SOMUA S-35

Francouzská obranná doktrína rozdělovala tanky do dvou skupin – pěchotní tanky a jezdecké tanky. První skupina byla zařazována do pěších divizí pro účely podpory pěchoty. Tyto tanky byly pomalé, silně pancéřované, s výzbrojí pramálo vhodnou pro boj s nepřátelskými tanky. Tanky druhé skupiny byly zařazovány do samostatných jednotek jezdectva. Jejich posláním byl průzkum, rychlý průnik na území nepřítele a vedení protiútoku. U těchto tanků byl hlavní důraz kladen na rychlost, méně již na sílu pancéřování. Tank SOMUA (Société d'Outillage Mécanique et d'Usinage d'Artillerie) S-35, jehož vývoj započal začátkem roku 1934, spojoval obě výše uvedené kategorie. Byl vybaven silným pancéřováním při uchování dostatečně vysoké rychlosti. V tom samém roce byl hotov prototyp, následujícího roku se rozeběhla sériová výroba.

Korba středního tanku S-35 byla jako u vůbec prvního sériově vyráběného tanku snýtována ze tří odlévaných částí – vany korby, přední části nástavby a zadní části nástavby. Pancéřování bylo pro francouzské tanky typicky velice dobře tvarované, vnitřní uspořádání korby bylo konvenční. V levé přední části korby byl prostor řidiče, výhled mu umožňoval poklop s průzorem. V bojovém prostoru se dále nacházel radista. Ačkoliv bylo při konstrukci tanku S-35 pamatováno na použití vysílačky, z důvodu jejich nedostatku jimi většina tanků nakonec vybavena nebyla. Na levé straně korby se nacházely vstupní dveře, v podlaze byl instalován únikový poklop. Bojový prostor byl oddělen od motorového pomocí nehořlavé přepážky. K pohonu sloužil v zadní části korby uložený zážehový motor SOMUA o výkonu 190HP. Podvozek se skládal na každé straně z napínacího kola vpředu, devíti pojezdových kol, hnacího kola vzadu a dvou napínacích kladek. Prvních osm pojezdových kol bylo po dvou uloženo ve vozících, které byly po dvojicích společně vypruženy listovými pery. Poslední pár pojezdových kol byl zavěšen individuálně. Podvozek byl kompletně chráněn pancéřovými pláty.

Somua S-35

Na korbě byla posazena elektricky poháněná litá věž (shodného typu s tanky D-2 a B-1). V ní byl lafetován kanón SA-35 ráže 47mm spolu s koaxiálním kulometem Chatellerault ráže 7,5mm. Podobně jako u ostatních francouzských tanků bylo ovládání celé věže včetně výzbroje zcela a pouze na veliteli tanku. Velitel měl k dispozici malou kopuli s průzory. Do roku 1940 bylo vyrobeno cca 500 tanků S-35, z nichž polovina byla odeslána do služby ve francouzských koloniích.

Nasazení

Tanky S-35 byly zařazovány do pluků kyrysníků a dragounů v rámci lehkých mechanizovaných divizí (DLM). DLM sestávala ze šesti pluků, dva byly vyzbrojeny lehkými tanky Hotchiss, dva tanky SOMUA, jeden lehkými tanky AMR-33 a zbývající obrněnými automobily Panhard. Každý z pluků měl ve výzbroji 44 vozidel.

Mezi největší nedostatky tohoto tanku patřilo paradoxně jeho jinak silné a výborně tvarované pancéřování. Při zásahu exponovaného spoje vany s předkem korby došlo ke katastrofickému utržení celé horní části tanku. Litý pancíř měl navíc tu nevýhodu, že i při pouhém zásahu z kulometu se celá korba rozezněla jako zvon, s deprimujícím efektem pro posádku. Mezi další závažné nedostatky patřila absence poklopu na věži, velitel tak byl zcela odkázán na pozorování okolí skrz průzory ve své kopuli.

Somua S-35

19. května 1940 se odehrála zajímavá bitva, plně dokumentující nasazení francouzských tanků bez součinnosti s ostatními složkami armády. Toho dne útočilo 40 tanků S-35 u Crécy-sur-Serre. Všechny tyto tanky byly díky absolutní převaze Luftwaffe zničeny střemhlavými bombardéry „Stuka“.

Němci byl tank S-35 pokládán za nejlepší francouzskou konstrukci, proto byly tyto tanky ihned zařazeny do výzbroje Wehrmachtu. Na kořistních tancích byly provedeny mírné úpravy, lehčí nedostatky byly odstraněny. Kopule velitele tak byla například nahrazena vhodnější, vybavenou poklopem, tolik chybějícím na velkém množství francouzských tanků. Mnoho tanků S-35 bylo předáno Itálii a Chorvatsku.

Německou armádou byly tanky S-35 po invazi do Normandie opět zapojeny do bojů o Francii.