátek cesty - Podivná válka, Plzeň 1996.
• Šimek, Karel: Letecká válka v Polsku, České letectvo a PVO č.7-9/1994.
• Šmoldas, Zdeněk: Luftwaffe na začátku II.světové války, L+K č.21/1979.
• Šmoldas, Zdeněk: Před 40 lety začala II.světová válka, L+K č.19-20/1979.
• Valenta, Jaroslav – Vašák, Čestmír: Hodina Ypsilon, Praha 1967.